O veřejných financích a znepokojivých trendech - Rozbřesk

Tuzemské veřejné finance se od propuknutí pandemie propadly do významné nerovnováhy, kterou dále prohlubují negativní dopady energetické krize. Přestože současná vláda nastupovala do úřadu s cílem konsolidovat veřejné rozpočty, ve svých střednědobých plánech počítá jen s velmi pozvolným ozdravným procesem. Největší problém představuje tzv. strukturální deficit, který vzniká bez ohledu na to, zda se ekonomice daří, nebo ne, a který má v příštích letech setrvat okolo 3 % HDP (přibližně 200 mld. korun).

Z pohledu veřejných financí lze navíc pozorovat jeden zvláště znepokojivý post-pandemický trend – rostoucí nárokovost, aby vláda kompenzovala jakýkoli negativní šok v ekonomice. V současné energetické krizi se tak opět přijímají primárně plošná opatření, třebaže se tak z části děje i z důvodu ne-flexibility sociálního systému, který neumožňuje efektivně zacílit podporu na nejohroženější skupiny.

Tento přístup je problematický minimálně ze dvou důvodů. Za prvé, klade vysoké a dlouhodobě těžko udržitelné nároky na státní rozpočet. Za druhé, plošná opatření typu cenového stropu zatemňují cenový signál. Ten může být pro část společnosti opravdu drtivý, proto je potřeba aktivovat a dále zpevnit sociální síť. Přílišné tlumení cenového signálu však konzervuje ekonomiku ve stavu, který nebere v potaz novou – v tomto případě energetickou – realitu. Tuzemská ekonomika přitom potřebuje pravý opak – na šok reagovat nejen přizpůsobením, ale hlavně jej využít k pozitivní změně, tak aby došlo ke strukturálnímu posunu směrem k produkci s vyšší přidanou hodnotou.

I k tomu bude potřeba udržet veřejné finance v uspokojivé kondici, což vyžaduje přijetí řady méně či více bolestivých opatření. V zásadě jsou na stole jen dvě možnosti – buďto při stávající úrovni veřejných výdajů dojde k posílení příjmové strany (tj. zvýšení daní) nebo snížení existujících výdajů (tj. omezení sociálních transferů nebo některé z veřejných agend). Ať již politické špičky zvolí kteroukoli z těchto variant (pravděpodobná je jejich kombinace), platí, že čím déle se budou snažit oddalovat nevyhnutelné, tím tvrdší náraz do zdi nás nakonec čeká…


*** TRHY ***

Koruna

Koruna zůstává na startu nového týdne přikována k úrovni 24,50 EUR/CZK. V nejbližších dnech však hrozí, že se česká měna znovu dostane pod tlak v souvislosti s rostoucí averzí k riziku na globálních trzích. Ta bezprostředně souvisí s dalším skokovým nárůstem úrokových sazeb, ke kterému tuto středu přikročí Fed (očekáváme +75 bps). Směrem k blížícímu se zasedání ČNB (29.9.) platí, že úrokové sazby zřejmě zůstanou beze změny, jak se včera opětovně vyslovil člen bankovní rady Jan Frait. Ten však zároveň očekává, že měnová politika bude muset být po relativně delší dobu přísná vzhledem k přehřátému trhu práce.

Eurodolar

Eurodolar vyčkává těsně nad paritou na zítřejší zasedání Fedu. Úrokové sazby se USA i eurozóně pohnuly mírně vzhůru což nemělo na eurodolar výraznější vliv. Pokud jde o dění na hlavních devizových trzích tak stojí za zmínku dnešní zasedání švédské centrální banky. To by mohlo přinést vyšší volatilitu pokud by Riksbank zvedla sazby o více než se očekává (+75bps).

Forint evidentně pohodě vstřebal zprávy o tom, že Evropská komise chce zkrátit Maďarsku dotace ze strukturálních fondů o třetinu. Měnový pár EUR/HUF propadl zpět pod hladinu 400, když trh evidentně považuje hrozby ze strany EU za relativně mírné, které navíc Orbánova vláda bude schopna odvrátit.