Cenu města Třebíče letos obdrželi tři pánové

U příležitosti 105. výročí vzniku samostatného Československa se v úterý 31. října konal ve foyer divadla Pasáž slavnostní večer s udílením Cen města a následným koncertem. V letošním roce obdrželi cenu města bývalý starosta Třebíče, senátor a fotograf Pavel Heřman, za podíl na záchraně židovských památek a zásluhy o rozvoj města, umělec a scénograf Vojtěch Kolařík, za vynikající umělecké působení a propagaci Třebíče a dirigent, hudební skladatel a hudebník Václav Šalbaba, za vynikající hudební působení a propagaci rodného města. Po slavnostním udílení ocenění města si lidé vychutnali koncert hobojového virtuóze Viléma Veverky a jeho hostů, Vilém Veverka TRIOplus.

Pavel Heřman je fotograf, bývalý starosta města Třebíče, bývalý senátor. Narodil se v Praze 31. května 1949. Získal titul doktora veterinární medicíny a přednášel na Vysoké škole veterinární v Brně.

Už před sametovou revolucí začal spolu s dalšími dobrovolníky se záchranou a obnovou židovského hřbitova v Třebíči. Třebíč, křivolaké uličky židovské čtvrti, Bazilika sv. Prokopa a další malebná zákoutí mu učarovala a fotil ji od sedmdesátých let, kdy se do města přistěhoval. Jeho fotografie se objevují v různých publikacích města, byly také prezentovány na několika výstavách, například Obrázky z Izraele na Západomoravské vysoké škole v Třebíči, Židovská čtvrť v Zadní synagoze nebo Černobílé fotografie v Malovaném domě. V roce 2005 získal ocenění Fotografická publikace roku, v kategorii literatura ilustrovaná fotografií, za knihu veršů Zámostí v nás (autorka Nela Hanelová). Pavel Heřman je také zakladatelem fondu Žijí s námi, jehož cílem je pomoc sociálně slabším rodinám, a členem výborů Třebíčský hudební festival a Letní škola barokní hudby.

Pavel Heřman byl prvním porevolučním starostou Třebíče, od roku 1990 do roku 1998. V letech 1996 až 2000 byl senátorem. Znovu byl do třebíčského zastupitelstva zvolen v roce 2006, v roce 2010 se stal znovu starostou, v dalším volebním období pak radním. V dalších volbách v roce 2018 již nekandidoval.

Když byl zvolen starostou těsně po revoluci, prosazoval záchranu unikátních památek – židovské čtvrti s židovským hřbitovem vedle křesťanské Baziliky sv. Prokopa. Cesta k jejich záchraně byla nesnadná, ale společným úsilím Pavla Heřmana a mnoha Třebíčanů, získáním půjčky ze Spojených států a hlavně dosažením názorové shody, se vše podařilo tak, aby třebíčské památky byly obnoveny a představeny veřejnosti. V letech 1996 a 1997 byla v židovské čtvrti nově zhotovená kanalizace, vodovod i rozvody elektřiny, opravena Zadní synagoga, která předtím sloužila jako sklad ovoce a zeleniny, a celá čtvrť byla postupně opravena. Stát, město a vlastníci investovali tehdy do rekonstrukcí přes 100 milionů korun. Náročná práce se ale vyplatila a po mnoha peripetiích byly tyto třebíčské památky zapsány v červenci roku 2003 na seznam UNESCO. Zejména díky tomu, že soubor židovské čtvrti a baziliky je unikátním příkladem blízkého soužití křesťanské a židovské kultury, od středověku až do 20. století.

Vojtěch Kolařík se narodil 29. června 1938 ve Hvozdné u Zlína. Podstatnou část života prožil v Třebíči-Borovině. Jako umělec a scénograf připravoval kostýmy pro řadu českých filmů, jeho obrazy lze najít ve sbírkách po celém světě.

Vojtěch Kolařík přišel do Třebíče se svými rodiči „baťovci", v mládí střílel góly v dresu borovinské Jiskry a zároveň se už od studentských let projevoval jako všestranný umělec. Třebíčané ho znali zejména ze „Šedého", kde hrával k tanci a poslechu, na Sokolské scéně dělal scénografii. V roce 2014 mohli Třebíčané jeho obrazy vidět v Malovaném domě.

Po maturitě v roce 1956 na třebíčském gymnáziu odešel studovat do Prahy Akademii múzických umění. Nastoupil do ateliéru scénografie u profesora Trőstera (později se stal jeho asistentem) a obor kresba a malba studoval u docenta Smutného. Studia ukončil v roce 1961. Po skončení základní vojenské služby v roce 1963 byl přijat jako výtvarník Československé televize Praha, kde působil do roku 1992 jako architekt a kostýmní výtvarník. Pro ČT, filmové studio Barrandov, pro divadla domácí i mnoho evropských scén, připravoval scénické návrhy a souběžně se zabýval kostýmními návrhy. Svůj talent otiskl do podoby kostýmů a scén asi osmi desítek televizních inscenací a seriálů. Zároveň se věnoval malbě a grafice. Mimo samostatné výstavy vystavoval i na kolektivních výstavách, zejména byl úspěšný na výstavě v Montrealu na EXPO 67, dále vystavoval například v Mnichově či Bologni. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách v České republice, USA, Velké Británii, SRN, Rakousku, Francii, Belgii a Norsku. Je členem skupiny Jednoty umělců výtvarných, jeho velkým přítelem byl Arnošt Lustig, který mu zahajoval výstavy.

Člověka, který zvládá umění, sporty a vůbec všechny stránky lidské činnosti, lidé někdy označují za renesančního. A přesně takový je i Vojtěch Kolařík. Neskutečný showman a sportovec, který nezkazí žádnou zábavu a má skvělý smysl pro humor. A také člověk, který se stále hrdě hlásí k Třebíči, hlavně pak své milované Borovině. Neustále se věnuje výtvarné tvorbě a je šťastný, že může stále pracovat a přinášet lidem svým dílem radost.

V letošním roce oslaví Vojtěch Kolařík životní půlkulaté jubileum.

Václav Šalbaba se narodil v Třebíči 31. ledna 1943. Od roku 1950 navštěvoval lekce houslí v hudební škole a od roku 1957 navštěvoval lekce hry na pozoun. Hodně sportoval a v mládí se věnoval lehké atletice. V roce 1958, jako mladší dorostenec, hodil ve finále Mezinárodního atletického čtyřboje v Německu kriketovým míčkem do vzdálenosti neuvěřitelných 98,40 metrů.

Na dvouletou základní vojenskou službu nastoupil do Karlových Varů, kde působil u Hudby ministerstva vnitra. Následně se odstěhoval do Prahy, kde studoval na Pražské konzervatoři u profesora Weigla. Hrál s různými orchestry, například s Orchestrem Zděňka Bartáka, Kesl Big Band nebo Classic Jazz Collegium. S posledně jmenovaným orchestrem natočil několik desek v Nizozemsku a v Praze. Následně deset let působil v orchestru Vltavští muzikanti. Hráli primárně ve Švýcarsku, Německu, Rakousku a právě v Rakousku nahrávali s tímto uskupením desky.

V roce 1989 odešel do Švýcarska. V letech 1992 - 2018 vedl orchestr Nostalgie Swingers, pro který zaranžoval více než 120 skladeb. Mimo to byl členem několika dalších orchestrů - Stadtorchester Schaffhausen, Orchester letiště Zürich a Zivilschutz Big Band Wintherthur. Po roce 2006 natočil 6 sólových desek pozounových skladeb. Do roku 2014 ve Švýcarsku působil jako učitel hry na žesťové nástroje. Působil také v pozounovém kvartetu Furioso a v dechovém orchestru Veteranen Musik. Jeho dcerou je výtvarnice Helena Hrdá.

Václav Šalbaba se už jako důchodce vrátil do Třebíče, kde dnes žije. Hned po svém návratu do České republiky věnoval třebíčské základní umělecké škole notový materiál v hodnotě mnoha tisíc korun. Václav Šalbaba je třebíčským rodákem, který svou prací významně ovlivnil naši společnost. Patří k osobnostem, na jejichž práci je město hrdé a připomíná si je s pýchou v srdci. Letos v lednu oslavil významné životní jubileum.