Globální ekonomika v roce 2025: Návraty ke starému „normálu“

Včera jsme se zabývali tím, v jaké části cyklu je vlastně americké hospodářství, či přesněji řečeno firemní sektor a jeho zisky. Dnes se posuneme na globální makroekonomickou úroveň – podáváme se na aktuální predikce Commerzbank.

Následující tabulka shrnuje predikce Commerzbank týkající se růstu produktu a inflace v hlavních ekonomikách světa. U té americké CB čeká postupné zpomalování tempa růstu z 2,7 % na 2,3 % v roce příštím a 2 % v roce 2026. Běžně by se to dalo doprovodit komentářem o tom, že potenciál amerického hospodářství bývá odhadován u 2 %. Tyto predikce by tedy implikovaly, že Spojené státy budou postupně konvergovat ze současného znatelně nad-potenciálního růstu právě k tomu, co by mělo být dlouhodobě udržitelné.

Jenže na to se dá namítnout, že kdyby nyní rostly Spojené státy vysoko nad potenciálem, neměla by inflace klesat, ale spíš růst. A (možná hlavně) by s odhady potenciálu měly hýbat vize spojené s umělou inteligencí a dalšími technologiemi. Asi ne nyní, možná ne v příštím roce, ale v roce 2026 už by se nějaké plody měly objevovat.

Na straně inflace pak CB přichází s docela zajímavou myšlenkou – příští rok by měla v USA ještě o něco ochladnout, ale stále ne na úroveň 2 %. A pak by měla zamířit nahoru k 3,2 %. Dovolím si přitom napsat, že i kdyby měl Fed sníženou citlivost na určité překračování inflačního cíle, pohyb inflace nad 3 % by už tato citlivost nesnesla.

Evropská ekonomika by měla podle CB mírně nabírat na tempu růstu až k 1 %. Což je ale stále polovina toho amerického. A ani evropská inflace by neměla klesnout k 2 % - v roce 2026 jí CB stále vidí na 2,5 %. Německo by se z červené a následně černé růstové nuly mělo k 1 % růstu dostat až v roce 2026. Uzavřít by se přitom měla poněkud atypická mezera mezi ním a Španělskem, ale spíše kvůli ochlazení rychlosti v zemi druhé.

Japonsko by svým růstem mělo sekundovat Evropě, ale inflační situace by v této zemi měla být trochu odlišná. Podobně jako ve Švýcarsku. Tyto dvě země by měly být v roce 2026 pod 2 %, Švýcarsko dokonce výrazně. Minimálně do určité míry by tu tak nastal návrat k ekonomickému „normálu“ panujícímu před rokem 2020. Což je v USA a v eurozóně jen finance fiction.

Kapitola sama o sobě – Čína. U ní CB čeká postupné ochlazování tempa růst ke 4 % a také hodně nízkou inflaci. Není to ale stejný „živočišný“ druh jako Švýcarsko s Japonskem. U Číny se totiž hraje o překročení pasti středních příjmů. Ne že by Japonsko nemělo možnost zlepšit i strukturální fungování své ekonomiky (hodně se na to sázelo a sází na tamním akciovém trhu). Ale výzvy čínské jsou přece jen jiného řádu. Dezinflace, či dokonce deflace (v některých částech ekonomiky) přitom strukturálním reformám asi moc nepomohou (a zároveň jsou symptomem jejich absence). Na druhou stranu čínský export dezinflace do celé světové ekonomiky může na této rovině sám o sobě pomáhat USA a Evropě.