Írán - Průmyslové technologie, průmysl 4.0, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2024/2025

Papír je v zemi drahé a nedostatkové zboží. V posledních třech letech vzrostla jeho cena o 340 %. Írán je přitom nucen dovážet 90 % papíru, který lze použít pro tisk dokumentů, knih, novin a podobně. Sběr recyklovatelného odpadu v Íránu není organizovaný. Systematická recyklace a další zpracování použitého papíru by přitom částečně mohlo vyřešit jeho neustálý nedostatek. V zemi se aktuálně nachází pouze tři papírny.

Import papíru do Íránu a jeho následné využití a zpracovávání vždy probíhalo za specifických podmínek, které u tohoto typu materiálu neumožnily adaptaci na změny na trhu. Papír byl mnoho let po Islámské revoluci do Íránu dovážen v podstatě za státní peníze. Stát tento import nejprve hradil v celé šíři, později přistoupil k vyplácení subvencí. Těchto podmínek však mnohé firmy silně zneužívaly. Státní peníze a subvence v mnoha případech vůbec nebyly využity na dovoz papíru a místo toho putovaly do soukromých kapes. Papíru byl proto na trhu vždy nedostatek, a hlavně neexistovala dostatečná vůle a další (státní) peníze na řešení této situace. Po zrušení části zvýhodnění v roce 2019 se krize na trhu s papírem ještě prohloubila. V důsledku toho například mnohé íránské redakce radikálně snížily počet stran či omezily periodicitu vydávání tištěných novin. Některé tištěné tituly zanikly úplně. Na začátku nového školního roku v roce 2019 museli žáci a studenti čekat dvacet dní na vytištění alespoň části učebnic, než se Generálnímu ředitelství pro kontrolu a distribuci učebních materiálů podařilo obstarat dostatek papíru.

Recyklace obecně v Íránu není prováděna systematicky a státem není nijak organizovaná. Stát a správní orgány měst nechávají odpovědnost na podnicích. Ty však nejsou k recyklaci nijak motivovány. Recyklovatelný odpad tak často z popelnic a na skládkách sbírají pouze jednotlivci, kteří ho pak nelegálně prodávají, aby si přivydělali. Takto vytříděný odpad ovšem většinou putuje do sousedního Pákistánu nebo do Číny, které za něj zaplatí víc než například íránská papírna. Jedině v období papírových krizí stát přistupuje k přísnému stíhání těchto sběračů. Probíhají například zátahy na skládkách. Jedná se však o nárazové a čistě represivní akce.

Systém recyklace papíru by proto bylo nutné vystavět téměř od píky. Začít lze například spoluprací s jednotlivými podniky a papírnami. Do země je potřeba dovézt stroje i technologie a postupně na ně Íránce naučit. Zásadní je vyzdvižení ekonomické stránky věci – pokud íránská firma zjistí, že na dané technologii výrazně ušetří, přijme ji. Podniky a organizace, které se zabývají recyklací nebo usilující o recyklaci svého odpadu, v Íránu sdružuje například Association of Iran Recycling Industries (AIRI), založená v roce 2008. Aktuálně má přes 250 členů.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí