Česká ekonomika posílila, mezi státy EU je devátá. Dalšímu růstu brání nízká přidaná hodnota

Česká ekonomika se po utlumení inflace vrátila mezi deset nejzdravějších v EU. Podle Indexu prosperity a finančního zdraví jí aktuálně patří 9. místo. K tomuto posunu přispěl pokles průměrné roční inflace na 2,7 % i rostoucí podíl národního důchodu na HDP, který dosáhl 99 %. Stabilizoval se také veřejný dluh. Další růst však brzdí nízká přidaná hodnota české ekonomiky, která se stále opírá hlavně o montážní výrobu. Bez silnějšího zaměření na inovace a technologie bude Česko jen obtížně dohánět tolik skloňované „německé platy“.

Česká ekonomika se vrací mezi deset nejzdravějších v Evropské unii. Podle Indexu prosperity a finančního zdraví jí aktuálně patří 9. místo mezi 27 členskými státy EU. Oproti loňsku, kdy se umístila až na 14. příčce, si tak výrazně polepšila a vrací se na stejnou úroveň jako v roce 2022.

Nejlepší ekonomickou kondici má Švédsko, které dosahuje velmi dobrých výsledků ve všech deseti sledovaných indikátorech. Na druhé příčce se umístilo Německo, které z hlediska HDP zůstává nejsilnější ekonomikou nejen v EU, ale i v celé Evropě.

Infografika ke stavu ekonomiky států EU 

Výrazný pokles inflace vrací české ekonomice stabilitu

Česku nejvíce pomohlo snížení inflace. Zatímco v roce 2023 přesahovala 15 %, loni už průměrně činila 2,7 % – tedy jen sedm desetin nad cílem ČNB. Šlo o 9. nejmenší odchylku od této hodnoty v rámci EU. Další vzpruhu přineslo zvýšení podílu národního důchodu na HDP, který patří dlouhodobě k nejnižším v EU. Tento ukazatel vyjadřuje, kolik z vydělaných peněz zůstává občanům. V roce 2022 dosahoval 95 %, zatímco o rok později vzrostl na 99 %, což znamenalo výrazný posun z 22. na 13. místo v rámci EU.

Zlepšení v tomto indikátoru znamená, že se podařilo zmírnit odtok kapitálu z ČR. „Ukazuje to na několik trendů. Část českých firem se vrací do domácích rukou a zároveň roste investiční aktivita českých podniků v zahraničí. To ukazuje na sílící český kapitál, který pomáhá vyrovnávat dřívější silný odtok dividend do zahraničí. Abychom tyto trendy podpořili, musíme dokázat udržet firmy s pevnými českými kořeny, které budou expandovat, investovat i vyrábět v zahraničí s domácím kapitálem v zádech. Zároveň je klíčové přilákat zahraniční talenty ke studiu a práci v Česku,“ říká Martin Wichterle, majitel strojírenské skupiny Wikov a ambasador Druhé ekonomické transformace.

České zadlužení je stabilní, klíčová však bude reforma penzijního systému

Česká ekonomika se už řadu let potýká s vysokými deficity státního rozpočtu, což vedlo k tomu, že nominální dluh veřejného sektoru v roce 2023 poprvé přesáhl tři biliony korun . Díky růstu nominálního výkonu ekonomiky však relativní zadluženost Česka poklesla , pohybuje se kolem 42 % HDP. V evropském srovnání jde stále o poměrně nízkou úroveň – Česko se řadí mezi třetinu nejméně zadlužených zemí EU, zatímco průměr eurozóny je téměř dvojnásobný.

Infografika k rozpadu indikátorů 

Dobrou situaci ohledně zadluženosti Česka potvrzuje ekonom Michal Skořepa z České spořitelny: „Výše českého veřejného dluhu v mezinárodním srovnání není znepokojivá. Svědčí o tom mimo jiné trvající zájem investorů o české státní dluhopisy.“ Zároveň ale upozorňuje, že se situace může změnit : „V příštích deseti letech se české veřejné zadlužení může výrazně zhoršit, pokud se nepodaří dotáhnout reformu penzijního systému.“

Největší překážku pro další růst představuje nízká přidaná hodnota

České ekonomice se daří a vrací se na úroveň před vysokou inflací. Otázkou ale zůstává, zda bude i nadále posilovat. Stále ji totiž brzdí strukturální nedostatky a limity, které ji vzdalují od tolik skloňovaných „německých platů“.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny, upozorňuje na dlouhodobý trend, který s těmito problémy souvisí: „Hlavním příběhem české ekonomiky po roce 1989 bylo dohánění vyspělých států. HDP na obyvatele v paritě kupní síly dosahovalo na konci 90. let 75 % průměru EU. Před covidem jsme se přiblížili na 96 %. V posledních letech se ale nejenže nepřibližujeme, ale dokonce se od průměru vzdalujeme. Během covidu jsme klesli na 92 % a dosud se nám nedaří znovu nastartovat růst.“

Za zhoršením v poslední době stojí podle Navrátila především oslabení ekonomické situace českých domácností. „Když porovnáme spotřebu na obyvatele v paritě kupní síly, zjistíme, že u nás od roku 2019 klesla z 84 % na 74 % průměru EU. V tomto ukazateli nás předehnalo Polsko, Rumunsko i Slovensko. Pokles nezpůsobila jen vysoká inflace, ale také výrazný nárůst míry úspor českých domácností.“

Infografika Stav ekonomiky k hodnotám indikátorů

Dalším strukturálním problémem české ekonomiky je nízká přidaná hodnota, která se navíc postupně snižuje. Podle nejnovějších dat má Česko 3. nejnižší podíl hrubé přidané hodnoty na celkové produkci v EU, loni byl 4. nejnižší . Podobně nízká je i přidaná hodnota vývozu – v tomto ohledu patří Česko mezi sedm nejhorších zemí v EU. Znamená to, že je domácí ekonomika stále závislá především na montážních pracích a postrádá silnější zastoupení vlastních inovací, technologií a know-how.

Česko přitom vyrábí a vyváží poměrně dost hodnotného zboží, jak vysvětluje Martin Vohánka, majitel společnosti Eurowag a ambasador Druhé ekonomické transformace: „Česká republika má 4. nejvyšší podíl vývozu ‚hi-tech‘ zboží v rámci EU. Problém ale spočívá v tom, v jaké části výrobního řetězce se nacházíme. Jsme především subdodavatelská ekonomika, zaměřená na výrobu a montáž. Pokud se výrobek neprodává přímo koncovému zákazníkovi, ale putuje k mateřské firmě, která jej kompletuje, branduje a prodává, nenese samotná výroba největší přidanou hodnotu.“ Pro Česko by proto byl zásadním krokem posun od subdodavatelské ekonomiky k produkci finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou.