Měla by ČNB investovat do zlata?

Nový guvernér ČNB Aleš Michl se netají záměrem navýšit podíl, který v aktivech ČNB zaujímá zlato. Je to dobrý záměr? 

Právě zlato je velmi často atraktivní i pro ty nejméně znalé a zkušené investory (kam samozřejmě Aleše Michla a jeho tým neřadím!). Proto je dobré si zrekapitulovat jeho základní investiční vlastnosti (necháme stranou, jak se mezi sebou liší z pohledu transakčních nákladů a různých druhů rizik jednotlivé konkrétní způsoby expozice na zlato, jako je držba fyzického zlata doma, jeho držba na dálku, investice do akcií firem těžících zlato, různé deriváty apod.): 

- jeho výnos je dlouhodobě menší než třeba u akcií (i když najdeme víceletá období, kdy se zlatu dařilo líp než akciím, zejm. pokud se budeme dívat na akcie evropské, nikoli americké), 

- jeho výnos se zvyšuje spíš ve špatných časech a snižuje v časech dobrých, tj. jde proti výnosu z akcií.

Proto já osobně pokládám vložení části portfolia do zlata za jeden z rozumných způsobů snižování rizika u investic krátkodobých, resp. u investic, u nichž nelze vyloučit, že je budeme potřebovat velmi rychle zlikvidovat (tj. převést na peníze). V tomto smyslu se zlato podobá třeba státním dluhopisům.

Naproti tomu při investování na dlouhá léta mně dává zlato – a to jen ve fyzické podobě – smysl pouze snad v případě obav z nějaké technologické katastrofy, v jejímž důsledku přestane moderní finanční systém fungovat a hodnotu si udrží právě jen drahé kovy a podobná všeobecně přijímaná nefinanční aktiva. 

Pro účely ČNB se proto snaha zvýšit podíl zlata nezdá jako rozumná. Uvnitř likviditní tranše (tvoří zhruba čtvrtinu celkových devizových rezerv) to nedává smysl, protože tuto tranši (nachystanou pro případy, kdy by bylo třeba rychle intervenovat), drží ČNB pouze ve vysoce likvidních, krátkodobých, nízkorizikových instrumentech, jako jsou vklady v centrálních bankách, státní pokladniční poukázky apod. – a tam by zlato vnášelo nežádoucí riziko. 

U zbylých tří čtvrtin devizových rezerv ČNB, tedy u tzv. investiční tranše, se nečeká využití pro nenadálé intervence; naopak se předpokládá velmi dlouhý investiční horizont, a tudíž je zde mnohem větší důraz na výnos. Zlato do tohoto obrázku moc nepasuje, protože z dlouhodobého hlediska je jeho výnosnost oproti akciím menší. 

Ale jde samozřejmě o věc míry: čím víc chce bankovní rada u investiční tranše přece jen vedle dlouhodobého výnosu brát v úvahu i krátkodobá rizika (pro což ovšem moc nevidím důvody), tím víc držba aspoň malé části tohoto portfolia ve zlatě jistý smysl dává. 

Michal Skořepa
Ekonom České spořitelny a člen vedení České společnosti ekonomické