Vztah Velké Británie a Evropské unie v současnosti

Velká Británie je dlouhodobě významným aktérem mezinárodní politiky. V této analýze představíme postoj Velké Británie k evropským integračním snahám, její připojení k integraci, brexit a nakonec i možné příležitosti a překážky, které může pro obě strany znamenat zvolení premiéra Rishiho Sunaka v říjnu 2022 a nástup krále Karla III. na trůn v září 2022.

Postoj Velké Británie k počátkům integračních snah

Velká Británie měla komplikované vztahy k evropské integraci již od počátku samotné myšlenky integračního procesu. Byla ovlivňována svým atlantismem a znamenala pro EU náročného partnera. Pro zemi se v tomto ohledu někdy užívalo pojmenování „An Awkward Partner“ od autora Stephena George, který popsal složitý vztah Británie k Evropskému společenství.

Atlantismus je koncept, který popisuje úzké vztahy či vzájemnou podporu mezi Spojenými státy americkými a evropskými zeměmi v ekonomických, politických a bezpečnostních otázkách. Termín je odvozen od Atlantického oceánu, rozkládajícího se právě mezi USA a Evropou.

Velká Británie se od počátku od zbytku kontinentální Evropy odlišovala svou ostrovní polohou, statusem bývalé námořní velmoci, ale také jiným volebním systémem typu „vítěz bere vše“. Původní integrační snahy (nejdříve Evropské společenství uhlí a oceli, později Evropské hospodářské společenství – EHS) byly nekompatibilní s britskými tradičními zájmy v zámoří a se samotnými imperativy domácí politiky. Samotný podpis a ratifikace Římských smluv byly pro Británii krok, na který reagovala založením Evropského společenství volného obchodu (ESVO) společně s Dánskem, Norskem, Švédskem, Rakouskem, Švýcarskem a Portugalskem.

Během následujících let, po zvyšujícím se úspěchu EHS a realistickém hodnocení limitů ESVO, začala Velká Británie přehodnocovat svá rozhodnutí. Jistou roli v těchto momentech hrál i tlak ze strany USA, jež tlačily na zemi, aby se připojila k EHS. Britská žádost o vstup byla ale dvakrát zamítnuta francouzským prezidentem Charlesem de Gaullem (1963, 1967).

Vstup do Evropských společenství

Nástup nového francouzského prezidenta Georgese Pompidoua znamenal obrat ve francouzském přístupu a Velká Británie oficiálně v roce 1973 vstoupila do Evropských společenství (ES), které předtím vznikly na základě Slučovací smlouvy a spojily Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom) a Evropské hospodářské společenství.

Pouhé dva roky od oficiálního připojení do Evropských společenství (ES) Velká Británie uspořádala první celonárodní referendum o setrvání země v rámci integračního uskupení. Tento fakt zvýraznil diskontinuitu a nekonzistentnost stranické linie Labouristické strany, která se v otázce evropské integrace rozštěpovala na dva tábory. V referendu se 67,2 % hlasujících vyslovilo pro setrvání v ES. Evropská otázka referendem ale byla vyřešena pouze na krátkou dobu.

Nejvýraznější osobou veřejné debaty se při tomto referendu stala tehdejší lídryně Konzervativní strany Margaret Thatcherová.

Britský rabat

Již po referendu docházelo k nárůstu euroskepticismu na území Velké Británie a objevovaly se první problémové body mezi partnery. Britské první předsednictví v Radě ministrů v roce 1977 je považováno za šest promarněných měsíců. Po zvolení Margaret Thatcherové do pozice premiérky se do popředí dostala otázka britských příspěvků do rozpočtu ES. Záležitost byla vyřešena na summitu ve Fontainebleau zavedením tzv. britského rabatu (návrat 66 % z čistého britského příspěvku do rozpočtu ES zpět Velké Británii).

Brexit

Další dekády ve vztazích VB a EU přinesly další sporné otázky, které potvrzovaly dlouhotrvající britskou opatrnost ohledně členství v EU.

Konzervativní strana byla hluboce rozdělena ve svém přístupu k EU, což se veřejně projevilo především při ratifikaci Lisabonské smlouvy a následném růstu euroskeptického křídla po volbách v roce 2010.

Premiér David Cameron se rozhodl pro řešení situace prostřednictvím slibu, že uspořádá referendum o členství v EU v případě volebního vítězství po všeobecných volbách v roce 2015. Referendum po vítězných volbách vyhlásil na červen 2016. Pokud by výsledkem referenda bylo rozhodnutí pro setrvání v EU, Británie by na půdě EU jednala o úpravě svého postavení. Reforma se měla týkat především čtyř oblastí:

1. Správa hospodářských záležitostí;
2. Konkurenceschopnost;
3. Suverenita;
4. Volný pohyb osob.

Na rozdíl od prvního referenda v roce 1975, v roce 2016 měla velký vliv média, euroskepticismus a především populismus. Kampaň Remain (zůstat v EU) neměla jasně danou rétoriku, zatímco kampaň Leave (odejít z EU) měla jasně danou strategii, kladla důraz na negativní ekonomické aspekty členství. Výsledkem referenda bylo 51,9 % hlasů pro odchod z Unie.

Kampaň Leave při referendu o setrvání v Evropské unii podporovala vystoupení Velké Británie z EU. Kampaň měla ve svých řadách mnoho podporovatelů, například bývalého premiéra Borise Johnsona, který se posléze stal vůdčí osobou této kampaně, společně s Nigelem Faragem (UKIP). Jejich kampaň je teď zpětně považována za dezinformační. O pár měsíců později ji Volební komise obvinila ze zneužití finančních prostředků EU.

Kampaň Remain, nebo také kampaň „Britain Stronger in Europe“, naopak zastávala pozici setrvání v Evropské unii. Mezi podporovatele patřil tehdejší premiér David Cameron.

Proces odchodu VB z EU se posléze dle primárního práva řídil článkem 50 Smlouvy o EU, zatímco vyjednávání o budoucích vztazích mezi oběma aktéry se následně řídilo obecnou úpravou pro mezinárodní smlouvy v článku 218 Smlouvy o fungování EU.

Dne 29. března 2017 UK adresovalo Evropské radě v souladu s článkem 50 Smlouvy o EU oficiální notifikační dopis obsahující informaci o záměru vystoupit z EU. Samotná jednání o vystoupení byla následně zahájena v červnu 2017 a trvala déle než dva roky. Na základě jednání byla uzavřena Výstupová dohoda (Withdrawal Agreement), která vstoupila v platnost 1. února 2020, což byl také na základě Výstupové dohody první den, od kdy již Velká Británie nebyla členským státem EU a vstoupila do přechodného období. Z hlediska obsahu Výstupová dohoda upravila právě záležitosti spojené s přechodným obdobím a dále např. problematiku práv občanů, finančního vyrovnání, vztahu Velké Británie k Gibraltaru, Kypru a Irsku, v souvislosti s nímž má zásadní význam severoirský protokol (viz níže), jenž Výstupovou dohodu doprovází. Výstupová dohoda zůstává v platnosti i po konci přechodného období a společně s níže popsanou Dohodou o obchodu a spolupráci představuje jednu ze dvou klíčových smluv, na základě kterých je vzájemný vztah mezi EU a UK vystavěn.

Británie odešla z EU oficiálně 31. ledna 2020, přechodné prodloužené období pro finální vyřešení obchodních vztahů skončilo v prosinci 2020. Od 1. ledna 2021 byla v režimu prozatímního provádění Dohoda o obchodu a spolupráci (Trade and Cooperation Agreement), uzavřená mezi EU a Velkou Británií, jež vstoupila v platnost 1. května 2021. Dohoda zahrnuje následující oblasti: obchod zbožím a službami, digitální obchod, duševní vlastnictví, veřejné zakázky, leteckou a silniční dopravu, energetiku, rybolov, koordinaci systémů sociálního zabezpečení, vymáhání práva a justiční spolupráci v trestních věcech, tematickou spolupráci a účast na unijních programech.

Dohoda o obchodu a spolupráci není jedinou ze smluv, které na konci prosince 2020 uzavřely EU a Spojené království ohledně podmínek své budoucí spolupráce. Podepsána byla rovněž Dohoda o bezpečnosti informací, která se zaměřuje na řešení společných bezpečnostních hrozeb prostřednictvím výměny utajovaných informací. Dále byla uzavřena též Dohoda o spolupráci v oblasti bezpečného a mírového využití jaderné energie, která klade důraz na dodržování mezinárodních norem v oblasti nešíření jaderných zbraní aprosazuje vysokou úroveň jaderné bezpečnosti. Obě dohody byly od 1.1.2021 v režimu prozatímního provádění a v platnost vstoupily 1.5.2021.

Velká Británie pro EU nadále zůstává druhým nejvýznamnějším vývozním partnerem a čtvrtým největším dovozním partnerem. Mezi obchodně nejvýznamnější skupiny zboží na britsko-evropské úrovni jsou automobily a motorová vozidla, léčivo, chemikálie a jiné průmyslové zboží.

Dohoda o obchodu a spolupráci například stanovila nulová cla a nulové kvóty ve vzájemném obchodu. Avšak veškeré produkty poléhají tzv. pravidlu původu, z kterého vyplývá, že veškeré produkty dovážené ze Spojeného království do EU, které z hlediska svého původu nepochází přímo z Británie (či země EU), jsou procleny. Vývozci musí dodržovat sanitární a fytosanitární pravidla.

Tyto změny však nebyly aplikovány na celé území Spojeného království. Severní Irsko se řídí Protokolem o Irsku a Severním Irsku, který stanovuje, že se tato část Spojeného království bude nadále řídit unijními pravidly jednotného trhu a celní unie tak, aby nedošlo k obnovení „tvrdé hranice“ mezi Irskou republikou a Severním Irskem a aby bylo zajištěno dodržování Velkopáteční dohody z roku 1998,

V oblasti rybolovu bylo stanoveno 5,5leté přechodné období, během něhož se bude snižovat unijní kvóta pro výlov ryb ve výlučných vodách Británie až na 25 %.

Volba nové premiérky

V Johnsonově kabinetu Liz Trussová působila jako ministryně pro mezinárodní obchod a byla veřejnou tváří britského úsilí o zajištění obchodních dohod po celém světě. V roce 2021 nastoupila na pozici ministryně zahraničí, kde dohlížela na post-brexitové jednání s EU.

Výměna na postu premiéra přišla s nadějí, že nová premiérka by mohla být pragmatičtější a v ohledu vztahu k EU i méně ideologická. Při jednání s EU si nicméně zachovávala tvrdý postoj, zejména v otázkách týkající se Severního Irska. Právě ona byla jedním z hlavních „architektů“ návrhu zákona měnícího podmínky aplikace severoirského protokolu (tzv. Northern Ireland Protocol Bill), který by v případě schválení vedl k obcházení některých klíčových ustanovení severoirského protokolu.

Jako premiérka byla Trussová odhodlaná prosadit výše zmíněný návrh zákona o severoirském protokolu, ačkoli EU na představení tohoto návrhu reagovala zahájením několika infringementových řízení. Během kampaně Trussová také jasně zdůrazňovala, že do roku 2023 chce přezkoumat všechny právní předpisy vydané EU.

Nástup Rishiho Sunaka na post premiéra

Liz Trussová ale byla po pouhých pětačtyřiceti dnech nucena podat rezignaci. Dne 25. října post premiéra Velké Británie a lídra Konzervativní strany převzal Rishi Sunak, který v prvních volbách po rezignaci Borise Johnsona v roce 2022 původně skončil na druhém místě.

I když nejprve prohrál vůči Liz Trussové, po její rezignaci získal podporu poslanců Konzervativní strany a požadovaných minimálně 100 podpisů ještě před určeným termínem – a to i ze strany těch poslanců, kteří původně podpořili bývalou premiérku.

Rishi Sunak věnoval svůj život před odstartováním větší politické kariéry byznysu a financím. Je spoluzakladatelem investiční firmy, která spolupracuje celosvětově s dalšími firmami. Toto know-how posléze využíval jako pomoc pro malé britské podniky.

Při brexitu hlasoval pro odchod z EU. Podporuje koncept tzv. „volných portů/přístavů“, které by se měly nacházet v blízkosti velkých přístavů a letišť. Chtěl by, aby v těchto místech bylo importováno a exportováno zboží bez nutnosti placení daní, aby byl takto podpořen obchod.

Ve svých 42 letech se stal nejmladším premiérem Velké Británie, zatímco poslancem britské Dolní sněmovny se stal před sedmi lety.

Možné budoucí vztahy s EU

I když Sunak patřil mezi první linii konzervativních politiků, kteří veřejně podpořili brexit, nepodporuje stranický tvrdý přístup. V roce 2016 označil brexit jako „příležitost, která se stává jednou v rámci generace“, aby si Velká Británie mohla vzít zpět kontrolu nad svým osudem.

V dalších týdnech se jeho pozice teprve bude vyjasňovat. Jakékoli ústupky, které by Rishi Sunak učinil v Bruselu v otázkách související s brexitem – například přijetí role Soudního dvora EU při dohledu nad Protokolem o Irsku a Severním Irsku, by vnitrostranicky mohly narazit na silný odpor. Ještě v srpnu Sunak řekl, že by sice podpořil návrh zákona, který by nahradil stávající soubor s EU vyjednaných obchodních pravidel, ale že spíše dává přednost stávajícím vyjednaným pravidlům.

Z dosavadního vystupování by bylo možné usuzovat, že Sunak by mohl zastávat spíše umírněnější postoje.

Z pohledu EU je důležité, aby Unie měla stabilního a předvídatelného partnera ve svém sousedství. Po zvolení Rishiho Sunaka se nálada evropských partnerů posunula do optimističtějšího ladění při očekávání konstruktivních jednání v následujících týdnech. Pozitivně lze hodnotit například posilování spolupráce v energetické oblasti, kde bylo představeno memorandum o porozumění v oblasti větrné energie v Severním moři. Velmi dobře rovněž probíhá spolupráce v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky, kde Spojené království významně pomáhá v podpoře Ukrajiny v obraně proti ruské agresi, čímž Británie výrazným způsobem přispívá k zachování bezpečnosti na celém evropském kontinentu.

Stav post-brexitových vyjednávání

Vztah EU-VB se nyní řídí zejména Dohodou o obchodu a spolupráci (Trade and Cooperation Agreement, TCA). Touto dohodou měl formálně být vztah mezi EU-VB finálně vyřešen. Nadále však existuje několik oblastí, v nichž se zdá být nutné precizovat úpravu vzájemných vztahů – např. britské zapojení do výzkumných programů, otázky rybolovu, kooperace v oblasti bezpečnosti a obrany nebo sektor služeb, který dohoda plně nepokrývá.

Otevřenou otázkou ve vzájemném vztahu je – s ohledem na postoj Británie – rovněž severoirský protokol. Kromě dodržování protokolu v dojednaném znění Británie rovněž zvažuje další možnosti, ať už renegociaci či odstoupení od protokolu či případně omezení rozsahu jeho platnosti prostřednictvím jednostranné intepretace. Otevřenou otázkou rovněž zůstává i účast v programu Erasmus+. Britské univerzity mohou prozatím v programu participovat jako univerzity třetích zemí nebo v rámci partnerských dohod s jednotlivými evropskými univerzitami.

Nový král Karel III.

Kromě výměny na postu premiéra došlo v Británii i ke změně panovníka. Po sedmdesáti letech panování 8. září 2022 zemřela královna Alžběta II. Novým panovníkem a zároveň nejstarším nástupníkem trůnu se ve svých 73 letech stal její syn Karel III. Datum jeho korunovace je předběžně stanoveno na 2. června 2023, přesně 70 let poté, co byla korunována jeho matka.

Alžběta II. po celou dobu své vlády usilovala o mírová řešení bez konfliktů a jako panovnice si udržovala přátelské vztahy se zahraničními partnery. Mnoho – nejen evropských – zemí vzkázalo Buckinghamskému paláci své kondolence po oznámení jejího úmrtí. Pohřbu Jejího Veličenstva se zúčastnilo všech 27 hlav států Evropské unie, včetně českého premiéra Petra Fialy a zástupců evropských institucí. Jednalo se o jasnou demonstraci solidarity EU pro zemi, která v roce 2020 oficiálně opustila toto uskupení.

Nastupující král Karel III. dle některých názorů symbolizuje modernitu britské monarchie – je to například první člen královské rodiny, který nebyl učen v domácím prostředí, ale také první, který obdržel univerzitní titul.

Král Karel III. a EU

Co jeho nástup na trůn bude znamenat pro Evropskou unii? Na rozdíl od své matky se Karel III. nikdy netajil svými politickými názory a postoji. I přes to se nachází v unikátní pozici pro změnu britského postavení v Evropě.

Jedním z indikátorů budoucího vývoje může být i to, že za cíl první cesty Karla III. do zahraničí byla zvolena Francie. Tato návštěva může v kontextu britsko-francouzského vztahu nabýt důležitého historického významu.

Rovněž si nelze nevšimnout faktu, že král Karel III. v Belfastu při návštěvě politických představitelů Severního Irska sice potvrdil, že chce občanům zajistit odpovídající úroveň blahobytu, ale v této oblasti byl zaznamenán střet názorů mezi králem a tehdejší premiérkou Liz Trussovou co do způsobu, jakým chtějí zajistit fungování severoirského protokolu. Tyto signály lze vnímat jako jisté indikace budoucího postoje nového krále k EU. Jedná se ale prozatím spíše o drobné signály a bude tedy vhodné vyčkat na robustnější potvrzení jeho postoje k Unii.

Shrnutí

Vývoj vztahů Velké Británie s Evropskou unií byl historicky komplikovaný a do velké míry specifický. Jakkoliv bylo členství země v Evropské unii ukončeno, aktuálně se začínají ozývat i hlasy volající po opětovném vstupu. Vzájemný vztah je však zatížen vícerými otevřenými otázkami.

Nečekané události posledních měsíců – válka na Ukrajině, smrt královny Alžběty II. a výměna premiérů může znamenat posun v britské politice jako takové. Případný posun ke konstruktivnější pozici nového premiéra může být příležitostí pro pokrok ve vyjednáváních s EU, mj. v otázce severoirského protokolu. Do jaké míry budou tato očekávání podpořena i postojem nového britského krále, který by mohl navázat na tradici konstruktivních vztahů s Evropou, jež udržovala jeho matka, zůstává prozatím otevřenou otázkou.

Autor: Nikola Řezáčová

Fotografie: Rishi Sunak na setkání s Ursulou von der Leyenovou, předsedkyní Evropské komise, na okraj COP27 Climate Summit (Zdroj: Profimedia)