V roce 2022 hrozí Česku spirály inflace a dluhu, jak ví Zeman i Fiala. Klíčovým důvodem je nezvládnutá zelená transformace EU, jejíž podobu je třeba přiblížit podmínkám ČR

Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství dobře pojmenoval dvě klíčové výzvy, jimž v ekonomické sféře bude nová vláda premiéra Petra Fialy v roce 2022 čelit. Ostatně sám Fiala je ve svém projevu novoročním vlastně potvrdil.

Jenže Fitch předpokládá to, co zmínil Zeman, tedy že Fialův kabinet musí co nejdříve rozhodně přikročit k ozdravování veřejných financí a stabilizaci vývoje veřejného zadlužení, aby zamezil jejich potenciálně dlouhodobě nepříznivému vývoji, postupnému rozvracení. Tak jako Česká národní banka v právě započatém roce stojí před klíčovou výzvou nedopustit spirálu zdražování, Fialova vláda zase musí předejít roztočení možné spirály zadlužování. Fiala to bude mít o něco těžší než guvernér ČNB Jiří Rusnok minimálně v jednom: šéfuje mnohem nesourodějšímu tělesu.

To vláda v boji proti možné dluhové spirále takto ujednocená patrně nebude. Ostatně všímá si toho i zmíněná agentura Fitch. Vyjednávání o podobě rozpočtu na rok 2022, které se povede v režimu provizoria hned nyní zkraje roku, může podle ní komplikovat poměrně vysoký počet koaličních partnerů. Zkrátka vládní koalice sestávající hned z pěti členů znamená, že se již poměrně záhy mohou projevit jejich odlišné priority a zájmy. I proto, že dosavadní klíčový tmel pětice stran, „Antibabiš“, se s expremiérovým přestěhováním ze Strakovy akademie do obytňáku přestává účinkovat.       

Pro nejbližší měsíce už s inflací nic moc nezmůže ani ČNB, natožpak vláda. Svými nynějšími zásahy může centrální banka mírnit inflaci až někdy v první polovině roku 2023. Vláda pak může inflaci brzdit omezováním výdajů, včetně brždění přidávání státním zaměstnancům či důchodcům, nebo mimořádnými nouzovými kroky, které zatím spíše odmítá, jako je přechodné plošné snižování daní typu toho, jež plyne z redukce sazby DPH na energie. Dlouhodobě ale může právě v oblasti cen energií přispět k útlumu jejich cenového nárůstu revizí a přejednáním zelené agendy EU. Správně proto již Fialova vláda některé části „Green Dealu EU“ odmítla, například zákaz prodeje aut se spalovacími motory, jejž nyní Brusel navrhuje pro rok 2035.

Současná mnohonásobně navýšená velkoobchodní cena plynu v EU, jež již neblaze doléhá také na domácnosti v ČR, prostě signalizuje značnou problematičnost celé zelené agendy EU. Ta navíc ve vztahu k ČR dostatečně nepřihlíží ke specifikům silně průmyslově orientované tuzemské ekonomiky. Přitom například není uspokojivě zpracována studie socioekonomického dopadu loni v létě představeného plánu Fit for 55, klíčové součásti zelené agendy EU, na českou ekonomiku.

Diskutuje se tak zcela převratný soubor legislativy, který zásadně ovlivní generace obyvatel ČR, aniž by byl kalkulovaný alespoň orientačně její rámcový dopad na makroekonomické a socioekonomické ukazatele ČR. Tvůrci zelené agendy se tak zjevně opírají zejména o víru, že její dopad je zvládnutelný. Pokud tedy prezident Zeman ve vánočním poselství kritizoval takzvaný zelený úděl EU v kontextu přirovnání takovéto formy ekologie k náboženství, kritizoval jej případně.   

Zelená agenda EU vskutku představuje stěžejní důvod toho, proč nyní Evropa stále čelí plynové, a potažmo energetické krizi. Vede k odstavování elektráren zpracovávajících neobnovitelné zdroje, místo nichž však nevzniká dostatek elektráren využívajících zdroje obnovitelné. A to zejména proto, že jaderná energetika není dosud na úrovni Unie uznána jako bezemisní. Což lze ovšem vnímat také jako projev prosazování zelené agendy. Například rétorika řady německých politiků, včetně současných vládních, je vůči jádru dlouhodobě pochybovačná, ba nepřátelská. To na úrovni EU, jejíž je Německo nejsilnější ekonomikou, zvyšuje nejistotu stran rentability investic do nových jaderných zdrojů, pročež celý segment tradičních energetických zdrojů zůstává celoevropsky podinvestovaný. 

Zelená energetika přitom zatím není na takové úrovni technologického rozvoje, aby dokázala tuto podinvestovanost uspokojivě kompenzovat. Výsledkem je vzestup energetické závislosti na Rusku a rostoucí energetická zranitelnost celoevropské energetické sítě. Energetická krize, kterou procházíme, by bez této stoupající zranitelnosti zdaleka nebyla tak závažná, pokud by k ní tedy vůbec došlo. 

Energetická krize se projevuje právě dramatickým růstem cen energií, v prvé řadě plynu. Tento růst cen přitom velmi pravděpodobně neskončí s probíhající topnou sezónou, ale bude pokračovat i v té příští. Chce-li Fialova vláda dlouhodobě zmírnit nepříznivý dopad zelené agendy EU na peněženky českých občanů, měla by tedy klíčové pasáže zelené agendy EU co nejdříve přejednat. Tak, aby odpovídala specifikům vysoce průmyslově orientované české ekonomiky a aby zároveň definitivně uznávala jádro coby bezemisní zdroj. Zároveň s tím by měla Fialova vláda učinit už v roce 2022 rychlé kroky k zahájení výstavby nových jaderných bloků, a to nejen v Dukovanech, ale i v Temelíně. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)