Průměrná délka doby splatnosti dosáhla rekordu. Zažila nejvyšší skok od 2008

Loňský rok se stal rekordním z hlediska nárůstu průměrné délky doby splatnosti pohledávek. Celosvětově doba splatnosti vzrostla o tři dny na 59 dnů, což je nejvyšší skok od roku 2008, kdy započala celosvětová finanční krize. Nárůst potřetí za sebou zaznamenal i ukazatel potřeby pracovního kapitálu (WCR), jenž se zvýšil o 2 dny na celkových 76 dnů. Vyplývá to z nejnovější analýzy Allianz Trade.

Potřeba pracovního kapitálu roste již třetí rok

Ukazatel potřeby pracovního kapitálu (WCR) se celosvětově zvyšuje již třetí rok po sobě. Loni dosáhl 76 dnů obratu (2 dny navíc oproti roku 2022). Analýza Allianz Trade dokládá, že tento nárůst, je způsoben mírnějším ekonomickým růstem a vyššími provozními a finančními náklady. WCR dle studie nadále rostla v nejrozvinutějších částech světa.

„Celkově polovina zemí z našeho vzorku zaznamenala v roce 2023 nárůst požadavků na pracovní kapitál. Na konci roku 2023 dosáhl ukazatel potřeby pracovního kapitálu v Asii 81 dnů (+2 dny), v západní Evropě 69 dnů (+1 den) a v Severní Americe 70 dnů (+1 den). V Evropě došlo k navýšení zejména ve Francii a Německu, kde tyto státy zaznamenaly nárůst o 5 dnů. Citelný růst se projevil i v Asii – ukazatel v Číně a Japonsku se zvýšil o tři dny. Kromě toho 34 % společností zaznamenalo ve 4. čtvrtletí WCR přesahující 90 dní obratu, zatímco ve 4. čtvrtletí 2021 to bylo 32 % a ve 4. čtvrtletí 2022 36 %,“ uvádí Dalibor Trojek, ředitel české pobočky Allianz Trade.

Délka doby splatnosti zaznamenala největší skok od roku 2008

Jako klíčový faktor rostoucí WCR se ukázalo prodloužení průměrné délky doby splatnosti, která se v roce 2023 zvýšila o 3 dny oproti předchozímu roku, čímž dosáhla finálních 59 dnů. Jedná se tak o největší skok od roku 2008 a téměř dvojnásobný nárůst oproti 2022, což dle analýzy znamená, že stále více společností čeká déle na zaplacení pohledávek, a to zvyšuje riziko problémů s cash-flow. Celosvětově totiž 42 % společností vykázalo na konci roku 2023 platební lhůty delší než 60 dnů.

„V Evropě podíl odpovídal celosvětovému průměru, zatímco v Asii byl vyšší (46 %). Severní Amerika naopak zaznamenala nižší čísla (33 %). Nicméně téměř ve všech 22 námi sledovaných odvětvích došlo v roce 2023 k nárůstu délky doby splatnosti. Přetlak zásob také zvýšil WCR v dopravním odvětví (114 dní obratu), elektronice (114) a strojním průmyslu (113). Následoval textilní, farmaceutický a chemický průmysl s více jak 90 dny obratu,“ dodává Dalibor Trojek.

Hrozící pokles zisku by mohl dále prodloužit zpoždění plateb

Analýza Allianz Trade zjistila, že míra ziskovosti je hlavním faktorem, jenž ovlivňuje dobu splatnosti v Evropě, a to více než financování nebo obchodní cyklus. V této souvislosti by zpomalení celosvětové poptávky v roce 2024 v kombinaci se stále vysokými provozními náklady mohlo vést k ještě většímu prodloužení doby splatnosti.

„Zjistili jsme, že pokles ziskovosti o procentní bod by mohl prodloužit dobu o více než 7 dní. Vzhledem k tomu, že pokles ziskovosti pro tento rok je reálný, tak by se společnosti ve zmiňované Evropě měly připravit na delší platební lhůty. To by mohlo zvýšit tlak na jejich cashflow a potenciálně zvýšit riziko nesplácení pohledávek,“ říká Dalibor Trojek.

Evropská komise navrhuje zkrácení platebních lhůt

Problematiku opožděných plateb chce řešit i Evropská unie. Návrh Evropské komise na nařízení EU o opožděných platbách naznačuje, že by platební lhůty mohly být zkráceny ze současných a doporučených 60 dnů na závazných 30 dnů. Evropský parlament sice navrhuje prodloužení na 60 dnů, pokud se na prodloužení doby domluví smluvní partneři, nebo na 120 dnů pro specifické zboží. To však výrazně zmenší flexibilitu pro podniky ve srovnání se současným stavem. Pravděpodobně to zvýší nedostatek finančních prostředků pro více než 40 % evropských společností, které od 4. čtvrtletí 2023 platí pohledávky až po 60 dnech. Dle expertů by však tento vývoj měl významný makroekonomický dopad.

„Ke zkrácení lhůt splatnosti na 30 dnů by evropské společnosti potřebovaly další finanční prostředky ve výši 2 bilionů eur. Při současných úrokových sazbách by to však zvýšilo úrokové platby podniků o 100 miliard eur, což odpovídá ztrátě marží ve výši 2procentních bodů. Příliš přísné platební podmínky by navíc mohly ohrozit konkurenceschopnost evropských malých a středních podniků tím, že by je přiměly přejít k dodavatelům mimo EU. V této souvislosti by evropští zákonodárci měli vzít v úvahu možné nepříznivé dopady,“ uzavírá Dalibor Trojek.