Trh chce být pozitivně překvapován. V USA se ale děje něco neobvyklého

Kolik společností by při zveřejňování čtvrtletních výsledků mělo v průměru pozitivně překvapovat? Tedy vykazovat čísla lepší, než ta očekávaná? Možná bychom tíhli k tomu, že dlouhodobě by to měla být asi polovina (a polovina by zase měla očekávání podstřelovat). Jak to vypadá v praxi? Překvapivě.

Následující graf ukazuje, kolik obchodovaných firem na uvedených trzích v daný čas předčilo svými zveřejněnými výsledky očekávání. Kolem oněch 50 % se pohybují jen rozvíjející se trhy, Evropa a Japonsko jsou blíže 60 %. Dohromady tedy v této části světových trhů firmy překvapují lepšími než očekávanými výsledky v 50 – 60 % případů. A pak tu jsou Spojené státy, kde podíl jen zřídka klesne pod 70 % a má tendenci blížit se 80 %:

Zdroj: X

Podívejme se trochu na širší kontext: Dění na trhu se dá vnímat tak, že existují nějaká očekávání ohledně budoucí ziskovosti firem a jejich schopnosti generovat hotovost akcionářům. Ceny akcií odráží tato očekávání a hýbou se v případě, že se očekávání změní. Tedy když dorazí nová informace, která k této změně vede. Očekávání přitom ovlivňuje dlouhá řada faktorů, od pro firmu vyloženě specifických, po odvětvové až po makroekonomické až vyloženě globální. O nové informace tak není nouze, očekávání se mění neustále, ceny akcií také. A většinou je těžké, či nemožné vůbec určit, co za daným posunem ceny konkrétně stojí.

Tento jednoduchý model tedy v praxi komplikuje množství nových informací, či spekulací, ale i to, jaká očekávání jsou vlastně relevantní a jak jsou vlastně tvořena. Relevantní by totiž mněla být očekávání skutečných investorů, ne ta ze „sell side“. Tedy očekávání analytiků a stratégů. K nim jsou ale zveřejňovaná čísla obvykle porovnávána a někdy z toho může být slušný guláš.

Představme si například, že analytici čekají zisky ve výši 100 dolarů na akcii, ale investoři ve skutečnosti čekají 110 dolarů na akcii. Firma pak zveřejní zisky ve výši 105 dolarů a akcie oslabí, i když firma ve vztahu ke „konsenzu“ překvapila pozitivně. Nemluvě o tom, že žádný konsenzus fakticky neexistuje – pokud by jeden analytik očekával zisky ve výši 50 dolarů na akcii a druhý 150 dolarů, vznikne z toho „konsenzus“ ve výši 100 dolarů. Tedy číslo, které fakticky nikdo nečeká, natož aby se na něm nějaká skupina shodovala (aby to byl skutečný konsenzus).

Ve vztahu k čtvrtletním tanečkům se hovoří i o managementu očekávání ze strany firem. Očekávání analytiků a investorů jsou totiž do určité míry ovlivněna tím, co jim o své budoucnosti říkají firmy (jejichž vedení by firemní budoucnost mělo konec konců asi odhadovat nejlépe). Výše uvedený graf tak možná ukazuje, že v USA tento management probíhá trochu jinak, než ve zbytku světa. To, že firmy chtějí pozitivně překvapovat a mohou se podle toho chovat, se dá pochopit. Ale jelikož graf ukazuje na dlouhodobý trend, zdálo by se, že pozitivně překvapován chce být i trh a chová se podle toho. Tedy že jde celkově o jakousi hru, jejímž cílem je pozitivně překvapit a být překvapován.

Druhé možné vysvětlení by na rozdíl od behaviorálních faktorů bylo spíše fundamentální: V USA to na straně tvorby očekávání a jejich managementu funguje stejně, jako jinde. Ale americké firmy svým fundamentem dlouhodobě nezáměrně překvapují. Tj., z nějakého důvodu jsou americké firmy již dlouhou řadu let výjimečné a dokážou mnohem více překonávat očekávání. Zajímavé by pak bylo pouvažovat nad tím, proč na agregátní úrovni mají naopak očekávání ziskovosti tendenci postupně korigovat (snižovat se s tím, jak se blíží daný predikovaný rok). Každopádně se ale v USA děje něco výrazně jiného než ve zbytku světa.