Senátní výbor pro územní rozvoj: reakce na postup MŽP k plánovanému vyhlášení Národního parku Křivoklátsko

„Z vlastní zkušenosti z místa mého třicetiletého působení v samosprávě a regionu, kde se nachází území tří chráněných krajinných oblastí a jednoho národního parku, vidím, že deklarovaná debata je spíše formalistická, bez reálného zájmu rezortu své postupy korigovat a hledat konsensuální řešení,“ vysvětluje předseda senátního výboru pro územní rozvoj Zbyněk Linhart a dodává: „také jako dlouholetý předseda výboru vidím u řady představitelů státní správy reálný obraz soustavného předstírání a faktického nezájmu naslouchat a promítat poznatky z regionů do práce státních orgánů ochrany přírody.“

Předseda Linhart tak reaguje na přípravu novely zákona o ochraně přírody a krajiny, která spadá do gesce MŽP. V rámci novely zákona má být ministerstvem vyhlášen Národní park Křivoklátsko a upravena legislativa národních parků. Pro ochranu přírody zajišťovanou z úrovně státu je nezbytná zejména dlouhodobá kvalitní a otevřená spolupráce s regionálními a místními aktéry, jak také předpokládá Evropská komise ve svých strategiích. Resort opakovaně tvrdí, že se všemi dotčenými nadprůměrně jedná a komunikuje.

Šéf senátního výboru pro územní rozvoj zároveň požaduje, aby MŽP nezpochybňovalo kompetenci a legitimitu představitelů obcí, neboť se jedná o demokraticky volené zástupce. To, že již stávající správa národních parků neprobíhá optimálním způsobem, napovídá podle Linharta mj. dopis předsedů svazků samospráv všech pěti regionů dotčených území národních parků.

Senátní výbor pro územní rozvoj přijal již před rokem k problematice národních parků usnesení, kterým vyzval MŽP k zapracování tří principů do novely zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž zároveň avizoval svou připravenost ke konzultacím nad těmito návrhy. Do dnešního dne představitelé resortu nezaslali výboru žádné relevantní návrhy, jimiž by své postupy v této věci představovali a vysvětlovali.

Podle předsedy Linharta to není jediný případ, kdy dochází k faktickému nezohledňování reálných potřeb území, ale k prosazování vlastních „idejí“ v oblasti životního prostředí. Ani v otázce zajištění bezpečnosti území, tedy především té požární, se podle Zbyňka Linharta do návrhu zákona nic podstatného z výše uvedených principů v zásadě nepromítlo. Ani v kontextu okolností po největším požáru v historii České republiky v Národním parku České Švýcarsko, kde byly před požárem i tyto otázky ze strany MŽP zpochybňovány. „Je to snad proto, aby opět ‚neutrpěly’ státní orgány životního prostředí nějakou míru odpovědnosti za území, jež spravují?“, ptá se předseda Linhart.

Předseda Linhart proto žádá představitele MŽP, aby důsledně a zodpovědně pracovali na legislativě a řízení jim svěřených úřadů a institucí. Věnovali se náležitě zapracování zásadních připomínek partnerů do návrhů zákonů, stejně jako brali vážně jednání se všemi partnery, zejména pak zastupujícími územními partnery, a zodpovědně posuzovali jejich připomínky. Zároveň zdůrazňuje: „Samosprávy, lesníci, turisté a další mají být pro státní ochranu životního prostředí partneři, nikoliv nepřátelé.“

Zbyněk Linhart tímto prohlášením rovněž reaguje na:

• tiskovou zprávu SMS ČR ze dne 25. 7. 2024
• tiskovou zprávu MŽP ze dne 26. 7. 2024.