MPSV vydalo Příručku praxe sociální práce

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo v rámci projektu Systémová  podpora výkonu sociální práce na obcích příručku, která je souhrnným  výstupem zkušeností nabytých v průběhu realizace projektu. 

Nová publikace je dílem širokého autorského kolektivu a vychází z informací  získaných přímo od sociálních pracovníků z terénu. Do projektu bylo zapojeno  několik různorodých obcí z celé České republiky. Smyslem spolupráce bylo  nejenom identifikovat, co v praxi funguje a co by bylo vhodné naopak změnit, ale  především získat podněty pro zlepšení podmínek pro výkon činností sociální práce 

ve veřejné správě. 

„V průběhu realizace projektu se podařilo shromáždit zajímavé informace  z každodenní praxe na obecních úřadech a bylo by škoda se o ně nepodělit  s ostatními sociálními pracovníky i vedením úřadů. Proto jsme se rozhodli  publikaci zpřístupnit široké odborné veřejnosti,“ komentuje vydání materiálu 

David Pospíšil, ředitel odboru sociálních služeb a sociální práce. 

Publikace bude v tištěné podobě distribuována na pověřené obecní úřady, obecní  úřady obcí s rozšířenou působnosti, krajské úřady a do dalších veřejných institucí.  V elektronické podobě bude ke stažení na internetových stránkách Ministerstva  práce a sociálních věcí. 

Příručka praxe sociální práce má přispět k odborné diskuzi. Obsahuje příspěvky o činnostech sociální práce ve veřejné správě, jako je sociální šetření, depistáž či multidisciplinární spolupráce. Dále zkušenosti s tématy, jako je kumulace funkcí  sociálního pracovníka, optimální počet pracovníků na obecních úřadech nebo  standardizace sociální práce ve veřejné správě. Přináší také výsledky modelového  ověřování typových pozic a další poznatky z projektu. Při přípravě příručky byl  kladen důraz hlavně na praktickou využitelnost pro sociální pracovníky v přímém  kontaktu s klienty. Mohla by být jedním z dokumentů, které budou vést  k postupnému sjednocování praxe sociální práce v rámci obecních úřadů obcí  s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem a poskytnutí  vodítek k její kvalitní realizaci.  

Elektronická verze Příručky praxe sociální práce je k dispozici ZDE. Tiskové oddělení MPSV

 

Příručka  

praxe sociální práce 

Výběr praktických poznatků získaných v rámci realizace projektu Systémová podpora sociální práce v obcích

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Obsah 

1. Sociální šetření ...............................................................................................10 1.1 Defi nování pojmu .............................................................................................10 1.2 Proces sociálního šetření .................................................................................13 1.3 Fáze sociálního šetření ....................................................................................13 1.4 Metody sociálního šetření ................................................................................14 1.5 Písemný záznam sociálního šetření ................................................................16 1.6 Sociální šetření na Úřadu práce ČR ................................................................17 1.7 Závěrečné shrnutí ............................................................................................19 

2. Depistáž ..........................................................................................................21 2.1 Vymezení pojmů...............................................................................................21 2.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření ................................................................23 2.3 Proces depistáže ..............................................................................................28 2.4 Forma a rozsah depistáže ................................................................................29 2.5 Podpora při výkonu depistáže ..........................................................................31 2.6 Výzkumný projekt zaměřený na depistáž .........................................................32 2.7 Typy a varianty depistáže .................................................................................33 2.8 Závěrečné shrnutí ............................................................................................34 

3. Interdisciplinární a multidisciplinární spolupráce ......................................36 3.1 Možnosti nastavení spolupráce ........................................................................36 3.2 Interdisciplinární spolupráce ............................................................................40 3.3 Závěrečné shrnutí ............................................................................................43 

4. Kumulace funkcí sociálního pracovníka ......................................................45 

5. Optimální počet sociálních pracovníků .......................................................51 5.1 Problematika výpočtu .......................................................................................51 5.2 Optimální počet klientů na pracovníka .............................................................54 5.3 Vliv projektu na optimální počet sociálních pracovníků....................................55 5.4 Organizační důsledky navýšení počtu sociálních pracovníků ..........................59 5.5 Navýšení počtu klientů .....................................................................................60 5.6 Závěrečné shrnutí ............................................................................................60

3 

6. Typové pozice sociálních pracovníků ..........................................................63 6.1 Modelový návrh typových pozic .......................................................................64 6.2 Pilotní ověřování modelového návrhu ..............................................................64 6.3 Průběh sběru dat ..............................................................................................68 6.4 Výsledky sběru dat ...........................................................................................69 6.5 Závěrečné shrnutí ............................................................................................75 

7. Limity sociální práce na obcích ....................................................................77 7.1 Závěrečné shrnutí ............................................................................................82 

8. Standardy kvality sociální práce Městského úřadu v Lovosicích .............84 9. Přínos projektu pro rozvoj sociální práce v Hradci Králové ......................92 10. Přínos sociální práce s osobami bez přístřeší pro město Hodonín ..........99 11. Standardizace sociální práce ve veřejné správě.......................................106 

12. Zahraniční pracovní cesty ...........................................................................116 12.1 Slovensko – 10.–12. 10. 2017 ........................................................................116 12.2 Polsko – 17.–19. 4. 2018 ...............................................................................119 12.3 Německo – 22.–24. 5. 2018 ...........................................................................125 12.4 Rakousko – 29.–31. 10. 2018 ........................................................................133 

13. Závěrem ........................................................................................................159

4 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Úvodní slovo 

Vážení čtenáři, 

publikace, kterou jste právě otevřeli, je fi - 

nálním shrnutím nejzajímavějších aktivit  

a výstupů projektu Systémová podpora  

sociální práce v obcích, který minister 

stvo realizuje od ledna 2016. Do projektu  

bylo v rámci realizace vlastních projektů zapojeno v průběhu let 2017  až 2019 patnáct obcí z celé České republiky, které se společně s rea lizačním týmem projektu ministerstva na obsahu Příručky praxe sociál ní práce podílely.  

Jsem přesvědčen, že tato publikace Vám poskytne základní přehled  nejen o realizaci projektu Systémová podpora sociální práce v obcích,  ale především informace a poznatky, které budete moci v praxi využít.  Zároveň některé pasáže mohou být i podnětem pro nový úhel pohledu  a inovace výkonu činností sociální práce na obecních úřadech. 

Závěrem bych ještě rád doplnil, že projekt Systémová podpora sociální  práce v obcích vstupuje do své poslední fáze, kterou je realizace akre ditovaného vzdělávacího programu pro sociální pracovníky ve veřejné  správě, a věřím, že i tato závěrečná etapa bude přínosem pro praktický  výkon činností sociální práce.  

Mgr. David Pospíšil 

Ředitel odboru sociálních služeb a sociální práce  

Ministerstvo práce a sociálních věcí

7 

Úvodem o projektu 

S projektem spolupracovaly tyto obecní úřady: Hradec Králové, Litvínov,  Jilemnice, Kladno, Hodonín, Most, Holešov, Moravský Beroun, Písek,  Chrudim, Valašské Meziříčí, Bučovice, Kolín, Lovosice a Havlíčkův Brod.  

V rámci projektu byly obecní úřady rozděleny do tří regionálních oblastí,  ve kterých působily oblastní kanceláře projektu Ministerstva práce a so ciálních věcí (dále jen „MPSV“), a to v Hradci Králové, Olomouci a Praze.  

Každá z vyjmenovaných obcí realizovala po dobu dvou let svůj vlastní  projekt zaměřený na rozvoj sociální práce v území celé obce s rozšíře nou působností (dále jen ORP), v jednom případě se jedná o obec s po věřeným úřadem (Moravský Beroun).  

Projekty obcí využily fi nanční podporu z výzvy Operační program Za městnanost MPSV č. 128 – Pilotní ověření koncepce MPSV v oblasti  sociální práce a sociálního bydlení na úrovni obcí.  

Projekty obcí mimo jiné pomohly navýšit po dobu realizace projektu  počet sociálních pracovníků o 2–4 pracovníky (navýšení bylo závislé  od velikosti obce) v úřadu.

8 

1Sociální šetření

9 

SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ 

1. Sociální šetření 

Sociální šetření je jedním z klíčových nástrojů sociální práce a nedílnou  součástí výkonu činností sociálního pracovníka nejen na obecních úřa dech, na které je tento text primárně zaměřen.  

V rámci projektu Systémová podpora sociální práce v obcích (dále jen  „projekt“) proběhl v říjnu roku 2017 workshop s názvem Sociální šetře ní, který se tomuto tématu věnoval. Cílem workshopu bylo připomenout  všechny fáze sociálního šetření a uceleně tuto činnost shrnout. Pozor nost byla zaměřena na výkon sociálního šetření pracovníky působících  v různých oblastech, na sociální šetření ve vztahu k různým cílovým  skupinám klientů, na zásady a dilemata, se kterými se sociální pracov ník v průběhu sociálního šetření může setkat.  

Následující text uvádí ve zkrácené formě poznatky, které z tohoto worksho pu byly uveřejněny v publikaci projektu Zpravodaj sociální práce1). 

1.1 Defi nování pojmu 

Doporučený postup č. 1/2018 k realizaci činností sociální práce na po věřených obecních úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou pů sobností a krajských úřadech defi nuje pojem sociální šetření takto: „So ciální šetření podle § 25 odst. 1 zákona o sociálních službách může  

vykonávat pouze sociální pracovník, který pro tuto činnost splňuje od bornou způsobilost v souladu s § 110 tohoto zákona. Cílem sociálního  šetření je mapování potřeb, zdrojů pomoci a následné posouzení ne příznivé sociální situace jedince, rodiny apod., které sociální pracovník  využije k návrhu vhodných postupů vedoucích k řešení nepříznivé so ciální situace klienta.  

1) Zpravodaj sociální práce č. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí, na Poříčním  právu 1/376, 128 01 Praha 2 www.mpsv.cz. Praha, 2018. ISBN 978-80-7421-140-9.

10 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Sociální šetření provedené sociálním pracovníkem obecního úřadu může  být také jedním z podkladů pro rozhodovací činnost Úřadu práce ČR  (dále jen „ÚP ČR“), nejedná se o institut „dožádání“ dle správního  řádu, ale o podporu a poskytnutí pomoci ze strany obecního úřadu  např. na podnět či sdělení ze strany ÚP ČR.“ 

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. popisuje sociální šetření  takto: „Sociální šetření je jednou z metod sociální práce, jejímž obec ným cílem je seznámení se s přirozeným prostředím rodiny/jedince  a získání informací o její/jeho životní situaci. Slouží jako východisko pro  určení a vyjednání cílů pomoci poskytované rodině/jedinci sociálním  pracovníkem při řešení jejích/jeho obtížné životní situace s využitím  dalších činností sociální práce (např. individuální/rodinné sociální prá ce zaměřené na posilování schopnosti klienta samostatně zvládnout  své potíže; poskytnutí dávky; zprostředkování sociální služby apod.).“ 2) 

Pro sociálního pracovníka je ve vztahu k sociálnímu šetření zásadní  zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších  předpisů (dále „zákon o sociálních službách“), který sociální šetření de fi nuje jako jednu z činností sociálního pracovníka v § 109. 

Osoba, která může sociální šetření vykonávat, tak musí splňovat před poklady pro výkon povolání sociálního pracovníka, a to nejenom před poklady odborné. Ony předpoklady jsou stanoveny v § 110 zákona  o sociálních službách a mimo zmíněné odborné kvalifi kace jimi jsou  bezúhonnost, zdravotní způsobilost a svéprávnost. Tyto předpoklady  jsou zákonným minimem, ale je zjevné, že sociální pracovník musí  za účelem kvalitního výkonu sociálního šetření disponovat také dalšími  kompetencemi. I proto si musí ze zákona o sociálních službách sociální  pracovník doplňovat, prohlubovat a rozšiřovat své odborné kompeten ce, a to v rámci dalšího vzdělávání, jehož formy a povinný minimální  rozsah je stanoven zákonem o sociálních službách. 

Zákon o sociálních službách hovoří o sociálním šetření také v souvis losti s příspěvkem na péči. Stejně lze potřebu realizace sociálního še 

2) MUSIL, Libor, HAVLÍKOVÁ, Jana, HUBÍKOVÁ, Olga a KUBALČÍKOVÁ, Kateřina.  Metodika sociálního šetření v rámci řízení o příspěvku na péči. Brno: Výzkumný  ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. – výzkumné centrum Brno, 2015. s. 11.

11 

SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ 

tření predikovat v rámci řešení nepříznivé sociální situace osob v sou vislosti s ustanoveními zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné  nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmot né nouzi“).  

Blíže sociální šetření, co se týká jeho obsahu a délky jeho realizace, de fi nuje vyhláška č. 332/2013 Sb., o vzoru Standardizovaného záznamu  sociálního pracovníka, v aktuálním znění. Tato vyhláška se primárně vztahuje k výkonu sociální práce realizovanému obecními a krajskými  úřady a ÚP ČR, ale vodítkem a podkladem může být pro sociální pra covníky bez ohledu na oblast jejich působení. Metodickou podporu ze  strany MPSV mohou sociální pracovníci ve vztahu k sociálnímu šetření  nalézt v doporučených postupech: 

⚫ č. 1/2018 k realizaci činností sociální práce na pověřených obecních  úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a kraj ských úřadech, 

⚫ č. 5/2015 Postup při vykonávání sociálního šetření v rámci řízení  o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách,  

⚫ č. 13/2016 k postupu dle zákona č. 189/2016 Sb., kterým se mění  zákon o sociálních službách, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních říze ních soudních, ve znění zákona č. 87/2015 Sb., a zákon č. 372/2011  Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon  o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, 

⚫ č. 19/2016 Minimální standard rozsahu sociální práce na ÚP ČR  v kontextu zákona o pomoci v hmotné nouzi. 

V rámci sociálního šetření sociální pracovník prostřednictvím metod  a technik sociální práce získává informace o sociální situaci osoby/ osob ve vztahu k jejímu/jejich širšímu sociálnímu prostředí, a to za úče lem vyhodnocení a zjištění, zda se jedná o nepříznivou sociální situaci  a jakou. Následně dochází ke hledání způsobů jejího řešení, včetně dojednání dalšího postupu, pokud se vyhodnotí, že půjde o dlouhodo bou práci s klientem. 

12 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

1.2 Proces sociálního šetření 3) 

Sociální šetření je proces, má svůj průběh jak v časové ose, tak i v sou slednosti dějů. Cílem sociálního šetření je získání a ověření poznatků o životě klienta, zjišťování jeho potřeb a zmapování a podpora sociální  sítě klienta. K dosažení těchto cílů můžeme využít důležité informační  zdroje, kterými jsou zejména klient a jeho nejbližší sociální prostředí,  které tvoří nejčastěji rodina, širší sociální prostředí, např. příbuzní, sou sedi, přátelé, ale také instituce (škola, práce, lékař, soud, další úřady  atp.). Informační hodnotu nese i samotné klientovo přirozené sociální  prostředí, místo, kde žije nebo kde se nejčastěji zdržuje.  

Vstupem do přirozeného prostředí klienta překonáváme zásadní ba riéru při jednání v jeho prospěch. Vystupujeme z role přepážkového  úředníka a navštěvujeme klienta v jeho životě. 

Na sociálního pracovníka jsou kladeny při výkonu tohoto povolání znač né nároky. Odpovídající vzdělání a odborná příprava tvoří neodmyslitel ný základ pro jakékoli činnosti sociální práce, ale zejména a konkrétně v případě sociálního šetření si nelze odmyslet nezbytný vklad do této  

metody, kterým je praktická erudice sociálního pracovníka a současně jeho osobní kompetence. Bez žádného z těchto elementů se při své  práci neobejdeme, pokud má být odvedena kvalitně s pozitivním efek tem do života klienta či rodiny.  

1.3 Fáze sociálního šetření 

Pokud připravujeme sociální šetření, nejdříve si vytvoříme plán sociální ho šetření a připravíme se předem. Z předchozího kontaktu s klientem  nebo jeho blízkými již pravděpodobně máme nějaký objem informací.  Jejich penzum může být různě velké, v závislosti na délce trvání a kvalitě kontaktu s klientem a případové práce. S ohledem na důvod sociálního  šetření si můžeme připravit otázkové okruhy, někdo má vlastní formulář,  

3) ŠŮSTKOVÁ Alžběta. Sociální šetření v prostředí obecních úřadů. Zpravodaj sociální práce č. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Praha, 2018. ISBN 978-80-7421- 140-9., 2018, 11–15. Text krácen.

13 

SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ 

do nějž si důležité informace zaznamenává, možností je mnoho. Všech ny tyto pomůcky pomáhají, abychom si rychle udělali přehled v základní  faktografi i klientova života a nezapomínali zbytečně na některé důležité  otázky. Někdy samotné návštěvě u klienta doma nebo v místě jeho ob vyklého pobytu v rámci sociálního šetření předchází jeden nebo více  telefonátů, je velmi vhodné si zapsat i obsah sdělení z tohoto kontaktu.  Díky tomu máme v terénu na co navázat, abychom se neptali zbytečně na citlivé věci vícekrát, nebo naopak, abychom mohli sdělení potvrdit  na základě setkání s klientem v jeho přirozeném prostředí. 

Souběžně s fází příprav při sociálním šetření stanovujeme termín návště vy u klienta, a to nejlépe po dohodě s klientem. Tuto fázi sociálního šetření  lze provést i bez předchozího ohlášení, nicméně ohlášení termínu zvyšuje  pravděpodobnost naší úspěšnosti. V běžném životě se přeci také na ná vštěvách u rodiny a přátel předem domlouváme, aby nikdo nebyl zasko čen, když se najednou zjevíme na jeho prahu. Pro klienty představujeme  do určité míry úřední autoritu, a třebaže můžeme neustále vysvětlovat, že  nejdeme kontrolovat prach na skříních a srovnaný botník, náš vstup do je jich domácnosti pro ně bývá z tohoto hlediska mnohdy zátěžový. 

V rámci sociálního šetření následuje fáze samotné návštěvy u klienta.  Vstupujeme do přirozeného sociálního prostředí klienta a na základě zákonné povinnosti předkládáme průkaz sociálního pracovníka. Je nut né se s klientem domluvit na průběhu sociálního šetření, aby měl před stavu, co bude jeho cílem, obsahem, jaké informace budeme zjišťovat,  jaký bude zhruba časový rozsah, průběh apod. To vše lze předjednat  při domlouvání termínu realizace sociálního šetření. V praxi se osvěd čilo tyto informace zopakovat znovu při zahájení sociálního šetření  u klienta. Pokud by s námi chtěl něco konzultovat, získá tím prostor  připravit si potřebné dokumenty (např. obsílky, úřední záznamy, proto koly z jednání). Je nezbytné hned na začátku upozornit klienta na jeho  práva a na skutečnost, že výstupem bude písemný záznam.  

1.4 Metody sociálního šetření 

Pro získání informací je základní metodou rozhovor, ať již individuální  nebo skupinový, polostrukturovaný nebo hloubkový, lze využít poznat-

14 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

ky i z telefonických rozhovorů z fáze přípravy či jinak zjištěné informace.  Zejména telefonického rozhovoru lze využít i následně po realizaci  sociálního šetření pro ověření údajů nebo doptání se na skutečnosti,  které nám při setkání s klientem unikly. U rozhovoru je důležité vždy si  poznamenat, co kdo sděloval, aby nevznikala zbytečná nedorozumění  při zpracování záznamu.  

Velmi důležitým informačním kanálem (který současně představuje je den z hlavních důvodů, proč se za klientem vydáváme do jeho přiroze ného sociálního prostředí) je pozorování.  

Pozorováním lze hodně informací ověřovat již v průběhu rozhovoru,  dění v domácnosti zkušenému pozorovateli naznačuje mnohé o rodin ných vazbách, o způsobu života klienta a jeho nejbližších, může ote vřít nová témata pro sociální práci nebo naopak zpřehlednit a pomoci  strukturovat ta stávající. Současně právě pozorování s sebou nese vy soké riziko zkreslení, kdy se může stát, že pozorovaným skutečnos tem připisujeme význam bez hlubší znalosti příčinnosti a souvislostí,  nebo na základě vlastní životní zkušenosti a sociokulturních zvyklostí.  Částečně se můžeme tomuto riziku vyhnout, když zásadně popisujeme  pouze viděné/slyšené, nikoli však naši dedukci, případně vykonáváme  sociální šetření ve dvojici a následně sloučíme získané poznatky.  

Důležité je se na případnou pozorovanou skutečnost zeptat, popř. roz šířit tímto směrem okruh našich otázek při rozhovoru. Je vhodné věno vat pozornost všem nesouladům sdělovaného s pozorovaným, velmi  často to pomůže odladit různá nedorozumění anebo zkreslení. V rámci  sociálního šetření lze na místě citlivým způsobem ověřit i deklarované  schopnosti klienta, často z oblasti mobility a překonávání běžných ba riér v jeho domácnosti. Neodmyslitelnou součástí sociálního šetření je  i prohlídka prostor využívaných k bydlení. 

Další možností získání informací je písemný způsob, respektive celkově je práce s dokumenty důležitá. Často nám dokumenty předloží sám klient, některé mohou být sociálnímu pracovníku na jeho žádost a se souhla sem klienta zaslány jako vyjádření dalších zainteresovaných institucí.  

Za účelem získání co nejpřehlednějšího obrazu klientovy podpůrné so ciální sítě, případně pro doplnění dalších informací a rozšíření možností 

15 

SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ 

dalšího postupu, je nedílnou součástí sociálního šetření spolupráce s dal šími organizacemi. Při spolupráci s dalšími subjekty sociální pracovník  postupuje tak, aby klienta i spolupracující organizaci co nejméně zatěžo val, a jeho postup byl transparentní. Veškerá jednání ve věci klienta musí  probíhat s jeho vědomím a s jeho informovaným souhlasem. Zjišťování  musí být cílené, vždy si musíme být vědomi, jakou informaci zjišťujeme  a za jakým účelem se ptáme. Dotazy musí být jasně formulované, ideálně spojené s odůvodněním, pro jaké účely informaci žádáme. 

1.5 Písemný záznam sociálního šetření 

O průběhu celého procesu sociálního šetření vzniká písemný záznam.  Sociální pracovník se v něm snaží zachovat nejvyšší možnou míru ob jektivity, proto nepřistupuje k vlastnímu hodnocení, ale drží se popisu.  Profesionální je rovněž důsledně uvádět zdroje získaných informací,  včetně případného uvedení, že se jedná o vlastní pozorování sociál ního pracovníka – ušetří to následně mnoho času při zpětné analýze  sociálního šetření za účelem dalšího řešení situace klienta. Při zápi sech užíváme pregnantní výrazy a přesné údaje (pozor např. na pojmy  „občas“, „párkrát“, „někdy“). Před uzavřením záznamu po zápisu zrea lizovaného sociálního šetření zrevidujeme celý dokument, abychom  vyhledali nesrovnalosti ve vytvořeném záznamu a uvedli je na pravou  míru, nebo za účelem doplnění informací. 

Základním cílem záznamu o proběhlém sociálním šetření je přehledné  a věrohodné zachycení životní situace klienta. To nám umožňuje pro vést vyhodnocení, zda klient využívá všechny dostupné nástroje sociál ního systému, a zda je zajištění pomoci vzhledem k potřebám klienta  přiměřené. Tento komplexní materiál pak vytvoří velmi důležitý podklad  pro jednání s dalšími profesionály při následné případové práci na ře šení situace klienta.

16 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

1.6 Sociální šetření na Úřadu práce ČR4) 

Příspěvek na péči 

Sociální šetření je nezbytnou součástí správního řízení o přiznání dáv ky a vychází z ustanovení § 25 zákona o sociálních službách. Podmín ky pro přiznání nepojistné sociální dávky – příspěvek na péči – jsou  defi nované zákonem o sociálních službách. Kompetence obcí, které  vykonávaly sociální šetření do konce roku 2011, jsou jasně stanoveny:  sociální šetření v rámci řízení o dávce a ani sociální šetření v rámci  kontroly využívání příspěvku na péči nesmí sociální pracovník obce  vykonat. Působnost sociálních pracovníků obcí je vymezena v zákon ných ustanoveních zákona o sociálních službách a zákona o pomoci  v hmotné nouzi. Sociální pracovník obce může sociální šetření pro pří spěvek na péči provádět pouze na základě pracovněprávního vztahu  k ÚP ČR, tedy buď na základě dohody o provedení práce, nebo dohody  o pracovní činnosti.  

Za účelem provedení sociálního šetření a kontroly využívání příspěvku  na péči jsou zaměstnanci státu zařazeni k výkonu práce v krajské po bočce Úřadu práce ČR a zaměstnanci státu zařazeni k výkonu práce  v MPSV oprávněni, na základě souhlasu osoby, vstupovat do obydlí,  v němž osoba žije. Tito pracovníci jsou povinni se prokázat služebním  průkazem společně se zvláštní doložkou služebního průkazu, kterou  vydává příslušná krajská pobočka ÚP ČR.  

Sociální šetření se provádí v přirozeném sociálním prostředí osoby.  Navíc s účinností od 1. 8. 2016 lze toto šetření realizovat rovněž v prů běhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, a to  za předpokladu, že je této osobě poskytována následná nebo dlouho dobá lůžková péče trvající déle než 60 dnů.  

Sociální pracovník za využití metod sociální práce zjišťuje schopnost  samostatného života osoby v tomto prostředí z hlediska péče o jeho  vlastní osobu a soběstačnost. Mezi nejčastěji využívané metody sociál 

4) KULHÁNKOVÁ, Jana. Sociální šetření v praxi Úřadu práce ČR. Zpravodaj sociální  práce č. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Praha, 2018. ISBN 978-80-7421- 140-9., 2018, 16–17. Text krácen.

17 

SOCIÁLNÍ ŠETŘENÍ 

ní práce s jedincem lze bezesporu zařadit pozorování a rozhovor spolu  s aktivním nasloucháním. Obsahem šetření je v maximální možné míře  objektivní zjištění stavu žadatele se zaměřením na zvládání základních  životních potřeb. 

Před realizací sociálního šetření si obvykle sociální pracovník sjedná  termín šetření předem. Při šetření je rovněž vhodná přítomnost osoby  blízké nebo osoby pečující, protože někteří žadatelé nejsou (například  vzhledem ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu) schopni podat  relevantní informace. Sociální šetření je rámcově zaměřeno na získání  kompletního přehledu o potřebách žadatele a jeho sociální situaci, kte 

rá vypovídá o dopadech zdravotního postižení do celkového sociálního  fungování a na prokázání míry závislosti osoby na osobě pečující, a to  v souvislosti s diagnostikovaným onemocněním. Tím ale role sociál ního pracovníka nekončí, jeho povinností (a součástí jeho práce) je  poskytování sociálního poradenství, a to i nad rámec agendy příspěvku  na péči, a aktivní spolupráce s institucemi, které jsou do celého proce su podpory zapojeny.  

Sociální šetření a dávky pomoci v hmotné nouzi 

Sociální šetření pro účely řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi vy chází z ustanovení § 63 zákona o pomoci v hmotné nouzi – zaměstnan ci orgánů pomoci v hmotné nouzi jsou na základě souhlasu žadatele  o dávku, příjemce dávky a osob společně posuzovaných, oprávněni  v souvislosti s plněním úkolů podle tohoto zákona vstupovat do obydlí,  v němž tyto osoby žijí, a to s cílem provádět sociální šetření.  

Dále pak, pokud tyto osoby tím, že nedají souhlas se vstupem do obyd lí, znemožní provedení sociálního šetření k ověření skutečností rozhod ných pro nárok na dávku nebo její výši, může jim být žádost o dávku  zamítnuta nebo dávka odňata, popřípadě snížena její výše. 

Vzhledem k tomu, že sociální šetření může být jedním z podkladů pro  rozhodnutí o dávkách, provádí sociální pracovník sociální šetření v při rozeném sociálním prostředí žadatele nebo oprávněné osoby, případně příjemce dávky, a to za účelem ověření skutečností rozhodných pro ná rok na dávku nebo její výši. Sociální šetření slouží ke zjištění a ověření  informací souvisejících se stavem hmotné nouze osoby, k případnému 

18 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

prověření skutečného stavu věci týkajícího se jak poměrů majetkových,  tak rodinných, bytových a sociálních, k hledání možností, jak danou  situaci řešit a jak dále postupovat ke zlepšení životní situace klienta.  V rámci prováděného šetření pracovník poskytuje osobám i základní  sociální poradenství a informuje o dalších možnostech řešení stavu  hmotné nouze.  

1.7 Závěrečné shrnutí 

Sociální šetření je intervence, která má své nezastupitelné místo při  sociální práci s klientem a neměla by být podceňována. Sociální pra covník, kromě zákonem stanovených požadavků na odbornost a pod mínek pro výkon sociální práce, by měl mít přehled o relevantních  právních předpisech, sociálních dávkách, sociálních službách v dané  oblasti. Při sociálním šetření také musí uplatnit metody a techniky soci ální práce, své interpersonální dovednosti, jako je empatie, komunikač ní dovednosti, seberefl exe nebo asertivita. 

Sociální šetření má své fáze. Důležitá je příprava na sociální šetře ní – vzhledem k řešené situaci zjistit podstatné informace od klienta  i z jeho sociálního okolí. Po samotném sociálním šetření by se sociální  pracovník neměl nechat ovlivnit svými pocity, ale měl by co nejobjektiv něji popsat a vyhodnotit, co sociálním šetřením zjistil. Na prvním místě stojí vždy klient a cílem práce sociálních pracovníků je, aby se zlepšila  klientova nepříznivá sociální situace. 

Na některých úřadech stále zaměňují sociální pracovníci pojmy a čin nosti sociálního šetření s činnostmi depistáže. Ještě více vyjasnit pod statu těchto dvou odlišných metod sociální práce by mohl pomoci další  text v této publikaci s názvem Depistáž.

19 

2 Depistáž

20 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

2. Depistáž 

Následující text se věnuje tématu depistáže, která je důležitou součástí  výkonu činností sociální práce. „Depistáž je jednou ze základních čin ností sociálního pracovníka, v rámci které jsou systematicky, soustav ně, cíleně a včasně vyhledáváni jedinci či skupiny ohrožené sociálním  vyloučením nebo jinou sociální událostí.5) 

Obce zapojené do projektu byly podpořeny ze samostatné projektové vý zvy Operačního programu Zaměstnanost Evropského sociálního fondu.  Každá z obcí vypracovala svůj projekt, který odrážel specifi cké problémy  jejího území. Všechny obce v počátku podávání žádosti o podporu iden tifi kovaly nedostatek sociálních pracovníků. Mohly si tedy v rámci pro jektů navýšit počet sociálních pracovníků o 2–4 celé úvazky, dle velikosti  obce a potřebnosti. Navýšení výkonu sociální práce díky výše zmíněné mu projektu umožnilo sledovat změnu, kterou s sebou tento krok přinesl. 

Formou dotazníkového šetření pracovníci MPSV zjišťovali, zda sociální pracovníci chápou význam slova depistáž z odborného hlediska správ ně, zda je depistáž na obcích vykonávána a v jakém rozsahu, co pra covníkům ve výkonu depistáže pomáhá a co naopak ne.  

2.1 Vymezení pojmů 

Níže uvedený text je věnován vymezení pojmu depistáž, také pojmu so ciální šetření, který bývá s depistáží občas zaměňován. Význam slova  depistáž a sociální šetření je popsán například v následujících zdrojích. 

Doporučený postup MPSV č. 1/2018 k realizaci činností sociální práce  na pověřených obecních úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou  působností a krajských úřadech: 

5) Doporučený postup MPSV č.1/2018 k realizaci činností sociální práce na pověře ných obecních úřadech, obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a kraj ských úřadech.

21 

DEPISTÁŽ 

„Depistáž je jednou ze základních činností sociálního pracovníka,  v rámci které jsou systematicky, soustavně, cíleně a včasně vyhledává ni jedinci či skupiny ohrožené sociálním vyloučením nebo jinou sociální  událostí. Depistáž sociální pracovník realizuje v přirozeném sociálním  prostředí jedinců či skupin, a to s cílem nabízet jim pomoc při hledání  řešení jejich nepříznivé sociální situace a přispívat tím k předcházení  a eskalaci negativních sociálních jevů.  

Realizace depistáže musí být ze strany obcí zajištěna, a to v souladu  s § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné  nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Činnost může v souladu s § 109  zákona o sociálních službách vykonávat pouze sociální pracovník.“ 

Doc. PhDr. Oldřich Matoušek, CSc. ve „Slovníku sociální práce“ 6) popi suje depistáž jako „aktivní vyhledávání určitého znaku v populaci. Po užívá se např. při preventivních programech cílených na nositele urči tých znaků.“ (Matoušek, 2003, s. 48). 

Dle platné legislativní úpravy depistáže vykonávané v rámci výkonu  činností sociální práce obecními úřady obcí II. a III. typu v přenesené  působnosti, která se odvíjí od § 64 odst. 1 písm. d) a odst. 3 zákona  č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpi 

sů, kde je zakotveno, že sociální pracovníci pověřených obecních úřa dů a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností jsou mj. jiné povinni  

„d) vyhledávat aktivně osoby, které jsou ohroženy hmotnou nouzí, nebo  se již ve stavu hmotné nouze nacházejí“.  

Zákon o sociálních službách, konkrétně v § 92 písm. d), dále ukládá  obecním úřadům obcí III. typu  

„d) realizovat činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé so ciální situace a k sociálnímu začleňování osob“. Depistáž mezi takové  činnosti tedy jednoznačně patří.  

6) MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178- 549-0.

22 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Vymezení obsahu depistáže jako jedné z metod sociální práce v obcích  je obsaženo v Příloze k vyhlášce č. 332/2013 Sb., o vzoru Standardizo vaného záznamu sociálního pracovníka, kde je depistáž chápana jako  jedna z metod přímé práce s klientem a je popsána následovně:  

„1.1 Vědomé, cílené a včasné vyhledávání jedince nebo skupiny ohro žených sociálním vyloučením nebo jinou sociální událostí v jejich so ciálním prostředí,  

1.2 Zachycení problému v časném stádiu, evidence, následné odborné  posouzení situace a návrh intervence.“  

2.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření 

Dotazník, který mapoval provádění depistáže v praxi, vyplňovali respon denti v období listopadu a prosince 2018. Celkem odpovídalo 17 sociál ních pracovníků z obcí spolupracujících s projektem.  

V první části dotazníku bylo zjišťováno, jak pracovníci pojem depistáž  chápou. Depistáž měli popsat vlastními slovy bez nahlížení do odbor né literatury. Respondenti ve většině případů vymezili termín depistáž  podobně, jako je popsán v odborné literatuře nebo v doporučených po stupech. V některých případech se jednalo o téměř učebnicový popis: 

„Cílené vyhledávání osob, které jsou ohroženy sociálním vyloučením,  nebo jsou již sociálně vyloučené v jejich přirozeném prostředí.“ 

V jiných případech zůstal smysl stejný, ale jednalo se o vysvětlení  vlastními slovy: 

„Depistáž pro nás znamená vyhledávání potenciálních klientů v jejich  přirozeném prostředí (venku, na ubytovnách), v lokalitách, kde je riziko  výskytu nebo se již objevují nežádoucí patologické jevy (trestná čin nost, závislosti, sociální vyloučení apod.).“ 

„Depistáž vnímám jako aktivní činnost sociálního pracovníka, kterou  zjišťuje na svém území, zda nepotřebuje někdo jeho odbornou pomoc  nebo se nachází v sociálně nepříznivé situaci. Sociální pracovník může 

23 

DEPISTÁŽ 

být sám „hledačem“ osob, ale také může spolupracovat s jinými kolegy,  institucemi – PČR, sociálními. službami, lékaři, občany, kteří mu po skytnou informaci.“ 

V některých odpovědích byly popsány i činnosti, které pod depistáž, dle  výše uvedeného vymezení nespadají nebo jsou naopak nedostačují cí. Část respondentů uvedla, že si pod pojmem depistáž nepředstavují  jen vyhledávání klientů, ale také jejich pravidelnou podporu či kontakt  s nimi, další depistáž chápou pouze jako osvětu. Jiná obec za depistáží  vidí vyhledávání nepříznivých sociálních jevů. 

Další otázka měla za cíl zjistit, zda pracovníci nezaměňují pojmy de pistáž a sociální šetření. Výsledkem je, že všichni respondenti viděli  v depistáži a sociálním šetření rozdíl. 

Respondenti tento rozdíl popisovali tak, že sociální šetření je prová děno především s klienty, s nimiž v současné době či dříve již sociální  pracovník pracoval – např. „vím, za kterým klientem jdu“. U depistáže  jde o vyhledávání potenciálních klientů sociální práce „nevím dopředu,  na koho narazím“. 

U depistáže byla vyzdvihována určitá náhodnost, anonymita. U sociál ního šetření naopak často zaznívalo, že jde o konkrétního klienta, kte rého sociální pracovník navštíví v jeho přirozeném sociálním prostředí  na základě předchozí vzájemné dohody. 

Někteří respondenti vysvětlovali rozdíl v určité návaznosti na tzv. „za kázku sociální práce“ – vnímali časovou následnost: depistáž – utvoře ní zakázky – sociální šetření. 

Z jiných odpovědí zazněl rozdíl mezi depistáží a sociálním šetřením  v zaměření na objekt činnosti – u depistáže jde o vyhledávání poten ciálního klienta, zde je v centru zájmu osoba, která by mohla potřebo vat sociální práci. U sociálního šetření, jak jej respondenti popisovali,  je patrné zaměření na informace „zjišťování již konkrétních podmínek  a situace osoby“, „zjišťování potřebných informací o klientově nepřízni vé sociální situaci“ apod.

24 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Sociální pracovnice z jedné obce napsala: „Depistáží získám informaci,  že je někdo, kdo potřebuje pomoc. Sociálním šetřením zjistím, zda je  pomoc a podpora potřeba a od toho se odvine, jak a s kým ji poskyt nout.“ 

Sociální pracovnice z obce II. typu o rozdílu mezi depistáží a sociálním  šetřením uvažuje takto: „Ano, rozdíl mezi těmito dvěma pojmy vnímá me. Depistáž spočívá ve vyhledávání klientů, kdežto sociální šetření je  již zjišťování informací o klientovi k tomu, aby mohly být nastaveny cíle  spolupráce.“  

Další otázky byly zaměřené na provádění depistáže v praxi. Dotazník  se v této části soustředil na porovnání stavu před zahájením projektu  a v průběhu realizace projektu, kdy byl navýšen počet sociálních pra covníků a posílena metodická podpora obcí. 

V některých obcích již před projektem byla činnost depistáže vykoná vána, v některých byla depistáž zavedena až v průběhu projektu. Díky  metodické podpoře a navýšení počtu sociálních pracovníků získali  na obcích prostor a čas se na depistáž zaměřit, respektive začlenit ji  mezi soustavně vykonávané činnosti sociální práce. To, v jaké míře  byla depistáž prováděna, se v jednotlivých obcích lišilo.  

Možnost relevantně měřit četnost a rozsah depistáže byla ztížena fak tem, že přestože je doporučeno kontakty získané v průběhu depistáže  zaznamenávat do standardizovaného záznamu sociálního pracovníka  např. jako anonymní klienty, praxe byla rozdílná, jak jsme se dozvěděli  od některých sociálních pracovníků. Tento fakt by mohl být způsoben více  činiteli (např. nedostatkem času, záměnou pojmů, nepřesnými pokyny  od vedení). Zmíněné hypotézy by mohly být námětem na další výzkum.

25 

DEPISTÁŽ 

Data získaná od jednotlivých respondentů

26 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

27

DEPISTÁŽ 

2.3 Proces depistáže 

Respondenti nejčastěji popisovali proces depistáže v praxi jako návště vu míst, kde se klienti (např. lidé bez domova, rodiny s dětmi, uživatelé  návykových látek) mohou vyskytovat, tento postup uvedlo 14 ze 17 do tázaných. 

V jedné z obcí spolupráci a proces depistáže popsali takto: „Při své prá ci v terénu si všímám okolí – např. bezdomovců. Kontaktuji Charitu – te rénní pracovníky, zda o osobě vědí, zda s ní pracují. Potom se domluví me společně na postupu – kdo osloví klienta, co mu nabídne, vzájemně se informujeme. (…) Soc. služby samy žádají o pomoc a volají nám, že  

zachytily klienta, který není jejich cílovou skupinou, abychom poradili.  Na skupinách komunitního plánování se často řeší případy, na kterých  potom participujeme radou nebo pomocí. Lékaři nás kontaktují také.“ 

Druhou nejčastěji zmiňovanou aktivitou depistáže (hned po návštěvách  terénu) byla spolupráce s dalšími subjekty. Popisovalo ji 10 ze 17 re spondentů. Pracovníci obecních úřadů napsali, že spolupracují např. se  starosty obcí v působnosti jejich ORP, správci ubytoven a bytových fondů,  kontaktními pracovišti ÚP ČR, lékaři, LDN, domovy pro seniory, domovy  se zvláštním režimem, nemocnicemi, pečovatelskou službou, Charitou  Česká republika, azylovými domy a také s občany, službami a instituce mi, „které předávají doporučení a podněty“. Všichni tito aktéři v sociální  práci pomáhají s vyhledáváním potenciálních klientů v rámci depistáže.  

Jedna z obcí uvedla, že využívá i techniky pasivní depistáže pro někte ré cílové skupiny, a to tak, že navazuje spolupráci s jinými organizace mi. Při tomto postupu sama aktivně klienty nehledá, ale využívá např.  předaných tipů na potenciální klienty od jiných organizací: „vycházíme  přitom z faktu, že prostou terénní prací sociálního pracovníka nelze  některé typy klientů fakticky vyhledat.“ 

V některých případech pracovníci zmínili i pomůcky, které při depistáži  v terénu využívají. Na jednom pracovišti používali mobilní aplikaci „Sto pař“, pomocí níž zaznamenávali a vyhodnocovali své trasy. V jiné obci  používají při dokumentování vyloučených lokalit i fotoaparát.

28 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Výše zmíněné navazuje na další důležitý prvek depistáže, a to je doku mentace. Z depistáže je obvykle proveden zápis. Jak uvádí jedna z obcí:  „O provedené depistáži … je učiněn zápis v tabulce na sdíleném disku L.  Zde je uvedeno: datum, čas, popis depistáže a provádějící pracovník, je také uvedeno, zda se stala dotyčná osoba/y klientem/y a byl jí/jim založen  spis či nikoli.“ Z odpovědí sociálních pracovníků vyplynulo, že přestože by  z depistáže měl být proveden zápis, ne ve všech obcích je zápis povinností. 

2.4 Forma a rozsah depistáže 

Další otázkou dotazníkového šetření bylo, jakou formou byla depistáž  vykonávána. Nejčastěji byla zmiňována:  

⚫ spolupráce mezi aktéry v sociální práci,  

⚫ přítomnost sociálních pracovníků v terénu – obě tyto formy uvedlo  shodně 7 respondentů ze 17,  

⚫ depistáž vykonávaná aktivně nebo pasivně. Pasivně prostřednictvím  letáků – uvedlo pět respondentů. Aktivní depistáž prováděli pracov níci pěšky, autem nebo na kole. Tři respondenti uvedli, že provádí  vyhledávání klientů pomocí stávajících klientů – technika tzv. „sně hové koule7)“.  

Na dotaz, zda depistáž vykonávají na celém území ORP, nebo jen ve vy tipovaných lokalitách, většina respondentů napsala, že depistáž provádí  na celém území ORP (12 respondentů), pět respondentů odpovědělo, že  jen ve vytipovaných lokalitách. Sociální pracovnice obce II. typu uvedla  – „Depistáž provádíme na celém území, ale více času věnujeme vyti povaným lokalitám.“ Což je odpověď, která se s obměnami objevila ví cekrát. Některé obce popisovaly, že aktivní depistáž v terénu prováděly  jen ve vytipovaných lokalitách (tento pojem obce více nespecifi kovaly),  na celém území pak pomocí letáků a jiných nepřímých prostředků. 

7) Výběr metodou sněhové koule – (překlad angl. Snowball sampling method) – Dostupné z:  https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/V%C3%BDb%C4%9Br_metodou_sn%C4%9Bho v%C3%A9_koule

29 

DEPISTÁŽ 

Jiná respondentka odpověděla takto: „Na počátku projektu proběhla  depistáž na celém území ORP a po celém městě…, nyní z časových  důvodů pouze ve vytipovaných lokalitách.“ 

Zástupce jiné obce uvedl: „Depistáž provádíme na celém území města,  ale samozřejmě se nejprve zaměřujeme na známé lokality, kde se oso by bez přístřeší zdržují.“ 

Nejčastěji respondenti napsali, že depistáž provádějí na základě získa ných podnětů od občanů města – celkem v 11 případech, dále na podnět  policie (městská či Policie ČR) – v 10 případech. Sociální pracovníci rea gují také na oznámení poskytovatelů sociálních služeb (10 odpovědí)  a zdravotních služeb – LDN, nemocnic a jednotlivých lékařů (9 odpově dí). Sociální pracovníci spolupracují a reagují na podněty od asistentů prevence kriminality, jiných klientů, pracovníků OSPOD a kontaktních  pracovišť ÚP ČR, bytových družstev a správců bytů, starostů a obcí,  Probační a mediační služby ČR, blízkých osob klientů apod. Někteří  respondenti nespecifi kovali, s kým přesně spolupracují, uvedli jen vše obecnou odpověď „spolupracující organizace“. 

Další otázka byla cílená na spolupráci při samotném vykonávání depi stáže v terénu.  

Odpovědi na tuto otázku se do značné míry překrývaly s odpověďmi  na předchozí otázku. Respondenti často psali, s jakými organizacemi  spolupracují, aniž by popsali, s kým sociální pracovník vyráží do terénu.  

Nejčastější spolupráce byla jmenována s policií (ČR a městskou) –  v 11 případech. V jedné z obcí odpověděli například takto: „V oblasti  depistáže asi nejvíce spolupracuji s kolegyní a dále pak s terénními  pracovníky azylového domu.“ 

Jinde do terénu pracovníci chodí se sociálními pracovníky z obcí  II. typu, a také s městskou policií nebo společně s pracovníky OSPOD. 

Devět respondentů uvedlo, že se jim spolupracuje dobře. Ostatních  osm na otázku, zda jsou se spoluprací spokojení, neodpovědělo.

30 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

2.5 Podpora při výkonu depistáže  

Dle odpovědí respondenti cítí podporu pro výkon depistáže od svých  nadřízených a kolegů, těší se z dobré spolupráce s jinými organizace mi a subjekty. Sociální pracovníci z jiné ORP odpověděli, že „depistáž  je vyžadována přímo nadřízeným pracovníkem – vedoucím oddělení.“  Depistáž se tam stala povinnou součástí sociální práce. 

Pouze v jedné z obcí cítí podporu pouze materiální. Celou situaci po psali takto: „Podporu určitě nacházíme, co se týká materiálně technické  podpory, máme k dispozici služební automobil (můžeme jezdit do te rénu). Co se týká další podpory od zaměstnavatele, snažíme se o to,  abychom nebyli tlačeni do pozic „tanečníků mezi mlýnskými kameny“,  neboť zájmy obou stran, tzn. našich klientů a našeho zaměstnavatele,  se v některých případech diametrálně odlišují. Tedy je to o stálé komu nikaci na obě strany.“ 

Jedna z respondentek napsala: „Podporu pro výkon depistáže máme  u vedení města, jelikož působí preventivně a klienti se snaží řešit svoji  životní situaci. Pomoc sociálního pracovníka se pro ně stává dostupněj ší. Jedná se o nízkoprahovou pomoc, kdy může dojít k odbourání bariér  nebo strachu, že potenciální klient chce pomoci, ale musí jít na úřad.“ 

Většina respondentů popisuje aktivní přístup svého vedoucího a v mno hých případech i vedení úřadu. 

Depistáž v jedné z obcí vidí vedení odboru i celého úřadu jako zásadní  aktivitu. Pracovníci měli možnost mít do terénu pracovní obuv, batohy,  termosky a je „diskutována možnost pohotovostní aplikace na telefon,  která by v případě nebezpečí po aktivaci upozornila ostatní kolegy.“ 

Pracovníci v jiné obci na Moravě si pochvalovali, že sociální práce i sa motná depistáž „je ze strany vedení města podporována. Se sociálními  pracovníky jezdí do terénu vedoucí oddělení, vedoucí odboru a 2x roč ně také místostarosta města.“ 

Oproti tomu zaznělo, že jiný může být pohled občanů: „Možná slab ší pochopení ze strany ostatních obyvatel města, kteří mají o sociální  práci a sociálních pracovnících, způsobech sociální práce atd. mnohdy  zkreslené představy.“

31 

DEPISTÁŽ 

2.6 Výzkumný projekt zaměřený na depistáž 

V letech 2018 až 2020 byl realizován výzkumný projekt s názvem Pro vádění depistáže a následné stanovení cílů pomoci sociálními pra covníky obecních úřadů. Řešitelem projektu je Výzkumný ústav práce  a sociálních věcí, v. v. i. – výzkumné centrum Brno (dále jen VÚPSV).  Tento projekt je fi nancován Technologickou agenturou ČR – v progra mu Éta. Projekt byl zahájen v březnu roku 2018 a předpokládané ukon čení bylo v prosinci 2020. 

Projekt byl rozčleněn do tří na sebe navazujících fází. První fáze je fází  výzkumnou, druhá je věnována vývoji inovativní metodické příručky  a interaktivního formuláře, které jsou poté ve třetí fázi testovány v praxi.  

Při řešení výzkumného projektu je od počátku využíváno multidisci plinárního přístupu. Na projektu se aktivně podíleli odborníci z různých  profesí (sociální práce, sociologie, medicína, psychologie a právo) a rov něž zástupci potenciálních uživatelů výstupů. Od začátku byli v projek tu zapojeni tzv. aplikační garanti (3 města a MPSV). 

Díky tomuto výzkumu bylo možné podrobněji popsat, jak sociální pra covníci obecních úřadů depistáž vnímají a konkrétně realizují. Pro  výzkum bylo využito smíšené kvalitativně-kvantitativní metodologie.  Do šetření se zapojilo 675 respondentů. Výsledky výzkumu ukazují  nejednotné vnímání depistáže sociálními pracovníky obecních úřadů,  nejasnosti ohledně cílů a představ na koho se má depistáž zaměřo vat, ale také tápání, kde jsou hranice depistáže, zejména kdy depistáž,  jako specifi cký typ intervence sociální práce, končí. Zároveň je z obou  kvalitativních výzkumných fází patrná velká rozmanitost uplatňovaných  postupů, zkušeností, strategií a tipů na provádění depistáže a někdy  i velká invence a kreativita sociálních pracovníků.  

Poznatky ukazují na nedostatečné formální zakotvení depistáže v čin nosti sociálních pracovníků, často nebývá depistáž uvedena v pí semných náplních práce sociálních pracovníků obecních úřadů, což  je pravděpodobně způsobeno tím, že tato odborná činnost odpovídá  dle katalogu prací zařazení do jedenácté platové třídy, do které nejsou  obecní úřady často ochotny sociální pracovníky zařadit. Pokud depistáž

32 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

sociální pracovníci obecních úřadů v pracovních náplních mají, bývají  to především sociální kurátoři nebo vedoucí pracovníci.  

Dále byla zjištěna kolísavá míra podpory výkonu depistáže ze strany  vedení obcí a problémy s vytvářením podmínek příznivých pro výkon  depistáže. Kromě návrhu obecnější defi nice metody depistáže pro so ciální práci na obecních úřadech byla řešiteli navržena konkrétní ty pologie depistáže pro praxi. Rozlišují se dva základní typy depistáže,  a to depistáž zaměřená na jednotlivce či skupinu a depistáž zaměřená  na lokalitu. V rámci těchto dvou typů je podrobněji vymezeno celkem  pět variant depistáže. 

2.7 Typy a varianty depistáže 

Řešitelé rozlišují 2 základní typy depistáže a v rámci nich ještě dalších  5 variant: 

Typ: Depistáž zaměřená na jednotlivce/skupiny osob 

Varianty: 1 – adresná depistáž 

 2 – přidružená depistáž 

 3 – neadresná depistáž 

Typ: Depistáž zaměřená na lokalitu 

Varianty: 1 – depistáž zajišťující šíření informací ve správním ob vodu obce 

 2 – depistáž směřující k rozvíjení spolupráce s dalšími  subjekty 

U každé varianty řešitelé rozpracovali cíle a popis, způsoby zaháje ní, návrhy postupů a příklady z praxe, taktiky navazování kontaktu,  tipy z praxe, možnosti ukončení, způsoby záznamu a ošetřování rizik.  Více informací lze již nyní najít v monografi i „Depistáž v sociální práci  na obecních úřadech“, kterou najdete na webových stránkách VÚPSV:  http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_470.pdf a na webových stránkách  MPSV: Výzkumy v oblasti sociální práce (mpsv.cz).

33 

DEPISTÁŽ 

2.8 Závěrečné shrnutí 

Z dotazníkového šetření se spolupracujícími obcemi vyplynulo, že  ve valné většině případů sociální pracovníci znají odborně správné vy mezení pojmu depistáž a dokážou rozlišovat mezi činnostmi depistáže  a sociálního šetření. 

Depistáž byla ve většině obcí vykonávána již před začátkem projektu,  v části obcí pak byla zavedena až v jeho průběhu. Díky projektu (zvý šení pracovních úvazků sociálních pracovníků, tedy zvýšení počtu ho din pro činnosti sociální práce) se mohli sociální pracovníci na depistáž  více zaměřit a provádět ji na celém území ORP či obce. Často se také,  díky vyšší personální kapacitě, dostali k terénní práci, která měla již  nikoli spíše nahodilý, ale soustavnější charakter. 

Nejčastěji sociální pracovníci při depistáži kooperují s veřejností, Měst skou policií, Policií ČR a poskytovateli sociálních či zdravotních služeb.  Spolupráce je přínosná, aktéři si na ni čím dál více zvykají a vyžadují ji.  Zlepšuje se vzájemná informovanost a zpětná vazba. 

Pozitivní zprávou je, že sociální pracovníci spolupracujících obcí větši nou nachází pro výkon depistáže nejen potřebné materiální zabezpe čení, ale také podporu ze strany vedoucích pracovníků obce i kolegů.  V jedné obci dokonce v pravidelných intervalech do terénu vyráží se  sociálními pracovníky i místostarosta města. 

Oproti tomu současný výzkum realizovaný VÚPSV na širším vzorku  respondentů ukazuje, že sociální pracovníci obcí nemají vždy jasno  ve vymezení pojmu depistáž, nemají dostatečný prostor pro výkon  depistáže ani potřebnou kontinuální podporu od vedení. Můžeme se  domnívat, že tato skutečnost je pravděpodobně způsobena tím, že  v 15 spolupracujících obcích díky projektu mohli navýšit úvazky sociál 

ních pracovníků a tím se depistáži více věnovat.

34 

3Interdisciplinární 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

a multidisciplinární 

spolupráce

35 

INTERDISCIPLINÁRNÍ A MULTIDISCIPLINÁRNÍ SPOLUPRÁCE 

3. Interdisciplinární a multidisciplinární  spolupráce 

Cílem projektu bylo získat více poznatků z praxe o nastavené spoluprá ci mezi sociálními pracovníky obcí a jejich vedoucími oddělení, odboru,  samosprávou a státní správou. Zajímala nás také i nastavená spolu práce mezi vedoucími sociálního oddělení/odboru a vedením městské ho úřadu, samosprávou a státní správou.  

Na téma spolupráce proběhl v únoru roku 2019 workshop v Hradci Krá lové, v odpoledním bloku představily sociální pracovnice z Městského  úřadu Chrudim prezentaci na téma „Multidisciplinární a interdisciplinární  spolupráce v rámci městského úřadu“. Následně byla otázka nastavené  spolupráce mezi přítomnými účastníky diskutována a sdílena. Zazněly  zkušenosti i dobrá praxe, způsoby nastavené spolupráce i limity v na stavení spolupráce, které ve své praxi účastníci workshopu vnímali. 

3.1 Možnosti nastavení spolupráce 

Možnosti nastavení spolupráce představují mapování stávajícího na stavení a způsobů, které umožňují fungování, informovanost a propoje nost mezi sociálními pracovníky obecního úřadu s vedením jejich odbo ru/oddělení a vedoucími odboru/oddělení s vedením městského úřadu,  

samosprávou a státní správou. 

Klíčové aspekty spolupráce 

Klíčové aspekty spolupráce se zaměřují na získávání konkrétních pří kladů dobré praxe v doposud nastavené spolupráci mezi sociálními  pracovníky obecních úřadů a jejich vedoucími odboru/oddělení, ale  i na spolupráci mezi vedoucími odboru/oddělení s vedením městského  úřadu, samosprávou a státní správou. 

36 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Limity spolupráce 

Limity spolupráce detekují oblasti, jež mohou pro aktéry představovat  bariéru, která omezuje či plně znemožňuje vykonávat jejich pracov ní činnosti a povinnosti podle jejich potřeb, které vykonávají v zájmu  klientů sociální práce. 

V rámci projektu bylo realizováno i dotazníkové šetření na téma spo lupráce, dotazníky byly rozeslány prostřednictvím e-mailu přímo za pojeným projektovým sociálním pracovníkům obecních úřadů a jejich  vedoucím oddělení/odboru.  

Spolupráce z pohledu sociálních pracovníků 

Spolupráce mezi sociálními pracovníky a jejich vedoucími oddělení je  zajištěna zejména prostřednictvím pravidelných porad. Porady se rea lizují zhruba jednou měsíčně. Ve věci akutních případů si sociální pra covníci se svými vedoucími sjednávají individuální schůzky. Dalším vy užitelným nástrojem pro spolupráci je intervize, kterou plánuje vedoucí  oddělení/odboru. Tým sdílí případovou práci, zkušenosti, dobrou praxi  a předává si informace. Vedoucí oddělení/odboru má přehled o práci so ciálních pracovníků, zná jejich postupy řešení a může se k nim vyjádřit. 

Ze získaných informací vyplývá, že využívaným nástrojem této spolu práce jsou i pravidelné osobní rozhovory, kterými je tvořen i podklad pro  hodnocení sociálního pracovníka. Vzniká zde prostor pro řešení připo mínek, návrhů na zlepšení při výkonu práce a k ocenění pracovníka. 

Nastavená spolupráce může být ovlivněna mnoha aspekty. V rámci do tazníkového šetření jsme se zaměřili na získání přehledu konkrétních  aspektů, které sociální pracovníci považují za klíčové: 

⚫ pravidelná informovanost o aktualitách z oddělení, 

⚫ pravidelná komunikace, 

⚫ intervize, 

⚫ týmová spolupráce,

37 

INTERDISCIPLINÁRNÍ A MULTIDISCIPLINÁRNÍ SPOLUPRÁCE 

⚫ důvěra na pracovišti, 

⚫ podpora mezilidských vztahů – team building, 

⚫ prostor pro sdílení návrhů řešení, nápadů, inovací, 

⚫ podpora a motivace sociálního pracovníka ze strany vedoucího, ⚫ zájem o dění v odboru, 

⚫ komunikace, 

⚫ otevřenost, 

⚫ zpětná vazba od vedoucího,  

⚫ časová vytíženost nadřízeného, 

⚫ znalost pohledu na danou problematiku samotného vedoucího. 

Všichni dotazovaní uvedli, že spolupráce s vedením jejich odboru/od dělení je nastavená dobře. V rámci jedné ze zapojených obcí vznikla  díky projektu i metodika spolupráce mezi oddělením sociální prevence  a pomoci a oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Jediným limitem  spolupráce byla uvedena časová vytíženost nadřízeného.  

Spolupráce se samosprávou  

V rámci samosprávy probíhá spolupráce mezi sociálními pracovníky  obcí a krajským úřadem, přesněji krajskými metodiky sociální práce.  Dle informací od sociálních pracovníků zapojených obcí, jež jsme zís kali z pravidelných měsíčních porad, je patrné, že někteří mají spolu práci nastavenou zejména prostřednictvím e-mailové komunikace a te lefonu. K osobnímu kontaktu dochází na základě potřeby sociálních  pracovníků či v rámci případových konferencí.  

Ke kontaktu krajských metodiků sociální práce a sociálních pracovníků obecních úřadů docházelo na pravidelných měsíčních poradách zapo jených obcí v oblastních kancelářích a i v jiných aktivitách pořádaných  projektem. Osobní setkávání má nespočet pozitiv. Primárně mezi účast níky probíhá výměna informací, vyjasňování a sdílení poznatků z praxe. 

38 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Ze získaných informací vyplývá, že všem obcím se nepodařilo navázat  užší vztah s krajskými metodiky napříč kraji v České republice. Tam,  kde není navázána bližší spolupráce, vnímají sociální pracovníci obcí  roli krajských metodiků vůči obcím více jako kontrolní než podpůrnou. 

Spolupráce se státní správou 

Spolupráce sociálních pracovníků obcí s institucemi probíhá zejména  s ÚP ČR, MPSV a Českou správou sociálního zabezpečení – Okresní  správou sociálního zabezpečení. 

S kontaktním pracovištěm ÚP ČR bývá spolupráce nastavena prostřed nictvím e-mailu, telefonu, osobních schůzek či v rámci doprovodu klien ta samotným sociálním pracovníkem na úřad.  

Kooperace s ÚP ČR probíhá zejména ve spojitosti se socioekonomic kou situací klienta, nejčastěji při řešení nepojistných sociálních dávek:  mimořádné okamžité pomoci, doplatku na bydlení, příspěvku na bydle ní, zřízení zvláštního příjemce dávky, dávek pro osoby se zdravotním  postižením. 

Spolupráce může být také realizována v oblasti metodické, kdy se sociální  pracovníci obecních úřadů obracejí na kontaktní pracoviště ÚP ČR. Mezi  témata jejich spolupráce patří např. výklad zákonných podmínek pro  přiznání nepojistných sociálních dávek, životní situace klientů, na které  lze aplikovat dávku mimořádné okamžité pomoci aj. 

MPSV nabízí sociálním pracovníkům obecních úřadů spolupráci  v oblasti projektů. Ti za přínos považují účast na projektových akcích  (workshopech, metodických seminářích, poradách a inspiraci ze zahra ničních pracovních cest aj.), zde mohou získat důležité informace, kon takty, doporučení, a především možnost sdílet příklady ze své praxe  a zasazovat se tak o hájení práv a zájmů svých klientů. 

Spolupráci s Českou správou sociálního zabezpečení – Okresní sprá vou sociálního zabezpečení mají sociální pracovníci obcí nastavenou  zejména na osobním, telefonickém a e-mailovém kontaktu, kdy nejčas těji jednají ve věci zajištění pojistných sociálních dávek pro své klienty.

39 

INTERDISCIPLINÁRNÍ A MULTIDISCIPLINÁRNÍ SPOLUPRÁCE 

Klíčovým aspektem v nastavení spolupráce má být, dle sociálních pra covníků obecních úřadů, jednotné chápání a řešení situací, se kterými  se v praxi při výkonu sociální práce setkávají. Motivací je při výkonu  práce ocenění i zpětná vazba od vedoucích oddělení/odboru, ale i kraj ských metodiků. 

3.2 Interdisciplinární spolupráce 

Na základě realizace workshopu v Hradci Králové jsme získali informace  o nastavené interdisciplinární spolupráci. V rámci výkonu své práce soci ální pracovníci obcí nejčastěji spolupracují s odborem správním, správy  majetku a fi nančním. Považují tuto spolupráci za klíčovou, neboť pod poruje komplexnější i rychlejší řešení nepříznivé sociální situace klientů. 

Spolupráce se správním odborem představuje zejména jednání ve věci  vydávání duplikátu matričního dokladu (občanského průkazu, rodného  listu, úmrtního listu) či vydání potvrzení o občanském průkazu. V pra xi se lze setkat se situací, kdy klient nedisponuje fi nančním obnosem  na úhradu správního poplatku za matriční duplikát, v čemž lze shledat  limit, který spolupráci mezi sociálním pracovníkem a správním odborem  komplikuje. Sociální pracovník musí v této situaci s klientem požádat  o dávku pomoci v hmotné nouzi – mimořádnou okamžitou pomoc, ale  tato jednorázová nepojistná sociální dávka nemusí být klientovi přizná na např. z důvodu nedoložení potřebného nároku – výše příjmu apod. 

S odborem správy majetku sociální pracovníci spolupracují v oblasti  přidělování nájemních bytů. V této záležitosti vykonávají sociální šet ření u klientů-žadatelů a vytváří podklad, který se k žádosti o nájemní  bydlení přikládá. Někteří sociální pracovníci mají možnost účastnit se  jednání bytové komise, která se schází jednou měsíčně, a získávají tak  příležitost hájit zájem klienta.  

Příkladem spolupráce z praxe může být případ, kdy je klientovi přidě len městský byt. Při podpisu nájemní smlouvy dá klient odboru správy  majetku písemný souhlas s předáváním osobních informací sociálnímu  odboru, a to ve věci řádné úhrady nájmu. Zamezí se tím případnému  dluhu na nájmu, který by mohl být posléze pro klienta obtížně řešitelný.

40 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

V jednání s fi nančním odborem vstupují sociální pracovníci obcí, pokud  k tomu mají písemný souhlas klienta, zejména pro vyřešení dluhů, např.  dluh na poplatcích za komunální odpad, za psa či dluh na nájemném  v obecním bytě aj. Spolupráce s tímto odborem je velmi podstatná, může  zamezit prohlubování nepříznivé fi nanční situace klienta. V praxi je spo 

lupráce zahájena písemnou výzvou klienta k úhradě dluhu a v rámci to hoto úřední dopisu je mu nabídnut i kontakt na sociálního pracovníka. 

Spolupráci mezi sociálními pracovníky obcí a jednotlivými odbory ne musí být vždy jednoduché nastavit. Mezi limitující faktory lze například  zařadit:  

⚫ aktuální nastavení sociální politiky města, 

⚫ časová kapacita pracovníků odborů, 

⚫ GDPR,8) 

⚫ osobní přístup pracovníků odborů, jejich zájem o spolupráci. 

Na základě společné diskuse vyplynulo, že sociální pracovníci obcí by se  rádi zasadili o odbourání předsudků/stereotypů, které v rámci některých  odborů navozují konkurenční atmosféru, a o podpoření vnímání, že spo lupráce mezi odbory může nejenom usnadnit jejich pracovní činnosti,  ale zejména může urychlit řešení nepříznivé životní situace klientů.  

Spolupráce s vedením úřadu 

Na základě dotazníkového šetření je patrné, že spolupráce vychází  dle náplně práce a vnitřních předpisů. Vedoucí oddělení/odboru uved li, že spolupráce mezi starostou či tajemníkem je nastavena zejména  na osobním jednání, na pravidelných poradách odboru či prostřednic tvím e-mailu. Spolupráce je zaměřena například na řešení personálních  záležitostí, koncepčních záležitostí odboru, vyřizování stížností, řešení  aktuálních otázek ve věci bytové politiky, problémů ve vyloučených lo kalitách. Vyskytne-li se tedy nějaká nevšední či problémová situace,  vedoucí oddělení/odboru jí musí projednat s vedením úřadu. 

8) Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů

41 

INTERDISCIPLINÁRNÍ A MULTIDISCIPLINÁRNÍ SPOLUPRÁCE 

Za osvědčené aspekty v rámci spolupráce vedoucí odboru/oddělení  považují zejména otevřenost, osobní jednání, ale i účast v různých pra covních týmech a skupinách. Naopak mezi limity nastavené spoluprá ce uvádí nutnou obhajobu sociální práce v obcích před zástupci obce,  fi nanční prostředky obce či bytový fond obce. 

V oblasti působnosti sociální práce spolupracují vedoucí sociálního  odboru/oddělení v rámci samosprávy zejména s obecním a krajským  úřadem. Mezi způsoby jejich nastavené spolupráce najdeme pravidel ná setkání na metodických poradách, telefonický kontakt či osobní se tkání z důvodu projednání obtížných případů. Spolupráce je především  na bázi metodického vedení či projednávání stížností. 

Z pravidelných měsíčních porad zapojených obcí vyplynulo, že klíčové  je nastavení spolupráce, nápomoc při řešení situací, které se v pra xi objevují a zatěžují či neumožňují tak výkon sociální práce sociál ních pracovníků obce v potřebné kvalitě, rozsahu. Pozitivním ukazate lem nastavené spolupráce je účast krajských metodiků sociální práce  na workshopech, seminářích, poradách či jiných aktivitách v rámci  sociální oblasti, neboť v případě, kdy vyvstane nějaké dilema, mohou  k dané věci poskytnout stanovisko, a následovně postupují dle záko na.9) Aktivní účast krajských metodiků závisí především na jejich perso nálních a časových kapacitách. 

Limitem v nastavení spolupráce byla shledána dvojí role krajských me todiků, kontrolní a metodická. Dvojí role může zapříčinit, že u vedou cích oddělení/odboru může vznikat obava, zdrženlivost ve spojitosti  s metodickou pomocí. 

9) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů

42 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

3.3 Závěrečné shrnutí 

Výše uvedené zmapování nastavení multidisciplinární a interdiscipli nární spolupráce mezi sociálními pracovníky obecních úřadů zapoje ných do systémového projektu a jejich vedoucími sociálního odboru/ oddělení, samosprávou, odborem a státní správou vychází z podnětů,  

které jsme v průběhu realizace projektu získali. Limitem této formy spo lupráce je časová vytíženost nadřízeného/vedoucího, což v praxi zna mená jeho zátěž a hledání časových možností na termín porady nebo  intervize. Ovšem osobní setkání se v praxi osvědčila, zejména v postu pu řešení tíživé situace klienta, v týmové práci, ve vyjasňování postupů i oceňování činnosti a práce sociálních pracovníků. Tím je budována  pravidelná komunikace, důvěra a otevřenost spolupracovníků. Záleží  na vnitřním nastavení organizace, jak často bude porady realizovat. 

V rámci výstupu byla zmapována také spolupráce mezi vedoucími od dělení a vedením městského úřadu, přesněji se starostou či tajemní kem. Spolupráce vedoucích oddělení s krajským úřadem je zaměřena  zejména na oblast metodickou a na vyřizování stížností.  

Interdisciplinární spolupráce mezi sociálními pracovníky a odbory je  považována za klíčovou pro výkon sociální práce. Představuje kom plexnější, ale také rychlejší přístup při řešení sociální situace klienta.  

Příkladem dobré praxe je metodika o nastavené spolupráci mezi oddě lením sociální prevence a pomoci a oddělením sociálně-právní ochrany  dětí, která vznikla díky projektu v Chrudimi.10) 

10) Viz. Zpravodaj č. 7 dostupný na https://web.mpsv.cz/web/cz/zpravodaj-socialni- -prace 

43 

4 Kumulace funkcí  sociálního pracovníka

44 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

4. Kumulace funkcí sociálního pracovníka 

Téma kumulace funkcí sociálního pracovníka je diskutované napříč ce lou veřejnou správou včetně MPSV. To zastává názor, že funkce „so ciální pracovník“ je odborná, náročná, a proto by neměla být kumulo vána. Realita na jednotlivých obecních úřadech a ÚP ČR je poněkud  

rozdílná. Z monitorování terénu víme, že v mnoha případech mají so ciální pracovníci úvazky 1,0.  

Toto se ovšem daří většinou ve městech s větším počtem obyvatel, kde  je na úřadu k dispozici dostatek pracovníků, a tudíž je rozdělení funkcí  možné. V některých případech kumulace funkcí vychází ze zažité praxe.  

V rámci systémového projektu MPSV došlo k ověření těchto zkušeností  prostřednictvím vytipovaných obcí. Celkem patnáct obcí napříč celou  Českou republikou bylo osloveno v rámci dotazníkového šetření, aby  vedoucí pracovníci sociálních odborů, oddělení či úseků vyjádřili své  zkušenosti a praxi s kumulací funkce sociálního pracovníka. Dále jsme  získali informace prostřednictvím osobního kontaktu s pracovníky pro 

jektu obcí na pravidelných poradách a dalších vzdělávacích aktivitách  (např. workshopy). Získané podněty slouží k další metodické a kon cepční činnosti MPSV.  

Podklady pro níže uvedené zkušenosti s kumulacemi funkcí sociálního  pracovníka byly součástí dotazníkového šetření. Doplňující informace  vyplývaly na povrch i při rozhovorech a osobních setkáních se sociál ními pracovníky z patnácti vybraných obecních úřadů. Pracovníci těch to úřadů, konkrétně vedoucí agendy sociální práce, poskytli odpovědi  na podzim 2018, tedy před ukončením jejich projektů Podpory sociální  práce v obci.  

Dotazované obce se liší počty obyvatel, rozsahem tzv. sociálně vylou čených lokalit, počtem a dostupností sociálních služeb i počtem so ciálních pracovníků. Z obdržených dotazníků vyplynulo, že čtyři obce  nemají potřebu využívat kumulaci funkce u sociálního pracovníka.  Z dalších odpovědí bylo zjištěno, že v některých obcích se u nově pří chozích sociálních pracovníků snaží jejich funkci nekumulovat s ostatní 

45 

KUMULACE FUNKCÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA 

agendou odboru či oddělení, ale pouze v případě, když mají pracovníků dostatek. Další sociální pracovníci mají kumulované úvazky z důvodu  potřeby zajištění výkonu jiné práce na oddělení, odboru, kterou nelze  hradit z dotace na výkon činností sociální práce. Z výše uvedeného  vyplývá, že u jedenácti z dotázaných obcí dochází ke kumulaci funk ce sociálního pracovníka z důvodu vzájemné návaznosti a efektivního  zajištění chodu sociálního útvaru. Vedoucí pracovníci často jako důvod  udávají nedostatek zaměstnanců – sociálních pracovníků, dlouholetou  tradici a rozhodnutí vedení města.  

Jedná se především o kumulaci s romským koordinátorem, protidrogo vým poradcem, pracovníkem sociální prevence, sociálním kurátorem,  zvláštním příjemcem důchodu, agendou sociálních pohřbů, posouze ní k vydání průkazů OZP (TP, ZTP a ZTP/P) a parkovacích průkazů.  Vyplynulo, že tyto činnosti jsou pouze historicky rozčleněny, nejsou to  samostatné pracovní pozice dle katalogu prací, zahrnují se do jednot livých činností sociální práce obecně. Dále v rámci samostatné působ nosti je funkce sociálního pracovníka obce kumulovaná s koordiná torem komunitního plánování, tajemníkem sociální komise, agendou  domů s pečovatelskou službou a další.  

Nejčastěji je funkce sociálního pracovníka kumulována s funkcí ve řejného opatrovníka. Další agendy kumulované s výkonem sociální  práce naleznete v níže znázorněném grafu č. 1. Funkce vedoucího od dělení/odboru, pokud plní vzdělání, bývá často kumulována s funkcí  sociálního pracovníka, a to převážně na úřadech, kde je sociálních pra covníků nedostatek. 

46 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Graf č. 1 

MPSV zastává názor, že kumulovat funkci sociálního pracovníka s dal šími činnostmi, např. s výkonem veřejného opatrovnictví, není vhod né. MPSV svůj názor podporuje bonifi kací celých úvazků sociálních  pracovníků v obci v rámci dotačního titulu na výkon činností sociální  práce. Konkrétně při zjištění, že obec v žádosti o dotaci uvede náklady  na jednotlivé sociální pracovníky, pokud má sociální pracovník úvazek  1,0 bez kumulace, žadateli je přiznán bonus“.11) 

11) Kumulace funkce sociálního pracovníka – bonifi kace pro obec – vysvětlení použité  z Analýzy fi nancování sociální práce v přenesené působnosti, MPSV: https://www.mpsv. cz/documents/20142/1079648/Anal%C3%BDza%20fi nancov%C3%A1n%C3%AD%20 soci%C3%A1ln%C3%AD%20pr%C3%A1ce%20v%20p%C5%99enesen%C3%A9%20 p%C5%AFsobnosti.pdf/8b4ed969-e776-398b-01d9-55b8bbfeabf2 

47 

KUMULACE FUNKCÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA 

Na základě našich zjištění je běžnou praxí, že se funkce sociálního pra covníka kumuluje i u nově příchozích zaměstnanců. Hlavními příčinami  této situace je fakt, že mnohé agendy v rámci přenesené či samostatné  působnosti jsou realizovány pouze v malém úvazku (např. 0,1; 0,2), pro to je nutná jejich kumulace s další pracovní náplní a vzhledem k tomu,  že se jedná o sociální oblast a z hlediska kapacity personálního obsaze ní, není jiná možnost než tyto částečné úvazky kumulovat.  

O kumulaci rozhoduje vedení obce/města a tajemník úřadu, spolu  s pracovníky oddělení/odboru, kteří často zastávají názor, že např.  oddělení funkce sociálního pracovníka a veřejného opatrovníka není  zcela možné. Argumentem je v první řadě fakt, že nejsou zřetelně zá 

konem stanoveny kompetence obou agend, neexistuje nástroj (zákon  o veřejném opatrovnictví) či zákaz kumulace výkonu činností sociální  práce (platné znění zákona o sociálních službách).  

Jako další a poměrně zásadní informace z dotazníků vyplývá, že v pří padě, kdy má sociální pracovník kumulovanou funkci, má jeho velikost  úvazku na sociální práci v obci převahu nad ostatními agendami, které  jsou zajišťovány pouze částečným, malým úvazkem.  

Účelem workshopu zaměřeného na problematiku kumulace výkonu  činností sociální práce s výkonem veřejného opatrovnictví bylo zjis tit pohled jednotlivých pracovníků veřejné správy na tuto problemati ku a pokusit se společně s nimi o vyjasnění jednotlivých rolí s tím, že  MPSV preferuje rozdělení těchto funkcí mezi dva pracovníky.  

Na základě diskusí, vedených v rámci pracovních skupin mezi účast níky na tomto workshopu, se tedy projevily dva názory, které v praxi  převládají: první z nich je pro zachování kumulace, a to z důvodu nízké  personální kapacity (nízkého počtu sociálních pracovníků na trhu prá ce) a faktu, že pozice veřejného opatrovníka spadá na většině obec ních úřadů pod odbor či oddělení sociální.  

Dle zastánců kumulace funkce sociálního pracovníka s agendou ve řejného opatrovnictví lze jen tak zachovat kontinuitu práce s klientem,  který má ve většině případů psychické problémy a není proto žádoucí,  aby se u opatrovance střídalo více osob. Při předávání informací mezi 

48 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

více pracovníky by mohla vzniknout možnost zkreslení či výpadku části  interpretovaných údajů. 

Druhým názorem je obě funkce oddělit za podmínek, které umožňují  spolupráci těchto dvou pracovníků (v ideálním případě by mohl sociální  pracovník sdílet kancelář s veřejným opatrovníkem, oba by měli stejné  klienty). Obě pracovní pozice by měly přesně vymezené kompetence,  aby byl zajištěn stoprocentní přenos informací (ústně, prostřednictvím  dokumentace sociálního pracovníka a dokumentace veřejného opat 

rovníka). Klient by si od začátku zvykal na situaci, kdy jedná s více  lidmi a tím by se dalo předcházet i problémům při přechodu k jinému  pracovníkovi (například při nemoci či odchodu do jiného zaměstnání).  

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že za prvé kumulaci ovliv ňuje personální kapacita zaměstnanců ve srovnání s potřebou zabez pečit množství a druhy vykonávané práce. Za druhé existuje/neexistuje  kumulace těchto funkcí pouze na základě dlouhodobé praxe jednotli vého úřadu. 

49 

5 Optimální počet  sociálních pracovníků

50 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

5. Optimální počet sociálních pracovníků 

Nastavení optimálního počtu sociálních pracovníků na obecních úřa dech (obecních úřadech obcí s rozšířenou působností a obecních úřa dech obcí s pověřeným obecním úřadem) je dlouhodobě aktuálním té matem. Z hlediska velikosti a rozlehlosti jednotlivých správních území,  

stratifi kace obyvatel, historických a migračních vlivů, sítě služeb a dal ších faktorů je realita sociální práce v různých obcích odlišná, a spolu  s tím i počet klientů sociální práce, ze kterého potřeba sociálních pra covníků vychází.  

Podklady pro stanovení optimálního počtu sociálních pracovníků v obci  orientačně stanovuje vzorec výpočtu počtu sociálních pracovníků, který  je součástí Doporučeného postupu MPSV č. 1/2018 k realizaci činností  sociální práce na pověřených obecních úřadech, obecních úřadech obcí  s rozšířenou působností a krajských úřadech (dále jen „DP č. 1/2018“).  Ten také doporučuje, že na jednoho sociálního pracovníka obecního úřa 

du by mělo připadat maximálně 120 až 150 klientů. 

V rámci projektu bylo téma optimálního počtu mapováno dotazní kem, který vyplňovali vedoucí pracovníci sociálních odborů, oddělení  či útvarů (dále jen „vedoucí“) z 15 spolupracujících obcí. Šetření pro běhlo v září 2018 a mělo za úkol ověřit validitu vzorce z DP č.1/2018.  Dále mělo zmapovat pohled vedoucích na optimální počet pracovníků v obci, optimální počet klientů na pracovníka a porovnat situaci se sta vem před projektem, kdy na obecních úřadech působilo o 1–4 sociální  pracovníky méně. Z dat také vyplynulo, jaké praktické důsledky s se bou neslo posílení sociální práce v obci, a tudíž přiblížení k onomu  pomyslnému optimu.  

5.1 Problematika výpočtu  

Výpočet optimálního počtu sociálních pracovníků v obci dle DP č. 1/2018  vychází z počtu vyplácených nepojistných dávek pomoci v hmotné nou zi a bere v potaz „dojezdovost“ a stratifi kaci obyvatel. Pro pracovníky 

51 

OPTIMÁLNÍ POČET SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

spolupracujících obcí byl problematický výpočet vzorce, zejména kvůli  kritériu „dojezdovosti“.  

Ve dvou případech vedoucí neudali optimální počet sociálních pracov níků v obci dle vzorce s udáním důvodu, že nemají dostatečné množ ství relevantních informací potřebných k výpočtu. U jedné obce je uve den optimální počet dle vzorce v tak velkém rozpětí (22–50), že nelze  

přesně určit konkrétní počet. 

Dle získaných výsledků od 12 obcí, které vzorec nějakým způsobem  vypočítaly, byly doporučené počty sociálních pracovníků značně rozdíl né (až o 20 pracovníků), i když některé obce mají přibližně stejný počet  obyvatel a velmi podobné podmínky. Chybné vypočítání vzorce v ně kterých případech je evidentní i z toho, že se vypočítané číslo výrazně lišilo od počtu stávajících sociálních pracovníků (v obcích obvykle vy cházela čísla o zhruba 4 úvazky vyšší oproti běžnému počtu sociálních  pracovníků, avšak v jedné obci vyšlo, že dle vzorce by měli mít o 49  sociálních pracovníků více, než mají).  

Ze zpětného osobního ověřování výsledků vyplynulo, že pracovníci ne měli dostatečné podklady pro výpočet vzorce a nebyli si jistí, jaká čísla  do něj dosadit. Došlo také k nejasnosti, zda vzorec vyplňovat za celé  území obce s rozšířenou působností (včetně správních území obcí  s pověřeným obecním úřadem), kde sociální pracovník v některých pří padech působí, v jiných případech nepůsobí, nebo dosadit jen počet  klientů obce samotné.  

V situaci, kdy v celé oblasti ORP není žádný jiný sociální pracovník  (v obci s pověřeným obecním úřadem či v rámci sociální služby), jsou  všichni klienti ve spádové oblasti sociálního pracovníka ORP.  

Dalším nezapočítávaným faktorem je síť sociálních služeb v okolí, kdy  je možné v rámci spolupráce část klientů přesměrovat na sociální pra covníky sociálních služeb, kteří jim nadále zajistí potřebnou pomoc  a podporu.  

Vedoucí byli také dotazováni na jejich představu o optimálním počtu  pracovníků dle jejich odborného názoru a zkušeností. 

52 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Vybrané výstupy od obcí spolupracujících s projektem MPSV byly za pracovány do grafu č. 2 viz níže. 

* vedoucí nedodal informaci o optimálním počtu 

Graf č. 2 

Z výše uvedeného grafu je patrné navýšení počtu úvazků sociálních  pracovníků v obci během realizace projektu (o 2 až 4 pracovníky). Také  je možno porovnat, jaký počet sociálních pracovníků považují vedoucí  dle jejich kvalifi kovaného odhadu za optimální. V 5 případech (Bučovi 

ce, Holešov, Litvínov, Moravský Beroun, Písek) považují za optimální  počet sociálních pracovníků ten, který jim vyšel i dle výpočtu vzorce  z DP č. 1/2018. Můžeme tedy usuzovat, že v těchto obcích spočítali  vzorec se správnými proměnnými. Ve většině obcí cítí vedoucí potře 

bu mít ještě o jednoho až dva pracovníky více, než měli při realizaci  projektu, v 5 případech byli spokojeni s počtem sociálních pracovníků navýšených během projektu.

53 

OPTIMÁLNÍ POČET SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

Z informací takto získaných nelze vyvodit obecné pravidlo, podle které ho by bylo možno určit optimální počet sociálních pracovníků na obec ních úřadech. Jako zásadní se pro vypočítání dostatečného počtu pra covníků ukazuje počet klientů v péči jednoho sociálního pracovníka  

obecního úřadu a čas s ním strávený. Ukázalo se však, že neméně pro blematické je určit, kolik klientů je optimálních na jednoho pracovníka. 

5.2 Optimální počet klientů na pracovníka 

Dle DP č. 1/2018 by na jednoho sociálního pracovníka mělo připadat  maximálně 120 až 150 klientů. Vedoucí odpovídali, jaký je podle nich  optimální počet klientů na jednoho pracovníka a tento údaj je porovnán  v následujícím grafu č. 3 s počtem klientů, který sociální pracovníci sku 

tečně mají. Ukázalo se, že navýšení pracovníků změnilo realitu praxe  v obcích. Uvádíme proto počet klientů před a po navýšení počtu pra covníků během projektu. 

* vedoucí nedodal informaci o optimálním počtu  

Graf č. 3

54 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Z výše uvedeného grafu č. 3 vyvstávají dva hlavní typy informací.  Na jedné straně, když se v obci zvýšil počet sociálních pracovníků,  zvýšil se i počet klientů. S větším počtem sociálních pracovníků byla  obec schopna poskytnout sociální práci většímu počtu klientů, rozšířit  sociální práci v terénu, rozšířit depistážní činnosti. Na druhé straně se  zvýšením počtu sociálních pracovníků v obci klesl počet klientů na jed 

noho pracovníka, tzn. počet klientů se rozptýlil mezi více pracovníků.  Sociální pracovníci se tak dle vedoucích mohli věnovat více do hloubky  jednotlivým nepříznivým sociálním situacím klientů a klienty podpořit  ve větší míře, dále nastal větší časový prostor k provádění jednotlivých  činností (depistáž, práce v terénu) a k provádění sociální práce v celé  oblasti obce s rozšířenou působností.  

Vedoucí sociální pracovníci z 13 obcí, kteří na tuto otázku odpověděli,  považují za optimální počet klientů na pracovníka průměrně 60 klientů,  tedy polovinu ve srovnání s DP č.1/2018. Rozpětí udávaných hodnot je  velmi vysoké od 20 do 115 klientů.  

Dle komentářů vedoucích je obtížné toto číslo odhadnout, protože do chází k velké disproporci mezi klienty, u kterých je možné rychle či jed norázově řešit jejich nepříznivou situaci a klienty s potřebou dlouhodobé  podpory, u kterých je třeba vyšší časová dotace. Také dochází k rozdíl nému chápání aktivního a neaktivního klienta. Podle vedoucích není jas ně stanoveno, kolik intervencí a kontaktů by mělo s klientem proběhnout,  aby se dal považovat za aktivního klienta. Proto počty klientů na jednoho  sociálního pracovníka nelze dle obcí jednoznačně defi novat. 

5.3 Vliv projektu na optimální počet  

sociálních pracovníků 

Prostřednictvím jednotlivých projektů obcí bylo dále sledováno a vy hodnocováno, jakým způsobem praxi ovlivní navýšení počtu sociálních  pracovníků a intenzivnější metodické vedení ze strany MPSV. Toto  téma souvisí s hledáním optimálního počtu pracovníků, protože ukazu je přínos, který dostatečný počet pracovníků v obci má. 

55 

OPTIMÁLNÍ POČET SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

Navýšení počtu sociálních pracovníků o jednoho až čtyři sociální pra covníky (což pro některé vedoucí znamenalo dosažení optimálního po čtu, pro některé přiblížení se k optimu) mělo dle výsledku dotazníku  realizovaného v září 2018 ve všech případech pozitivní dopad na vý kon sociální práce v obci, a to v několika oblastech: 

Posílení sociální práce v terénu 

Před započetím projektů ve většině případů nezbýval prostor pro práci  v terénu, řešily se pouze akutní případy. Navýšení počtu pracovníků umožnilo posílení práce v terénu. Díky tomu bylo také možné zamě řit se na cílené vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením  či sociálně vyloučené a navazování kontaktu s potenciálními a novými  klienty a věnovat se sociální práci v přirozeném prostředí klienta. 

Díky lepšímu personálnímu zajištění byly také rozšířeny preventivní  aktivity. Pracovníci mohli častěji docházet do vyloučených lokalit, a to  nejen ve městě, ale i v celé spádové oblasti.  

Dále klienti mohli více využívat doprovodů sociálního pracovníka. Jed ná se o doprovázení na úřady, do dalších institucí, služeb, k lékaři.  Doprovody klientů s nižšími sociálními kompetencemi (jde zejména  o klienty s duševním onemocněním, osoby žijící bez přístřeší, osoby  užívající návykové látky, osoby s mentálním hendikepem) se jeví jako  přínosné a vede to k rychlejšímu a snadnějšímu řešení nepříznivé so ciální situace klienta. Sociální pracovník tak vystupuje nejen jako oso ba, která brání práva a zájmy svého klienta, ale zaručuje kontinuitu po skytované pomoci, dohlíží na plnění jednotlivých kroků a vede klienta  k samostatnosti.  

Zvýšení efektivity přímé práce s klienty obce 

Díky zapojení obcí do výzvy č. 03_16_128 Operačního programu Za městnanost došlo k posílením sociální práce v obci, k jejímu zkvalitnění  a větší efektivitě.  

Byl zaznamenán nárůst efektivity sociální práce. Vedoucí pracovníci  spolupracujících obcí uvádějí, že se podařilo reálně zlepšit nepříznivé  sociální situace u konkrétních klientů. Na otázku, jaký byl přínos pro-

56 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

jektu, odpovídali například: „Daří se řešit nepříznivé sociální situace  klientů.“ (Valašské Meziříčí), „Začala se dělat skutečná sociální prá ce, na kterou nebyl s jedním pracovníkem s kumulovanou funkcí čas.“  (Jilemnice). Pracovníci jsou schopni doložit i počty klientů sociální prá ce, kterým se v době projektu zlepšila sociální situace, byť např. jen  vyřízením osobních dokladů a dávek hmotné nouze. 

Zásadní přínos má vyšší časová dotace na individuální práci s klien tem. S tím souvisí možnost jít do hloubky řešení klientovy poptávky,  pracovat s tzv. dlouhodobými klienty intenzivněji a díky větší časové  fl exibilitě komplexně řešit problémy, které při práci vyvstanou.  

Jako další výhody uvádějí vedoucí pracovníci obcí například možnost  pružněji reagovat na poptávku klientů, možnost dlouhodobější spolu práce, možnost kontinuálnější sociální práce v oblastech, kde nepůsobí  sociální služby. Více času na klienta umožňuje poznání klientovy si tuace, a tudíž adresnější spolupráci včetně možnosti ověření efektivity  poskytnuté podpory. Větší počet pracovníků některým úřadům umožnil  specializovat pracovníky na různé oblasti dle cílových skupin nebo dle  území (jako v případě Valašského Meziříčí, kde území města a nejbližší  okolí bylo rozděleno na čtyři části). Pracovníci se zaměřili na skupiny  obyvatel, které byly dosud skoro opomíjeny a často bývají sociálně vy loučené či ohrožené sociálním vyloučením (senioři, osoby se zdravot ním postižením, osoby bez přístřeší). 

Rozšíření sociální práce na osoby, které by samy odbornou pomoc  nevyhledaly 

Důležitým důsledkem posílení sociální práce v obci a intenzivnější prá ce v terénu je možnost navázat kontakt s potenciálními klienty, kteří by  jinak svou nepříznivou sociální situaci sami neřešili. V průběhu projektu  se ukázalo, že tito klienti po prvotním kontaktu sociálního pracovní ka v jejich přirozeném sociálním prostředí pak sami přicházejí na úřad  za pracovníky s žádostí o pomoc a podporu. Zvyšování povědomí  o existenci sociální práce, a hlavně o její efektivitě (klienti se často po hybují v uzavřených komunitách a transfer zkušeností mezi nimi hraje  významnou roli), zvyšuje ochotu a motivaci se sociálním pracovníkem  spolupracovat a aktivně svou nepříznivou sociální situaci řešit. 

57 

OPTIMÁLNÍ POČET SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

Výše uvedené důvody jsou objektivními důvody pro navýšení počtu  sociálních pracovníků obecně v každé obci v České republice. Druhá  strana mince je obecný nedostatek pracovníků, kteří toto zaměstnání,  resp. poslání chtějí vykonávat za současných podmínek. 

Rozšíření sociální práce do celé spádové oblasti 

Díky projektu obcí se povedlo rozšířit sociální práci na celé území obce  s rozšířenou působností (předtím z kapacitních důvodů bylo možné po krýt většinou jen území města a místních částí). Vznikl také prostor  pro intenzivnější propagaci sociální práce. Sociální pracovníci obce po řádali a mohli se účastnit různých tematických a společenských akcí  na celém svém území (např. představení sociální práce v domově pro  seniory, poradní panely, setkávání s lékaři na konferencích, setkávání  se zdravotními sestrami, prezentace práce v rámci rady či zastupitel stva města/obce). 

Zavedení dosud nedostatečně využívaných činností a metod  sociální práce 

Další výhodou navýšení počtu pracovníků, a tím vzniklé větší časové  dotace na sociální práci, dává možnost vyzkoušet v praxi nové metody  sociální práce, které dříve nebylo možné realizovat a věnovat se čin nostem, které byly opomíjeny. 

Mezi činnosti sociální práce, které bývají vzhledem k personální poddi menzovanosti často opomíjeny, patří především práce v terénu. Některé  obce díky navýšení počtu pracovníků vytvořily dokumenty, které jim při  další práci budou ku prospěchu a budou sloužit také jako vhodný nástroj  pro vyhodnocení výkonu sociální práce a obhajobě důležitosti sociální prá ce před vedením města. Jednotlivé dokumenty pomohou nově příchozím  pracovníkům pochopit celkovou situaci ve městě v oblasti sociální práce.  

Například ve městě Hodonín se povedlo zpracovat Zprávu o stavu bez domovectví v obci, ve městě Lovosice vytvořili Standardy výkonu čin ností sociální práce a ve městě Chrudimi zpracovali dokument ke case  managementu.

58 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Významné posílení naznaly také oblasti spolupráce a koordinace, které  jsou charakteristické tím, že ačkoliv jejich nastavení zabere velké množ ství času, z dlouhodobého hlediska jsou pro zvýšení efektivity sociální  práce stěžejní. V průběhu projektů došlo u mnohých obcí k nastavení  či prohloubení spolupráce se sociálními službami, s ÚP ČR a s dalšími  institucemi. Vznikla možnost realizovat interdisciplinární a multidisci plinární týmy. Dále byl kladen větší důraz na koordinaci sociální práce,  pořádání případových konferencí, do řešení nepříznivé sociální situace  bylo možno zapojit rodiny klientů a další místní zdroje. 

V jedné z obcí také zdůrazňují přínos v získání nových sociálních pra covníků na úřadě. Navýšení počtu pracovníků oživilo stávající tým a při neslo nové metody práce, nový pohled na situaci a nové zkušenosti.  Vyšší počet pracovníků umožňuje rozmanitější složení týmu a posiluje  skupinovou dynamiku. V obecních úřadech, kde působí pouze jeden  sociální pracovník, je nemožné konzultovat postupy, je obtížné získat  vícestranný náhled na situaci klienta a zvyšuje se tím také riziko vzniku  syndromu vyhoření. 

5.4 Organizační důsledky navýšení počtu  sociálních pracovníků 

Navýšení pracovníků umožnilo lepší zastupitelnost v rámci odboru,  oddělení, útvaru. Výzva v podobě vyššího počtu zaměstnanců vedla  ke zpřehlednění činnosti sociálních pracovníků, byly vyjasněny jejich  kompetence, přenastaveny a optimalizovány procesy práce v úřadu (pří 

kladem je vyjasnění a nastavení kompetencí a spolupráce s OSPOD,  tvorba standardů výkonu činnosti sociální práce atd.).  

Přestože došlo k nárůstu počtu klientů, zátěž na sociální pracovníky  byla snížena, práce se rozprostřela na více pracovních úvazků, dle pra covníků byla práce srozumitelnější, ucelenější, komplexnější. Ve všech  spolupracujících obcích byla zavedena supervize sociálních pracovní ků i vedoucích, kterou pracovníci vyhodnotili jako velmi přínosnou. Dále  bylo možno zacílit na zvyšování povědomí o možnostech sociální prá ce a přispět ke zlepšování obrazu a pojetí sociální práce.

59 

OPTIMÁLNÍ POČET SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

5.5 Navýšení počtu klientů 

Třináct z patnácti spolupracujících obcí zaznamenalo, v souvislosti  s navýšením počtu sociálních pracovníků a intenzifi kaci sociální práce  v obci, nárůst počtu klientů.  

Cílenější a efektivnější výkon sociální práce umožnil věnovat se lidem  v nepříznivé sociální situaci, která doposud nebyla z časových důvo dů řešena, například z cílových skupin osob se zdravotním postižením  a lidí bez domova. Nárůst klientů byl způsoben tím, že byla prováděna  depistáž v terénu, sociální práce byla poskytována na větším území  a bylo možné ji poskytovat i osobám, které se nemohly samy dostavit  na úřad.  

Dále byla navázána spolupráce s OSPOD, starosty spádových obcí  a s jinými subjekty, které se s potenciálními klienty sociální práce se tkávají. Díky lepší informovanosti lidé častěji sami vyhledali podporu  sociálního pracovníka a chtěli svou situaci řešit.  

Dalším vzniklým pozitivem po navýšení počtu pracovníků bylo podle  jednoho vedoucího zrušení kumulace funkcí, kdy měl sociální pracov ník možnost provádět sociální práci na plný úvazek (dříve časová ná ročnost kumulovaných agend zasahovala do času určeného pro pří mou práci s klienty). 

5.6 Závěrečné shrnutí 

Dosažení optimálního počtu sociálních pracovníků v obcích je klíčový  faktor k zajištění výkonu sociální práce v dostatečné kvalitě a rovno měrně v České republice. Sociální práce v mnoha ohledech dokáže  preventivně působit na velké množství negativně se rozvíjejících sociál ně patologických jevů u různých cílových skupin osob.  

Je velmi obtížné stanovit konkrétní číslo, kolik pracovníků by na jednot livých úřadech mělo být. Výpočet optimálního počtu sociálních pracov níků dle DP č. 1/2018 je pro mnohé obce obtížné spočítat a výsledky  jsou diskutabilní. 

60 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Určit počet klientů na sociálního pracovníka je obtížné, protože číslo  nelze jednoznačně stanovit tak, aby bylo obecně platné, a jeho výpočet  s sebou nese různá úskalí.  

Dosažení optimálního počtu pracovníků je přitom zásadní v mnoha ob lastech, jak dokazují výše popsané ryze pozitivní změny, které mohly  pilotní obce sledovat s navýšením sociálních pracovníků. 

61 

6 Typové pozice  sociálních pracovníků

62 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

6. Typové pozice sociálních pracovníků 

V rámci projektu MPSV Systémová podpora sociální práce v obcích  bylo závazné zpracovat několik indikátorů projektu. Jedním z nich je  právě Modelový návrh typových pozic sociálního pracovníka v obci.  

Šlo o ověření rozdělení pozic sociálního pracovníka v rámci praxe pat nácti vytipovaných obcí. Tyto obce spolupracovaly a smluvně byly vá zány se systémovým projektem, tudíž pilotně zkoušely implementaci  typových pozic sociálních pracovníků ve svých městech.  

V rámci svých projektů Podpora sociální práce využily všechny obce  navýšení pracovníků o dva až čtyři úvazky. Obce na prvotní ověření  typových pozic mohly využít právě nové sociální pracovníky a v praxi  vyzkoušet na základě popisu pozic a pokynů MPSV rozdělení na terén 

ního sociálního pracovníka a koordinátora sociální podpory, tzv. přípa dového pracovníka.  

Během a po samotné pilotáži bylo patnáct spolupracujících obcí oslo veno, aby vedoucí pracovníci sociálních odborů, oddělení či úseků a samotní sociální pracovníci vyjádřili své zkušenosti a praxi s těmito  dvěma typy pozic sociálního pracovníka prostřednictvím dotazníko vého šetření. Další informace byly získány v rámci osobního kontaktu  s pracovníky projektu na pravidelných poradách a dalších vzdělávacích  aktivitách (např. workshopy) během dvou let realizace projektu.  

Projekty obcí mimo jiné pomohly navýšit po dobu realizace projektu  počet sociálních pracovníků o 2–4 pracovníky (navýšení bylo závislé  od velikosti obce) na úřadu a u těchto pracovníků byl pilotován modelový  návrh typových pozic sociálních pracovníků obcí. Podmínkou navýšení  pozic bylo, že pozice nesmí být kumulovány s jinou agendou a musí  v rámci nich dojít k rozdělení na terénního a případového pracovníka. 

63 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

6.1 Modelový návrh typových pozic  

Modelový návrh typových pozic (dále jen „návrh typových pozic“) vznikl  jako jedno z možných řešení v rámci koncepční činnosti MPSV v oblasti  profesionalizace sociální práce. Dlouhodobě se uvažuje nad možností  diferenciace pozic sociálního pracovníka v obecním úřadu. Návrh rozdě 

lení pozic na terénního pracovníka a koordinátora sociální podpory vy chází ze základních náplní práce sociálních pracovníků obecních úřadů.  

Při práci v terénu dochází nejčastěji ke kontaktování osob v jejich přiro zeném prostředí. Případová práce je prvkem dlouhodobé práce s klienty, kteří řeší souběh více nepříznivých sociálních situací najednou.  

Oba typy pozic mají svá specifi ka, avšak nelze je teoreticky oddělit. So ciální pracovník na obou „pozicích“ musí znát velké množství informací  a musí se dobře orientovat v nabídce služeb veřejných či sociálních.  

Projekt funkčnost těchto typových pozic pilotně ověřoval v praxi. Pra covní pozice sociálních pracovníků byly rozděleny v rámci každého sa mostatného projektu obce na dvě – terénního sociálního pracovníka  a koordinátora sociální podpory. 

Součásti návrhu pro typové pozice sociálních pracovníků je i nastavit  pro ně vhodný systém specializovaného vzdělávání.  

6.2 Pilotní ověřování modelového návrhu  

Pilotní ověřování probíhalo v rámci každého samostatného projektu  obcí u tzv. projektových sociálních pracovníků, nikoliv u stávajících pů vodních sociálních pracovníků, kteří na úřadě pracovali již před realizací  projektu. Samozřejmě i stávající pracovníci byli s nastavením „nových“ po zic seznámeni a v průběhu realizace se i od nich zjišťovala zpětná vazba. 

64 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Terénní sociální pracovník 

Terénní sociální práce12) je zaměřená na práci s osobami ohroženými  sociálním vyloučením a výskytem sociálněpatologických jevů v jejich  přirozeném sociálním prostředí (v terénu), na síťování a spolupráci se  sociálními pracovníky, především z neziskových organizací a veřejných  služeb. 

V praxi terénní sociální pracovník vyhledává osoby, které jsou sociálně vyloučené nebo mohou být ohrožené sociálním vyloučením, navazuje  kontakt s občany, předává základní informace k možnostem podpory  a pomoci, mapuje jejich potřeby a identifi kuje jejich případnou zakázku  či zakázky.  

Terénní sociální pracovník také může podávat informace o sociální prá ci jiným subjektům, se kterými je možné dlouhodobě spolupracovat,  například praktickým lékařům, starostům menších obcí. Navazuje kon takt s poskytovateli místně dostupných sociálních služeb, popřípadě dalšími službami a neziskovými organizacemi. Velkou výhodou je, že  většinou všechny tyto zmíněné subjekty o sobě mají povědomí, mohou  si předávat informace a vědí, kdy a na koho se mohou v daném případě obrátit. Mohou svým klientům doporučit další subjekty, které jim mohou  účinně pomoci a tímto zkvalitňují i své služby. Takové nastavení spolu práce je pro všechny přínosné. 

Koordinátor sociální podpory  

Vyhledává, navazuje kontakt s klienty v jejich přirozeném sociálním  prostředí. Zaměřuje se zejména na klienty, kteří potřebují dlouhodobou  péči, osoby se zdravotním postižením či duševním onemocněním.  

Zaměřuje se na spolupráci s nimi a jejich blízkými,13) dále na neformálně pečující osoby, které mohou mít specifi cké potřeby. Patří sem i síťování  a spolupráce především se sociálními pracovníky (OSPOD, ÚP ČR, po 

12) Podmínkou projektu bylo, aby práce v terénu tvořila minimálně 60 % z celkového  pracovního úvazku sociálního pracovníka.  

13) Náplň této pracovní činnosti je minimálně 60 % z celkového pracovního úvazku  sociálního pracovníka.

65 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

skytovatelé sociálních služeb), dalšími subjekty státní správy a různými  službami (např. sociální služby pro OZP a neformálně pečující). 

Koordinátor sociální podpory byl v pilotním ověřování chápan spíše jako  případový pracovník, který s klienty spolupracuje dlouhodobě a dělá so ciální práci, jako je sociální šetření, individuální plánování včetně spo lupráce s osobami blízkými. Měl prostor uspořádat například případo vou konferenci,14) kdy je potřeba oslovit další odborníky, rodinu klienta  a vhodného moderátora. Více spolupracoval i se subjekty veřejné a stát ní správy, kromě poskytovatelů služeb především v oblasti sociální péče.  

Případová konference byla často novým prvkem, který sociální pracov níci obecního úřadu mohli při realizaci projektu vyzkoušet. 

Společné pracovní činnosti obou typových pozic sociálních pracovníků: 

⚫ zplnomocňování klientů za účelem ovlivnění prostředí a podmínek  svého života, 

⚫ komunitní sociální práce,  

⚫ interdisciplinární spolupráce,  

⚫ multidisciplinární spolupráce s dalšími odborníky a aktéry, ⚫ plánování podpory dle individuálních potřeb, zdrojů a možností klienta, ⚫ spoluvytváření a koordinace preventivních aktivit, 

⚫ pořádání případových konferencí a cílených setkávání, ⚫ depistáž, 

14) Defi nice Případové konference: JANEBOVÁ, Radka, Teorie a metody sociální prá ce – refl exivní přístup. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, s. 73. ISBN 978-80- 7435-374-1: „Jedná se o společné plánované, koordinované a strukturované se tkání klienta (může být přítomen, ale také nemusí), pracovníků, kteří jsou (nebo by  

mohli být) zaangažováni na řešení životní situace klienta, jehož cílem je vyhodnotit  situaci klienta, vytvořit plán intervence a naplánovat jeho budoucí vyhodnocení.  Případová konference je sdíleným prostorem, kde lze sladit potřeby klienta a jeho  přání s představami zaangažovaných odborníků na budoucím řešení situace“.

66 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

⚫ prezentace sociální práce v obci pro občany/širší veřejnost, ⚫ základní sociální poradenství. 

Z pilotního ověřování je patrné, že obě pozice se prolínají. Do teré nu chodili většinou oba sociální pracovníci, a to především s ohle dem na bezpečnost. Je však patrné, že specializace má své výhody.  Cílí na větší informovanost veřejnosti, na individuální práci s klientem  ve více cílových skupinách, a to komplexnějším způsobem včetně pre vence. Pro rozdělení typových pozic je důležité personální obsazení.  Obecní úřad musí mít dostatek sociálních pracovníků, aby mohli dě lat sociální práci takto komplexně. Počty úvazků sociálních pracovníků na obecních úřadech před projektem a v průběhu projektu: 

* Vize: odhad vedoucích, za jakých podmínek by mohla být realizována komplex ní sociální práce (depistáž, sociální šetření, individuální plánování, případové  konference, prevence) 

Obec s rozšířenou působností, Obec s pověřeným obecním úřadem

67 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

6.3 Průběh sběru dat  

Sběr dat pomocí dotazníkového šetření od respondentů (vedoucích  pracovníků ze spolupracujících obcí) probíhal ve dvou fázích. První se  uskutečnila v březnu roku 2018, tedy zhruba po roce od začátku rea lizace projektů obcí včetně pilotního ověřování typových pozic. Druhá  fáze zjišťování zpětné vazby proběhla v říjnu roku 2018.  

Většina projektů obcí končila svou realizaci prvním čtvrtletím 2019,  proto byl dotazník rozeslán v tomto období. Data byla sbírána pomocí  stručného dotazníku, který byl poslán prostřednictvím e-mailu oblast ními metodičkami projektu vedoucím pracovníkům. Otázky rozeslané  v březnu 2018:  

⚫ Jak mají obce rozdělení typových pozic nastaveno v praxi? ⚫ Jaká shledávají pozitiva rozdělení? 

⚫ Jaká shledávají negativa rozdělení? 

Závěrem prvního zjišťování byl spíše nesouhlas s rozdělením. Nejčas těji uváděným důvodem bylo, že sociální pracovník v obci „musí dělat  vše, co je potřeba, a proto není rozdělení pozic žádoucí“.  

Pro ověření bylo dotazníkové šetření v říjnu 2018 všem respondentům  zasláno zpět s jejich předchozími vyjádřeními s dotazem, „zda se jejich  postoj k nastavení změnil?“ Otázka změny názoru byla vhodná, vzhle dem k tomu, že ověřování stále probíhalo. Pokud ke změně názoru  došlo, byl po respondentech žádán aktualizovaný podklad.  

V rámci opakovaného šetření přišly odpovědi pouze od menšího po čtu respondentů (z celkového počtu patnácti oslovených, pracovníci  projektu získali nový podklad pouze od šesti). Pokud respondenti nový  podklad zaslali, byl jejich posun vnímání spíše pozitivní. Bylo patrné,  že menší část obcí v rámci delšího pilotování pozic shledala pozitiva  zejména v možném užším záběru jednotlivých pozic a oproti původnímu  závěru „sociální pracovník musí umět dělat vše“ vyzdvihovala „máme tu  odborníka na terénní práci a cílovou skupinu, která se v terénu nachází“. 

68 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Dále byly informace a ne/spokojenost s rozdělením typových pozic  od obcí získávány průběžně v rámci pravidelných měsíčních porad se  sociálními pracovníky obecních úřadů v místě oblastních kanceláří po mocí skupinových rozhovorů a diskusí.  

V rámci výše zmíněných porad často sociální pracovníci obecních úřa dů mezi sebou diskutovali své zkušenosti a názory k typovým pozicím.  Zejména obce komentovaly své argumenty k aplikování typových pozic  a jejich udržitelnosti po ukončení projektu. 

Již před realizací projektu měly některé obce rozdělené pozice sociál ních pracovníků, pokud jich měly dostatečný počet. Menším obcím bez  dostatečného personálního obsazení bylo rozdělení umožněno až díky  projektu. Zde vznikl velký prostor pro diskusi. Obce, které měly zavede ny typové pozice před projektem, rozebíraly klady a zápory s obcemi,  pro které tato zkušenost byla nová. Všechny zapojené obce měly mož nost srovnat efektivitu rozdělení typových pozic a zhodnotit situaci před  projektem a po projektu.  

6.4 Výsledky sběru dat  

Příklad Hradce Králové 

Příkladem rozdělení pozic sociálních pracovníků uvádíme město Hradec  Králové, které mělo specializaci pracovníků oddělenou již v roce 2015  až 2017. Rozdělení bylo ukotveno ve Standardech kvality sociální práce  pro oddělení koncepcí a sociální péče odboru sociálních věcí a zdra 

votnictví Magistrátu města Hradec Králové. Více informací o těchto  standardech naleznete na webových stránkách města Hradec Králové:  https://www.hradeckralove.org/socialni-prace-pro-dospele/d-67248  a v níže uvedeném výstřižku.

69 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

Výše zmíněné rozdělení se ovšem neosvědčilo. Sociální práce reagu je na trendy a aktuální patologické jevy v konkrétní lokalitě. Aktuálně,  tedy po ukončení projektu, je nyní v Hradci Králové celkem 6 sociálních  pracovnic na 5,5 úvazku. Pět z nich má celý úvazek, jedna pozice je  kumulovaná s agendou sociálního bydlení v obci. Fakticky je agenda  z hlediska specializace vedena tak, že všichni sociální pracovníci mají  univerzální náplň práce – plní úkoly sociálního pracovníka v souladu se  zákonem o sociálních službách u různých klientů. 

Agenda sociálního kurátora je rozdělena na dvě části dle klientů, jedna  pracovnice má část svého pracovního úvazku zaměřenou na sociální  kuratelu ve vztahu k osobám nacházejícím se ve výkonu trestu od nětí svobody, včetně spolupráce s Probační a mediační službou (dále  jen „PMS“) a Vězeňskou službou ČR; druhá sociální pracovnice má  část svého úvazku zaměřenou na sociální práci s dospívajícími osoba mi, které opouštějí zařízení pro institucionální výchovu nebo pěstoun skou péči, a ta spolupracuje s těmito zařízeními, pěstouny a hlavně s OSPOD, přebírá tyto klienty dříve, než opustí uvedená zařízení.

70 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Zohledněme i otázku přidělených specializací, v Hradci Králové probí há cílený výběr vzdělávání sociálních pracovníků. Jednomu pracovní kovi je vzdělávání zaměřeno více na mediační a facilitační dovednosti,  dalšímu například na oblast sociálních dávek, u dalšího na problemati ku řešení domácího násilí.  

Oproti původnímu rozdělení je vidět, že zde není uvedeno nic o spe cializaci ve vztahu k národnostním nebo etnickým menšinám. „S ná rodnostními menšinami fakticky nepracujeme, takové klienty nemáme,  a co se týče etnických záležitostí, tak jediné etnikum zde máme romské.  Sociální práce se realizuje bez ohledu na etnicitu, pohlaví a podobně,  z čehož plyne, že přístup ze strany sociálních pracovníků je ke všem  klientům stejný a je postaven na zásadách uvedených v zákoně. Samo zřejmě u klientů přiměřeně aplikujeme metody sociální práce, a to např.  podle charakteru nepříznivé sociální situace, podle náhledu klienta  na její příčiny, podle schopností klienta, podle ochoty klienta něco řešit,  podle jeho komunikačních dovedností apod., obdobně jak aplikujeme  metody sociální práce na jiné cílové skupiny podle jejich potřeb (jiné  to bude u psychiatrických klientů, mentálních retardací, stařeckých de mencí, obětí domácího násilí apod.)“ uvedla sociální pracovnice v rám ci výsledku dotazníkového šetření v říjnu 2018. 

Druhá pracovnice z Hradce Králové řekla: „K etniku dodám, že moje  zmiňovaná pracovnice v sociálních službách je Romka, takže pokud je  potřeba tento prvek zapojit u romských klientů, je pod vedením sociál ního pracovníka také účastna na řešení nepříznivé sociální situace.“ 

Na příkladu z Hradce Králové můžeme sledovat vývoj a změny, které  proběhly při realizaci projektu.  

Na začátku ověřování, tedy v březnu roku 2018, zhruba rok po realizaci  projektů obcí, nebyly odpovědi vedoucích pracovníků zcela jednotné  – viz graf č. 4 níže. Většina respondentů odpověděla, že neshledávají  rozdělení pozic za vhodné. Hlavním důvodem byl problém s personální  poddimenzovaností v sociální práci. Většina respondentů uvedla jako  důvod, že „sociální pracovníci musí být k dispozici jak v terénu, tak  u případové práce“. 

71 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

Přibližně po roce a půl pilotního ověřování rozdělení pozic byl v říjnu 2018  opět stav ověřován. V rámci hodnocení ve velké části vyšel najevo posun  vnímání. Jakmile obce získaly díky projektu více sociálních pracovníků,  měly možnost toto rozdělení aplikovat a v mnohých případech shledaly  pozitiva rozdělení typových pozice dle projektu MPSV (viz pozitiva níže). 

Graf č. 4 Grafi cké znázornění postojů obcí k rozdělení typových pozic:  Graf č. 4  

Oblast A: Praha – odpovídali vedoucí ze zapojených obcí (Most, Litvínov, Lovosice,  Písek, Kladno), 

Oblast B: Hradec Králové – odpovídali vedoucí ze zapojených obcí (Havlíčkův Brod,  Hradec Králové, Chrudim, Jilemnice, Kolín), 

Oblast C: Olomouc – odpovídali vedoucí pracovníci ze zapojených obcí (Bučovice,  Hodonín, Holešov, Moravský Beroun, Valašské Meziříčí). 

V odpovědích na položené otázky se může projevovat i velikost dané  obce, počty úvazků a subjektivní názor na rozdělení typových pozic kaž dého z respondentů. Jiné hodnoty by pravděpodobně bylo možno namě řit po ukončení projektu s ohledem na snížení počtu úvazků v dané obci.  

Dále jsou uvedeny nejčastější podněty od obcí. Obce v rámci svých  podkladů uváděly následující pozitiva a negativa/limity navrhovaného  nastavení.

72 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Pozitiva rozdělení typových pozic 

„Případový pracovník má více času na klienta, jeho složitou situaci,  může se jeho situací zabývat do hloubky.“ 

„Rozdělení pozic stanoví jasnější kompetence.“  

„Na typové pozice lze směřovat specializované vzdělávání, na úřadě tak máme větší odborníky s užším záběrem témat.“ 

„Díky rozdělení pozic se může pracovník věnovat terénu a navázat  spolupráci s novou cílovou skupinou – osamělí senioři.“ 

„Pozice případového pracovníka se velmi osvědčila pro užší spolupráci  se sociálními službami.“ 

„Případový pracovník může koordinovat využití služeb v ORP, komu nikuje s klientem i službami, může se účastnit komunitního plánování  sociálních služeb. Zároveň není sociálním pracovníkem služby, tedy  není do řešení situace klienta přímo zainteresován a má dobrý nadhled  nad jeho situací. “ 

Negativa/limity rozdělení typových pozic 

„V naší obci není cílová skupina tolik zastoupena, aby pro ni byla samo statná pozice, např. drogově závislí klienti.“ 

„V naší obci například péči o bezdomovce zajistí Charita, tedy sociální  pracovníci s nimi nepracují nebo velmi málo.“ 

„Rozdělení pozic není žádoucí pro klienty, kteří jsou velmi často zra nitelní, a opravdu trvá, než je s nimi nastaven vztah s pracovníkem.  Konkrétně klienti s psychiatrickými potížemi nepřijímají dobře, pokud  s nimi pracují dva pracovníci.“ 

„S ohledem na personální poddimenzovanost sociální práce musí pra covníci zajistit vzájemnou zastupitelnost, to s rozdělením rolí není mož né v obci, kde jsou pracovníci jen dva.“

73 

TYPOVÉ POZICE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ 

„Z důvodů personálních limitů ‚všichni dělají všechno‘.“ 

„Zásadní je udržet navýšení počtu sociálních pracovníků, jinak rozdě lení nelze realizovat.“ 

„Nastavení je vhodné pouze pro větší obce, pro malé je nereálné (má lo sociálních pracovníků, malé zastoupení určité cílové skupiny, např.  v terénu).“ 

„Vnímáme jako vhodné pro obce, kdy klienti jsou hlavně z obce, nikoliv  z ORP, pokud jsou z ORP, všichni pracovníci musí do terénu (zabere to  hodně času).“ 

„Z důvodu bezpečnosti chodí do terénu vždy ve dvou a není dostatek  pracovníků pro taková rozdělení.“ 

„Ve svém důsledku se případový pracovník věnuje velkému množství  administrativy, takže na klienta má daleko méně času.“  

Z rozhovorů i dotazníkového šetření vyplynuly rozporuplné informace,  které se různily v závislosti na jednotlivých osobnostech pracovníků,  ale i v průběhu času. Někde se osvědčil model, že každý pracovník byl  odborníkem na určitou oblast sociální práce. Což znamená, že posky 

toval informace praktickým lékařům a spolupracoval s nimi, další zase  síťoval neziskové organizace či realizoval případové konference.  

U některých obcí zaznívala varianta rozdělení pozic sociálních pracov níků, ale dle jiného modelu – tedy ne dle práce v terénu či případové,  ale dle cílové skupiny klientů. Takové rozdělení se například ve větších  obcích osvědčilo, nyní ale víme, že ani takové rozdělení není optimální  pro všechny obce napříč republikou. Typová pozice terénního sociální ho pracovníka se dále osvědčila zejména tam, kde sociální pracovníci  neměli možnost vyjíždět soustavně a pravidelně do terénu z různých  důvodů, např. kvůli nedostatku personálních kapacit nebo neporozu mění ze strany vedení obce. Díky ověření typové pozice v rámci projek tu se podařilo nastartovat terénní práci v potřebném rozsahu. 

U některých obcí byla zpětná vazba rozporuplná, kdy s ohledem na po čet pracovníků se rozdělení neodsvědčilo, avšak pokud by byl počet  pracovníků po skončení projektu zachován, rozdělení pozic by se obce 

74 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

pokusily ponechat, protože v něm spatřují také přínosné prvky. Velkým  limitem je, že počty sociálních pracovníků v obcích byly po ukončení  projektů opět sníženy. Proto není většinou možné zachovat rozděle ní typových pozic ani specializací. Díky projektu měly zapojené obce  možnost si nastavení pozic alespoň vyzkoušet. Mohly porovnat rozdíly,  identifi kovat přínos či limit. 

6.5 Závěrečné shrnutí 

V rámci projektu proběhlo pilotní ověření modelových pozic. Ve spolu pracujících obcích byly zavedeny typové pozice terénního sociálního  pracovníka a případového sociálního pracovníka a evaluace obcemi  jejich využití.  

Lze konstatovat, že modelový návrh typových pozic se neosvědčil u všech  zapojených obcí v původně navrhované podobě. Více než typové pozi ce jako takové, využívaly a využívají obce „specializaci“ pozic ve vztahu  ke konkrétním cílovým skupinám nebo na určitou oblast sociální práce,  které byly navázány na aktuální potřeby v místních podmínkách. Dle re akce většiny respondentů má specializace mnohé výhody, nicméně je  podstatný dostatek sociálních pracovníků, který v tuto chvíli není v obcích  zajištěn předně z důvodu nedostatečných fi nančních prostředků a v mno ha oblastech ČR i nedostatku samotné pracovní síly.  

Zapojené obce pilotovaly komplexní spektrum činností sociální práce.  Měly prostor pro vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením,  pro mapování terénu, spolupráci s jinými subjekty a především pro  dlouhodobější či komplexnější individuální práci s klientem. Po ukonče 

ní projektu se většina obcí vrací v oblasti personálního zajištění k pů vodnímu počtu sociálních pracovníků. Nebudou moci v takové míře  vyhledávat klienty, mapovat místní prostředí. Opět bude čas spíše  na jednorázové úkony, nikoliv na dlouhodobou práci. Zase se sociální  pracovníci dostávají do situace, kdy nemohou vykonávat práci v kom plexním spektru odborných metod a činností, a to z důvodu nedostateč né časové kapacity, často i z důvodu náročného vedení dokumentace  a administrativy, která je nedílnou součástí sociální práce. 

75 

7 Limity  

sociální práce  

v obcích

76 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

7. Limity sociální práce v obcích 

Cílem této kapitoly je identifi kace limitů sociální práce, jak je vnímají  přímo sociální pracovníci na obecních úřadech. V rámci přípravy toho to příspěvku jsme se obrátili na sociální odbory obcí spolupracujících  s projektem MPSV s dotazem: „Co z vašeho pohledu, na základě vaší  praxe, limituje výkon sociální práce v obci?“. Obdrželi jsme množství  odpovědí od sociálních pracovnic a pracovníků. Jednalo se o podkla dy jak od sociálních pracovníků na manažerské pozici, tak i přímo so ciálních pracovnic a pracovníků, kteří vykonávají sociální práci jako za městnanci obecního úřadu.  

Nevyjasněnost kompetencí sociálních pracovníků v obcích 

První z identifi kovaných limitů se zabývá neurčitým vymezením kompe tencí profese/povolání sociálního pracovníka jako takové, bez ohledu  na to, zda je poskytována v sociální službě, v ÚP ČR či v obecním  úřadě (ve vztahu k výkonu sociální práce realizované obecními úřady).  

Od sociálních pracovníků zaznívalo: „Veřejnost nemá představu o tom,  s čím jí můžeme pomoci.“, či naopak: „Laická veřejnost vnímá sociální  práci velmi široce a často si myslí, že vyřešíme vše… věci za rodinu,  převezmeme odpovědnost za jejich příbuzné, bezdomovce si vezmeme  domů, psychiatrického pacienta přivedeme k rozumu.“ Zejména v men 

ších obcích bylo patrné bezbřehé vnímání toho, co může sociální pra covník klientovi zařídit. V reakcích je patrná nejasná představa o identitě sociální práce. Samotné povolání nemá v českém prostředí příliš velkou  prestiž na to, aby veřejnost, nehledě na právní úpravu, dokázala intuitivně oddělit jasné kompetence sociální práce a jiných pomáhajících oborů.  

Dále bylo sociálními pracovníky uváděno: „Co nás limituje? Právě ty  nevyjasněné limity naší práce!“ Sociální pracovníci vnímají onu nevy jasněnost jako hlavní překážku profesionalizace výkonu sociální práce.  Co je vlastně to „zajištění činností sociální práce“? 

77 

LIMITY SOCIÁLNÍ PRÁCE V OBCÍCH 

V rámci reakcí na tento identifi kovaný limit je nutné připomenout, že  sociální práce jako odborná disciplína je obtížně defi novatelná. Defi nicí  se v českém prostředí zabývalo množství autorů (Matoušek, 2008; Na vrátil, 2001; Mlčák et al., 2005).  

Příkladem lze uvést defi nici dle Matouška (2008, s. 213): „Sociální prá ce je společensko-vědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejichž  cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních pro blémů (chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých sku pin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti aj.). Sociální práce se opírá  jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování in dividuálního lidského potenciálu. Sociální práce je hlavním přístupem  při poskytování sociální pomoci.“15) 

Legislativně výkon sociální práce v obcích ukotvuje a defi nuje hned ně kolik právních předpisů – zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,  ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmot né nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Bohužel ani jeden z těchto  předpisů sociální práci nedefi nuje komplexně a je patrné, že takovéto  ukotvení není dostačující.  

Zákon o sociálních službách například obsahuje ustanovení § 92 písm. d),  kterým stanoví v rámci působnosti při zajišťování sociálních služeb, že  obecní úřad obce s rozšířenou působností „na území svého správního  obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb a realizuje činnosti  sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociální 

mu začleňování osob; přitom spolupracuje s krajskou pobočkou Úřadu  práce a krajským úřadem.“ Jednoduchý výčet činností sociálního pra covníka najdete v ustanovení § 109 téhož zákona.  

15) MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008.  ISBN 9788073675028.

78 

PŘÍRUČKA PRAXE SOCIÁLNÍ PRÁCE 

Napravit tuto situaci bude potřeba v rámci legislativního procesu, napří klad sjednocením a úpravou v rámci samostatného zákona. 

S ohledem na výše uvedené je patrné, že skutečně absentuje jasné  vymezení kompetencí sociálních pracovníků, nejen v obcích. Obce by  uvítaly stanovení „hranic“ mezi tím, co nabízejí sociální pracovníci, a co  nabízejí jiní odborníci. 

Personální poddimenzovanost sociální práce v obcích 

Druhým z limitů je nedostatek kvalifi kovaných sociálních pracovníků.  Refl ektuje v sobě poznatky uvedené v příspěvku výše a lze jej vnímat  v několika rovinách. 

První rovina odráží skutečnost, že zájem o studijní obor není nízký,  avšak není nijak sledováno, kolik absolventů oborů, kterými lze získat  odbornou kvalifi kaci pro výkon sociální práce, skutečně následně po volání vykonává.  

Dalším důležitým faktorem je nízká prestiž povolání. Od sociálních pra covníků zaznívá: „Absolventi to nechtějí dělat, za málo peněz, náročná  práce. Jdou dělat raději do supermarketu.“ S ohledem na náročnost  povolání a nutnou znalost širokého spektra předpisů (nejen ze sociální  oblasti) a nástrojů je podle pracovníků jejich platové ohodnocení nedo statečné. Výkon sociální práce obecně, a platí to i pro obecní úřady, je  špatně kvantifi kovatelný, proto obtížně dokladuje své výsledky a efekti vitu. Na druhou stranu právě toto činí sociální práci jedinečnou. V tom to světle se ukazuje jako vhodnější vykazovat výsledky sociální práce  nikoliv číselně, ale ukázkou dobré praxe, tedy například jak sociální  pracovník pomohl napravit životní situaci konkrétního klienta, který díky  tomu znovu bydlí, chodí do zaměstnání apod.  

S touto problematikou úzce souvisí také fi nancování sociální práce. Vý kon činností sociální práce v obcích je podporován příspěvkem MPSV  na výkon činností sociální práce (s výjimkou agendy sociálně-právní  ochrany dětí) formou dotace ze státního rozpočtu krajům, hlavnímu  městu Praze, obcím s rozšířenou působností a obcím s pověřeným  obecním úřadem. S ohledem na to, že tato dotace není nároková, za znívá například od vedoucího odboru sociálních věcí jedné ze spolu-

79 

LIMITY SOCIÁLNÍ PRÁCE V OBCÍCH 

pracujících obcí nejistota v plánování realizace sociální práce: „Nemož nost realizovat výhledy v potřebnosti sociálních pracovníků – příjmu-li  sociální pracovnice teď, neboť např. letos jsem obdržel dostatek fi nanč ních prostředků, nevím, zda příští rok je budu mít z čeho zaplatit.“ 

Jako svízelné se také jeví časté kumulace funkcí sociálních pracov níků, kdy pro jiné agendy nezbývá dostatek času na realizaci časově náročnějších činností sociální práce. Jak uvedla jedna ze sociálních  pracovnic: „Je nás tu málo, není čas zaměřovat se na prevenci, pou ze hasíme požáry.“ Zejména preventivní sociální práci či depistáži pak  není možné věnovat dostatek času. K sociálním pracovníkům obcí se  v tomto důsledku často dostávají klienti nacházející se ve více obtíž ných situacích a řešení je velmi náročné.  

Absence sociálního bydlení  

Třetím limitem, který sociální pracovníci obcí uvedli, je špatná bytová  situace pro klienty sociální práce. Sociální pracovnice jednoho z obec ních úřadů uvádí, že „Snad každý klient, který přichází, má problém  s bydlením a my mu nemáme co nabídnout.“ Další pracovníci ji do plňují: „lidé, kteří mají specifi cké potřeby, my nemáme kam ubytovat,  město byty nemá. Pokud má, klienti tam dluží a my jim byt nemůžeme  nabídnout“ či: „nevíme, co s tím, je tu velký nedostatek bytů, vhodné ho bydlení, dostupného bydlení, bydlení pro specifi cké skupiny lidí.“  Pod pojmem „lidé se specifi ckými potřebami“ jsou vnímáni, dle sociál ních pracovníků, zejména klienti s duševními poruchami či osoby bez  příjmů. Pro takové klienty není možné hledat bydlení prostřednictvím  komerčního nájmu, avšak sociální služby, ani jiné formy bydlení svou  kapacitou nenaplňují potřeby terénu. Situace klientů se bez možnosti  adekvátního bydlení nemůže zlepšit.  

V souvislosti s kapacitou sociálních služeb zaznívá rovněž nemožnost  ovlivnit procesy, které jsou nutné pro naplnění zákonných povinností.  „Máme málo kompetencí pro plnění zákonných podmínek. Například  naše povinnost postarat se/zajistit sociální službu pro ty, kteří by byli  ohroženi na životě a zdraví bez zajištění dané pomoci – avšak jakou  má možnost pracovník obce ovlivnit proces přijímání klientů do sociální  služby, která je dle současné legislativy na samotném poskytovateli?“ 

80 

Ke stažení

• Tisková zpráva.pdf (201 kB)