Růst, který mění hru: jak může půl procenta rozhodnout o prosperitě Česka

Růst české ekonomiky je v posledních letech hodně nízký. Je tak nízký, že jsme jako jedni z posledních překonali ekonomickou úroveň z konce roku 2019. Dneska se podíváme na dlouhodobé efekty růstu: jak dokáže růst zamávat s dlouhodobou ekonomickou úrovní.


Díky Maddison Project se můžeme podívat na růst české ekonomiky od roku 1970 do roku 2022 (HDP na obyvatele ve stálých cenách v USD).

Průměrný roční růst české ekonomiky za toto období dosáhl 2,5 %. V 80. letech jsme rostli v průměru jen o cca 1,5%. Podobně jako v desátých letech. Nejvyššího růstu jsme dosáhli v nultých letech, kdy ekonomika rostla v průměru o 4,3% (a to ten průměr snížila finanční krize).

Každopádně průměr za 52 let byl 2,5 %. Co by se stalo, kdyby ekonomika rostla o půl procentního bodu rychleji? To přece není velká změna. Je, a to díky složenému úročení. Pokud by česká ekonomika rostla namísto o průměrných 2,5 % o 3 %, tak dnes ekonomická úroveň ČR byla o cca 30 % vyšší. To by znamenalo, že by dosáhla úrovně Finska. Pokud by česká ekonomika rostla o 1 procentní bod rychleji, tak bychom překonali Dánsko. Dva procentní body by pak stačily na Singapur nebo Norsko.

To jsou obrovské změny ekonomické úrovně, ale také životní úrovně a prosperity.

Proto je diskuze o dlouhodobých faktorech růstu tak důležitá. Víme, že hlavními zdroji růstu jsou inovace, vzdělávání a instituce/infrastruktura.

Bohužel nejsme v těchto oblastech premianty. Často slyšíme, že vzdělávání, inovace a infrastruktura jsou našimi prioritami. Podinvestování v těchto oblastech ale svědčí, že "dopadlo to jako vždycky". Náš Index prosperity ukazuje slabé a silné stránky. Slabý růst v posledních letech je velkým varováním. Opět "co by kdyby": pokud by česká ekonomika dlouhodobě rostla o půl procentního bodu pomaleji, tak bychom dneska byli na úrovni Ruska. A to fakt nechcete

David Navrátil