Pět Rašínových myšlenek, které pomohou i dnes - Aleš Michl

Aleš Michl (Ekonom 5. 1. 2023 strana 6, rubrika Názory)

Dne 5. ledna uplynulo sto let od atentátu na ministra financí Aloise Rašína. Na jeho následky o několik týdnů později zemřel. V České národní bance jsem hned po svém jmenování nechal vytvořit jeho bustu. Rašínův odkaz, který dává důraz na práci, úspory a šetření před spotřebou, je totiž důležitý i pro dnešek, pro boj s inflací.

Ve své knihovně mám řadu jeho knih a textů. Rašínova klíčová myšlenka je z projevu na sjezdu Československé národní demokracie z 25. března 1919, kdy řekl: „… dvou věcí jest zapotřebí, aby naše měna se zlepšila: že musíme intensivně pracovat a že musíme šetřit. Každý lenoch, ať patří do kteréhokoliv stavu, jest největším nepřítelem republiky.“

Úspory, akumulace kapitálu, šetření a vyrovnaný rozpočet jsou receptem, který jak v době Aloise Rašína, tak i dnes je třeba proti inflaci. Naopak je potřeba odmítnout politiku nulových úrokových sazeb motivujících k půjčkám a utrácení nebo znehodnocení měny podporující inflaci, na což sázely předchozí bankovní rady.

V roce 1919 při projednávání zákona, na jehož základě vznikla československá měna, Rašín prohlásil: „My si musíme býti vědomi, že jen tenkráte bude míti ta naše česká koruna skutečně dobrý zvuk a dobrý kurs, vyhovíme-li třem nejzákladnějším podmínkám správného života hospodářského: dovedeme-li si svůj rozpočet státní upraviti takovým způsobem, aby nebyl passivní, dovedeme-li v tom státním rozpočtu šetřiti, dělati jen to, co jest nevyhnutelně potřebné, všechno ostatní, co nemusí ihned býti, odkládati na budoucí časy a při tom krýti schodky, které tady vzniknou, novými daněmi. Jestliže my vůči cizině budeme se moci vykázati skutečně aktivním rozpočtem, pak budou také věřit naší koruně. Ale ovšem to samo o sobě ještě není tím rozhodujícím. My nesmíme šetřit jenom ve státě, ale musíme šetřit vůbec. Musíme šetřit a vyrábět, jiné pomoci nám není, jinak ta koruna bude stejně devalvována, jako byla ta stará.“

Rád nahlížím také do jeho spisu „Finanční a hospodářská politika Československa do konce r. 1921“. V něm rekapituloval zejména svou hospodářskou politiku: „Inflaci se všemi jejími důsledky nepůsobí rozmnožování oběživa samo o sobě, nýbrž nadměrný růst důchodů veliké části obyvatelstva.“

Rašínova vnitřní síla a konzistence jsou obdivuhodné. S jeho myšlenkami, které vyplývaly z jeho úsilí o pevnou měnu a hospodářský rozkvět Československa, se přitom v jeho době dokázali ztotožnit i jeho oponenti. Také dnes bychom si je měli vzít za své. Proto je podle mě v návaznosti na Rašínovy ideje potřeba:

1. Začněme šetřit, spořit, pravidelně investovat, a to hned. Nyní je v Česku krátkodobá úroková sazba na nejvyšší úrovni od roku 1999. Máme vůči úvěrům nejpřísnější měnovou politiku za posledních více než 20 let, ale ideální pak pro vklady a spoření.
2. Měnová politika by v příštích šesti letech měla být relativně přísnější, respektive úroky relativně vyšší, než tomu bylo šest deset let před covidem. Potřebujeme motivovat lidi, firmy, ale i vládu ke spoření. Jedině tak bude méně dluhů. A když je méně dluhů, neroztáčí se pak příliš množství peněz v ekonomice, podstatná to podmínka pro snížení inflace.
3. Inflace byla na cíli ČNB naposledy v roce 2018. To bylo období, kdy veřejné finance byly v přebytku. To není náhoda. K poražení inflace je potřeba také snižování deficitu veřejných financí.
4. Chci, aby růst mezd odpovídal růstu produktivity práce. V ČNB půjdeme příkladem, průměrná mzda v ČNB vzroste v roce 2023 nominálně o 4,5 procenta. Zvýší se tak nabídka a ekonomika poroste neinflačně.
5. Problém je, že jsme přepnuli z exportu, z přílivu zahraničních investic, z píle a produktivity na spotřebu, dluhy a jakousi nárokovou ekonomiku, ve které žádáme po státu vše zaplatit. To je potřeba změnit. Dlouhodobou prioritou pro všechny z nás by se měla stát silná koruna.