Když máme vodní elektrárny různě po světě, jsme odolní vůči krizím (šéf Energo-Pro)

Skupina Energo-Pro podnikatele Jaromíra Tesaře poslední energetickou krizi zvládla dobře, udělala si z ní ale jasný závěr. „Svět se mění a stává se více volatilním, nestabilním,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz Petr Milev, výkonný šéf této mezinárodní skupiny se sídlem v Praze. „Musíme být připraveni na to, že krize budou přicházet, umět s nimi žít, počítat s vyšší nestabilitou a výkyvy cen energií.“

Foto: Libor Fojtík

Energo-Pro provozuje vodní elektrárny v Bulharsku, Gruzii, Turecku i Španělsku, staví nové v Kolumbii a chystá vstup na brazilský trh. V Bulharsku a Gruzii vlastní také distribuční sítě elektřiny. Jak zdůrazňuje Petr Milev, geografická diverzifikace posiluje odolnost vůči krizím, které mívají rozdílné dopady na jednotlivých kontinentech. Mít vodní elektrárny v různých koutech světa má i další výhody – když v některých oblastech přichází méně deštivé období, jinde je tomu naopak. 

 

Provozujete a stavíte vodní elektrárny v různých částech světa – v oblasti Černého moře, západní Evropě, teď stavíte i v Latinské Americe. Jak vnímáte měnící se roli hydroenergetiky ve světě?

Hydroelektrárny jsou součástí zelené energetiky, svět poptává vodní zdroje podobně jako ty větrné a solární. Investice jsou v našem oboru stále vysoké, i když nejlepší místa pro vodní elektrárny už jsou většinou obsazená. Ne všude je prostor pro nové velké elektrárny. Nyní stavíme v Kolumbii, kde ten prostor je, ale třeba v Bulharsku už se nová hydroelektrárna skoro postavit nedá.

Stavěli jste i přehradní díla v Turecku… Kolumbie a Turecko jsou tedy spíše výjimkami?

V Turecku jsme v roce 2020 zprovoznili dvě velké elektrárny, Karakurt s výkonem zhruba 100 megawattů a Alpaslan 2 s výkonem 280 megawattů. Postavili jsme je na zelené louce. Jsou tu ale i další teritoria, kde prostor ještě je – třeba v jihovýchodní Asii se stále staví.

Když se mluví o zelených zdrojích, vodní energetika bývá ve srovnání s větrníky a fotovoltaikou trošku stranou pozornosti. Asi je to pochopitelné, protože větrná a solární energetika se v posledních desetiletích rozvíjela téměř z nuly, zatímco hydroelektrárny jsou tady mnohem déle. Celkový výkon vodních elektráren na světě je přesto pořád vyšší než nových obnovitelných zdrojů dohromady. Proč tento fakt uniká pozornosti?

Souvisí to nejspíš i se skutečností, že postavit vodní elektrárnu trvá docela dlouho. Dost času obvykle zabere už získávání licence, povolení ke stavbě. Samotné stavbě navíc předcházejí složité přípravné práce. Stavba pak trvá kolem čtyř let. Větší solární elektrárna se dá postavit za rok nebo rok a půl, větrný park za dva roky. Vzhledem k tomu, že v současnosti zažíváme obrovskou poptávku po zelené energii, je pochopitelné, že se více staví větrníky a soláry. Platí to zvláště pro Evropu, kde byl schválen Green Deal. Prostor pro stavbu nových vodních elektráren tady moc velký není a pokud se nějaké staví, tak spíše ty malé.

Předpokládáte, že vodní energetika ještě dlouho zůstane nejrozšířenějším obnovitelným zdrojem na světě?

Myslím, že ano. Kromě toho, že jsou vodní elektrárny součástí zelené energie, mají ještě jednu výhodu – dokáží podle potřeby přizpůsobovat výrobu, obzvlášť když využívají vodní nádrž. U solárních a větrných zdrojů nikdy nevíte, kdy se zapnou, kdy se vypnou a velmi složitě predikujete výrobu. Do jisté míry to možné je, ale ani tak nezabráníte nerovnováze v síti, kterou musíte balancovat. Vodní elektrárny naopak podobné problémy řeší. Máte mnohem víc pod kontrolou jejich zapínání, vypínání, nebo navyšování a snižování jejich výkonu.

Pro přečerpávací elektrárny, které plní vyloženě funkci baterek celé sítě, to platí dvojnásob. Pokud vím, tyto zdroje hodláte stavět i v Evropě…

Přečerpávací elektrárny mají dvě obrovské výhody – slouží jako baterky, ale hlavně poskytují podpůrné služby pro provozovatele sítí, které je nutné udržovat v rovnovážném a stabilním stavu. Energo-Pro má projekty přečerpávaček v Bulharsku i ve Španělsku. Vždy jsou ale postavené na stávajících vodních elektrárnách, které se rozšíří. Obvykle už máme u elektrárny jednu vodní nádrž a musíme postavit druhou, většinou tu horní.

Kvůli klimatickým změnám nastává stále více různých přírodních katastrof včetně sucha, které ovlivňují i výkon vodních elektráren. Jak vnímáte riziko sucha?

Provozujeme vodní elektrárny už skoro třicet let, ale dopady sucha zatím nepozorujeme. Něco jiného je, že každý rok bývá z hlediska srážek jiný. V některých letech je méně deště, méně vody, v jiných naopak. Máme výhodu v tom, že provozujeme vodní elektrárny v různých zemích na různých místech, takže se tím naše výrobní portfolio vyrovnává. Ale zatím si nemyslíme, že přijde taková globální změna, která by tento systém narušila.

Foto: Libor Fojtík

S KRIZEMI MUSÍME UMĚT ŽÍT

Jak na Energo-Pro dopadla energetická krize v Evropě? Některé energetické společnosti měly díky ní lepší hospodářské výsledky, přesto mohla být i pro ně varováním.

Energetickou krizi jsme zvládli dobře. Dopady byly dvojího druhu. Jako výrobci jsme prodávali elektřinu za vyšší cenu, ale jako distributoři a dodavatelé energie jsme zažívali docela trápení, které se týkalo hlavně našeho cashflow. Představte si, že kupujete energii každý den na burze, ale zákazníci platí fakturu na konci měsíce a to ještě za předchozí měsíc. Musíte tedy vložit pracovní kapitál zhruba na dva měsíce. Když se pak v době krize zvýší cena elektřiny desetkrát, stejným způsobem je třeba navýšit i provozní kapitál.

Dopad krize byl silnější v Evropské unii než jinde. Týkalo se to ve vašem případě zvláště Bulharska?

Nejenom. Turecký trh je hodně propojený s řeckým i bulharským. Dopady krize jsme tedy pociťovali i v Turecku, což už neplatí pro Gruzii.

Podobné krize mívají rozdílné dopady na jednotlivých kontinentech, v jednotlivých regionech. Pomáhá vám, že máte aktiva v různých koutech světa?

Geografická diverzifikace je pro nás z tohoto pohledu opravdu velmi důležitá. Z poslední krize jsme si především udělali závěr, že svět se mění a stává se více volatilním, nestabilním. Musíme být připraveni na to, že krize budou přicházet. Musíme s nimi umět žít, počítat s vyšší nestabilitou a výkyvy cen energií.

JAK MĚŘIT LÁKADLA NOVÝCH TRHŮ

Jaké faktory rozhodují, když uvažujete o vstupu na nový trh?

Velmi důležité pro nás je, jak je konkrétní energetický trh postavený, jak dobře funguje, jaká jsou pravidla pro soukromé investory, pro výrobce nebo jestli tam existují fixní výkupní ceny elektřiny. Dalším klíčovým faktorem je hydrologie dané země – jestli prší hodně a pravidelně. Zajímá nás, jestli je možné v dané zemi postavit vodní nádrž. Kromě těchto parametrů se díváme na makroekonomickou a politickou situaci v zemi.

Důraz na hydrologii ukazuje příklad španělské Galicie, kde Energo-Pro dokončilo nákup deseti vodních elektráren v minulém roce. Nezní to trochu divně, že jste šli za deštěm právě do Španělska?

Dokládáme to na našich mapkách ročních průměrů srážek. Španělsko je na ní převážně takové žluto-červené, což znamená sucho, občas nějaký déšť. Galicie je ale téměř fialová, což znamená, že tam prší opravdu hodně. Leží na pobřeží Atlantského oceánu a jsou tam hory, které sice nejsou příliš vysoké, ale vlhké mraky přicházející od oceánu se před nimi zastaví a na Galicii padají kapky deště i v létě. Všichni nám tam říkali, že Galicie je krásný kus země, jen kdyby tam tolik nepršelo. Namítali jsme, že nám se to naopak moc líbí.

Dalším faktorem, který jste zmínil, jsou pravidla pro investory. S povolováním staveb nových vodních elektráren to ale asi bývá složité všude?

Bývá to složité, ale pokud jsou dobře popsané podmínky, víte, do čeho jdete. Můžete si říct, že vám to bude sice trvat tři roky, ale povolení nakonec získáte. Pokud ale někde máte prostředí, ve kterém netušíte, jak se to bude vyvíjet, můžete ztratit pět let a nemít nic. Není až tak důležité, jestli to bude trvat tři nebo čtyři roky, ale že znáte cestu a víte, co všechno musíte udělat, abyste povolení dostal. V tomto směru je třeba Kolumbie velmi pozitivní příklad, mají dobře napsané zákony, jasné podmínky získávání veškerých povolení. Také přesně víte, co vám naopak nepovolí. V Kolumbii jsme ani nezkoušeli žádat o povolení k vybudování velké vodní nádrže, protože jsme došli k závěru, že to je zbytečné.

Na rozdíl od Turecka, kde jste přehradní nádrže budovali…

To, co jsme postavili v Turecku, je krásné. Když máte vodní nádrž, můžete regulovat výrobu, zadržovat vodu. Rezervoár přehrady Alpaslan 2 je tak velký, že si můžeme nechat celou jarní vodu a pustit ji na podzim nebo v zimě, kdy je celkově méně vody a potřeba energie je podstatně vyšší.

Když vstupujete na nový trh, zřizujete si vlastní pobočku, nebo se spíš orientujete na spolupráci s nějakým místním partnerem?

Zatím jsme všude byli samostatně, zřizujeme pobočku a nemáme žádné místní spoluvlastníky. Pokud se chystáme stavět nové vodní elektrárny, obvykle spolupracujeme s hydroinženýry z naší dceřiné společnosti ve Švýcarsku, kteří se zabývají developmentem. Připravují stavbu takzvaně v hrubých obrysech, pak obvykle najímáme místní firmy, které nám vše rozpracují do podoby pracovního projektu. Mezitím získáváme veškerá povolení. K tomu často potřebujeme specialisty na ESG, tedy na environmentální a sociální dopady. Ti nám pomáhají získávat různá environmentální povolení nebo se postarat o lidi, kteří se stěhují ze zaplavených oblastí. Když jsme v tureckém Alpaslanu stěhovali pět vesnic, museli jsme pracovat s lokální komunitou a připravit podmínky tak, aby lidé měli na novém místě lepší podmínky než doposud. Také stavební firmy najímáme místní. To jsou všechno naši partneři, ale spoluvlastníky nehledáme.

VODNÍ KOUZLA JIŽNÍ AMERIKY

Říkal jste, že v Kolumbii nestavíte a nebudete provozovat velká přehradní díla jako v Turecku. Pokud se nemýlím, v Kolumbii je ale výhodou vysoký, rychlý spád řek. A rozpětí vašich chystaných elektáren je tam od relativně menší až k opravdu velké, která je výkonem srovnatelná s tureckými…

V Kolumbii dnes stavíme první elektrárnu o výkonu dvaceti megawattů a máme další dva projekty, u nichž už výkon dosahuje zhruba 65 a 190 megawattů. V Kolumbii sice nejsou vodní nádrže, ale hodně tam prší. V řece je stále dost vody a průtočné vodní elektrárny tak vyrábějí energii prakticky po celý rok. V Kolumbii jsou navíc vysoké hory, voda v řekách je tedy velmi rychlá. Na výrobu energie tam stačí relativně málo vody.

Chystáte se také do Brazílie, v čem se tamní trh podobá a v čem liší od Kolumbie?

Brazílie je docela odlišná, jsou tam obrovské řeky. Vysoké výroby energie dosahujete tím, že máte velký průtok vody a ne tím, že máte vysoký spád jako v Kolumbii. Podpůrné služby na brazilském trhu zajišťují obrovské vodní elektrárny, které dosahují výkonů třeba tří tisíc, pěti tisíc megawattů. V Brazílii nepotřebují velké množství dodavatelů podpůrných služeb, stačí několik velkých, které zajistí veškerou potřebu.

Na jaké typy elektráren se zaměříte v Brazílii?

Stále to budou průtočné vodní elektrárny nebo ty s menšími vodními nádržemi. Pokud tam ale máte elektrárnu o výkonu sto megawattů, jste stále příliš malí. Díváme se na elektrárny, které mají výkon 200, 400 megawattů. Teď zkoumáme i portfolio menších elektráren, dohromady šesti elektráren o celkovém výkonu 180 megawattů – nemusíme ale kupovat všechny, protože nejsou na jednom místě.

V Brazílii se tedy Energo-Pro zaměří na akvizice hotových elektráren? Nebo se také chystáte stavět nové zdroje jako v Kolumbii nebo dříve v Turecku?

Zjistili jsme, že v Brazílii je velmi složité získat povolení k připojení do sítě. To je další faktor, který vždy posuzujeme při vstupu na nový trh. Proto jsme se rozhodli investovat jenom do existujících elektráren, nepřipravujeme tam nové projekty.

Když se mluví o trzích Latinské Ameriky, často se zmiňuje ochranářství – zvláště Brazilci nechtějí moc pouštět firmy z jiných zemí na svůj trh. To, co jste říkal o Kolumbii, spíš svědčí o opaku. Jaké s tím máte zkušenosti?

Není to ochranářství vůči investorům, ale vůči dodávkám zboží. Kdybychom chtěli do Brazílie dodávat zařízení z naší dceřiné výrobní společnosti Litostroj, narazili bychom na obrovská vstupní cla. V tomto směru je velmi složité konkurovat místním firmám, trh je opravdu ochranářský. Chrání místní výrobce zařízení. Pokud jde o investice, je to úplně něco jiného. V Brazílii máte obrovskou komunitu zahraničních investorů – evropských, asijských i severoamerických.

Bude Litostroj uvažovat o výstavbě výrobního závodu v Latinské Americe?

O tom jsme přemýšleli, ale není to reálné. Litostroj se teď zaměřuje hlavně na severoamerický trh, který tvoří většinu jeho obratu.

FOTOGALERIE

 

Vodní díla ENERGO – PRO

OD ČERNÉHO MOŘE DÁL DO SVĚTA

Skupina Energo-Pro začínala svou expanzi na zahraniční trhy v oblasti Černého moře. Asi to bylo logické, protože české firmy, inženýři, odborníci tam měli spoustu kontaktů z minulosti, zvláště v Bulharsku. Pak se objevila šance na expanzi také v Gruzii. Jak vnímáte tento příběh?

Prakticky celou vodní energetiku v Bulharsku postavily československé firmy. Znalost bulharského trhu určitě byla jedním z faktorů, které na začátku přispěly k rozhodnutí Energo-Pro zamířit právě tam. Největším impulsem byly procesy privatizace v Bulharsku a později i v Gruzii. Podnikatel Jaromír Tesař tyto příležitosti velmi dobře uchopil. Energo-Pro v obou zemích nakoupilo část portfolia vodních elektráren v privatizaci a pak dokoupilo další od soukromých majitelů.

Web Export.cz už se věnoval tomu, jak se vaše skupina podílela na modernizaci celé energetiky v Gruzii, jak jste instalovali elektroměry do domácností a řešili ztráty v distribuční síti…

V Gruzii předtím neexistovaly elektroměry pro jednotlivá odběrná místa, byly tam takzvané komunální elektroměry. Na jednu vesnici připadal jeden elektroměr. Za socialismu nikdo neřešil, jaké jsou ztráty, kdo za elektřinu zaplatil a kdo nezaplatil. Bylo potřeba každé domácnosti, každému klientovi říct – toto je vaše spotřeba, prosím zaplaťte. Tím pádem jsme museli investovat a instalovat elektroměry do všech odběrných míst.

Stali jste se specialisty na celou oblast Černého moře a následoval vstup na turecký trh. Později jste zřejmě zjistili, že potřebujete ještě širší diverzifikaci. Nebo to byl plán už od začátku?

Jakmile jste na určitém trhu, máte o něm víc informací. Komunikujete s lidmi, víte, co se připravuje, můžete se také začít připravovat. Proto jsme v minulosti preferovali zůstat a rozvíjet se na trzích, kde už jsme. Vstup do Turecka byl pro nás přirozený, tamní trh je propojený s Bulharskem i Gruzií. Dávalo to mnohem větší smysl, než jít třeba do Indonésie nebo na jiné trhy.

V roce 2018 ale Turecko zažilo finanční krizi, oslabila turecká lira, i tamní trh se docela změnil a ukázalo se, že je docela křehký. Měli jsme štěstí, protože v Turecku máme jenom výrobu a za energii jsme dostávali zaplaceno. Distribuční sítě a další části energetického trhu ale procházely velkými problémy. Dostali jsme tak signál, že Turecko je z pohledu hydrologie skvělé, ale makroekonomicky křehké. Pak přišla válka na Ukrajině a region kolem Černého moře makroekonomicky i politicky znejistila. Po dokončení projektů dvou vodních elektráren v Turecku jsme se tak rozhodli pro expanzi na další nové trhy.

Na těch stávajících trzích nám jednotlivé země generují zisk na úrovni kolem 100 milionů eur ročně. Nechceme, aby byla některá země významně dominantní, tím by rostla naše závislost na ní. I proto jsme začali hledat jiná místa na Zemi a to nás přivedlo k Latinské Americe.

Aktivity v oblasti Černého moře ale mohou mít i své výhody. Loni jste získali garanci Mezinárodní rozvojové finanční korporace Spojených států (DFC) pro emisi dluhopisů. Bylo to díky tomu, že pomáháte zajišťovat energetickou bezpečnost právě v této oblasti.

Souhlasím. Souvisí to jak s teritoriem, tak s distribučním byznysem. Podpora DFC, kterou jsme získali, byla jednoznačně určena pro investice do distribučních sítí v Bulharsku a v Gruzii. Cílem bylo zajistit stabilitu a bezpečnost sítě, celého energetického systému. Naše podnikání v oblasti Černého moře má pořád také své plusy.

Zvažovali byste investice do distribučních sítí také v dalších zemích kromě Bulharska a Gruzie?

Zatím se nám víc líbí vodní elektrárny, což je náš core byznys. Dokážu si představit, že se podíváme i na další distribuční byznysy, pokud si řekneme, že už nevidíme šanci ve vodních elektrárnách. Příležitostí ve vodní energetice je ale stále dost, považujeme je za lépe uchopitelné a vhodnější z hlediska následného řízení celého našeho byznysu.

V poslední době jste se rozhodli zamířit nejen do Latinské Ameriky, ale také dál do Evropské unie, do západní Evropy…

V západní Evropě jsme hledali příležitosti vždy, nikdy dříve se nám to ale nepodařilo. Jak už jsem říkal, vodní elektrárny jsou ceněný zdroj výroby. V Evropě se moc neprodávaly a pokud ano, tak velmi draze. Měli jsme obrovskou radost, když se nám loni akvizice deseti vodních elektráren ve španělské Galicii podařila.

JAN ŽIŽKA