Ogrodníková slaví v oštěpařském finále nečekaný olympijský bronz. Syn jejího partnera to předpověděl

Ogrodníková přitom čelila hrozbě nepostupu mezi osmičku nejlepších. Po druhé sérii měla v listině výkonů zapsáno pouhých 58,13 metru a pořadí dvanáctičlenného finále uzavírala.

 

Poté přišel zlom.

 

Vítěz běhu na 5000 metrů Jakob Ingebrigtsen za mohutných ovací publika zazvonil na počest svého triumfu na zvon u dráhy, kde se v tu chvíli připravovala ke svému pokusu rovněž atletka Dukly. To jakoby ji probudilo. Rozběhla se a poslala oštěp v sezónním maximu na značku 63,68 metru!

 

Zkrátila si rozběh

 

Těsně před tím si zkrátila rozběh kvůli obavám z přešlapu. ,,Nějak jsem si to zjednodušila. Prostě jsem jen koukala před sebe, zavřela si vršek a hodila,“ komentovala své počínání v sektoru před klíčovým okamžikem soutěže.

 

Dále hodily jen Kitagučiová (65,80) a Jihoafričanka Jo-Ane Van Dyková (63,93). ,,Na medaile jsem nemyslela. V hlavě jsem měla limit na mistrovství světa v Tokiu (64 metrů). Chtěla jsem season best a to se mi podařilo.“

 

Třiatřicetiletá Češka se tak mohla radovat z životního úspěchu. Tím největším bylo dosud stříbro na mistrovství Evropy v Berlíně 2018. ,,Nevím, co mám říct. Ještě mně to nedochází,“ povídala po příchodu mezi novináře.

 

Svůj druhý start pod pěti kruhy okořenila nečekaným bronzem. Dojetí neskrývala. ,,Zní to úplně nádherně, snově.“ Úspěch byl dokonce předpovězen. Její partner, třinecký hokejista Petr Vrána, s nímž vychovává jeho syna Lea, jí říkal, že Leo věří, že skončí třetí. ,,Fakt se to stalo! Fakt se to stalo,“ říkala v euforii Ogrodníková.

 

Zazvonění před povedeným třetím pokusem prý nevnímala. ,,Jenom hrající hudbu. Říkala jsem si, jo, teď musím. Prostě to tam hodím.“

 

V zimě odešla ze skupiny Jana Železného, neprožívala zrovna lehké období. Připravovala se sama. No a předvedla svůj nejdelší hod od roku 2021, kdy na Zlaté tretře poslala oštěp do vzdálenosti 65,16.

 

Od čtvrté série byla jako na trní, zda ji některá ze soupeřek nepřehodí. Hlavně pak při posledním pokusu čtvrté Sáry Kolakové z Chorvatska, olympijské šampionky z Ria 2016. ,,Říkala jsem si, že by na mě mohla zatlačit, ale očekávala jsem, že když mě přehodí, tak jí to vrátím,“ usmívala se.

 

Věděla, že to v sobě má

 

Chorvatka předvedla výkon 63,03 a v tu chvíli Ogrodníková věděla, že ji vytouženou placku už nikdo nesebere. ,,Ještě jsem se soustředila, abych hodila. Strašně se mi chtělo brečet, když jsem se tam postavila a roztleskala si diváky. Říkala jsem si: 'Ty jo, vždyť já už mám medaili.' Snažila jsem se zkoncentrovat, abych ještě hodila nějaký výkon, ale bylo to hrozně těžké," svěřila se.

 

Své blízké měla přímo na stadionu. ,,Jsem strašně ráda, že tady mohli být. Hodně pro mě znamenal už postup do finále. Já byla strašně ráda za ten celý rok, staly se mi strašně moc velké věci,“ vyprávěla se slzami na krajíčku. ,,Věděla jsem, že to v sobě pořád mám. Jen jsem hledala správnou cestu. Potřebovala jsem být hlavně zdravá, čímž strašně děkuji své fyzioterapeutce, která se o mě stará vlastně už druhým rokem. Vše se krásně spojilo a zapadlo do sebe. A je z toho tenhle nádherný bronz,“ neměla slov.

 

A přidala i vzkaz pro mladší generace. ,,Chtěla bych říct mladým atletům, ať to brzy nevzdávají a vydrží až do dospěláckého závodění. Tam je to teprve důležité. Do té doby výsledky roli nehrají. Byla to i část mé cesty. Tak jsem rostla.“

 

Prvenství Kitagučiové jinak očekávala. ,,Haruka byla favoritkou číslo jedna. Ale jsem strašně ráda, že na druhém místě skončila Jo (Van Dyková), protože měla skvělou sezonu. Je to moje velká kamarádka. Jsem šťastná i za ni. Budeme radost prožívat společně,“ doplnila.