Úřad práce byl přísnější než zákon, vyřazoval lidi z evidence 6. 9. 2024

Na praktiku tuzemských úřadů práce, které si zákon upravily podle svého, upozornila Kancelář veřejného ochránce práv. Ta úředníky také následně přiměla praxi změnit.

„Úřad práce v podstatě sám stanovil lidem zcela novou povinnost. Podle poučení totiž měli přijít na schůzku s úředníkem hned první úřední den poté, co pominuly důvody, proč nezvládli předchozí setkání – například kvůli nemoci, úrazu nebo vyšetření u lékaře. Taková povinnosti ale v zákoně není,“ upozorňuje ombudsman Stanislav Křeček.

Úředníci podle něj neměli lidem o této údajné povinnosti říkat, natož vyžadovat její plnění nebo lidi dokonce trestat vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání.

Podle zákona o zaměstnanosti musí uchazeč o práci s úřadem při zprostředkování zaměstnání spolupracovat. To znamená, že se mimo jiné musí dostavit na smluvenou schůzku ve stanoveném termínu, pokud mu v tom nebrání vážné překážky (jako právě třeba nemoc). Ty musí úředníkům nahlásit stejně tak jako každou další relevantní změnu okolností, tedy například i následné ukončení neschopnosti. Jenže na to mu zákon dává celkem osm dní

„V praxi ale docházelo k absurdní situaci, kdy úřady práce v poučení vyžadovaly, aby lidé na schůzku přišli ještě před tím, než ukončení neschopnosti úřadu oznámili,“ popisuje za kancelář ombudsmana Markéta Bočková.

„Veřejnou službou, kterou vykonává úřad práce, je zprostředkování zaměstnání na trhu práce. A veškerá činnost úřadu by měla vést k tomuto cíli. Schůzka na úřadě práce v nejbližší úřední den po skončení dočasné neschopnosti uchazeče, aniž by úřad práce o takovém setkání věděl předem, i podle soudů popírá samotný smysl spolupráce s nezaměstnaným,“ vysvětluje Křeček.

Kancelář ombudsmana se přibližně pět let nazpátek zabývala hned několika případy, kdy byli uchazeči o práci kvůli této podmínce z evidence vyhozeni. „To pro ně mělo vážné následky: přišli o podporu v nezaměstnanosti a museli si sami platit zdravotní pojištění. Nemohli ani dostat dávky pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení,“ popisuje dále Bočková.

Úřad práce ani ministerstvo práce a sociálních věcí ale tehdy argumenty ombudsmana nepřijaly, ten se proto rozhodl informovat o praktikách úřadů vládu. „Teď už by se po změně poučení podobné případy neměly opakovat,“ dodává Bočková.