Začíná věk nedostatku, varuje analýza Bloombergu. Odstartuje jej zásah do světové ekonomiky ve výši 1,6 bilionů dolarů

Vazby, které propojují globální ekonomiku a umožňují dodávky zboží v hojném množství po celém světě, se rozpadají děsivým tempem. Ruská invaze na Ukrajinu a čínské uzavírky kvůli opatřením Covid Zero narušují dodavatelské řetězce, podkopávají růst a vytlačují inflaci na čtyřicetiletá maxima. Jsou to také hlavní důvody, proč Bloomberg Economics snížil svou prognózu globálního HDP na letošní rok o 1,6 bilionu dolarů. Ale co když jde jen o první zásah? Válka ani pandemie nebudou trvat věčně. Ale ten základní problém – tedy, že svět je stále více rozdělený podél geopolitických zlomových linií – se bude zhoršovat.

Bloomberg Economics provedla simulaci toho, jak by zrychlený zvrat globalizace mohl vypadat v dlouhodobém horizontu. Poukazuje na výrazně chudší a méně produktivní planetu, kde se obchod vrátil na úroveň před vstupem Číny do Světové obchodní organizace. Další ranou je, že inflace bude pravděpodobně ještě vyšší a volatilnější.

Fragmentace

Akciové nebo dluhopisové trhy má ve světě plném ošklivých překvapení ohledně růstu a inflace málo co rozveselit. Letos patří mezi velké vítěze komodity, jejichž nedostatek žene ceny nahoru, spolu se společnostmi, které je vyrábějí nebo obchodují. Akcie obranných firem mají také dobrý výkon, když globální napětí stoupá. "

Fragmentace tu zůstane," říká Robert Koopman, hlavní ekonom WTO a očekává „reorganizovanou globalizaci“, která ale bude spojena s náklady. „Nebudeme moci využívat nízkonákladovou produkci s marginálními náklady tak extenzivně jako dříve.“

Třicet let byla určujícím rysem světové ekonomiky její schopnost chrlit stále více zboží za stále nižší ceny. Vstup více než miliardy pracovníků z Číny a bývalého sovětského bloku na globální trh práce spolu s klesajícími obchodními bariérami a hyperefektivní logistikou vedly k věku hojnosti. Ale poslední čtyři roky přinesly eskalující sérii problémů. Během obchodní války mezi USA a Čínou se znásobila cla. Pandemie přinesla uzavírky. A nyní sankce a kontroly vývozu převracejí naruby také nabídku komodit a zboží.

To vše představuje pro vyspělé ekonomiky riziko, že budou čelit problému, o kterém si myslely, že již dávno překonaly - problému nedostatku. Rozvíjející se země by mohly začít pociťovat akutnější hrozby pro energetickou a potravinovou bezpečnost, které již způsobují nepokoje v zemích od Srí Lanky až po Peru. A všichni se budou muset potýkat s vyššími cenami.

Svět s utlumenou globalizací

Rozsah nových bariér ilustrují i tato čísla:

- Cla: Během obchodní války v průběhu prezidentství Donalda Trumpa vzrostly americké poplatky za čínské zboží ze 3 % až na přibližně 15 %.
- Uzavírky: Letošní zásah proti Covidu v Číně ohrozil export v hodnotě stovek miliard dolarů a narušil dodavatelské řetězce pro společnosti od Applu po Teslu.
- Sankce: V roce 1983 měly obchodní toky podléhající zákazu vývozu nebo dovozu hodnotu pouze asi 0,3 % celosvětového hrubého domácího produktu. V 2019 se tento podíl zvýšil více než pětinásobně. Rozsáhlá embarga vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu a snahy zemí zajistit si vlastní dodávky zákazem prodeje do zahraničí (jako je nedávný indický zákaz vývozu pšenice) posunuly toto číslo ještě výš.

Při pohledu z jednoho úhlu je to vše součástí globálního rozkolu, který staví západní demokracii a volné trhy proti čínskému a ruskému autoritářství. Ale nemusíme hned nutně věřit v manichejský boj mezi dobrem a zlem, anebo očekávat, že se soupeřící tábory oddělí za novou železnou oponou, abychom viděli potenciální náklady.

Mezi demokratickými a autokratickými zeměmi se obchoduje zboží v hodnotě kolem 6 bilionů dolarů, což odpovídá 7 % celosvětového HDP. Bloomberg Economics zanesla do modelu globální ekonomiky 25% clo na veškerý tento provoz. To je nejvyšší výše cel, která na sebe USA a Čína uvalily a která může zastoupit i jiné druhy omezení, jako jsou sankce a zákazy vývozu.

Výsledkem je, že celosvětový obchod jako podíl na HDP se propadne asi o 20 % oproti scénáři bez rozdělení, a to zpět na úroveň z konce 90. let, tedy před vstupem Číny do WTO. To je obrovská a krutá změna.

Všechny země by musely přesunout své zdroje na činnosti, ve kterých jsou méně dobré. Ztratila by se část produktivity, která je spojena s obchodem. Z dlouhodobého hlediska by návrat globalizace na úroveň z konce 90. let způsobil, že by byl svět o 3,5 % chudší, než kdyby se obchod stabilizoval na svém současném podílu na HDP, a o 15 % chudší ve srovnání se scénářem, kdy by se globální vazby naopak posilovaly.

Model ukazuje, že dalších 7 % stávajících obchodních vztahů by se přesunulo do bloků. Konkrétně by to mohlo znamenat, že se továrny vyrábějící zboží pro americké trhy přesunou z Číny například do Indie nebo Mexika.

Jak tento příklad naznačuje, byli by tu i vítězové. Ale tento přechod by si vyžádal čas a způsobil by na cestě vážné překážky, které by zahájily období vysoké a nestálé inflace. Jak tehdejší špičkový ekonom Mezinárodního měnového fondu Kenneth Rogoff v roce 2003 varoval: „Globální ekonomika se nyní zdá být ponořena do dlouhé vlny nízké inflace, ale zkušenosti ukazují, že mnoho faktorů, zejména vyhrocený konflikt, který způsobí zvrat globalizace, to může změnit.“

Tábory nepřátel

Je samozřejmě nepravděpodobné, že by se realita globálních zlomů odehrávala v tak jasných ideologických liniích. Přesto tato čísla poskytují představu o tom, co by mohlo být ohroženo.

Demokraciím lze pocit ohrožení odpustit. V roce 1983, kdy Ronald Reagan nazval Sovětský svaz „říší zla“, představovaly autoritářské země asi 20 % celosvětového HDP. V roce 2022 tento podíl vzrostl na 34 %. A v následujících letech se očekává, že Čína přeroste USA a Evropu a bude ještě silnější.

Válka na Ukrajině ukazuje rozkol mezi politickými systémy na obou stranách. Čínský prezident Si Ťin-pching nadále podporuje svého ruského spojence Vladimira Putina, zatímco Evropa a USA se shodují na sankcích vůči Moskvě a vojenské podpoře Kyjevu. Ukazuje také limity tohoto rámování. Indie, nejlidnatější demokracie světa, nadále nakupuje ruskou ropu a zbraně. A mnoho dalších demokracií – v Asii, Latinské Americe a jinde – projevuje jen malou touhu připojit se ke kampani ekonomického a finančního tlaku na Rusko vedené USA.

Ať už jde o ideologickou propast nebo jednoduše o odlišné zájmy v multipolárním světě, jsou prohlubující se zlomové linie skutečné. Poslední uzavírky kvůli Covidu v Číně jsou dobrým příkladem některých hůře předvídatelných důsledků. Ve světě přátelštějších vztahů by čínští vůdci pravděpodobně získali dostatek účinných mRNA vakcín od Pfizeru a Moderny vyrobených v USA, aby zajistili své populaci určitou míru imunity vůči omikronu, což by umožnilo znovuotevření ekonomiky. Ve světě, kde je Čína odhodlána prokázat svou soběstačnost a vyhnout se závislosti na zahraničních inovacích, se tomu nestalo.

V důsledku toho nemá 1,4 miliardy obyvatel Číny dostatečnou ochranu před koronavirem. Nedávná studie v časopise Nature Medicine zjistila, že nezastavení šíření omikronu by mohlo způsobit 1,6 milionu úmrtí. Peking tedy nevidí jinou možnost, než pokračovat v drakonických karanténách. V důsledku toho čínská ekonomika utrpěla drtivou ránu. A zbytek světa čelí ještě většímu narušení dodavatelských řetězců, protože čínské továrny stojí a nákladní lodě se kupí u šanghajského přístavu.

Hrozba pro americkou a evropskou ekonomiku se neomezuje pouze na důsledky čínských karanténních opatření nebo zpětného rázu jejich vlastních opatření proti Rusku. Čínský zákaz z roku 2010 prodávat Japonsku vzácné zeminy, což je zásadní vstup pro vše od chytrých telefonů až po baterie do elektromobilů, je jedním z příkladů, jak mohou obě strany využívat kontroly vývozu. Rusko vypíná plyn pro Polsko a Bulharsko. A pokud Putin zajde ještě dále, tak omezí dodávky i do Německa, Francie a Itálie. To by ohrozilo 40 % dodávek do Evropské unie, což by unii překlopilo z postcovidového zotavení do bolestivé recese.

Dokonce i v hlubinách obchodní války mezi USA a Čínou se myšlenka extrémního rozkolu mezi soupeřícími geopolitickými tábory vypadala jako přitažená za vlasy. Stupeň vzájemné závislosti ztělesněný v dodavatelských řetězcích společnostmi jako Apple se zdál být příliš velký na to, aby se dal rozdělit. Někteří tvrdili, že konec Trumpovy administrativy obnoví normální vztahy. Ale v roce 2022, kdy jsou cla z obchodní války stále platná, pandemická krize přidala tlak na lokalizaci dodavatelských řetězců a Rusko bylo vyřazeno z amerických a evropských trhů, se to nezdá tak přitažené za vlasy.

Intenzita současných otřesů z války a pandemie sice odezní, ale už ne základní síly pohánějící deglobalizaci. Připravte se na svět nižšího růstu, vyšších cen a zvýšené volatility, varuje studie Bloomberg Economics.

Zdroj: Bloomberg Economics

Metodologie

K odhadu důsledků rozpadu globalizace pro mezinárodní obchodní toky použila Bloomberg Economics kvantitativní model mezinárodního obchodu vyvinutý Antrasem a Chorem (2018) a použila uvalení 25% cla na veškerý vývoz zboží a služeb mezi zeměmi v demokratickém bloku a zeměmi v autokratickém bloku, jak je klasifikuje Freedom House.

Dopad nižší obchodní intenzity na globální produkci je odvozen z odhadu historického vztahu mezi globalizací (s použitím souhrnného globalizačního indexu institutu KOF) a potenciálním HDP (s použitím odhadů Bloomberg Economics o prohloubení kapitálu a celkové produktivitě faktorů), v duchu Del Negro a Primiceri a kol. (2015).

Klasifikace zemí mezi demokracie a autokracieje založena na výročních zprávách Freedom House’s Freedom in the World. Země s globálním skóre svobody 50 nebo vyšším jsou klasifikovány jako demokracie.

Objemy obchodu podléhající sankcím se vypočítávají jako součet dvoustranných obchodních toků vystavených částečným nebo úplným zákazům dovozu nebo vývozu na základě údajů z databáze Global Sanctions Data Base (GSDB), Felbermayr et al. (2020).