Jablonec: Unikát se dočkal ocenění. Ruční výroba skla je na prestižním seznamu

Pamětní list, jenž dokládá zápis ruční výroby skla do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, převzala v sobotu 10. září v rámci celostátního zahájení Dnů evropského dědictví v Chebu ředitelka jabloneckého Muzea skla a bižuterie Milada Valečková z rukou ministra kultury Martina Baxy. Ocenění se předává vždy tomu, kdo nominace na zařazení do seznamu podal – a tím bylo právě Muzeum skla a bižuterie.

„Muzeum skla a bižuterie je zásadní paměťovou institucí, která se do hloubky a v mezinárodním měřítku na špičkové úrovni věnuje historii skla. Je proto logické, že nominaci připravovali právě pracovníci tohoto muzea. Zápis na seznam jen potvrzuje výjimečnost ruční výroby skla na našem území. Velmi si vážím toho, že s námi Muzeum skla a bižuterie spolupracuje na Křišťálovém údolí a je jeho členem,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Hlavním účelem Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky je ochrana, zachování, identifikace, rozvoj a podpora nemateriálního kulturního dědictví na území České republiky. Seznam se pravidelně aktualizuje a zapsané statky pravidelně dokumentují.

Ruční výroba skla zahrnuje řadu řemeslných postupů a specifických technik využívaných v celém výrobním procesu, které jsou závislé na zručnosti výrobce a účelu výrobku. V českých zemích lze hovořit o nepřetržité tradici ruční výroby skla od 13. století. Čechy jsou též oblastí, kde na konci 17. století vzniklo křišťálové sklo, jež se stalo celosvětovým fenoménem, stejně jako skleněná bižuterie.

Exkluzívní postavení ručního českého skla v mezinárodním kontextu v průběhu 18. a 19. století posílila řada technologických inovací, novinek a zdokonalení. Přes neustálý tlak na mechanizaci a automatizaci, zejména od počátku 20. století, zůstala ruční výroba důležitou součástí českého sklářství. Zatímco v rámci Evropské unie dnes tvoří podíl užitkového skla – ručního i automatického – na celkovém objemu výroby skla dlouhodobě kolem pěti procent, v České republice je to deset procent.