Solidarita v Evropské unii (1980–1989)

Počítače a automatizace výroby se staly v osmdesátých letech nezbytností. V roce 1984, kdy Jaroslav Seifert obdržel Nobelovu cenu za literaturu, Společenství zahájilo program Esprit pro investice do výzkumu. Esprit byl nejstarší výzkumný a rozvojový program Společenství. V roce 1987 byl zahájen také program Erasmus pro mezinárodní výměnu vysokoškolských studentů. Unie k dnešnímu dni umožnila dvěma milionům studentů studovat na zahraničních univerzitách.

EHS pokračovalo v nastoupené cestě harmonizace norem v zájmu udržení jednotného trhu. V roce 1986 přijaly členské země novelizaci Římské smlouvy – první po téměř třiceti letech – tzv. Jednotným evropským aktem. Ten rozšířil pravomoc Evropského parlamentu. Byl zaveden princip spolupráce – na některých rozhodnutích vládních ministrů členských zemí sdružených v Radě měl spolupracovat také Evropský parlament. V oblasti schvalování mezinárodních smluv šel Jednotný evropský akt ještě dál a zavedl princip, podle kterého je v této oblasti vyžadován souhlas Evropského parlamentu. Byla posílena pravomoc Společenství v oblasti ochrany životního prostředí. Navíc se objevily názory, že by se Evropská unie měla stát nadnárodní organizací s vymezenými oblastmi působnosti a s odstupňovanou mírou integrace.

Nástup Jacquese Delorse do čela Evropské komise v roce 1985 znamenal výrazný nárůst její aktivity a vůle k řešení dlouhodobých problémů a otázek, před kterými EHS stálo. Delorsova komise například připravila reformu financování Společenství a omezení financování společných zemědělských opatření. K zásadnímu posunu došlo díky vývoji v GATT v roce 1986, kdy bylo odstartováno tzv. uruguayské kolo jednání, ve kterém byl – pod tlakem USA – kladen zvláštní důraz na liberalizaci zemědělského obchodu. Komise oživila myšlenku společné měny a navrhla způsob jejího přijetí. Předložila také návrh evropské sociální charty, která měla chránit zaměstnance před nepříznivými dopady zavedení jednotného trhu. Otevřela se cesta k Evropské unii.