V ČR je také jedno již uzavřené úložiště jaderného odpadu. Nachází se asi tři kilometry východně od Berouna, v opuštěném vápencovém lomu Hostim I, zvaném též Alkazar.

V České republice je také jedno již uzavřené úložiště. Nachází se asi tři kilometry východně od Berouna, v opuštěném vápencovém lomu Hostim I, zvaném též Alkazar. V 90. letech 20. století zde byla provedena inventarizace odpadů a bylo rozhodnuto lokalitu definitivně uzavřít. Stalo se tak v roce 1997. Od té doby lokalitu pravidelně monitorujeme.

Historie uzavřeného úložiště

Těžba vápence v lomu Alkazar probíhala v první polovině 20. století. Vápenec byl z lomů Hostim I a II dopravován do Berouna po úzkokolejné dráze, jejíž zbytky se dochovaly podél cesty do Berouna dodnes. Těžily se zde především vysokoprocentní vápence koněpruské a slivenecké, užívané hlavně pro hutnické účely.

Celkový objem obou chodeb s odpady je zhruba 1 690 m3. Samotný provoz úložiště trval velmi krátkou dobu. První obalové soubory přivezli do Hostimi pracovníci Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů v roce 1959, provoz byl ukončen v roce 1964 a další péči o úložiště převzal stát.

Po privatizaci v letech 1991-1994 provedla soukromá společnost inventarizaci uložených odpadů a radiační a báňský průzkum uvnitř obou štol. Potvrdilo se, že zářiče a obaly obsahující odpady s vyšší aktivitou byly v roce 1964 převezeny do úložiště Richard v Litoměřicích. Z těchto kontrol také vyplynulo, že rizika spojená s přepracováním a přepravou zbylých odpadů do jiné lokality by byla podstatně vyšší, než rizika spojená s existencí úložiště. Nejlepší variantou proto bylo vyplnění obou chodeb betonovou směsí. Samotné uzavření proběhlo v roce 1997. V letech 1990-1991 byl v okolí úložiště vybudován hydrogeologický monitorovací systém, který v rámci institucionální kontroly provozujeme.

Historie ukládání v ČR

Problematika řešení konečné likvidace radioaktivních odpadů vznikla v tehdejším Československu už v 50. letech minulého století. Využití zdrojů radioaktivního záření ve výzkumu i aplikacích v průmyslu a medicíně bylo tehdy moderní a perspektivní a odpady spadaly do působnosti Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů se sídlem v Praze. Státní úřad pro jadernou bezpečnost také ještě neexistoval, dozor nad likvidací odpadů prováděl úřad hlavního a krajského hygienika.

Jako první úložiště byl vytipován bývalý vápencový lom Alkazar v Hostimi u Berouna. Bylo by snadné říci, že dnes jsou naše znalosti o účincích radioaktivity hluboké a tehdejší pravidla pro zacházení s tímto druhem odpadů byla nedostatečná. Podle dochovaných záznamů to však rozhodně není pravda. I tehdy měl provozovatel úložiště (tehdy používané termíny byly také odkliziště nebo odpadiště) stanovená pravidla, jakým způsobem odpady ukládat, v jakých nádobách, kolik aktivity atd. Ani tehdy se nesměly ukládat odpady v kapalném skupenství nebo odpady jinak nebezpečné. Existovalo nařízení o typu automobilu pro přepravu nádob s odpadem, který směl vézt jen takové množství nádob, aby řidič neobdržel dávku záření vyšší než tehdy platný limit. Tak jako dnes byl na nákladním autě jeřáb pro manipulaci s nádobou s odpadem. Dále byla stanovena pravidla pro manipulaci s odpady v úložišti. Dnes tomu říkáme pravidla pro práci v kontrolovaném pásmu a limity a podmínky.

V polovině 60. let se ukázalo úložiště v Hostimi jako ne zcela vyhovující a bylo uvedeno do provozu úložiště Richard u Litoměřic. Odpady s obsahem dlouhodobých radionuklidů byly převezeny z Hostimi do úložiště Richard a na původním místě byly ponechány jen odpady s obsahem nízkoaktivních krátkodobých radionuklidů. Hostim byla uzavřena v 90. letech, volné prostory byly vyplněny betonem a místo bylo trvale zapečetěno. Dnes SÚRAO uzavřené úložiště Hostim monitoruje

Hostim