Úprava styku rodičů s dítětem nízkého věku

Upravují-li soudy styk rodiče s dítětem nízkého věku, musí mít vizi budoucího vývoje dítěte a přihlížet k ní. Kromě úpravy navykacího režimu, který je z povahy věci dočasný, tedy nesmí bez dalšího pominout budoucí běžný styk. Soudy i o styku rozhodují podle stavu ke dni rozhodnutí, rozhodují však o úpravě styku pro dobu budoucí, proto musí mít vizi budoucího vývoje dítěte určitého věku a přihlížet k ní.

Ústavní soud se zabýval tím, zda soudy porušily základní práva otce, jestliže běžný styk u takřka tříletého dítěte stanovily z důvodu věku pouze přes jednu noc týdně, aniž po navykacím režimu stanovily cílový styk širší; a odmítly upravit styk otce s dcerou o letních prázdninách s odůvodněním, že sedm měsíců do počátku prázdnin je dobou vzdálenou a není známo, jak si dítě na přespávání u otce zvykne, přičemž krajský soud neupravil ani styk o Velikonocích.

Ústavní soud se tak věnoval otázkám úpravy styku s nerezidentním (primárně nepečujícím) rodičem v tzv. navykacím režimu. Zdůrazňuje z povahy samé jeho přechodný charakter a smysl připravit dítě nízkého věku na cílový (standardní) režim širšího (běžného) styku. Zdůrazňuje, že soudy při stanovení navykacího (přechodného) režimu mají pamatovat i na úpravu cílového režimu, k němuž má přechodným režim v dané životní etapě dítěte vést.

Druhý senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) stížnosti stěžovatele vyhověl a rozsudek krajského soudu (zčásti) zrušil. Rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Právní věty:

Upravují-li soudy styk rodiče s dítětem nízkého věku a považují-li za potřebné upravit styk zprvu v užším rozsahu jako tzv. navykací režim, musí pak současně upravit i rozsah styku po takovémto (ze své podstaty dočasném) režimu s presumpcí, že navykací režim splní svůj účel a dítě připraví na širší (pro dané životní období cílový) rozsah běžného styku, jakož i zvláštní prázdninový režim. Soudy by zásadně měly pro letní prázdniny upravovat styk odlišně od běžného roku, ledaže pro opak existují silné důvody. Těmi může být i vyloženě nízký věk dítěte. Obdobně to platí ohledně dalších prázdnin. Zároveň soudy nesmí pro budoucno pomíjet možnost upravit rozsah péče doposud nerezidentního rodiče i formou střídavé péče, a to zprvu alespoň asymetrické. Soudy i o styku rozhodují podle stavu ke dni rozhodnutí, rozhodují však o úpravě styku pro dobu budoucí, proto musí mít vizi budoucího vývoje dítěte určitého věku a přihlížet k ní. Nedodržení takových zásad může znamenat zásah do práva rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 212/25 je dostupný zde (492 KB, PDF).