Vývoj daňové kvóty, rozpočtové určení daní - Daňové příjmy v roce 2025, státní rozpočet

Vývoj daňové kvóty

Daňová kvóta je vyjádřena poměrem příjmů z daní a z veřejných pojistných systémů vůči nominálnímu HDP. Definice daňových příjmů a HDP je opřena o metodiku Evropského systému národních a regionálních účtů z roku 2010. Jednotná metodika zajišťuje konzistenci mezi oběma ukazateli. Nedochází tedy ke zkreslení, jaké by například nastalo při poměřování hotovostního inkasa či omezení se pouze na příjmy státního rozpočtu. Příjmy proto zahrnují akruální daňové výnosy včetně povinných odvodů na sociální a zdravotní pojištění či dalších plateb, jakými jsou poplatky za obnovitelné zdroje energie, emisní povolenky nebo poplatky za televizní a rozhlasové vysílání. Akruální princip zajišťuje, že příjmy jsou evidovány v době, kdy nastala příslušná ekonomická skutečnost, která zavdala příčinu zdanění, tedy nikoli v okamžiku, kdy jsou peněžní prostředky přijaty na účet (takto poměřuje příjem metodika hotovostních toků). Taková daňová kvóta je pak tedy nejenom nejkomplexnějším ukazatelem daňového zatížení, ale také mezinárodně srovnatelná a jednotně metodicky interpretovatelná.

Tabulka 6 Vývoj daňové kvóty (v % HDP)

V ČR byl vývoj daňového zatížení poměrně stabilní. Do roku 2018 kvóta mírně rostla, následně klesala. V letech 2020 a 2021 docházelo k řadě opatření více či méně vyvolaných pandemií a hospodářskou recesí, jako např. prominutí záloh na pojistných pro podnikatele, zrušení daně z nabytí nemovitých věcí nebo snížení daňového základu u daně z příjmů fyzických osob. Podobně tomu bylo v roce 2022, kdy daňová kvóta dále poklesla, mj. z důvodu odpouštění poplatku za obnovitelné zdroje energie pro domácnosti a firmy na konci roku, snížení některých spotřebních daní v reakci na vývoj inflace či dalšího růstu základní slevy na poplatníka. V roce 2023 by bez vlivu mimořádných příjmů v podobě daně z neočekávaných zisků a odvodu z nadměrných tržeb, došlo k dalšímu poklesu míry daňového zatížení. Samotné mimořádné příjmy pak pro rok 2023 jsou evidovány ve výši 0,7 % HDP. Jejich vliv by se ale měl v letech 2024 a 2025 snižovat. Od roku 2024 daňovou kvótu ovlivňují legislativní změny spojené se zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, a to jak u daňových příjmů, tak odvodů na sociální pojištění.

Celková predikce daňových příjmů

Aktuální odhady daňových příjmů jsou založeny na srpnové makroekonomické predikci Ministerstva financí, dosavadním vývoji inkasa daňových příjmů, uskutečněných i plánovaných legislativních změnách vyplývajících zejména z návrhu novely zákona o dani z přidané hodnoty. Jedná se o navrhované úpravy v oblasti nedobytných pohledávek, v oblasti finančních služeb, či zrušení institutu vracení daně osobám se zdravotním postižením. V oblasti spotřebních daní se jedná o navrhovanou změnu zdaňovacího období v případě vracení spotřební daně z tzv. zelené nafty, kdy vybrané subjekty mohou zvolit půlroční zdaňovací období. Negativní dopad je očekáván pouze v prvním roce zavedení, kdy bude předčasně vyplacena částka, která by bez přijetí tohoto opatření byla vyplácena až v roce následujícím.

Tabulka 7 Daňové příjmy (v mld. Kč)

Rozpočtové určení daní

S účinností od roku 2025 došlo v rámci zákona o konsolidaci veřejných financí ke změně rozpočtového určení daní tak, aby inkaso ze zvýšených sazeb sdílených daní bylo příjmem pouze státního rozpočtu (změna podílu obcí na 24,16 % a krajů na 9,45 %). Vzhledem ke změně rozpočtového určení daní jsou odhady dopadů diskrečních opatření u sdílených daní uváděny na úrovni veřejných rozpočtů.