Na konsolidační úsilí vlády nemají povodně vliv (Zbyněk Stanjura pro Euro)

 

Zdroj: Týdeník Euro, 27. září 2024

Vláda Petra Fialy (ODS) se dostala do své doposud největší politické krize. Premiér vyhodil z kabinetu končícího šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který nezvládl coby ministr pro místní rozvoj projekt digitalizace stavebního řízení. Týdeník Euro pořídil interview s ministrem financí a 1. místopředsedou ODS Zbyňkem Stanjurou přímo v osudný den, kdy předseda vlády Bartošův konec oznámil. Dvojka občanských demokratů a klíčový vládní hráč v aktuálním obsáhlém rozhovoru říká, že o nutnosti zatřást koalicí měl jasno od sečtení hlasů v krajských volbách. Piráti po Bartošově vyhazovu začali Fialovou koalici cupovat. „Ne, z toho nemám obavu,“ odvětil Stanjura týdeníku Euro na dotaz, zda premiérův razantní krok nerozvibruje celou vládu. Šéf státní kasy rovněž popisuje, jak s rozpočtem zacvičí nedávné katastrofální povodně. Podle Stanjury zatím nenastal čas pro to, aby stát převzal financování největšího historického tendru – dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech.

Pane ministře, z čeho se vám spí hůř? Z povodní, nebo z voleb?

Z povodní.

K povodním se určitě ještě dostaneme. Zeptám se vás teď jako dvojky ODS, jaké je vaše osobní hodnocení krajských voleb?

Tyhle volby jsme prohráli. Je to evidentní a v zásadě ty reakce v takovém okamžiku mohou být tři.

Jaké?

První, že to budeme bagatelizovat a budeme říkat, že se nic neděje. Druhá možná reakce je, že propadneme nějaké malomyslnosti, že za rok už je to hotové, a nějak ten rok doklepeme a odevzdáme moc. A třetí, ke které se kloním, je zabojovat o vítězství. Udělat chladnou analýzu, co jsme udělali špatně, v čem byl problém špatného volebního výsledku a jak se ho vyvarovat za rok. Takže opakuji, že já osobně se kloním k třetí variantě.

Máte představu, co dělat konkrétně? Protože toho času nezbývá moc, v podstatě přesně rok.

To určitě, ale nemůžeme reagovat a mít konkrétní plán dva nebo tři dny po vyhlášení výsledků voleb. Chce to opravdu chladnou analýzu, nemůžeme v této chvíli podléhat panice a dělat nepromyšlené kroky. V zásadě ale musíme jít do konkrétních území, abychom přesně věděli, proč jsme neuspěli v určitých částech republiky a co dělat pro to, abychom příště uspěli.

Klíčovým faktorem propadu vládních stran v krajských volbách jsou Piráti, kteří se dostali jen do jednoho kraje. Co říkáte na jejich výsledek?

Piráti utrpěli debakl. My jsme rovněž prohráli, ale pro Piráty je to debakl, jiná úroveň prohry. Samozřejmě jejich hlasy chybí i pro potenciální krajské koalice, ale to je spíš na Pirátech, aby si to vyhodnotili, proč takhle propadli.

Čekal jste ve volbách takový propad Pirátů?

Očekával jsem špatný výsledek, to je pravda. Přišlo mi neuvěřitelné, když někteří z nich říkali, že chtějí obhájit těch více než 90 mandátů. To mi přišlo úplně nereálné. Myslel jsem si, že v několika krajích se nedostanou, ale opak byl pravdou, když uspěli v jednom jediném kraji. To znamená, že ten výsledek byl horší, než jsem předpokládal, a to jsem byl poměrně skeptický.

Když premiér Fiala odvolal z vlády Ivana Bartoše, bylo to pro vás překvapení?

Určitě to není překvapivý krok. Ivan Bartoš manažersky nezvládl projekt digitalizace. Každá změna ve vládě může být impulzem. Z těch tří možných přístupů, o kterých jsem mluvil před chvílí, jak zareagovat na výsledky voleb, považuju za největší chybu, kdybychom přemýšleli tak, že výsledky voleb budeme bagatelizovat.

Takže jste po volbách měl jasno, že je potřeba ve vládě udělat přeskupení?

Před volbami jsem byl přesvědčený o tom, že minimální krok bude, že procesem digitalizace se bude zabývat jiný člověk z vlády než Ivan Bartoš. On nevnímal, jak velké problémy tam jsou. Tím nebyl schopen celou věc řešit.

Nemáte obavu, že způsob provedení Bartošova vyhazovu rozvibruje koalici?

Ne, nemám obavu.

Nebylo by pro vládní koalici výhodnější mít Piráty v týmu, nasvícené a zodpovědné za kroky ve vládě a na ministerstvu pro místní rozvoj, než si je proti sobě pustit do opozice?

Jenže nepovedená digitalizace se stala problémem pro celou vládu. To určitě není problém jednoho ministerstva a jednoho ministra. Je to bohužel tak daleko, že to prostě negativně dopadá na vládu jako celek. To si musíme přiznat.

Další věc, o které se po volbách hovoří, je úspěch Martina Kuby v Jihočeském kraji, kde získal 47,5 procenta hlasů. Jak vnímáte jeho úspěch v rámci ODS?

Je to jeho osobní úspěch, to není úspěch strany. Myslím si, že i stranu hodně v kampani potlačil. My jsme měli decentralizovanou kampaň, nebyla v ní žádná centrální linka. Debata bude, jestli to bylo dobře, nebo špatně, ale to bude součástí analýzy. Takže úspěch v jižních Čechách je určitě úspěchem Martina Kuby a ne ODS.

Vždyť kandidoval za ODS, značku nijak neskrýval.

Bylo to ale hodně personálně propojené, postavili to na jeho osobě a podle výsledků vidíme, že se rozhodl správně.

Po volbách v rozhovoru jednoznačně řekl, že jde o úspěch jeho týmu, a ne celo státní ODS. Už dříve si stěžoval, že ho vedení strany nevyslyšelo v kritice směřování strany. Nestojíte o názory politika, který vítězí?

Určitě nebudu komentovat vnitrostranické debaty.

Neměl by se Martin Kuba víc zapojit do strategických debat celostátních orgánů ODS?

Podle jeho vyjádření v posledních hodinách, jak je vnímám, se chce soustředit na jižní Čechy.

Zažil jste ho jako kolegu ve vládě Petra Nečase, jak na něho jako na tehdejšího ministra průmyslu a obchodu vzpomínáte?

V té době jsem byl ve vládě necelých sedm měsíců, takže to nebyla žádná dlouhá zkušenost. Přišel jsem po polovině volebního období, což je vždycky těžké naskočit do týmu. Měl jsem ale výhodu, že jsem šel z pozice předsedy poslaneckého klubu, takže jsem všechny členy vlády vlastně znal. Nechci však na základě tak krátké zkušenosti vyvozovat nějaké velké závěry.

Mě by opravdu jen zajímalo, zda vůbec stojíte o to s ním nějaké strategické hovory ohledně budoucnosti ODS vést.

Osobně roky mluvím se všemi. Všechny znám, to není tak, že teď po volbách budu mluvit s někým, s kým jsem předtím nemluvil. Mluvil jsem se všemi celou dobu a předpokládám, že tak budu pokračovat dál.

Co říkáte na vysoká čísla hnutí ANO v krajských volbách?

Myslím, že bylo jasné, že vyhrají. To nebylo žádné překvapení. Mimochodem ANO vyhrálo dvoje předchozí krajské volby z pozice vládní strany. Ale ten úspěch ze strany ANO je velmi dobrý, to je třeba přiznat a pogratulovat vítězům.

V čem vás jejich drtivé vítězství překvapilo?

Jsem překvapený, že silnou podporu získali nejen v Moravskoslezském, Ústeckém či Karlovarském kraji. ANO vysálo levicové voliče, které se jim nejprve povedlo koncentrovat ve zmíněných krajích, ale v těchto volbách se jim to vlastně povedlo napříč celou republikou.

Ve volbách se v podstatě zachránil Tomio Okamura s SPD, když uspěli se svojí odpornou kampaní…

Nevím, jestli se zachránil, možná, že zastavil pád. Ta kampaň byla nechutná a je vlast ně smutné, že s takovou kampaní uspěli.

Bude vymezení se proti rasistickému populismu součástí strategie kampaně Spolu pro sněmovní volby?

To bude součástí analýzy, ale dlouhodobě jsem zastáncem toho, že úspěšná kampaň musí mít pozitivní i negativní část. Je to zkušenost z celé Evropy, z celého světa. Ano, ta pozitivní má převažovat, ale nedá se podcenit ani negativní část.

Jinými slovy, téma „Antibabiš“ už by nemělo být nosným pilířem?

To nikdy ani nebylo, ale součástí kampaně bezesporu bude, aspoň já to budu navrhovat.

Uspěla nejen SPD, ale i překabátění komunisté v projektu Stačilo! Jaký je to pro vás signál?

Podle mě jim pomohla větší disciplína jejich voličů, kteří poznali, že to jsou komunistické kandidátky. A při nízké volební účasti jim to v mnoha krajích stačilo pro vstup do zastupitelstva. Na druhé straně žádná hitparáda to taky nebyla. Nedá se dnes jednoznačně říct, že ve sněmovních volbách těch pět procent překonají.

V zákulisí se hodně spekuluje, částečně to šíří sám Miroslav Kalousek, zda a případně kdy založí novou stranu. Byl byste radši, kdyby Kalousek kandidoval za TOP 09 do Poslanecké sněmovny, než aby založil nový subjekt?

Když se o tom přemýšlím, tak člověk se musí ptát, k čemu by takový projekt přispěl. Buď by nedostal pět procent a pak by to bylo na úkor vládních stran, nebo by těch pět procent překonal a pak by byla na místě otázka, s kým by takový subjekt skládal potenciální vládní koalici.

Počítáte s tím, že v kampani by Kalouskova strana vystupovala kriticky vůči vaší vládě?

To samozřejmě nevím, ale i v kampani má člověk myslet na to, co bude den po kampani, když se uzavřou volební místnosti a sečtou výsledky. A pokud máte ambici vládnout, tak taky musíte přemýšlet o tom, s kým vytvoříte vládní většinu.

Takže byste považoval za konstruktivnější, kdyby Miroslav Kalousek kandidoval do Poslanecké sněmovny a vrátil se do politiky v barvách své domovské strany?

Určitě. Ale to je zase věc TOP 09, koho si dá na své kandidátky.

Dalším diskutovaným tématem je povolební vývoj ve Středočeském kraji. Měl by váš kandidát Jan Skopeček kývnout na koalici s hnutím STAN? Nebo vítáte snahu získat post hejtmana v koalici s ANO?

Myslím, že vás nepřekvapím, samozřejmě preferuju, abychom vytvořili koalici bez ANO. Ta jednání pokračují a věřím, že dopadnou dobře.

Na začátku rozhovoru jsem se vás ptal na povodně. Jak katastrofický živel pocuchal vyhlídky na plánovaný schodek rozpočtu v příštím roce?

To se pozná až v průběhu příštího roku, jaký bude dopad do deficitu. V této chvíli musíme novelizovat státní rozpočet tak, abychom mohli zvýšit výdaje. Mnozí se mylně domnívají, že kdyby přišly evropské peníze, není třeba novelizovat státní rozpočet. Jenže tak to není. Zákon je striktně daný, to znamená, že v každém případě musíme zvednout výdaje.

Jak?

V této chvíli preferujeme rychlost nad úplnou přesností, nepovažujeme za chytré čekat na detailní vyčíslení škod. Teď půjde na vládu novela státního rozpočtu (novela letošního rozpočtu navýší výdaje o 30 miliard korun – pozn. red.) a 1. října bychom ji mohli projednávat ve stavu legislativní nouze v Poslanecké sněmovně. Tak abychom mohli investovat do obnovy území po katastrofických povodních.

Víte přesně, kde bude zapotřebí nejvíce investic do obnovy?

Zahájili jsme činnost koordinační skupiny tento týden. Obdrželi jsme návrhy ze všech ministerstev, kde a v jaké oblasti je třeba pomoci. Až budeme mít k dispozici přehled škod, roztřídíme je podle typu a k tomu nastavíme příslušné programy. U obnovy území se musíme taky poučit z minulých povodní, abychom zase nezrekonstruovali dané území ve stavu, v jakém bylo před povodní.

Jak velký finanční balík na nápravu škod plánujete?

Vrchní hranice je kolem 40 miliard korun, z toho 30 miliard v letošním rozpočtu a 10 miliard v příštím rozpočtu. Je jasné, že těch letošních 30 miliard nevyčerpáme, ale chceme spustit programy. Některé akce budou probíhat měsíce, možná i roky, ale ty zdroje chceme mít na začátku připravené. Některé věci budeme muset soutěžit, což také způsobí zpoždění.

Jak pomohou finanční zdroje z EU?

Víme, že 50 miliard můžeme mobilizovat z kohezních fondů. Kromě toho půjdeme i do fondu solidarity, ale tyto peníze nebudou k dispozici hned. Takže když započteme evropské zdroje, dopad do deficitu rozpočtu nemusí být nijak dramatický.

Jaké tedy mohou být celkové dopady na státní rozpočet?

I kdyby nepřišlo nic a bylo všechno tak, jak dneska máme, víme, že deficit veřejných financí by se letos mohl zhoršit o tři desetiny HDP. Tedy zůstal by pod třemi procenty, zhruba na 2,8 procenta a v příštím roce by to bylo zhruba na 2,3 procenta HDP. To znamená, že i tak bude konsolidační úsilí pokračovat. To mytické strukturální saldo se určitě sníží o 0,5 procentního bodu jak v roce 2025, tak v roce 2026. Víme, že pro rok 2027 se musí nastavit konsolidační úsilí zhruba v objemu 40 miliard, což je zhruba 0,5 procenta HDP.

Když porovnáte rozsah škod povodní v roce 1997 a 2002, jaké škody způsobily nedávné povodně?

Člověk nejlíp zná území, kde žije. Podle mého odhadu v Opavě ty škody budou vyšší než v roce 1997. Podle toho, kde všude v Opavě byla voda, si myslím, že minimálně tam, ale zřejmě i v Krnově, v Jeseníku, možná v Bohumíně, budou škody vyšší než v roce 1997.

Ve Slezsku máte rodinu, jak vy osobně povodně snášíte?

Těžce, to musím říct. Tím navazuji na vaši první otázku. Vzpomněl jsem si na marnost úsilí, které roky vynakládáme, aby se na řece Opavě postavila přehrada. Čirou náhodou jednou za rok chodí informativní zpráva na vládu. Loni i předloni jsem to nechal vytáhnout do rozpravy, abych popsal stav a zdůraznil, jak je důležité, aby stavba vznikla. Považuji za selhání státu, že 27 let po povodních roku 1997 jsme nezačali stavět. Dokonce nemáme ani pravomocné územní rozhodnutí, natož pravomocné stavební povolení.

Jak je to možné?

Prostě zákony. I kdyby všechno teď šlo jak po drátku, dá se začít stavět v roce 2026 a ta samotná stavba je na pět nebo šest let. Takže si můžeme jen přát, aby to v příštích pěti šesti letech nepřišlo znovu. Tady se ukazuje, že práva menšiny jsou v tomto konkrétním případě tak silná, že 100 tisíc lidí, kteří žijí na toku Opavy, bylo zablokovaných menšinou. V takovém případě by veřejný zájem té mnohem větší skupiny měl převážit i legislativně. Tak to prostě je, považuji to za selhání státu.

Co říkáte na to, že obcím leží na účtech velké peníze, v případě hlavního města jde o vysoké miliardy?

To není jenom Praha. Samozřejmě my to ve výsledcích hospodaření samosprávných celků vidíme. Myslím, že to je na debatu, abychom změnili rozpočtové určení daní na nějakou dobu a posílili procenta pro stát a něco málo ubrali samosprávám. V tomto volebním období už to ale příliš reálné není, vidím to na příští volební období.

Od řady investorů a podnikatelů čelíte kritice za daň z mimořádných zisků, takzvanou windfall tax. Nenapáchalo to více škody než užitku, nemáte obavu, že to znechutí i ty, kteří se snaží například zhodnotit své peníze a spořit si tím třeba na důchod?

Nemyslím si to. Nezapomínejme, že šlo o mimořádnou situaci. Nedošlo by k tomu, kdybychom neměli mimořádné výdaje a nepotřebovali jsme mimořádné příjmy. Celou dobu říkám, že ty mimořádné příjmy máme použít na to, abychom pokryli mimořádné výdaje. Což se zatím nestalo, protože ty mimořádné výdaje se koncentrovaly v letech 2022 a 2023, příjmy nikoli. Nejsem žádný velký zastánce této daně, ona skončí v příštím zdaňovacím období.

Kolika miliardami se tím rozpočtu pomohlo, jaký to má zatím efekt?

Vždycky záleží, co do toho započtete. Teď myslím na straně příjmové. Když sečtu roky 2023 a 2024, bude to zhruba 85 miliard a ta výdajová strana je někde u 120 miliard. A to do toho nepočítám valorizace penzí, nepočítám jednorázový příspěvek pro děti ve výši pěti tisíc, nepočítám, jak jsme zvýšili hranice pro příspěvek hmotné nouze a podobně.

Považujete tu daň za férovou?

Skutečně jde o ty mimořádné výdaje jako odpuštění plateb za obnovitelné zdroje, náklady na zastropování cen a podobně. Jsem přesvědčený, že ta metodika je férová.

Brzy vás čeká příprava kampaně pro sněmovní volby za rok. Když vidíte rozpočtové výdaje, nemyslíte si, že zkrátka bude potřeba říct voličům, že není kde brát a některé daně se budou muset zvýšit?

Myslím, že pořád máme rezervy na výdajové straně. Tohle bude relevantní debata, když si budeme jistí, že už skoro žádné rezervy na výdajové straně nejsou. Já je tam pořád vidím a nejsou úplně malé. Musíme si stanovit jako stát určité priority.

Kde je najít?

Nám může chybět 30 miliard, na ty je třeba se soustředit a ty ostatní buď upozadit, nebo je nedělat. To je šance. Ne že zvýším objem přerozdělování – že víc vyberu a pak budu moudře přerozdělovat. To podle mě není správná cesta. Je to spíš praktické než ideologické. Je pravda, že ODS klade větší důraz na výdajovou stranu než někteří naši koaliční partneři.

Na začátku září jsem byl na reportáži v italském přístavu Terst, kde začíná ropovod TAL. Podnik Mero, jehož akcionářem je ministerstvo financí, tam investovalo zhruba 1,5 miliardy v projektu TAL-Plus do navýšení kapacit ropovodu, čímž se Česko zbaví závislosti na ruské ropě. Plánujete další investice do posílení energetiky a její bezpečnosti, například do rafinérií vlastněných polským konglomerátem PKN Orlen?

Osobně bych považoval ze strategického hlediska za výhodné, kdyby český stát – minimálně na území České republiky – vlastnil rafinérie. Dneska však patří polskému státu (prostřednictvím Orlenu), takže bychom taková jednání museli vést s polskou vládou.

Probíhají taková jednání?

V této chvíli ne. V Polsku se změnila vláda, čímž došlo i k personálním změnám ve vedení zdejšího Unipetrolu – tedy nejen v polské mateřské společnosti PKN Orlen. Když jsme se ptali v minulém volebním období, ten zájem z druhé strany nebyl. Na tom se zatím nic nezměnilo, ale pokud by to bylo na stole, patřil bych k těm, který by to doporučoval. V běžných časech je skoro jedno, kdo vlastní rafinérie. Ale v okamžiku, kdy rafinérie vlastní jiný stát a nastane krizová situace, tak samozřejmě každý stát nejdřív pokrývá potřeby vlastních obyvatel. To je naprosto logické, na tom není nic překvapivého.

Tento problém řeší v Německu, kdy část tamních rafinérií vlastní ruská společnost Rosněfť.

Také bylo vidět, jak se Putin dlouhodobě připravoval na válku. Rusové uměle vykupovali kapacity plynových zásobníků a pak je neplnili. Pak plyn použili jako zbraň proti nám. Tohle Evropa včetně Česka zvládla. To, že jsme byli z 97 procent závislí na dodávkách ruského plynu a dneska jsme zcela nezávislí, je velký pokrok. To samé platí v případě dokončení ropovodu TAL-Plus vzhledem k ruské ropě. Neříkám, že do budoucna od nich nemůžeme nic brát, je ale důležité, abychom na Rusku byli nezávislí.

Když zmiňujete polský PKN Orlen, vím, že se zajímají o výstavbu menších modulárních reaktorů v Česku, mimo jiné v okolí Kralup nad Vltavou a Neratovic. Tato jednání nějak postoupila?

O malých modulárních reaktorech nepřemýšlí pouze ČEZ, ale i jiné firmy jako PKN Orlen. Vím, že by se v tom chtěli angažovat, ale myslím, že v této chvíli musíme řešit naši angažovanost. Třeba tam bude nějaký synergický efekt. Naší vládě jde o to, aby vývoj a výroba malých modulárních reaktorů probíhaly na území České republiky. S naší jadernou zkušeností a průmyslem bychom neměli být jen těmi, kdo to koupí. My potřebujeme být hráčem, který se postará i o výrobu.

O takové spolupráci se jedná s britskou společností Rolls-Royce.

Ano, my jsme nedávno měli informaci na vládě, kdy ČEZ jedná s firmou Rolls-Royce o kapitálovém vstupu do společného podniku, který by vyvíjel a vyráběl reaktory.

Mám informace, že Rolls-Royce požaduje garance a záruky od státu, že od tohoto podniku reaktory skutečně odebereme neboli bez výběrového řízení. Může vůbec vláda něco takového garantovat?

Hlavním zájmem je, aby to podporovala britská vláda. To si myslím, že je klíčové pro britského výrobce, jednání probíhají na expertní úrovni. My jsme tomu dali zelenou.

Máte za sebou citlivé rozhodování v jaderném tendru. Jak velká geopolitická hra se teď hraje kolem vítězné korejské KHNP a americké společnosti Westinghouse, která s Korejci vede soudní spor?

Je to obchodní spor, který nás nijak nepřekvapil. Podle našich informací jednají nejenom tyto konkrétní firmy, ale i vlády – tedy jak korejská, tak americká. Diskutovali jsme o tom při návštěvě korejského prezidenta, který tady byl s velkou delegací ministrů. Jsou optimisté, že se spor podaří vyřešit.

Jak velkou snahu zvrátit výsledek tendru nyní vyvíjí francouzská EDF, která skončila druhá?

V tuto chvíli probíhají jednání s preferovaným uchazečem, tedy s KHNP. Ta jednání jsou složitá a tvrdá. Zatím nic neukazuje, že by se nepovedlo smlouvu uzavřít, ale vyloučit se to nedá. Byl by to však velký problém v harmonogramu, který máme. Už tak je poměrně napjatý. Jde o obrovský kontrakt a hraje tam roli nejenom cena, ale záruční podmínky, způsob financování, zvolené technologie a podobně, určitě to není jednoduchá věc.

Tvrdá jednání probíhají i na politické úrovni ohledně financování celé výstavby. Spor se vede o to, zda to zaplatí ČEZ, nebo to převezme stát. Jste stále pro variantu, aby to zaplatil ČEZ?

Zatím ano. Musíme si říct, že minimálně do roku 2029 budou probíhat pouze přípravné práce. Stavět by se mělo zhruba v roce 2030. Tím, že chceme v Dukovanech mít dva nové bloky, půjde o tandemovou výstavbu, druhý blok bude navazovat se zpožděním dvou let. První blok by mohl být hotový v roce 2036, druhý blok v roce 2038.

Jak vážná je pro vás obava vedení ČEZ, aby takto obrovská výstavba a finanční zadlužení nepoškodily rating ČEZ?

Máme notifikované financování prvního bloku, které je mimořádně výhodné pro investora. Je třeba říct, že stát poskytuje bezúročnou půjčku po dobu výstavby a že ty úroky se začnou počítat až v okamžiku, kdy naběhne výroba elektřiny. Když se podíváte na prováděcí smlouvu mezi ČEZ a státem, v okamžiku jakýchkoli problémů to přebírá stát. Tak, aby se nepoškodily zájmy společnosti ČEZ.

Slyšel jsem, že atmosféra jednání mezi vámi a generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem byla napjatá. Je váš vztah chladný, nehledáte jeho náhradníka?

Ta jednání o financování výstavby bloků probíhají. Samozřejmě jedna věc je pohled představenstva ČEZ, druhá věc pohled státu. To je legitimní. Každý v těch jednáních primárně hájí zájmy toho, koho zastupuje.

Poslední věc ohledně modulárních reaktorů. Podle mých informací ministerstvo financí na vládu stále nepředložilo plán jejich financování. Kde se to zadrhlo?

Je to logické. Musíme vládě nejdříve předložit plán financování velkých reaktorů, pak se můžeme soustředit na ty modulární.

A nemůže tím krachnout jednání s Brity o společném podniku s Rolls-Royce?

Ne.