Situace v eurozóně a Evropské unii - Analýzy sladěnosti ČR s eurozónou, přijetí Eura

Krátké období zlepšující se ekonomické situace po koronavirové krizi loni ukončil příchod krize energetické, kterou vyvolalo napadení Ukrajiny Ruskou federací. Intenzita dopadů těchto událostí však byla napříč jednotlivými zeměmi rozdílná, a tak dále zvýraznila již tak viditelnou ekonomickou různorodost eurozóny. Země platící eurem zaznamenaly na počátku roku 2022 obnovený hospodářský růst, který však následně v průběhu loňského i letošního roku výrazně zeslaboval, některé ekonomiky se dokonce ocitly v recesi. Fiskální pozice většiny zemí eurozóny je i nadále nelichotivá, rozpočtové deficity z koronavirové krize se daří snižovat jen pozvolně a úroveň dluhu je u některých zemí na hranici udržitelnosti. Obě fiskální kritéria – dluhu i deficitu – loni splnilo pouze šest zemí eurozóny, což je oproti roku 2021 jen zanedbatelné zlepšení. Souběh nabídkových (problémy v globálních výrobních řetězcích, strmý nárůst cen energií a komodit, změny v chování firem) a poptávkových faktorů (dozvuky odložené spotřeby domácností a fiskální stimuly vlád) vedl k silnému nárůstu inflace spotřebitelských a produkčních cen, která v eurozóně kulminovala v říjnu 2022 a nyní již viditelně zpomaluje. Za pozorovaným dezinflačním procesem stojí jak odeznívání výše uvedených proinflačních faktorů, tak restriktivní politika ECB (viz níže). Jádrová inflace však zatím výrazněji neklesá. Zvýšená hladina úrokových sazeb se již projevila ve snížené úvěrové dynamice podnikům i domácnostem, její efekty na trh práce jsou prozatím spíše nepatrné. (VizChartbook strana 65.)

ECB od poloviny roku 2022 reagovala na vysokou míru inflace postupným zvyšováním úrokových sazeb v souhrnu o více než 4 procentní body. ECB rovněž nejprve dále omezila a později zcela ukončila program nákupu vládních a soukromých dluhopisů APP (tj. včetně ukončení reinvestic splatných jistin). V roce 2023 také snížila úročení povinných minimálních rezerv bank na 0 %. Nástroj nákupu vládních dluhopisů „na ochranu transmise“ měnové politiky (TPI) představený v roce 2022 nebyl dosud použit. V posledních letech realizované programy ECB na nákupy dluhopisů budou mít v kontextu zvyšování úrokových sazeb (a z něj plynoucího poklesu cen dluhopisů) nepříznivý dopad na ziskovost centrálních bank Eurosystému v roce 2023 i v následujících letech. Z hlediska institucionálního vývoje eurozóny lze za nejvýznamnější událost roku 2023 považovat její rozšíření o Chorvatsko, které se 1. ledna stalo jejím dvacátým členem. Významnou iniciativou, a to nejen pro eurozónu, je předložení legislativního balíčku k revizi rámce správy hospodářských záležitostí (EGR) včetně úpravy pravidel Paktu o stabilitě a růstu (SGP). Revize má za cíl racionalizovat fiskální pravidla a současně zlepšit jejich vymáhání. V oblasti bankovní unie pokračovala jednání o již dříve předložených návrzích, zejména o implementaci standardu Basilej III do práva EU. V souladu s prohlášením Euroskupiny z června 2022 se Evropská komise ohledně nových legislativních návrhů k bankovní unii omezila pouze na iniciativu ke krizovému řízení bank a pojištění vkladů v EU. Významný dopad může do budoucna mít též legislativní balíček k digitálnímu euru (vytvářející právní rámec pro jeho případné budoucí zavedení) a na ochranu eurové hotovosti coby zákonného platidla v eurozóně.

V souvislosti s řešením rostoucích nákladů na financování rozpočtu EU byla implementována reforma dluhového managementu zavádějící pro všechny dluhopisy EU jednotné označení „EU Bonds“. Ačkoli mají zmíněné společné dluhopisy alespoň formálně i nadále časově omezený a věcně specificky zaměřený charakter, snaha některých zemí a institucí prosadit alternativní přístup (např. permanentní fiskální kapacitu pro eurozónu či tržní uznání unijních dluhopisů jako vládních) zcela neustala. Evropská komise také předložila návrh na rozšíření vlastních zdrojů rozpočtu EU a na revizi víceletého finančního rámce, která by zahrnovala mj. prostředky pro zvláštní nástroj na podporu Ukrajiny. Celkově lze shrnout, že v roce 2023 nedošlo k podstatnému pokroku v oblasti prohlubování hospodářské a měnové unie ani integrace eurozóny, a to jak s ohledem na končící aktuální institucionální cyklus, tak zejména na přetrvávající zásadní názorové rozdíly mezi jednotlivými členskými státy ohledně konkrétní podoby této integrace.

Z hlediska rozhodnutí o načasování případného vstupu České republiky do eurozóny je třeba konstatovat, že s ohledem na nedokončenost některých klíčových projektů, které významně ovlivní fungování eurozóny, a některé přetrvávající problémy hospodářské a měnové unie, nejsou v současnosti známy všechny podstatné závazky, které mohou do budoucna pro Českou republiku z přijetí eura potenciálně vyplývat. Případné rozhodování o načasování vstupu do měnové unie je tak stále doprovázeno významnými nejistotami.