Proč vláda se zdůvodněním povodní navýšila možný schodek rozpočtu ve více než čtyřnásobném rozsahu, než by odpovídalo dosud hlášeným povodňovým škodám?

Naplánovaný státní rozpočet na příští rok se od toho pravděpodobně reálného liší jako málokdy. Pokouší se vláda údajnými výdaji na povodňové škody zakrýt rozpočtové díry za desítky miliard?

Schodek rozpočtu má být příští rok 241 miliard korun, maluje si vláda. Jenže Národní rozpočtová rada jej realističtěji vidí spíš na úrovni bezmála 290 miliard. Hned několik položek návrhu rozpočtu totiž stojí na vodě, přičemž vzniklé dodatečné manko odpovídá 45 miliardám. Navíc, deset miliard korun, o něž kabinet schodek navýšil v důsledku zářijových povodní, není účelově vázáno, jak přitom káže příslušný zákon, takže rozpočtová rada se obává, že by mohly být využity docela jinak než na odstraňování následků pohromy.

Připomeňme, že vláda kvůli povodním navýšila schodek nejen pro rok příští, leč i pro ten letošní – o 30 miliard. Dohromady má tedy k dispozici o 40 miliard více, které zdůvodňuje povodněmi. Má ale těchto 40 miliard opodstatnění?

Vždyť pojištěné škody způsobené povodněmi činily v letech 2002 i 2013 zhruba polovinu škod celkových. Státní rozpočet při minulých povodních pokrýval zhruba čtvrtinu celkových škod. Pokud nyní pojišťovny hlásí odhad pojištěných škod z letošních povodní na úrovni přibližně 18 miliard, a budou-li tedy minulé povodně tohoto milénia vodítkem, jaké náklady navíc pro státní rozpočet má předpokládat rozpočtově zodpovědný ministr financí? Správně, devět miliard. Proč tedy vláda navýšila schodek ve více než čtyřnásobném rozsahu?

Nelze se ubránit dojmu, že obava Národní rozpočtové rady není planá, a že tedy vláda může se zdůvodněním povodní "spláchnout" díry, které má v rozpočtu na letošní rok či ten příští. Manko celkově až sedmi miliard vzniká v segmentu důchodů. Prodej povolenek vynese nejspíše o nějakých deset miliard méně, než vláda v rozpočtu na rok 2025 plánuje. Další miliardy nesouladu plánu a reality představují výnosy státních organizací a nevyjasněné zůstává i to, jak se zacelí díra 23 miliard v segmentu dotací na obnovitelné zdroje energií. Celkově tedy přibližně 45 miliard.

Docela jasný je motiv zjevné vládní snahy opticky schodek snižovat a následně vzniklá manka překrýt novým zadlužením zdůvodněným povodněmi. Jsou jím blížící se sněmovní volby. Kabinet potřebuje přesvědčit, že je vládou rozpočtově zodpovědnou. Ovšem třeba Český statistický úřad i po konzultaci s Eurostatem letos postupně zhoršuje loňský vládní schodek. Nyní v říjnu jej ČSÚ zhoršil o dalších takřka 20 miliard. Jedním z důvodů je vyvádění desítek miliard mimo rozpočet, do fondů, které opticky snižuje schodek rozpočtu ve statistice ministerstva financí, ale již ne deficit vlády dle metodiky ČSÚ, resp. Eurostatu.

Deficit vlády, resp. ústředních vládních institucí, tak loni nově činil takřka 347 miliard, zatímco dosud ČSÚ uváděl cifru necelých 334 miliard. I ta však byla výrazně, historicky nebývale vyšší než deficit rozpočtu za loňský rok, který podle vlády činil necelých 289 miliard. I když deficit ústředních vládních institucí nezahrnuje jen státní rozpočet, ten je jeho dominantní položkou.

Historicky se výsledek hospodaření ústřední vlády od výsledku hospodaření státního běžně lišil, ovšem ne v rozsahu takřka 58 miliard korun, jak nyní plyne z čísel za loňský rok.

Aby toho nebylo málo, schodek 347 miliard je druhý nejvyšší v historii, dokonce překonává deficit Babišovy vlády z prvního roku covidu, který dle téže časové řady ČSÚ, resp. Eurostatu činí necelých 345 miliard. Strany pětikoalice přitom ve sněmovních volbách před třemi lety uspěly právě i díky slibu, že dají veřejné finance do pořádku. Zatímco Babišův kabinet roku 2020 čelil nejhlubšímu propadu ekonomiky v historii novodobé ČR, o 5,3 %, loni ekonomika poklesla jen o 0,1 %, v podstatě stagnovala. Přesto byl vládní deficit loni nominálně vyšší než před čtyřmi lety za covidu. Na druhou stranu je pravda, že od roku 2020 kvůli mimořádně vysoké inflaci zejména let 2022 a 2023 výrazně narostla cenová hladina v Česku, což podněcuje i růst nominální výše deficitu, která se v poměru k nominálnímu HDP drží nyní na již poměrně stabilizované a elementárně akceptovatelné úrovni.

Z hlediska absolutní výše deficitu se však hospodaření vlády od covidu vlastně vůbec nezlepšilo. Přitom i snížení absolutních schodků vláda slibovala. Zlepšuje se sice schodek celých veřejných financí, ale to tedy jen díky zahrnutí hospodaření krajů a obcí. Jejich přebytky narůstají. Kabinet ovšem sliboval snížení svých schodků, nikoli navyšování přebytků krajů a obcí. Navíc nejen Národní rozpočtová rada podotýká, že hromadění přebytků krajů a obcí – loni ke konci roku měly na účtech skoro 410 miliard – znamená obrovské ztráty. Neproduktivně leží ladem a zvláště v uplynulých dvou letech je reálně po desítkách miliard požírala inflace.

Pokud se tedy snižuje absolutní schodek veřejných financí, pak jen kvůli tomuto neplodnému hromadění peněz na účtech samospráv. Což nás vrací k povodním. Proč si na ně vláda půjčuje dalších 40 miliard, když – vyjdeme-li ze situace při minulých povodních – by jí mělo stačit zhruba čtyřikrát méně? Zbytek škod při minulých povodních pokrývaly vedle pojišťoven hlavně právě obce a kraje. A to tehdy měly na účtech mnohem méně než dnes a i jejich přebytky byly nižší. Zkrátka i toto jen zesiluje podezření, že celkově o 40 miliard navýšený schodek má v rámci státního rozpočtu z velké části "splachovat" něco jiného než povodňové škody, jak sugeruje vláda.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank