Uznání venezuelského prezidenta Guida

Dotaz:

„1. Byla již zveřejněna informace, že EU odstoupila od uznání Guida za prezidenta Venezuely. Učinilo již tento krok i naše MZV? Pokud ano, proč tato informace nebyla zveřejněna? Omluvila se ČR občanům Venezuely za diplomatický přešlap, když za prezidenta Venezuely uznala neprávem Guida?

2. Na základě jakých informací a důkazů vyhodnotilo MZV otravu Navalného jako pravdivou a požaduje, aby byly na Rusko uvaleny sankce.

3. Na základě čeho vyhodnotilo MZV připojení Krymu k Rusku jako anexi. V čem toto připojení a legitimní referendum odporuje dle názoru MZV Ústavě Ukrajiny?“

Odpověď:

k bodu 1

Rádi bychom Vás rádi upozornili na skutečnost, že EU jako celek nikdy Juana Guaidóa za prozatímního prezidenta Venezuely neuznala, jelikož se jedná o kompetenci jednotlivých členských států. Z tohoto důvodu také nemohla EU od uznání Juana Guaidóa odstoupit. K omluvě občanům Venezuely není důvod. Pozice ČR zůstává neměnná. ČR v úzké koordinaci s EU také pokračuje v podpoře poklidného řešení situace ve Venezuele.

k bodu 2

Dne 20. srpna 2020 muselo v Omsku kvůli zdravotnímu stavu Alekseje Navalného, který upadl do bezvědomí, nouzově přistát letadlo, kterým cestoval z Tomsku do Moskvy. Na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Omsku možné otravě odpovídal i Navalného klinický obraz. Dne 22. srpna byl Navalnyj převezen do Německa do berlínské nemocnice Charité.

Dne 2. září německá vláda zveřejnila prohlášení, ve kterém uvedla, že na popud berlínské kliniky Charité provedla zvláštní laboratoř německé armády toxikologický rozbor vzorků Alexeje Navalného a že byla nade vši pochybnost zjištěna nervově paralytická látka ze skupiny novičok. Otravu jedem ze skupiny novičok pak potvrdily laboratoře ve Francii a ve Švédsku.

Německo následně požádalo o přezkoumání Navalného vzorků Organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW).

OPCW je vrcholnou autoritou v oblasti chemických zbraní, má 193 členských států. Jako prováděcí orgán Úmluvy o chemických zbraních kontroluje globální úsilí zaměřené na trvalé zbavení světa chemických zbraní. Od vstupu Úmluvy v platnost v roce 1997 se jedná o nejúspěšnější smlouvu o odzbrojení. Více než 98% všech deklarovaných zásob chemických zbraní bylo zničeno na základě ověření OPCW. Za své rozsáhlé úsilí při odstraňování chemických zbraní získala OPCW v roce 2013 Nobelovu cenu za mír.

OCPW ve zprávě o technické pomoci, o kterou požádalo Německo, dne 6. října 2020 uvedla, že výsledky biomedicínských vzorků potvrzují nález látky typu novičok. OPCW uvedla, že dva vzorky Navalného krve a moči obsahovaly „inhibitor cholinesterázy“ podobný dvěma látkám typu novičok, které organizace v roce 2019 zakázala. Inhibitor cholinesterázy brzdí účinek cholinesterázy, enzymu klíčového pro přenos nervových impulzů v organismu. Generální ředitel OPCW Fernando Arias výsledky označil za „velmi znepokojivé“. Připomněl, že země, které se připojily ke konvenci o chemických zbraních, použití těchto prostředků „kýmkoli za jakýchkoli okolností prohlásily za odsouzeníhodné a zcela v rozporu s právními normami platnými v mezinárodním společenství“. Rusko tuto úmluvu podepsalo a ratifikovalo.

Rusko popírá, že by na otravě mělo podíl, obvinění označuje jako „absurdní“. Ruští představitelé postupně uváděli, že otravu zorganizovaly západní špionážní agentury, že se Navalnyj otrávil sám, nebo že otráven vůbec nebyl. Rusko odmítá vyšetřování otravy Navalného.

Evropská rada v říjnu 2020 ve svých závěrech odsoudila pokus o vraždu Alexeje Navalného a vyzvala orgány Ruské federace, aby plně spolupracovaly s Organizací pro zákaz chemických zbraní s cílem zajistit nestranné mezinárodní vyšetřování a postavit odpovědné osoby před soud. 15. října 2020 EU zavedla v souvislosti s otravou Navalného omezující opatření proti šesti fyzickým osobám a jedné právnické osobě, spočívají v zákazu cestování do EU a zmrazení majetku a zákazu přístupu k finančním prostředkům.

k bodu 3

Česká republika, stejně jako ostatní členské země EU, neuznala zabrání Krymu Ruskou federací a pokládá jej za nezákonné. Důsledně podporujeme obnovení územní jednoty Ukrajiny a její suverenity v rámci mezinárodně uznaných hranic.

Konání „referenda“ předcházela řada událostí, jejichž výsledkem bylo, že Rusko nebo jím podporované síly ke 14. březnu 2014 vykonávaly efektivní kontrolu Krymského poloostrova: převzaly kontrolu administrativních budov a státní správy, uzavřely hranice a vzdušný prostor, uzavřely přechody na pevninskou Ukrajinu, omezily činnost novinářů atd. Tento stav je možné podle mezinárodního práva pokládat za okupaci cizí mocí nebo silami v zastoupení cizí moci. Na poloostrov nebyli dopuštěni mezinárodní pozorovatelé. Za těchto podmínek nemohlo být „referendum“ pokládáno za svobodný projev vůle místních obyvatel. Ostatně tak jej hodnotí i rezoluce VS OSN 68/262. z 27. března 2014: „referendum uskutečněné 16. března 2014 v Autonomní republice Krym a Sevastopolu je neplatné a nemůže být pokládáno za základ pro změnu statutu Autonomní republiky Krym a Sevastopolu“.

Z hlediska ukrajinského právního systému bylo „referendum“ na Krymu zcela nezákonné a protiústavní. Čl. 134 ústavy Ukrajiny říká, že „Autonomní republika Krym je nedílnou částí Ukrajiny a v rámci plných mocí, které ji dává ústava Ukrajiny, řeší otázky, jež jsou v její kompetenci“. V článku 73 pak ústava podmiňuje změnu území Ukrajiny konáním všenárodního referenda.

Pokud Vás zajímá odbornější právní názor na legalitu „referenda“, můžeme odkázat na rozhodnutí Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. Benátská komise, poradní orgán Rady Evropy pro ústavní právo), která 21. března 2014 zveřejnila svůj posudek, zda bylo vypsání zmíněného „referenda“ v souladu s ústavními principy Ukrajiny. Benátská komise ve svém shrnutí říká, že „ukrajinská ústava …. nepovoluje uspořádání jakéhokoliv místního referenda o odtržení (území) od Ukrajiny“ a dále, že „okolnosti na Krymu neumožnovaly uspořádání referenda v souladu s evropskými demokratickými standardy“.