Běžně přijímané mýty o vzniku a průběhu Velké recese - Víkendář

Ekonom Scott Sumner se poměrně často odklání od převládajícího pohledu na dění v ekonomice a na trzích. Nyní se na stránkách The Pursuit of Happiness věnuje „osmnácti běžným a mylným představám o Velké recesi“. První z nich je podle něj samotný názor, že „vznikla bublina na trhu s nemovitostmi, která vrcholila počátkem roku 2006.“

Výraz bublina se podle ekonoma s vývojem kolem roku 2008 často spojuje s vysokými cenami nemovitostí. K tomu píše, že v USA se v letech 2005 až 2006 nestavělo příliš mnoho nových domů. Neadekvátní úroveň výstavby domů v posledních desetiletích je dokonce pravděpodobně největším ekonomickým problémem v zemi. A jde o jeden z nejdůležitějších důvodů, proč životní úroveň střední třídy roste pomaleji než v polovině 20. století.

K údajné bublině Sumner dodává, že „neexistují žádné důkazy, že by ceny bydlení byly během boomu v letech 2005 až 2006 iracionálně vysoké. Jestliže vysoké ceny bydlení způsobily Velkou recesi, proč stejně vysoké (reálné) ceny bydlení v roce 2022 nezpůsobily recesi? Vysoké ceny bydlení v posledních letech jsou plně ospravedlněny fundamentem.“

Ekonom poukazuje následně na to, že podle převažujícího názoru velký propad bytové výstavby sehrál hlavní roli v recesi v roce 2008. To je ale „nepřesné“. K poklesu bytové výstavby totiž došlo zejména mezi lednem 2006 a dubnem 2008. Tehdy rezidenční výstavba poklesla o více než 50 %. Během tohoto období se ale „míra nezaměstnanosti sotva pohnula a mírně vzrostla ze 4,7 % na 5,0 %“.

V dobře fungující ekonomice s adekvátním růstem nominálního produktu (NHDP) přitom podle experta nezpůsobí prudký pokles jednoho, byť velkého, sektoru recesi. Ostatní části americké ekonomiky také pokračovaly v boomu v průběhu let 2006 a 2007. Nezaměstnanost prudce vzrostla až na jaře 2008, kdy „omezená peněžní nabídka prudce snížila růst NHDP“. A to následně vedlo k poklesu zaměstnanosti v celé řadě odvětví.

Ekonom si také všímá tvrzení, že „krach subprime hypoték z velké části vysvětluje bankovní krizi“. K většině bankrotů během Velké recese ale došlo kvůli nesplácení komerčních půjček, nikoli subprime hypoték. „To je přesně to, co byste očekávali, když dojde k neobvykle dramatickému poklesu růstu NHDP. Bankovní krize není záhadou, kterou je třeba nějak vysvětlovat. Záhada by existovala, kdyby 8% pokles tempa růstu NHDP nezpůsobil bankovní krizi.“

Bankovní krize také podle ekonoma způsobila velkou recesi. Bankovní krize po pádu Lehman Brothers totiž nastala až 9 měsíců po začátku recese, stejně jako bankovní krize ve 30. letech 20. století nastala dlouho po začátku velké hospodářské krize. Bankovní krize jsou totiž příznakem klesajícího NHDP, nikoli příčinou. Mylné je pak podle Sumnera i tvrzení, že „rychlé oživení ekonomiky po finanční krizi není možné“.

Například k nejrychlejšímu růstu průmyslové výroby v historii USA došlo na jaře a v létě 1933, a to navzdory tomu, že většina bankovního systému byla pod velkým tlakem. To proto, že devalvace dolaru vedla k rychlému růstu NHDP. „Měnová politika táhne ve vysoce diverzifikovaných ekonomikách, jako jsou USA, nominální produkt, a ten zase hospodářský cyklus.“

Zdroj: The Pursuit of Happiness

Macro myths

Více: Běžně přijímané mýty o vzniku a průběhu Velké recese (část druhá) - Víkendář