Vodní zdroje lákají české podnikatele a investory v Brazílii

Moudrý člověk je jako voda. Voda prospívá všemu a s ničím nesoupeří. Tento citát čínského filozofa Lao-c může být velkou inspirací pro české podnikatele a investory do brazilského energetického trhu. A to především do výstavby malých a menších vodních elektráren.

Brazílie je největším výrobcem elektřiny v Latinské Americe s více než 656 terawatthodinami (TWh) vyrobenými v roce 2022 (je to téměř 2x více než druhé Mexiko). Zhruba 80 procent výroby elektřiny v zemi pochází z obnovitelných zdrojů, díky čemuž je brazilský energetický průmysl jedním z nejčistších na světě.

Vodní energie je v Brazílii zdaleka hlavním zdrojem pro výrobu elektřiny (podíl vodní energie činí 61 % na energetické produkci země). Ostatní obnovitelné zdroje, jako je vítr a biomasa, představovaly loni 11 %, resp. 8 % brazilské produkce. Podíl elektřiny vyrobené z plynu je 9 %, uhlí 3 % a jádra 3 %.

Brazílie zaujímá třetí místo na světě z hlediska objemu výroby elektrické energie z vodních zdrojů. Ke konci roku 2022 výroba vodní energie v Brazílii podle oficiálních statistik Národní agentury pro elektrickou energii (ANEEL) činila 363 TWh. Velká část hydroenergetického potenciálu Brazílie pochází ze severního povodí řeky Amazonky.

Během posledních jednání českých subjektů, které se zde v Brazílii zajímaly o možnosti investic do hydroenergetiky, jsem si při oficiálních i neformálních rozhovorech s nimi často vzpomněl na pohnutý ale nakonec velmi vzrušující a úspěšný život Paula Folbertha. Právě na jeho všestranném intelektu, odbornosti, zkušenosti a pracovním nasazení, jsem se je snažil povzbudit k investicím na brazilském trhu. Na doplnění uvedu, že Folberth byl pilotem německé armády během druhé světové války, následně byl zajat a strávil delší čas v sovětském zajetí. Ke konci 50. let minulého století odešel zcela bez peněz do Kanady. Nakonec tento chudý evropský emigrant skončil v Brazílii jako inženýr, který vedl monumentální projekt Itaipú - největší hydroelektrárny Brazílie a druhé největší na světě vybudované v roce 1984 na řece Paraná na hranici Brazílie a Paraguaye s celkovým výkonem 14 000 megawatt (MW). Výstavba tohoto díla trvala 18 let, pracovalo tam 40.000 zaměstnanců a náklady dosáhly 28 mld. USD. Americká asociace inženýrů označila Itaipú za jeden ze sedmi inženýrských divů světa. A měla i výraznou českou stopu: český krajan Josef Vanecek byl architektem mnohostranné dohody o financování výstavby binacionálního Itaipú.

V čem je brazilský trh atraktivní pro případné české dodavatele vodních elektráren? Nabízí uplatnění především pro kategorii investorů malých a středních děl s minimálním dopadem na přírodu, kam české firmy patří. Exportní potenciál existuje především u vývozu strojů, zařízení a energetických technologií (vodní turbíny a regulátory turbín, generátory, vybavení pro přečerpávací a čerpací stanice, inteligentní kontrolní, řídící a ochranné systémy, digitální simulátory monitorování stavu fungování technologií pro zefektivnění provozu) a inženýrských a developerských služeb.

Úspěch na zdejším trhu však předpokládá mít v místě vlastní dceřinou společnost (filiálku či společný podnik s místním partnerem z dané oblasti). České firmy se mohou uplatnit jak v roli generálního dodavatele, tak i jako subdodavatelé pro domácí velké či zahraniční kontraktory. Investovat lze do výstavby na zelené louce či rekonstrukce stávajících energetických kapacit či do jejich akvizice a následné optimalizace, dále do distribuce a prodeje vyrobené energie.

Současná brazilská energetická matice díky velkému hydroenergetickému potenciálu historicky spoléhá na vodní elektrárny, aby pokryla stále rostoucí poptávku po elektrické energii zejména v průmyslu a pro domácnosti. Nicméně v posledních letech se energetický mix mění. Výrazně došlo k utlumení výstavby nových přehrad (kvůli rostoucím obavám ze sociálních a environmentálních dopadů výstavby přehrad se životní prostředí země) a naopak se investoři začali zaměřovat na investice do solární a větrné energie. Z více než 58 gigawattů přírůstků k výrobní kapacitě již schválených projektů ke konci roku 2022 solární a větrné elektrárny dohromady představovaly 80 %. Očekává se, že do roku 2026 budou tyto dva zdroje tvořit zhruba 19 % brazilské elektrické kapacity.

V zemi je dnes 147 vodních elektráren s výkonem nad 30 MW, které jsou součástí Národního propojeného systému (SIN), který spravuje Národní provozovatel elektrizační soustavy (ONS). Kromě toho existuje v zemi 54 vodních malých a středních elektráren s výkonem od 0,4 MW po 74 MW, které nejsou součástí SIN.

V roce 2021 činila průměrná cena elektřiny v Brazílii 602,73 brazilských realů (BRL) za megawatthodinu- MW (stávající směnný kurz činí 5,2 BRL /1 USD). Průměrná sazba pro klienty z veřejného sektoru dosahovala 654,98 BRL/ MW (jedna z nejvyšších sazeb v posledních 10 letech). Privátní průmyslový sektor platil v průměru za elektřinu 574 BRL/MW (což bylo výrazně pod celostátním průměrem).

Asi 40 % brazilské elektřiny vyrábí národní Eletrobras Systema. Zhruba 20 % elektrické energie pochází od státních podniků a zbytek je od soukromých společností. Největší brazilskou společností z hlediska čistých příjmů byl loni Enel do Brasil (dceřiná společnost italské skupiny Enel měla tržby více než 51 mld BRL). Za posledních 6 let Enel díky velkým investicím v Brazílii více než pětinásobně zvýšil čistý výnos a stal se jednou z největších energetických společností v Latinské Americe (není bez zajímavosti, že 8 z 10 největších energetických společností v regionu mají sídlo v Brazílii). Za Enelem následuje společnost Neoenergia (součást španělské společnosti Iberdrola necelých 41 mld. BRL), dále CPFL Energia a Electrobras. Lídrem v distribuci elektrické energie je společnost Cemig.

Po lednovém nástupu nové vlády prezidenta Luly, který ve svém vládním programu pro výstavbu a transformaci Brazílie silně akcentuje ochranu životního prostředí, aktivní boj proti změnám klimatu a posilování politiky všestranně udržitelného rozvoje, se očekávají některé legislativní změny s dopadem na rozvoj vodní energie. Cílem nové energetické a environmentální politiky Lulovy administrativy bude minimalizovat při výstavbě nových vodních děl škody a celkový negativní dopad na životní prostředí a na sociální vysídlení (podle ANEEL existuje stále méně dobrých míst pro výstavbu velkých ekologicky, ekonomicky a společensky přijatelných vodních zařízení). Lze předpokládat, že nová vláda bude preferovat a podporovat výrobu energie z menších vodních zdrojů, které jsou šetrnější k přírodě (co nejmenší zásahy do přírody, zájem především o průtočné vodní elektrárny se schopností regulace výkonu).

Autor: Ing. Miloš Sklenka, generální konzul, GK Sao Paulo