Ústavní soud vyhověl volební straně STAČILO!, která zpochybňovala výsledky voleb v Libereckém kraji

Ústavní soud 99/2024

Stěžovatelka (volební strana STAČILO!) ve volbách do Zastupitelstva Libereckého kraje konaných ve dnech 20. a 21. září 2024 získala 4,99 % hlasů. K zisku 5 % hlasů a postupu do skrutinia jí chybělo devět hlasů. Stěžovatelka se domáhala vyslovení neplatnosti volby kandidátů do zastupitelstva, a to buď všech kandidátů, nebo vedlejších účastnic, eventuálně neplatnosti těchto voleb jako takových. Doložila sedm čestných prohlášení voličů o pochybení při sčítání hlasů a žádala, aby soud přepočetl hlasy ve všech volebních okrscích, popřípadě alespoň v těch, v nichž stěžovatelka obdržela pět či méně hlasů.

Krajský soud návrh zamítl napadeným usnesením. Dospěl k závěru, že předložená čestná prohlášení nepředstavují dostatečně významnou indicii způsobilou vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb. Jen jedno z čestných prohlášení se týkalo nezohledněného hlasu, ostatní se zmiňovala o preferenčních hlasech. Krajský soud též poukázal na zásadní roli okrskových volebních komisí při zajišťování zákonného průběhu hlasování a zjišťování výsledků voleb. Stěžovatelka do některých komisí členy nedelegovala, a ztížila si tak své postavení co do možnosti přesvědčivě tvrdit konkrétní porušení volebního zákona. I kdyby se prokázala všechna pochybení podle čestných prohlášení, nemělo by to vliv na celkový výsledek voleb. Tvrzení o pochybeních v dalších okrscích stěžovatelka nijak nedoložila. Stěžovatelka se posléze obrátila na Ústavní soud.

První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. října 2024 č. j. 64 A 5/2024-100 zrušil, protože jím bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud se neztotožnil se závěry krajského soudu, které se týkaly sedmi předložených čestných prohlášení. Jedno z nich se zmiňovalo o nezapočteném hlasu pro stěžovatelku a šest dalších o nezapočteném přednostním (neboli preferenčním) hlasu. Tato čestná prohlášení, o jejichž věrohodnosti nevyvstaly žádné pochybnosti, byla podle Ústavního soudu dostatečně závažnou indicií způsobilou zpochybnit správnost vyhlášených výsledků voleb v těch volebních okrscích, jichž se dotýkají. S ohledem na nízký počet hlasů, které stěžovatelce chyběly k překonání pětiprocentní hranice pro postup do skrutinia, mohly také zprostředkovaně zpochybnit výsledky na úrovni celého Libereckého kraje.

Ústavní soud přisvědčil volebnímu soudu, že k vyhovění návrhu by nestačilo, pokud by se prokázala jen tvrzení voličů uvedená v čestných prohlášeních. Stěžovatelka by v takovém případě měla o jeden hlas více, přednostní hlasy by výsledky voleb z hlediska rozložení mandátů mezi kandidujícími politickými stranami, hnutími a jejich koalicemi, resp. uplatnění pětiprocentní volební klauzule, nijak neovlivnily. Čestná prohlášení však neměla prokázat právě jen ta konkrétní pochybení v nich uvedená, ale doložit, že volební komise v daných okrscích nepostupovaly při sčítání hlasů správně. Skutečný rozsah jejich pochybení měl být předmětem přezkumu ze strany krajského soudu. Jinými slovy, chybovala-li konkrétní komise při započítání jednoho hlasu, mohla chybovat i při započítání jiných, a podobně nezapočtení přednostního hlasu mohlo být způsobeno tím, že sám hlas pro stěžovatelku nebyl započten.

Čestná prohlášení nemohla být podkladem pro přepočet hlasů ve všech okrscích v Libereckém kraji ani v těch, ve kterých stěžovatelka získala pět a méně hlasů. Ve vztahu k výsledkům z těchto okrsků totiž nemají žádnou vypovídací hodnotu. Předložená čestná prohlášení však byla dostatečným důvodem pro přezkum volební dokumentace z těch volebních okrsků, jichž se přímo týkala. A s ohledem na nízký počet hlasů, jež stěžovatelce stačily k překonání pětiprocentní volební klauzule, nebylo možné dopředu vyloučit, že by tento přezkum nemohl vést k vyhovění volební stížnosti.

V obecné rovině platí, že výsledkům hlasování ve volbách svědčí presumpce správnosti. Zpochybní-li je však navrhovatel prostřednictvím věrohodného čestného prohlášení voliče, že nebyl započten jeho (přednostní) hlas, a vznese-li přijatelné tvrzení, že chybně zjištěný výsledek hlasování ve volebním okrsku mohl hrubě ovlivnit celkový výsledek hlasování, voleb nebo volby kandidáta, je povinností volebního soudu ověřit z volební dokumentace, zda okrsková volební komise v okrsku, ve kterém tento volič hlasoval, postupovala při sčítání hlasů v souladu se zákonem.

Stěžovatelka v řízení před krajským soudem, jakožto soudem volebním, předložila dostatečně závažnou indicii způsobilou vyvrátit presumpci správnosti vyhlášených výsledků voleb. Krajský soud měl tedy přezkoumat volební dokumentaci z oněch pěti okrsků, kterých se tato indicie přímo týkala. Tím, že takto nepostupoval, porušil krajský soudu stěžovatelčino právo na soudní ochranu.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2931/24 je dostupný zde (515 KB, PDF).

Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu