Česká mzdová opatrnost

Kdo v poslední době zavadil o mezinárodní srovnání týkající se aktuálního růstu mezd, nejspíš mimoděk pozvedl obočí. Nejnovější dostupná data Eurostatu (za letošní první čtvrtletí) pro zbytek Visegrádu vyznívají docela divoce: Slovensko ohlásilo téměř 10 procent, Polsko téměř 14 procent a Maďarsko uvedlo růst dokonce lehce nad touto hranicí. Naproti tomu Česko pouhých 6 procent.

 
Zdroj: Eurostat, Česká spořitelna

Co se děje? Jsou čeští zaměstnanci poslední dobou o tolik línější nebo nešikovnější, že si zaslouží o tolik nižší nárůst mezd?

Vývoj mezd v každé zemi je samozřejmě dán směsí různých faktorů. Začněme inflací. Ta česká byla sice ve srovnání se všemi ostatními výše uvedenými zeměmi tou dobou nejnižší, ale rozdíly nebyly zásadní: po očištění o inflaci rostly české mzdy meziročně tempem kolem 3,5 procenta, kdežto na Slovensku necelých 6 procent, v Polsku a Maďarsku dokonce kolem 10 procent.

Částečným vysvětlením může být stav ekonomiky v prvních měsících letoška: přibližná meziroční stagnace v Česku kontrastuje s veselým růstem ve zbytku visegrádské čtyřky. V pozadí těchto rozdílů je mimo jiné zřejmě výraznější podíl průmyslu. Ten se promítá v zesílené citlivosti české ekonomiky na vyšší ceny energií, slabou čínskou poptávku a naopak narůstající čínskou konkurenci.  

Velký rozdíl je také v chování vlád (mnohdy danému do jisté míry i tlakem oborů). Česká vláda se v poslední době víc než vlády jinde ve střední Evropě snažila šetřit, a to mimo jiné skrze jen pomalý růst platů ve veřejném sektoru. Mzdová nákaza z platů státních zaměstnanců do zbytku ekonomiky byla proto v Česku záporná. Také ohledně růstu minimální mzdy se česká vláda drží relativně při zemi. 

A tak například letošní růst učitelských platů v Polsku o 30 procent a minimální mzdy o téměř 20 procent nebo dvouciferné růsty platů státních zaměstnanců i minimální mzdy v Maďarsku si v české kotlině asi dovedeme představit jen stěží.