Obrat v inflaci za rohem? Data naznačují pokles poptávkových tlaků ve světě

Série lockdownů drtí čínskou ekonomiku: průmysl poklesl o 3% meziročně v dubnu a maloobchod dokonce o 11%. Dlouho jsme neměli žádnou covidovou statistiku, tak tady jedna je: proočkovanost boosterem je v Číně 53%, pro srovnání, v ČR 39%. Ale účinnost čínských vakcín je nižší než u Pfizeru nebo Moderny. Dopad zpomalení v Číně na světovou ekonomiku je jasný. A to jednak přes dodavatelské řetězce (zavřené přístavy) a jednak přes nižší poptávku v Číně.

Ale ono tak jasné to není, ačkoliv závěr je stejný. Index kontejnerové dopravy ze Šanghaje, respektive Číny, měří spotové ceny námořní přepravy a další příplatky. Vzhledem k tomu, že Čína nemá problém zavřít přístavy, tak reakcí by měl být růst cen kontejnerové dopravy. Vidíme ale korekci cen. Zůstávají nadále vysoké, ale i přes lockdowny a zavřené čínské přístavy indexy korigují z vysokých hodnot.



Že se něco děje, je vidět například na cenách průmyslových kovů. Ceny mědi nebo hliníku meziročně klesají. Za prvé, i přes pokles jsou ceny o 50% než v roce 2019 = že by dodavatelské řetězce a dodávky komodit byly srovnány, to nemůžu říct. Ale korekce kontejnerové dopravy a průmyslových kovů může naznačovat, že sladění proběhne přes nižší poptávku = očekávání zpomalení globální ekonomiky.

Do třetice, propad důvěry domácností vidíme nejen u nás, ale například v USA. Úroveň se dostává na úrovně, která jsme viděli po vypuknutí finanční krize. Úroveň důvěry je konzistentní s poklesem spotřebních výdajů.

Na důvěru amerických domácností je můžeme podívat ještě jedním grafem: porovnat hodnocení současné situace a očekávání. Aktuální rozdíl mezi těmito hodnoceními je na úrovních, které v minulosti zvyšovali riziko recese. Respektive, na těchto úrovních vždy přišla recese v USA. 



Vracíme se k tomu, co se stalo během covidu: nárůst poptávky po zboží dlouhodobé spotřeby. Protože služby jsme nemohli spotřebovávat, navíc online, distanční výuka si vynutila nakoupit další notebooky, telefony apod. do domácnosti. Vzhledem k propojenosti světa přes dodavatelské řetězce je potřeba plánovat výrobu na dlouho dopředu. Ale covidu spotřebu zboží dlouhodobé spotřeby zvýšil na úroveň, kde měla být až někdy v roce 2026. Skokově. Tohle se muselo projevit nedostatkem surovin a materiálů, nestiháním subdodavatelů a tím pádem růstem cen.


Otázku, kterou svět řeší je, zda se spotřeba vrátí na svou původní trendovou linii, anebo zda jde o nový normál. K nějaké korekci spotřeby zboží dlouhodobé spotřeby došlo, ale stále jsme daleko od trendu. Pokud jde o nový normál, tak přizpůsobení proběhne přes vyšší investice do nových výrobních kapacit. Ale nejistota ohledně spotřebního chování je značná, proto firmy mohou váhat s investicemi.

Každopádně pokles důvěry domácností by měl snížit poptávkové a následně i inflační tlaky. Vidíme korekci cen průmyslových materiálů a cen kontejnerové dopravy (navzdory omezení nabídky), což je v souladu s hypotézou korekce poptávky. Korelace cen kontejnerové dopravy a například americké PCE inflace je na úrovni 0,9 s časovým posunem šesti měsíců. A naznačuje zpomalení inflace.



Neznamená to automaticky, že inflace je over. Protože například ceny energií nekorigují. Data ale naznačují, že klesají poptávkové tlaky, což vytváří menší tlak na centrální banky, například Fed. Zvlášť v situaci, kdy inflační očekávání nejsou rozklížené.

Aktuálně trh očekává, že Fed zvýší sazby na 2,75% na konci roku a bude dál pokračovat ve zvyšování. Rostoucí pokles důvěry, rostoucí pravděpodobnost recese, ukotvené inflační očekávání a korekce některých cen námořní dopravy naznačují, že mechanismus snížení poptávkových tlaků už začal fungovat.



Ale ano, když si člověk přečte dnešní data ČSÚ, že PPI inflace vzrostla minulý měsíc na 26,6 procenta, tak nemá pocit, že by inflační tlaky mohli v blízké budoucnosti nějak slábnout. Ne CPI inflace u nás ještě může růst, především díky potravinám a energiím. Ale ve světě už teď můžeme vidět, že postupně bude inflace slábnout. 

David Navrátil