V Rusku podporují domácí výrobu léků a procesorů

Ministerstvo průmyslu a obchodu Ruské federace představilo pilotní projekt, podle kterého by ruské státní nemocnice a zdravotní ústavy musely v tendrech nakupovat výrobky pocházející z některé z členských zemí Euroasijského ekonomického svazu. Toho je Rusko dominantním členem a de facto politickým i ekonomickým lídrem. Firma by výběrové řízení automaticky vyhrála, pokud by dokázala, že uvnitř svazu disponuje tzv. úplným cyklem, tedy vývojem, zkouškami a testováním, certifikací a výrobou substancí a hotových léků. Rusko tak zesiluje tlak na lokalizaci tj. přenos výroby do země, který je stále častěji, stejně jako v tomto případě, doplněn i tlakem na přenos výzkumných a testovacích kapacit.

V pilotní fázi by se proces, kterému se lidově říká „druhý zbytečný“, měl týkat patnácti léků na léčbu HIV, cukrovky nebo např. tuberkulózy, u nichž už vypršela patentová ochrana. Všechny patří do loni schváleného seznamu více než dvou set strategických léků, které chce Rusko v co nejvyšší míře vyrábět samo.

Už nyní je jisté, že realizace takového plánu bude velice složitá a bez garance úspěchu. Rusko základní substance pro výrobu léčiv prakticky nevyrábí, protože budovat domácí kapacity je složité, z dob socializmu také nezůstalo prakticky nic a zbývajících pár výrobců jen těžko může konkurovat s atraktivitou nákupu již vyzkoušených látek z Indie nebo Číny, které jsou navíc levné. Pokud by u daného léku ale přeci jen existoval pouze jeden euroasijský výrobce, což by s ohledem na stav ekonomik členských zemí svazu byl nejčastěji nejspíš právě ten ruský, získal by prakticky státem garantovaný monopol. Existence výhodnější nabídky zahraničního léku by podle smyslu navrženého projektu nic neznamenala, stát by musel lék koupit u domácí firmy. Ruská vláda tak vytváří tlak na zahraniční firmy aby v Rusku investovaly a z pohledu domácího práva se staly de facto ruskými výrobci.

Ruské procesory kvalitou ustupují těm zahraničním, jsou ale domácí a to se cení

Stejné ministerstvo jako v předešlém případě oznámilo přidělení dotací výrobci elektronických procesorů Bajkal Electronics v celkové hodnotě téměř dvacet miliard rublů. Za takto značné prostředky má firma z Moskevské oblasti za úkol vyvinout a uvést na trh dva typy nových procesorů. Ten první, 12 nm Bajkal-L, by měl být k dispozici v roce 2023 a měl by fungovat v tabletech a noteboocích ruské výroby. Druhý, 6 nm Bajkal-2S, by se měl na trh uvést v roce 2025 a jeho účelem je fungovat v ruských cloudových data centrech, kde se uchovávají osobní data ruských občanů. Centra budou mít povinnost používat tyto domácí procesory, jakmile budou k dispozici.

Jakmile budou např. notebooky nebo tablety s těmi procesory zapsány do státem vedeného registru ruského hardwaru, budou je muset státní organizace nakupovat povinně. I tady tak v principu zafunguje již popsané pravidlo „druhý zbytečný“. Potom bude úplně jedno, jestli o stejnou zakázku projeví zájem renomované firmy jako třeba Samsung, Apple nebo někdo jiný. V soutěži automaticky skončí na druhém či dalších místech pořadí, podle počtu ruských zájemců o zakázku, bez ohledu na kvalitu a cenu.

I v této vysoce technologicky náročné oblasti panují velké pochybnosti o smysluplnosti takto zaměřené a tak velké státní podpory. Všechny firmy sice mají povinnost státní dotaci doprovodit vlastními miliardovými investicemi, novodobá historie Ruska je ale plná příběhů o neefektivním používání státních peněz a nedokončených projektů. I když se české firmy v těchto oborech příliš nevyskytují, je dobré tyto vládní snahy brát vážně. Minimálně jako předzvěst možných podobných aktivit v jiných, českým firmám daleko bližších oborech.

Tomáš Hart, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Moskvě