Mexiko, počet obyvatel, HDP, inflace, nezaměstnanost, export, import a obchodní bilance, dluh - souhrnná teritoriální informace

Mexiko je 6. největším výrobcem a čtvrtým největším exportérem automobilů na světě. Výrobu zde má většina světových automobilek, přičemž většina produkce míří do USA. S uzavřením nové dohody o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem dochází k přenastavení dodavatelských řetězců a vznikají nové příležitosti v oblasti Tier 1 a 2. Pozornost se zaměřuje na ekologickou ohleduplnost výroby i produktu. S postupným přechodem na alternativní zdroje pohonu se zvedne poptávka po náhradách spalovacích motorů a po znalostních produktech, jako jsou pokročilé materiály a moderní výrobní technologie.

Mexiko je 6. největším výrobcem a 4. největším exportérem automobilů na světě. Výrobu zde má většina světových automobilek a ročně se zde vyrobí kolem 3,5 mil. vozidel. Většina produkce je určena pro export (89 %), 80 % exportovaných vozidel míří na trh USA. Automobilový průmysl je jedním z nejvýznamnějších průmyslových odvětví v Mexiku, tvoří 20 procent HDP zpracovatelského sektoru a zaměstnává více než jeden milion lidí po celé zemi. Očekává se, že tento segment bude, přes přetrvávající výpadky zejména v dodávkách polovodičů, jednou z nejrychleji se zotavujících částí trhu, tažen trhem USA a finanční rezervou mezinárodních mateřských společností mexických filiálek.

Mezi hlavní výrobce osobních automobilů patří američtí General Motors a Ford; německé Audi, BMW a Volkswagen; nizozemská Stellantis/FCA (mj. Fiat, Alfa Romeo, Chrysler, Dodge, Jeep); japonská Honda, Mazda, Nissan a Toyota; korejská Kia; i čínská BAIC Group. Automobiloví výrobci (OEM) jsou primárně soustředěni na severu země, ve státech Baja California, Sonora, Chihuahua, Coahuila, Nuevo León a San Luis Potosí, na ně navázané dodavatelské řetězce a výrobci dílů (Tier 1 i 2) sídlí v bezprostředním okolí či přilehlých státech (Guanajuato, Aguascalientes, Jalisco, Estado de Mexico, Hidalgo, Morelos, Puebla a Veracruz).

Dohoda mezi USA, Mexikem a Kanadou (USMCA), která vstoupila v platnost 1. července 2020, přinesla řadu změn v pravidlech původu pro automobilový průmysl. USMCA vyžaduje, aby 75 % obsahu vozidla (70 % u těžkých nákladních vozidel) bylo vyrobeno v Severní Americe a aby hlavní autodíly pocházely ze Spojených států, Kanady nebo Mexika. Po zaváděcím období, které skončí v roce 2023 pro osobní vozidla a 2027 pro nákladní automobily, bude mít bezcelní přístup na severoamerický trh pouze zboží splňující tyto požadavky na obsah. Výsledkem je přenastavení dodavatelských řetězců, které může mít negativní vliv na evropské exportéry, přináší ale současně i zajímavé příležitosti pro české investice v automobilovém průmyslu v Mexiku.

Pozornost se čím dál více zaměřuje na ekologickou ohleduplnost výroby i produktu – s postupným přechodem na alternativní zdroje pohonu se zvedá poptávka po elektromotorech či vodíkových spalovacích motorech a po znalostních produktech, jako jsou pokročilé materiály a moderní výrobní technologie (digitalizace, robotizace, automatizace).

S ohledem na požadavky dodavatelských řetězců a řízení zásob „just in time“ jsou pro české výrobce zajímavé zejména dodávky v Tier 2 a Tier 3, které lze realizovat dovozem z ČR, případně přenesením výroby do Mexika. Existují však příležitosti i pro výrobní stroje a zařízení, materiály, předem sestavené součásti, formy a nástroje, řezné nástroje, zařízení pro automatizační procesy, suroviny, inženýrství a design, hotové díly (ložiska, spojky, motory, převodovky, elektrické a elektronické díly včetně polovodičů, dále gumárenské, textilní a plastové díly).

Země je jedním z nejdůležitějších bezpečnostních trhů v Latinské Americe. Do zvýšené ochrany je tu nucena investovat nejen vláda, ale i firmy a soukromé osoby. Bezpečnostní sektor je proto jedním z nejdynamičtějších odvětví v ekonomice, jen od roku 2015 vzrostly prodeje v průměru o 13 %. Mexická vláda potvrdila prioritní vnímání bezpečnosti navýšením rozpočtu pro bezpečnostní složky v roce 2022 o 14,4 % na 11,7 mld. USD. Příležitosti se nabízejí napříč jednotlivými sektory od výzbroje a vybavení bezpečnostních složek, přes průmyslovou a kybernetickou až po osobní ochranu.

Dlouhodobě špatná bezpečnostní situace nutí mexickou vládu investovat stále více nejen do vyzbrojování bezpečnostních složek a armády, ale také do ochrany kritické infrastruktury. Kromě drobné kriminality se Mexiko potýká s rozsáhlým organizovaným drogovým zločinem, na který je navázána celá škála další trestné činnosti včetně té násilné (pašování zbraní, obchod s lidmi, únosy, prostituce, korupce, nelegální migrace aj.). V neposlední řadě dochází k útokům na kritickou infrastrukturu, častým cílem útoků jsou státní ropovody či námořní ropné plošiny.

Obdobným problémům čelí firmy (ochrana výrobní infrastruktury, IT systémů, produktů, zásilek) a soukromé osoby (osobní bezpečnost, ochrana nemovitostí a majetku), takže výdaj na zajištění bezpečnosti je bezpodmínečnou součástí i soukromých rozpočtů. I s ohledem na velikost země je proto Mexiko jedním z nejdůležitějších bezpečnostních trhů v Latinské Americe.

Mexická vláda potvrdila prioritní vnímání bezpečnosti navýšením rozpočtu pro bezpečnostní složky (armáda, letectvo, námořnictvo a vnitro) v roce 2022 o 14,4 % na 11,7 mld. USD. Vláda také přijala Národní plán míru a bezpečnosti 2018–2024, kde si stanovuje hlavní kroky ke zlepšení bezpečnosti v zemi. Jedním z nich je vytvoření nového ozbrojeného sboru, tzv. Národní gardy, o síle 300 000 osob, která v rámci federace řeší běžnou kriminalitu, organizovaný zločin i ochranu hranic. Její vyzbrojení a akceschopnost jsou jednou z hlavních priorit mexické vlády.

Kromě zbraní, střeliva, obrněných vozidel a dalšího vojenského materiálu existuje dlouhodobá poptávka po zabezpečovacích zařízeních pro objektovou bezpečnost, ochranu infrastruktury, komunikační technologie, sledovací zařízení pro zamezení krádeže nákladu, GPS systémy, pokročilé IT řešení pro oblast vymáhání práva a vyšetřování a řešení kybernetické bezpečnosti.

Specifickou oblastí je ochrana hranic (včetně námořních), kde je poptávka po sledovacích systémech, dronech, malých letadlech, ale i IT řešeních umožňujících např. zpracování satelitních dat.

Mexiko bylo již před pandemií 4. největším trhem zdravotnické techniky na americkém kontinentě, který z 90 % závisí na dovozu. Poptávka po zdravotnických službách se každoročně zvyšuje v důsledku stárnutí populace i nárůstu počtu civilizačních chorob. Perspektivní je i trh s léčivy, který roste rychlostí 6 % ročně. Reforma státního systému zdravotnických nákupů, která narušila dosavadní monopoly, navíc otevřela trh pro nové dodavatele. Jasným trendem je jak ve státním, tak soukromém sektoru je rozsáhlá elektronizace zdravotnických služeb – od robotizace operací po telemedicínu a s ní související poptávku po IT řešeních.

Zdravotní péče je v Mexiku poskytována jak rozsáhlou sítí státních zařízení (poskytuje zhruba 75 % služeb), tak soukromými poskytovateli. V Mexiku je celkem 4538 nemocnic, většina velkých poskytovatelů zdravotní péče je soustředěna ve státech Baja California, Querétaro a Mexico City. Veřejná (státem řízená) zdravotní péče je v Mexiku poskytována v rámci tří hlavních systémů podle zaměstnaneckého statusu, které mají oddělenou síť zdravotnických zařízení, personálu i financování.

V roce 2019 byl přijat Národní zdravotní plán 2019–2024, který deklaruje cíl zvýšit dostupnost systému pro všechny a navýšit zdravotnický rozpočet. Pro zefektivnění systému nákupu léčiv a zdravotnického materiálu přistoupila vláda k jeho centralizaci. Změna systému, která se neobešla bez komplikací, narušila ale monopol asi 10 dodavatelů a otevírá trh pro nové subjekty.

Soukromý zdravotnický systém funguje odděleně a soustředí se do velkých měst a příhraniční oblasti s USA, kde kvete zdravotnická turistika. Soukromé pojišťovny, z nichž nejdůležitější jsou Bupa, GNP Seguros, Royal Sun Alliance a Metlife, mají buď svá zařízení, nebo mají smlouvy se soukromými zdravotnickými zařízeními. Soukromé pojištění se většinou používá k zajištění rychlého přístupu ke kvalitní zdravotní péči a rozšíření lékařského krytí a služeb. Velká soukromá zařízení často poptávají kvalitnější zdravotnické (i cenově náročnější) vybavení a léčiva a jsou jedním z hlavních odběratelů evropské produkce.

Epidemiologická situace v Mexiku se v posledních třech desetiletích výrazně změnila – poklesl výskyt přenosných infekčních nemocí a zvýšil se výskyt nepřenosných a civilizačních chorob. Podle dat OECD trpí 73 % obyvatel Mexika nadváhou, a 28 % obyvatel (42 milionů obyvatel) dokonce obezitou. Chronické nepřenosné nemoci jako kardiovaskulární onemocnění, cukrovka, rakovina, cirhóza jater a onemocnění dýchacího ústrojí jsou nejčastějšími nemocemi vedoucími k úmrtí pacienta staršího 40 let.

Mexiko má relativně mladou populaci, nicméně demografický trend směrem ke stárnutí populace je zřejmý, v roce 2050 by mělo být 27 % ve skupině nad 60 let. S ohledem na stárnoucí populaci a zvyšující se výskyt těchto chronických i civilizačních nemocí se proto předpokládá, že farmaceutický trh bude dále růst tempem okolo 6 % ročně. Prudce také stoupá poptávka po geriatrické péči a s ní souvisejících zařízeních a produktech.

Novým trendem je jak ve státním, tak soukromém sektoru je elektronizace zdravotnických služeb – od zdravotnických informačních systémů přes specializované programy pro robotické operace až po telemedicínu pro poskytování lékařských konzultací na dálku do odlehlých oblastí země.

Rozsáhlé příležitosti nabízí také rozvoj nemocniční infrastruktury, po celé zemi jsou ve výstavbě nebo ve fázi záměru desítky nových nemocnic – státních i soukromých, příp. i v režimu Public-Private-Partnership (PPPs). Řadu těchto projektů zaštiťují velké soukromé nemocniční sítě nebo velké stavební společnosti, které pak také zajišťují i vybavení nemocnic. Jen v hlavním městě je aktuálně ve výstavbě šest nových nemocnic.

Mexická energetika prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. Aktuální poptávka ve výši 330,1 TWh každoročně s rozmachem průmyslu, elektromobility i stoupající demografickou křivkou roste. Reforma z roku 2013 otevřela trh soukromým výrobcům, kteří začali měnit energetickou mapu Mexika. Během několika let se zásadně navýšil podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů na aktuálních 31 %, který nadále roste tempem kolem 13 % ročně. S tímto rozvojem se prudce zvedla poptávka po moderních technologiích a IT řešeních. Posílení energetické nezávislosti je jednou z priorit mexické vlády, což odráží i výši veřejných investic do energetické infrastruktury.

Mexická energetika prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. V roce 2013 přijatá reforma otevřela trh soukromým výrobcům, kteří bez otálení začali měnit energetickou mapu Mexika. Již v roce 2015 zajišťovali soukromí výrobci 26,7 % produkce elektřiny a dnes je to téměř polovina veškeré elektrické energie v zemi. Výstavba nových elektráren také změnila portfolio energetických zdrojů. Během několika let se zásadně navýšil podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů na aktuálních 31 %, který nadále roste tempem kolem 13 % ročně.

Ačkoliv aktuální politické klima není soukromým výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů zrovna nakloněno a energetiku přimyká blíže státu, ve střednědobém horizontu se bez nich mexická energetika obejde jen těžko. Aktuální poptávka ve výši 330,1 TWh (2349 kWh/os.) totiž každoročně s rozmachem průmyslu, elektromobility i stoupající demografickou křivkou roste o 3,1 % a v roce 2032 již bude Mexiko potřebovat minimálně o 171 TWh elektřiny více. A takové navýšení je bez soukromých investic jen těžko realizovatelné. Zdá se, že s tím počítají i investoři, jejichž neutuchající zájem dokládá i fakt, že Mexiko je 14. největším příjemcem investic do výroby z obnovitelných zdrojů na světě.

S potřebou navýšení dodávek elektrické energie vyvstává také potřeba modernizace a rozšíření elektrizační sítě, kterou vlastní a provozuje státní podnik CFE (Federální komise pro elektřinu), ale i zvýšení efektivity celého výrobního a distribučního řetězce s využitím moderních technologií a IT řešení. Velká část starších výrobních celků CFE čeká renovace, kde vznikají příležitosti pro české dodavatele. Česká zařízení mají na trhu renomé kvality a spolehlivosti.

S ohledem na kolísavost výroby v případě obnovitelných zdrojů je jednou z důležitých otázek možnost skladování elektřiny pomocí bateriových systémů, ať už velkoobjemových řešení, nebo behind-the-meter baterií. Díky rozloze Mexika čítá přenosová a distribuční soustava přes 620 tis. km a přenáší elektrickou energii na velké vzdálenosti (200–500 km). Právě tyto vzdálenosti v oblastech s často extrémními klimatickými vlivy komplikují kontrolu a správu celé sítě a jsou příčinou častých poruch přenosu. Nabízí se proto uplatnění pro řešení založená na IoT, umožňující komunikaci se vzdálenými částmi sítě, která jsou spolu s využitím výhod pokrytí 5G cestou k elektrizační síti nové generace („smart grid“).

Rozsáhlá data, která mohou být takto ze sítě získána, jsou vhodným vstupním materiálem pro inteligentní analýzu řešeními pro Big Data. Ta by vedla k zefektivnění celého procesu výroby, distribuce a užití elektrické energie a umožnila by potřebné sesynchronizování všech procesů (např. výroba na základě předpovědi reálné spotřeby). Rozsáhlá mexická elektrizační síť potřebuje i inteligentní přístroje a systémy (Artificial Intelligence), které po vyhodnocení příchozí informace dokážou automaticky změnit své chování (např. při závadě zapnout záložní transformátor). Předešlo by se tím výpadkům dodávek, které jsou zejména v odlehlých oblastech země velmi časté.

Široké pole využití v mexické elektroenergetice má podle nedávného průzkumu také technologie Blockchain. Její použití v různých částech výroby a distribuce může zásadně přispět ke zvýšení efektivity a transparentnosti procesů. Pro decentralizaci a velké množství subjektů, kterými se elektroenergetický sektor vyznačuje, se nabízí její využití zejména pro monitoring nabídky a poptávky a uskutečňování obchodů na trhu s elektřinou. Blockchain je již v Mexiku využíván ve finančním sektoru a první pilotní projekty se rozbíhají právě i v oblasti energetiky.

Vláda navyšuje investice do infrastruktury a na čtyři vlajkové projekty vyčlenila 20 mld. USD. Práce na nich neustaly ani v době pandemie, naopak byly spuštěny nové projekty coby podpora strádajícímu hospodářství. Jedná se zejména o výstavbu nových letišť, nové železnice „Tren Maya“ či dopravního koridoru mezi Mexickým zálivem a Tichým oceánem. Příležitosti pro české firmy se nabízejí zejména v dodavatelských řetězcích velkých evropských firem, které z velké části tyto projekty realizují.

Mexická administrativa si vytýčila rozvoj infrastruktury jako jeden z hlavních cílů, proto je jednou z hlavních oblastí, kam míří i v komplikovaných pandemických časech většina veřejných investic. Ve svém Programu výstavby a modernizace vláda představila čtyři prioritní projekty v celkové hodnotě přes 20 miliard USD: nové letiště pro hlavní město, dopravní koridor přes Tehuantepskou šíji, osobní a nákladní železnice „Tren Maya“ na poloostrově Yucatán a výstavba rafinérie ve státě Tabasco.

Ve snaze podpořit reaktivaci ekonomiky byly navíc přijaty další dva investiční balíčky rozvoje infrastruktury v celkové hodnotě 24,3 miliard USD, z poloviny financované privátním sektorem. Tyto investice míří do výstavby silnic a dálnic, energetické infrastruktury, železnic, přístavů, vodních děl a průmyslových parků po celé zemi.

V oblasti letecké dopravy se Mexiko dlouhodobě potýká s poddimenzovanou kapacitou. Mezi lety 2013–2018 vzrostl počet přepravených cestujících celkově o 58 %, tedy téměř o 10 % ročně. Tento růst odráží jak poptávku cestujících, tak růst dopravců obsluhujících Mexiko. Pandemie covidu-19 a pokles letecké dopravy sice výrazně ovlivnily tento růst, dlouhodobě se ale očekává, že se i letecká doprava brzy přiblíží předpandemickým číslům. S ohledem na počet pasažérů je nejhorší situace v hlavním městě. S tím souvisí projekt výstavby nového letiště nedaleko hlavního města. Poptávka po rozšíření kapacit a modernizaci je ale i v regionálních centrech. Tyto projekty poptávají vyspělé technologie řízení letového provozu, řešení logistiky i vybavení terminálů.

Mexiko má podél svého pobřeží 102 přístavů, z nichž 16 jsou velké mezinárodní přístavy pro nákladní i osobní dopravu. Ve světle stále stoupajícího objemu námořní přepravy vyžadují tyto přístavy rozšíření a modernizaci, včetně výstavby doprovodných logistických, ale i navazujících průmyslových zón. Vedle rozšíření přístavů dopravního koridoru přes Tehuantepskou šíji je jednou z největších investic přístav ve městě Veracruz, kde se dokončuje první fáze výstavby v objemu 1,6 mld. USD a očekává se zahájení výstavby navazujících projektů.

Mexická vláda v současné době realizuje 21 železničních projektů v odhadované hodnotě 23 miliard USD v různých projektových fázích. Vedle výše zmíněné železnice Tren Maya o délce 1500 km a koridoru spojujícího v Tehuantepské šíji Mexický záliv a Pacifik, je to výstavba železnice mezi hlavním městem Mexico City a Querétarem a hlavním městem a Tolucou. Investice budou využity nejen na rozvoj kolejové sítě, ale i na údržbu a obnovu staršího vozového parku. Trvalá snaha o navýšení kapacity nákladní dopravy také vede k zpevňování kolejí a poptávce po dvouvrstvých kolejnicích.

Kromě výstavby nových silničních a železničních koridorů a akvizic vozového parku pro městské hromadné dopravy se ve velké míře zaměřuje na zefektivnění současné infrastruktury za využití pokročilých technologií v řízení dopravy i vymáhání pravidel provozu.

V zemi stále stoupá poptávka po pokročilých technologiích a inovativních výrobcích napříč sektory. Pandemie koronaviru urychlila digitální transformaci a inteligentní automatizaci výroby. Nové trendy přinášejí i nové hrozby, proti nimž je třeba se zabezpečit. Firmy i jednotlivci proto také hojně poptávají technologie pro bezpečnou správu a sdílení dat. Dlouhodobě je zájem i o spolupráci v aplikovaném výzkumu, ale i v konkrétních oblastech jako Průmysl 4.0, Smart Cities, Life Sciences, IT a další.

V důsledku ekonomického rozvoje v Mexiku stoupá poptávka po pokročilých technologiích a inovativních výrobcích napříč sektory. Pandemie covidu-19 akcelerovala digitální transformaci a inteligentní automatizaci výroby. Mexiko si již před pandemií nevedlo v procesu digitalizace špatně. V průzkumu OSN týkajícím se digitální správy se Mexiko v roce 2018 umístilo na 22. místě ze 193 zemí a na 1. místě v kontextu Latinské Ameriky a Karibiku.

V soukromém sektoru ale digitalizace probíhala nerovnoměrně – velké a mezinárodní společnosti investovaly do digitalizace velké prostředky, střední a menší firmy ale často zůstávaly pozadu. Přitom tyto malé a střední společnosti představují více než 99 % společností působících v zemi. Většina z nich (2,2 mil.) působí v obchodě, další (1,8 mil.) ve službách a téměř 600 tis. ve výrobě. Digitalizace těchto firem by dle odhadů zvýšila celkovou produkci až o 30 %.

V procesu digitalizace jsou zřejmé určité trendy, které ovlivňují poptávku po určitých řešeních. Zásadně zrychlil růst e-commerce. Firmy adaptují své služby pro internetové prostředí a hledají vhodná IT řešení. V roce 2021 představoval e-commerce 9 % veškerého prodeje a do roku 2025 by měl internetový prodej představovat 24 % tržeb v maloobchodním sektoru.

Řada podnikatelů ztratila během pandemie přímý kontakt se zákazníkem a nahradila ho personalizací služeb a digitální komunikací pro maximalizaci pozitivní zkušenosti zákazníka. Firmy poptávají technologie a řešení elektronického obchodu, správy dat a marketingu, které celý proces nákupu produktu či služby zkvalitňují.

Další oblastí, která se skokově digitalizovala, je logistika a inteligentní řízení dodavatelského řetězce. Dynamické prostředí logistického sektoru si v době pandemie vyžádalo nové nároky na kvalitu, flexibilitu, jakož i na typy poskytovaných služeb. Spolu s neustálým tlakem na provozní náklady byly společnosti také nucené výrazně modifikovat stávající procesy za účelem zabezpečení plynulosti a spolehlivosti dodavatelského řetězce.

Třetí oblastí, které se aktuální vlna digitalizace významně dotkla, je pokročilá správa dat. S digitalizací provozu a výroby potřebují mexické firmy zpracovávat a automatizovaně vytěžovat stále větší objemy dat. Velká poptávka je proto po systémech umožňující jak digitalizaci dokumentů, tak zpracování a analýzu velkých souborů dat.

Nové trendy přinášejí i nové hrozby, kterým je přizpůsobit zabezpečení. Firmy i jednotlivci proto také hojně na trhu hledají spolehlivé technologie pro bezpečnou správu a sdílení dat.

Mexiko je 12. největší výrobce a 7. největší vývozce zemědělských a potravinářských výrobků na světě. V důsledku změn klimatu se Mexiko potýká s extrémními suchy a nedostatkem vody. Změna klimatu a zvyšující se poptávka po potravinách vytváří v Mexiku snahu o modernizaci zemědělské výroby. Kritická míra obezity v mexické populaci předpokládá navýšení poptávky po produktech zdravé výživy.

Inteligentní zemědělství (ag-tech) je i v Mexiku na vzestupu s cílem vyrovnat se se zvýšenou poptávkou po potravinách a čelit nepříznivým změnám klimatu za současné ochrany životního prostředí. Část zemědělské výroby se začíná profilovat jako hi-tech obor, vznikají velké zemědělsko-průmyslové parky s intenzivní skleníkovou produkcí a zvyšuje se využití moderních forem zpracování.

Tento trend podporují i vládní rozvojové programy, řada projektů vzniká ve spolupráci mezi státem a výzkumnými centry. Pro aktuální vládu je modernizace zemědělství prioritou zejména tam, kde s sebou přináší zároveň sociální benefity nejslabší vrstvě obyvatelstva.

Do zdejšího zemědělství jsou zaváděny nejmodernější inovativní technologie určené ke zvýšení produktivity a vytvoření udržitelného zemědělství. Nejčastěji se jedná o navigační a sledovací systémy, v hojné míře se již využívají zemědělské drony. Jen postupně se přistupuje i k robotizaci či digitalizaci provozů a automatizaci produkce. Investice do těchto typů technologií brzdí i dostatek levné pracovní síly.

Tradiční i inovativní forma zemědělství nabízí zajímavé příležitosti pro české technologie. Konkrétní poptávané položky jsou zemědělská technika (traktory, žací stroje, postřikovače, provzdušňovače), stroje (konzervování, zpracování masa, balení atd.), chladící zařízení, moderní skleníky, IoT řešení či moderní zavlažovací systémy. Stejně tak by mohly být zajímavé české zkušenosti se zalesňováním a zpracováním dřeva.

Z českých potravinářských výrobků se na trhu uplatňují pektiny, tuky, obilné výrobky, živá kuřata, potravinové přípravky, chmel, lahvové pivo, výtažky z kávy, čokoláda. O proniknutí na trh se snaží několik výrobců alkoholických nápojů. Trh s potravinami by mohla dále oživit modernizovaná dohoda o volném obchodu EU/Mexiko.

S ohledem na rostoucí poptávku existuje potenciál pro zvýšení exportu českého piva, chmele a alkoholických nápojů (zvyšuje se i obliba vína), dále pak pro vývoz sýrů, čokolády, kvalitních těstovin. S ohledem na kritickou míru obezity v mexické populaci se předpokládá zvýšená poptávka po produktech zdravé výživy a také poptávka po bio produktech.