Vysoká německá inflace a srovnání s Českem

Březnový přírůstek spotřebitelských cen činil dle prvního dohadu 7,3 % meziročně (2,5 % meziměsíčně). Odpovídající harmonizovaně počítaný (tj. HICP, srovnatelný v rámci EU) údaj je dokonce 7,6 %.

Němečtí statistici vysvětlili, že v pozadí vysokých růstu cen je zdražování plynu a ropy (březnový meziroční růst cen energií pro domácnosti tudíž byl skoro 40 %) a pokračující potíže v dodavatelských řetězcích.

Srovnání s Českem

V Česku ovšem máme a v nejbližších měsících nadále čekáme inflaci zřetelně vyšší (v květnu možná až kolem 14 %). Proč jsme o tolik výš než Němci?

Obecně se česká situace od německé může lišit hned z několika důvodů, jako například:

• jiné váhy důležitých položek v českém spotřebním koši,
• větší role plynu ve výrobě elektřiny (a tedy dražší elektřina),
• jiné využívání nastavené fixace cen energií,
• pohyb kurzu české měny vůči euru,
• jiné nastavení nepřímých daní,
• jiný stav domácí poptávky (viz už několik let napjatější český trh práce a z toho plynoucí silnější domácí poptávka). 

Konkrétně v rámci letošní únorové inflace jsme Němce trumfli úplně ve všech dvanácti základních okruzích CPI. V tuto chvíli je nejvýznamnějším důvodem jiné inflace rozdíl v růstu nákladů na bydlení („důvodem“ zde rozumím příspěvek k souhrnnému rozdílu v celkové inflaci).

Jde o důsledek vyšší váhy energií v českých rodinných rozpočtech, tak o růst cen stavebnin, stavebních prací a nájmů, a konečně taky o pohyb v položce „imputované nájemné“, což jsou jinými slovy náklady na bydlení ve vlastním obydlí.

Důležitou složkou imputovaného nájemného jsou totiž ceny (nových) nemovitostí, a v této složce se od Němců hodně lišíme. Zaprvé zažíváme daleko vyšší aktuální růst těchto cen (v 3q21 to bylo 22 % v Česku, ale jen 12 % v Německu) a zadruhé má tato položka (v důsledku dlouhodobě vyšší zdejší obliby vlastnického bydlení) v inflaci vyšší váhu. 

Druhý hlavní důvod, proč česká inflace v únoru převýšila německou, se zatím obešel bez větší mediální pozornosti: je to razantní meziroční růst cen oděvů a obuvi (16,5 %; v Německu naopak pokles, a to o 1,4 %). Přitom jsme v tomto směru téměř rekordmany v celé EU (vyšší bylo toto číslo v únoru jen v Lucembursku, kde činilo 20,9 %; průměr EU je pouhých 2,7 %).

Třetím důvodem vyšší únorové české inflace byl oddíl „doprava“. V Česku zdražovaly rychleji nová auta, náhradní díly a pohonné hmoty (to vše by se aspoň částečně dalo svést na slabší korunu), ale i opravárenské práce a jízda vlakem (to už souvisí ani ne tak s kurzem, jako spíš s nabytými peněženkami českých domácností a u vlaků snad i s drahými energiemi).

Až v důsledku dražší pšenice a energií začne zdražovat mouka a pečivo, budeme Němce zastiňovat i ohledně vlivu cen potravin (ty mají v Česku taky vyšší váhu).

Dnes bude o nastavení repo sazby rozhodovat bankovní rada ČNB. Čekáme zvýšení o čtvrtku nebo půlku procentního bodu (trh ovšem čeká víc).

Michal Skořepa, analytik České spořitelny