Plzeň vzpomněla na prvního československého prezidenta. Žáci kreslili jeho portréty. Jsou k vidění na náměstí T. G. Masaryka

Plzeň vzpomněla na prvního československého prezidenta. Žáci kreslili jeho portréty. Jsou k vidění na náměstí T. G. Masaryka

Fotografie: M. Pecuch

Plzeň si v pondělí 7. března připomněla 172. výročí narození prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Již tradiční pietní akt se konal u Památníku národního osvobození na náměstí T. G. Masaryka. V loňském roce se kvůli nepříznivé epidemické situaci vzpomínková akce musela omezit pouze na položení květin. Letošní akce se zúčastnili primátor města Plzně Pavel Šindelář společně s radními Lucií Kantorovou a Vlastimilem Golou, dále ministr kultury Martin Baxa, hejtman Plzeňského kraje Rudolf Špoták, zástupci Senátu a Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček, zástupci třetího plzeňského obvodu a další hosté. Pietní shromáždění doprovodil koncert Kapely 35. pěšího pluku a vystoupení dětského sboru Beránci Masarykovy základní školy. Děti zazpívaly prezidentovu oblíbenou píseň Ach synku, synku. Náměstí T. G. Masaryka nyní zdobí obrazy prvního československého prezidenta, které nakreslili též žáci Masarykovy základní školy ze Slovan.

Primátor Pavel Šindelář ve svém projevu na úvod připomněl citát prezidenta T. G. Masaryka: Humanita je proti násilí: ale není pro pasivitu, naopak pro aktivitu, pro energii co nejúčinnější – humanita nemá být slovem na papíře, nýbrž skutkem a skutkem stálým.

„Prezident Masaryk bývá označován právě za humanistu, anebo idealistu. Humanismus popisoval jako princip, který se opírá o lidskou slušnost. Neměl by být určitou normou nebo povinností, ale zcela běžnou a přirozenou součástí našeho života. Na druhou stranu, byl to právě on, kdo stál u zrodu Československých legií, jejichž hrdinství přispělo během první světové války nejenom k míru v Evropě, ale i k přesvědčení ostatních spojenců o legitimitě vzniku samostatného Československa, které vlastně z války vzešlo. Jak jde dohromady humanismus s válkou? Válku popisoval jako boj demokracie s teokracií. Tedy konflikt svobodných států s těmi autoritářskými, anebo totalitními. V praxi si tak byl velmi dobře vědom, že ne vždy, a ne všichni k sobě v duchu humanismu přistupují. A že jsou situace, kdy je zapotřebí jednat silou. A v tom vidím paralelu s tím, čeho jsme svědky v posledních dnech, a to je důvod proč to dnes zmiňuji. Boj za svobodnou Ukrajinu je bojem nás všech za principy fungování světa, ve kterém žijeme posledních třicet let. Za principy, které jsou postaveny právě na humanismu, ve smyslu vzájemné slušnosti. Tyto nešťastné události ale ukázali také něco velmi pozitivního. Obrovskou míru solidarity a jednoty mezi lidmi a mezi svobodnými demokratickými státy, které se na stranu Ukrajiny postavily a snaží se jí pomoci. A to je z mého pohledu ten humanismus, o kterém mluvil prezident Masaryk, kterého si dnes připomínáme. Ten humanismus, za který musíme bojovat,“ řekl primátor Pavel Šindelář.

Ministr kultury a bývalý primátor Plzně Martin Baxa ve svém projevu připomněl dvě myšlenky prezidenta Osvoboditele: zásadní význam svobody a demokracie a jejich nesamozřejmost a křehkost. „V roce 2014 svět podcenil Putinovu rozpínavost, když zabral Krym. Nyní naopak stojí za Ukrajinou, kterou napadl Putin celou. Nesmíme ustoupit zlu,“ uvedl Martin Baxa.

Do konce března je na náměstí T. G. Masaryka k vidění výstava První československý prezident očima dětí Masarykovy ZŠ v Plzni. Kromě nakreslených portrétů výstava připomíná T. G. Masaryka a jeho návštěvy v Plzni. Ten zavítal do Plzně několikrát. Jsou známy jeho čtyři návštěvy ještě z doby před jeho nástupem do funkce prezidenta, ty byly spjaty především s různými projevy a přednáškami. Ve funkci prezidenta zavítal do Plzně též čtyřikrát. Vždy se zde prezident setkal s nadšením místních občanů.

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. Zemřel 14. září 1937 v Lánech.

Text: Adriana Jarošová