Jak vyléčit globální obchod s léčivy

Svět se blíží důležité metě – deseti miliardám aplikovaných dávek vakcín proti koronaviru. Ve srovnání s minulými bitvami proti zákeřným chorobám je možné mluvit o triumfu vědy a výzkumu. Navzdory všem pochybnostem o budoucnosti globálního obchodu se vakcíny mohou stát také symbolem úspěšné mezinárodní spolupráce. Za dva roky od vypuknutí pandemie se podařilo vybudovat nové komplexní dodavatelské řetězce – výroba vakcín si žádá stovky různých komponent od dodavatelů z desítek různých zemí.

Ilustrační foto: Shutterstock

Pandemie koronaviru ale odhalila v globálním obchodu s vakcínami, léčivy i zdravotnickými prostředky také slabá místa. Výroba vakcín v řadě míst světa mohla být ještě rychlejší, kdyby jednotlivé státy dodávky různých komponent neomezovaly. Indové, kteří jsou předními světovými výrobci vakcín, loni obviňovali z omezování exportu zvláště Američany, sami se ale v krizových chvílích nechovali jinak. Realistům je jasné, že politici jednotlivých zemí se starají především o zdraví vlastních občanů.

Největším problémem se stal obrovský rozdíl mezi bohatými zeměmi Severu, které ani nedokážou všechny dodané vakcíny využít, a zcela nedostatečnou úrovní očkování v mnoha zemích chudého Jihu. Jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa v této souvislosti dokonce volá po ukončení „vakcínového apartheidu“. Jeho pohled je možná příliš příkrý, ale faktem zůstává, že skutečným úspěchem i z hlediska mezinárodního obchodu bude až dostatečná distribuce vakcín ve všech světových regionech. V případě očkovacích látek, které je nutné udržovat v mimořádně chladných podmínkách, to z hlediska celé logistiky rozhodně není jednoduchý úkol. Už dnes svět zápasí s budováním „studených řetězců“, které kladou vysoké nároky na skladování i dopravu.

Nerovnoměrná distribuce vakcín zatím přináší hrozby i bohatým státům a celé světové ekonomice. Chudý jih nepřestává být potenciální živnou půdou pro nové mutace koronaviru.

ZÁVISLÝ ZÁPAD

Zatímco se dařilo prakticky z ničeho vytvářet vakcínové dodavatelské řetězce, pandemie celému světu připomněla, jak vratké mohou být řetězce dodavatelů léčiv. Problémy s jejich dodávkami nebyly ojedinělé ani v době před pandemií, ale „covidové“ výpadky výroby v Číně, Indii i na Západě vedly k dalšímu oslabení řetězců. Především se staly velkým varováním do budoucna – jakékoliv dlouhodobější odříznutí jediné země od globálního obchodu může mít fatální důsledky. V době kybernetických hrozeb, vyostřeného geopolitického napětí, přírodních katastrof i epidemií přitom dodavatelské řetězce mohou čelit náporu z různých stran. Ani covidová pandemie v tomto ohledu „neřekla své poslední slovo“ – země jako Spojené státy nebo Velká Británie se na přelomu letošního a loňského roku potýkaly s nedostatkem sad rychlotestů.

Farmaceutický obchod současnosti v mnohém závisí na vztazích v rámci globálního čtyřúhelníku, který propojuje klíčová světová centra – Evropskou unii, Severní Ameriku, Čínu a Indii. EU, Spojené státy i Kanada si udržují pozici tahounů inovací a vývoje moderních léčiv, ale jejich závislost na asijských zemích v mnoha dalších ohledech roste. Roli globální velmoci v produkci aktivních farmaceutických látek, z nichž se vyrábějí léky, převzala v posledním desetiletí Čína. Závislí na ní jsou i Indové, kteří předtím tomuto oboru suverénně kralovali. Indie se nicméně posunula v hodnotovém řetězci výš – dominuje světové výrobě generických léčiv. A Západ zjišťuje, že být lídrem ve vývoji nových a drahých léků ještě zdaleka nezajišťuje pocit bezpečí. Lidé všude na světě potřebují rychlý přístup k cenově dostupným lékům – tedy především generikům. Jenže o tom, jestli ho opravdu budou mít, se často rozhoduje někde mezi Čínou a Indií.

Dvě třetiny certifikátů, které umožňují výrobu aktivních farmaceutických látek pro Evropu, dnes drží asijské firmy. Podobná situace je ve Spojených státech – Američané si během covidu uvědomili, že 80 procent produkce těchto látek pro tamní trh připadá na výrobce mimo území USA.

Distribuce vakcín v Indii. Foto: Shutterstock

CO JE VŮBEC REÁLNÉ?

Evropané i Američané nyní zkoumají možnosti, jak dodavatelské řetězce co nejvíce přiblížit domácím farmaceutickým výrobcům. Ukazuje se však, že idealistické představy o tom, jak covid podnítí zásadní přesun výroby zpět do západních zemí, naráží na tvrdou realitu. Je to příliš drahý, zdlouhavý a komplikovaný proces. Ve farmaceutickém průmyslu je všechno ještě složitější než v jiných odvětvích – vzhledem k významu výroby léčiv pro lidské zdraví je nutné získat řadu různých povolení. A to je běh na velmi dlouhou trať. Západ si také musí uvědomit, že v posledních dvaceti letech ztrácel znalosti a kompetence. Know-how ve výrobě aktivních farmaceutických látek dnes drží většinou Asiaté.

Mnoha podnikatelům – včetně těch českých – se přesto díky postupné proměně globálního obchodu rýsují nové příležitosti. Vladimír Müller, šéf rodinné společnosti Dr. Müller Pharma z Hradce Králové, vyjádřil v rozhovoru pro časopis MED skepsi vůči předpokladům, že se z Asie začne do Evropy ve velkém přemisťovat výroba aktivních farmaceutických látek. Něco jiného je však finální výroba léčiv, kterou mají šanci hodně ovlivnit spotřebitelé. Dr. Müller Pharma podle jejího zakladatele už dnes těží ze zvýšené poptávky po evropské produkci například v Německu.

I kdyby se přesun výroby aktivních farmaceutických látek v konkrétních případech vydařil, ještě to nemusí znamenat velké vítězství. Jim Welch a John Babitt z poradenské společnosti EY upozorňují, že většinu surovin by stejně bylo nutné dovážet ze zahraničí. Problém s bezpečností dodávek by nezmizel, jen by se přesunul do jiné části celého řetězce.

NEJEN RESHORING

Složitost přeměny dodavatelských řetězců si stále více uvědomují jak farmaceutické společnosti, tak vlády, bez jejichž podpory by se stala zcela nemožnou. To neznamená, že by na snahu o bezpečnější dodávky léků či zdravotnických prostředků rezignovaly. Spíše se smiřují s tím, že změny mohou mít různé formy a rozdílné budou v jednotlivých případech také konečné cíle a ambice.

Takzvaný reshoring – tedy návrat výroby léků a aktivních farmaceutických látek do konkrétní evropské nebo severoamerické země – je sice ideální variantou, ale vlády i firmy v severoatlantické oblasti budou muset realisticky počítat s dalšími možnostmi. Jednou z nich se stává nearshoring – posun výroby do sousedního nebo nedalekého státu. Výsledkem takové politiky bude, že se alternativní dodavatelské řetězce z větší části vytvoří v rámci jednotlivých světových regionů.

Ani nearshoring ale není možné považovat za všelék. V mnoha případech se farmaceutické společnosti budou muset „spokojit“ s prostou diverzifikací dodavatelů. Klíčové bude, aby nebyly příliš závislé na jediné zemi – tedy především na Číně, zvláště pokud jde o suroviny a aktivní farmaceutické látky. Kromě geopolitických faktorů se v posledních měsících dostávají do centra pozornosti i další rizika, spojovaná primárně s Říší středu. Čínská politika nulové tolerance vůči covidu totiž vede k opakovanému uzavírání výroby na lokální úrovni i omezování provozu v tamních přístavech. Zahraniční odběratelé zaznamenávají výpadky v dodávkách aktivních farmaceutických látek i třeba hořčíku, který se využívá k výrobě obalů léčiv. V době, kdy se blížily zimní olympijské hry v Pekingu, se navíc čínské vedení rozhodlo omezit výrobu v řadě odvětví, včetně klíčového chemického průmyslu, z úplně jiného důvodu. Chce zajistit maximálně čisté životní prostředí v době konání olympiády.

Ilustrační foto: Shutterstock

ŠANCE PRO ČÍNU A INDII

Do budoucna je nutné počítat s tím, že otazníků kolem vývoje celého odvětví v Číně ještě přibude. Peking prosazuje větší centralizaci farmaceutického průmyslu i obchodu a podle všeho hodlá více hlídat, jak se v tomto odvětví utrácejí veřejné peníze. Je možné očekávat konsolidaci v rámci celého odvětví, menší firmy nejspíš budou pohlceny většími. Na druhé straně ani farmaceutický průmysl nezůstává stranou sílícího čínského důrazu na inovace a celkového posunu k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Velké ambice má v tomto ohledu i Indie. Není vyloučeno, že se oběma asijským velmocem bude dařit to, o co se snaží také Západ – postupně dál posilovat ve všech částech dodavatelského řetězce.

Navzdory všem snahám o reshoring či nearshoring se role Číny v globálním měřítku pravděpodobně výrazně nezmění. Pocit většího bezpečí si zajistí ty státy a firmy, které si kromě spoléhání na dodávky z nejlidnatější země světa dokážou zajistit alternativní dovoz i z jiných zdrojů. Díky tomu může ještě posílit význam Indie, která se snaží opětovně rozšířit výrobu aktivních látek a v tomto oboru také zaznamenává zvýšený zájem světových investorů. Šance se rýsují i dalším asijským zemím jako Vietnam nebo Indonésie.

KDE JE KDO?

Jakékoliv snahy o změny v dodavatelských vztazích musí začít u jejich důsledného monitorování. Finální výrobci léčiv by měli mít dokonalý přehled o celém řetězci, včetně toho, kdo je subdodavatelem subdodavatele někde na jeho druhém konci. Tyto znalosti by měly mít jak farmaceutické firmy, které dostávají podobná doporučení od odborníků z poradenských společností, tak vlády nebo regionální organizace, jež usilují o posílení bezpečnosti dodávek. Evropská komise chce postupně získat přehled o různých slabých místech řetězců i aktivních farmaceutických látkách, které jsou z hlediska hladkého fungování obchodních toků „esenciální“.

Zároveň je důležité vzít v potaz, že budování globálních řetězců v posledních dvaceti letech bylo vlastně velmi úspěšné – z hlediska cílů, které si jejich strůjci vytyčili. Hlavním záměrem byly finanční úspory, o potenciálních bezpečnostních hrozbách uvažoval málokdo. Řetězce byly „daňově optimalizované“ – jejich transformace si tedy vyžádá nejen přímé finanční náklady včetně nezbytné veřejné podpory, ale také náročné analýzy daňového a regulatorního prostředí v alternativních destinacích. Ještě více se může prodražit doprava, jejíž ceny v době celkového nedostatku surovin, dílů i finálních výrobků ve světové ekonomice míří strmě nahoru.

Zatímco v řadě jiných odvětví vidí firmy a vlády řešení v navyšování zásob, ve farmaceutickém průmyslu to platí jen částečně. Jejich hromadění může být i kontraproduktivní – pokud si například nemocnice budou přehnaně vytvářet zásoby léčiv nebo zdravotnických prostředků, může pak jejich nedostatek na trhu dodavatelské řetězce narušovat ještě více. Vlády se pravděpodobně budou zabývat tím, jestli by neměly zásadně změnit současný systém strategických rezerv. Podle výše zmiňovaných analytiků EY by například měly být „statické“ státní rezervy v USA nahrazeny decentralizovaným a pružným systémem v komerčním sektoru.

K lepšímu fungování dodavatelských řetězců mohou výrazně přispět digitalizace a pokročilá výroba – v Evropě často označovaná jako „Průmysl 4.0“. Moderní technologie umožňují zajištění nepřetržitého výrobního procesu a zároveň jeho neustálou kontrolu. Díky tomu by i vyspělé západní země mohly výrazně snižovat náklady a cenově více konkurovat svým asijským „soupeřům“.

HERA JE ŠTÍT

Nadějí Evropské unie je nová instituce HERA (European Health Emergency preparedness and Response Authority), která by se měla stát „strážní věží“ v klidných časech a „štítem“ v boji proti budoucím pandemiím či jiným přeshraničím zdravotním rizikům – včetně například následků bioterorismu. Cílem je „propojit peníze a mozky“ z celé Evropy a díky tomu lépe monitorovat situaci, pomáhat „léčit“ bolavá místa v dodavatelských řetězcích a také udržovat v pohotovosti rezervní výrobní kapacity.

V krizových chvílích by měla HERA – na základě pověření členskými státy – získat mimořádné pravomoci při nákupu vakcín, léčiv nebo surovin, financování „naléhavého“ vývoje, nebo aktivace evropské sítě klinického testování potenciálně léčivých látek. O tom, jestli HERA nezůstane pouhou fatou morgánou a jak se Evropská unie dokáže připravit na další možné zdravotní krize, se bude rozhodovat i ve druhé polovině letošního roku, kdy se předsednictví v Radě EU ujme Česko.

Jakkoliv je vytváření evropského štítu nezbytné, bylo by chybou zapomínat na „druhou stranu mince“. Jak dokládají dobré i špatné zkušenosti s vývojem vakcín během covidové pandemie, bez účinné mezinárodní spolupráce na globální úrovni ve vědě i obchodu lidstvo novodobým hrozbám čelit nedokáže.

JAN ŽIŽKA