V průběhu 2. čtvrtletí 2021 byla uvolněna protiepidemická opatření, která omezovala obchod a služby a byla důvodem útlumu domácí spotřeby v uplynulém roce. Hrubý domácí produkt tak vzrostl proti 1. čtvrtletí o 1,0 %[4]. K nárůstu přispěla zejména domácí spotřeba a také investiční aktivita. Naopak zahraniční poptávka působila negativně. Přírůstek tak zaostával za průměrem EU a také za tržním očekáváním, což bylo způsobeno zejména překážkami, které průmyslu kladl nedostatek některých komponent. Ve srovnání s loňským 2. kvartálem, který byl zasažen nejhlubším propadem HDP v historii samostatné ČR, byl HDP letos vyšší o 8,2 %. K tomu přispěly všechny výdajové složky v čele se zahraniční poptávkou, která právě v loňském 2. čtvrtletí utrpěla mimořádný šok. Rostla i domácí spotřeba (domácností i vládních institucí) a investice. Velkou část silného přírůstku lze přičíst slabé základně – srovnání s údaji v cenách roku 2015 ukazuje, že HDP v letošním 2. čtvrtletí ještě mírně zaostával za předkrizovým 2. čtvrtletím 2019, a dokonce za stejným obdobím roku 2018.

Oproti 1. kvartálu se HDP v EU zvýšil o 1,9 %[5]. Mezičtvrtletní přírůstek následoval po dvou čtvrtletích poklesů a ovlivnila jej zejména sílící domácí poptávka. S výjimkou Malty a Chorvatska mezičtvrtletně rostl HDP ve všech zemích EU. Nejsilněji rostly ekonomiky Portugalska (4,9 %), Lotyšska (4,4 %) a Estonska (4,3 %). Příznivý byl ale také vývoj sousedního Rakouska, nadprůměrně se zlepšovala i polská a slovenská ekonomika. K zemím s nižším mezičtvrtletním přírůstkem patřilo Česko (1,0 %) i velké ekonomiky Francie (1,1 %) a Německa (1,6 %). Celkově byl HDP v Evropské unii ve 2. čtvrtletí meziročně vyšší o 13,2 %, na čemž se samozřejmě stejně jako v samotném Česku z velké části podílela nízká základna loňského 2. kvartálu. Všechny země EU tak meziročně ekonomicky rostly. Pohled na předkrizové období ale ukazuje, že reálně HDP v EU zaostává za úrovní roku 2019 o 2,3 %[6]. Ve většině zemí byl HDP reálně nižší než ve 2. čtvrtletí 2019, přičemž nejvíce zaostávaly Španělsko (–6,1 %) a Itálie (–4,0 %). Na předních příčkách tohoto srovnání ale bylo i Česko (–3,7 %) a nadprůměrně se oproti 2. kvartálu 2019 propadaly i Francie (–3,4 %), Německo (–2,9 %) nebo Rakousko (–2,7 %), často země se silným automobilovým průmyslem. Mezi země, kterým se daří vracet k předkrizové úrovni, patřily státy Pobaltí, Irsko, Rumunsko, Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Dánsko a Švédsko.

Graf č. 2  Příspěvky výdajových složek k reálné změně HDP* (objemové indexy, meziroční růst, příspěvky v p. b., HDP v %)

Zdroj: ČSÚ

* po vyloučení dovozu pro konečné užití

Výdaje na tvorbu hrubého kapitálu ve 2. čtvrtletí mezikvartálně vzrostly o 4,3 % a meziročně o 13,0 %. Příspěvek tvorby hrubého kapitálu k meziročnímu růstu HDP dosáhl 1,6 p. b. Především v meziročním srovnání hrála velkou roli změna zásob. Nárůst zásob nedokončené produkce a hotových výrobků průmyslových podniků tak výrazně přispěl k meziročnímu navýšení tvorby hrubého kapitálu[12]. Výdaje na tvorbu hrubého fixního kapitálu mezičtvrtletně narostly o 4,2 % a meziroční navýšení dosáhlo 1,5 %. Investice přitom meziročně vzrostly poprvé od 4. čtvrtletí 2019. Srovnání údajů očištěných o cenové vlivy ukazuje, že investice v letošním 2. čtvrtletí zatím zaostávají za obdobím před příchodem pandemie. Věcné členění tvorby hrubého kapitálu nepřímo dokládá oživení investic nefinančních podniků – mezičtvrtletně se silně zvyšovaly výdaje na dopravní prostředky a zařízení (10,2 %) a zrychlil i přírůstek investic do ICT a ostatních strojů a zařízení (4,8 %). O 1,0 % se zvýšily investice do produktů duševního vlastnictví. Velmi silný byl i přírůstek investic do obydlí, kterým dominují domácnosti (9,9 %). Mírně se mezičtvrtletně navýšily také investice do ostatních budov a staveb (0,3 %). Ve srovnání s loňským 2. čtvrtletím ale nadále zaostávaly investice do ostatních budov a staveb (–4,2 %) i produktů duševního vlastnictví (–0,5 %). Naopak výdaje na obydlí byly vyšší o 9,7 %, na ICT a ostatní stroje a zařízení o 2,7 % a na dopravní prostředky a zařízení o 1,9 %.

Hrubá přidaná hodnota (HPH) se ve 2. čtvrtletí mezičtvrtletně zvýšila o 0,7 %. Ve srovnání s 1. kvartálem se zlepšil výkon většiny odvětví s výjimkou zemědělství
(–3,1 %), peněžnictví a pojišťovnictví (–2,2 %) a činností v oblasti nemovitostí
(–1,2 %). Výrazné mezičtvrtletní oživení naopak vykázalo uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství (3,5 %), které výrazně těžily z uvolnění protiepidemických restrikcí. U ostatních odvětví služeb byly přírůstky mírnější – shodně o 0,8 % vzrostly profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti a odvětví s převahou vládního sektoru, mírně rostly informační a komunikační činnosti (0,3 %) a stagnovaly ostatní činnosti (0,1 %). Zpracovatelský průmysl, který čelil problémům souvisejícím s narušením dodavatelských řetězců, nakonec vzrostl o 1,1 %. Mírně rostla i HPH ve stavebnictví (0,5 %).

Graf č. 3  Příspěvky odvětví k reálné změně HPH (objemové indexy, meziroční příspěvky v p. b., HPH v %)

Zdroj: ČSÚ

Oproti 1. pololetí 2019 se letos HPH nacházela skoro o 4 % níže.

Odvětví, jež nebyla v zásadě pandemickou situací negativně poznamenána, vytvářela skoro třetinu výkonu celé ekonomiky.

Produkce v některých odvětvích propadla za dva roky více než přidaná hodnota.

HPH vzrostla za 1. pololetí 2021 meziročně o 2,7 %, z toho v samotném 2. kvartálu o 8,4 %. Z velké části jde však o efekt nízké loňské základny, primárně vlivem propadu výkonu v odvětví obchodu, oborech vázaných na cestovní ruch a také ve zpracovatelském průmyslu. Oproti 1. pololetí 2019 tak souhrnná HPH letos ztrácela takřka 4 %, skoro dvojnásobek toho pak v samotném odvětví profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti. Ještě hlubší propad postihl stavebnictví (–10,1 %) a především uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství (–14,1 %), jehož výkon se vrátil až na úroveň roku 2016. Některá odvětví ovšem nebyla během pandemie bezprostředně významně dotčena, popř. byla v tomto období jejich role dokonce posílena[16]. V zemědělství, lesnictví a rybářství tak za dva roky vzrostla HPH o osminu, v peněžnictví a pojišťovnictví skoro o desetinu. Významný byl i nárůst v odvětvích se silnou rolí veřejného sektoru[17] (3,9 %) a také v informačních a komunikačních činnostech (6,5 %) – ty patřily během pandemie vůbec k nejvytíženějším, což dokládá i počet odpracovaných hodin[18], který se zde za dva roky navýšil o 12,1 %. V kontrastu s tím se vyvíjelo např. odvětví ostatních služeb[19], kde odpracovaná doba propadla o 22,8 %. Citelný propad produkce, resp. tržeb zde byl patrně zčásti kompenzován i nižší mezispotřebou. HPH se v tomto odvětví totiž za srovnatelné období snížila „jen“ o 4,5 %. Jinak tomu bylo v primárním sektoru ekonomiky či ve finančnictví, kde došlo za poslední dva roky k růstu přidané hodnoty i při poklesu odpracované doby (o 1,4 %, resp. 5,3 %).

Průmyslová produkce vzrostla v 1. pololetí meziročně o 14,7 %, na čemž mělo značný podíl srovnání s velmi nízkou základnou během loňského dubna a května (i vlivem faktického zastavení výroby ve významných provozovnách automobilového průmyslu[22]). Za svým absolutním předpandemickým maximem tak průmysl jako celek stále mírně zaostával[23].

Za výkony z 1. loňského pololetí zaostalo jen několik váhově spíše okrajových průmyslových oborů.

Naopak jen v minimu oborů letos produkce za úrovní z 1. loňského pololetí zaostala. Mezi ně patřilo oděvnictví (–7,0 %) a také výroba nápojů (–1,3 %). Tyto obory jsou bytostně závislé na spotřebě domácností a strádaly tak v důsledku opakovaných nucených uzávěr svých tradičních tuzemských odbytišť i kvůli propadu příjezdového cestovního ruchu. Útlum investiční aktivity podniků za pandemické recese se podepsal na nižší produkci v odvětví opravy a instalace strojů a zařízení (–1,8 %). To v těžbě a dobývání souvisely nižší výkony s dlouhodobou proměnou energetického mixu ekonomiky urychlenou v posledních čtvrtletích i svižným růstem cen emisních povolenek. Produkce zde po loňském hlubokém propadu[25] klesla o 0,9 %. Tyto čtyři výše uvedené obory ale měly letos vlivem své nízké váhy i mírnějších temp na meziroční vývoj produkce v celém průmyslu jen minimální vliv (–0,1 p. b.).

Tržby z přímého vývozu rostly nadále svižněji než tržby z tuzemska.

V chemickém, hutnickém a dřevozpracujícím průmyslu byl růst tržeb významně tažen i vyššími cenami.

Nominální tržby průmyslových podniků[27] se ve 2. čtvrtletí 2021 mezikvartálně zvýšily o 4,1 % a kompenzovaly mírný pokles z počátku roku. Meziročně byly tržby z přímého vývozu vyšší o 38,1 %, tržby z tuzemska o 26,9 %. Zahraniční poptávka tak rostla svižněji než domácí již čtvrtý kvartál v řadě[28]. Celkové tržby narostly nejvíce ve výrobě motorových vozidel (73,3 %), avšak ani to nestačilo plně pokrýt hluboký propad ze 2. čtvrtletí 2020. Více než 50% zvýšení tržeb hlásilo gumárenství a plastikářství, ale také chemický průmysl a hutnictví, u nichž ale sehrál významnou roli cenový růst. Ten pomohl i tržbám ve dřevozpracujícím průmyslu (43,2 %, u přímého vývozu dokonce 50,3 %). Mírné snížení tržeb (do 5 %) registrovali jen výrobci oděvů, farmaceutický průmysl a výrobci počítačů, elektronických a optických přístrojů – ve všech případech výhradně vlivem negativního cenového vlivu.

Růst domácí i zahraniční poptávky během 1. pololetí i v samotném červenci pokračoval. Týkal se výrazné většiny sledovaných oborů.

Krátkodobé vyhlídky průmyslu se během 1. pololetí zlepšovaly. Po silném oživení během druhé poloviny loňského roku letos celková poptávka dále rostla. V 1. čtvrtletí 2021 se hodnota průmyslových zakázek[29] mezikvartálně zvýšila o 1,8 %, v následujícím období o 3,2 %. Příznivý trend se přenesl i do počátku prázdnin, neboť zakázky byly v červenci proti předchozímu měsíci vyšší o 3,1 % a meziročně o 18,9 %[30] (bez významnějších rozdílů mezi domácí a zahraniční poptávkou). Silný růst hlásily chemický průmysl i hutnictví, vyšší poptávku ale signalizovala drtivá většina sledovaných oborů. Využití výrobních kapacit v průmyslu vystoupalo na 88 %, tedy mírně nad úroveň konjunkturního období minulé dekády. Mezi státy EU bylo vyšší jen v Rakousku.

Graf č. 5  Nové zakázky v automobilovém průmyslu a v průmyslu celkem (v běžných cenách, meziročně v %) a využití výrobních kapacit v průmyslu* a vybrané bariéry růstu* (v %, pravá osa)

*Využití průmyslových kapacit i bariéry růstu jsou sezónně očištěny a vyjadřují stav v prvním měsíci daného čtvrtletí. Podniky mohly uvést více hlavních bariér současně.                                                                                   Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Výrazně lépe na tom bylo inženýrské stavitelství, jehož produkce se za 1. pololetí 2021 meziročně zvýšila o 3,4 % (za dva roky dokonce o 12,1 %). Dlouhodobě mu pomáhá pokračující výstavba i modernizace dopravní sítě podpořená zejména prostředky z rozpočtu EU. Přestože celkové kapitálové výdaje státního rozpočtu, jakož i investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury byly letos za prvních osm měsíců meziročně o více než desetinu nižší, celková zásoba práce v oblasti inženýrských staveb zůstává vysoká.

Graf č. 6  Příspěvky odvětví k meziroční změně stavební produkce (v p. b.),
nové stavební zakázky (meziročně v %, pravá osa), saldo indikátoru důvěry ve stavebnictví* (v p. b., pravá osa) a vybrané bariéry růstu* (v %, pravá osa)

Údaje o stavební produkci jsou očištěny o kalendářní vlivy.

*Saldo důvěry i bariéry růstu jsou sezónně očištěny a vyjadřují stav ve druhém měsíci daného čtvrtletí. Podniky mohly uvést více hlavních bariér současně.                                                                                                           Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Saldo důvěry podnikatelů ve stavebnictví letos mírně kolísalo a stále setrvávalo v negativním pásmu lehce pod úrovní z období těsně před počátkem pandemie. Krátkodobá očekávání výrobní činnosti i zaměstnanosti zůstala v srpnu mírně pozitivní. Slabou poptávku pociťovalo jako růstovou bariéru nejméně podniků za poslední dva roky. Naopak nedostatek zaměstnanců sužoval od půle loňského roku stabilně zhruba 40 % podniků. Od konce letošního jara byly firmy stále více limitovány nedostatkem materiálu, což posilovalo cenové tlaky v celém odvětví. Růst stavebních prací očekávalo v nejbližších třech měsících více než 40 % podniků, obdobně jako za konjunktury v roce 2008.

Ve srovnání s 2. čtvrtletím 2019 klesly tržby ve službách o 8,3 %.

Pandemické období posílilo roli informačních a komunikačních činností. Z rozvoje internetového obchodu těžily poštovní a kurýrní činnosti.

Větší vypovídací schopnost má dvouleté srovnání, mimo jiné i proto, že ve 2. čtvrtletí 2019 se souhrnný výkon služeb nacházel na svém konjunkturním maximu. Za toto období tržby ve službách poklesly o 8,3 %. Jediným hlavním odvětvím, jež v tomto období rostlo, byly informační a komunikační činnosti (+6,1 %). Těm nejvíce pomohl svižný růst ve váhově významném segmentu telekomunikací (9,1 %), sílila ale i poptávka po zpracování dat, webových portálech a hostingu, stejně jako v oblasti IT (zpracování dat, poradenství, správa počítačového vybavení). S oblastí IT souvisí i růst ve vydavatelských činnostech (3,4 %), k němuž významně přispělo vydávání softwaru. Z omezení nákupních možností obyvatel během jednotlivých pandemických vln profitovaly poštovní a kurýrní činnosti, v nichž za dva roky vzrostly tržby nejvíce ze všech dílčích odvětví služeb (30,9 %). Dařilo se také skladování (+4,4 %), jemuž pomohlo i rychlé oživení průmyslu ve druhé polovině loňského roku. V rámci služeb pro podniky rostla poptávka po právních a účetnických činnostech.

Důvěra podnikatelů ve službách během 2. čtvrtletí rostla, předpandemické úrovně však dosud nedosáhla.

Situace v dílčích odvětvích služeb byla velmi různorodá.

Během jara se celková důvěra podnikatelů ve vybraných službách zlepšovala, což vyvrcholilo v červnu a červenci (vysoké úrovně z přelomu let 2019 a 2020 však nedosáhla). Srpen přinesl, podobně jako u obchodníků, mírnou korekci směrem dolů, což souviselo hlavně se snížením hodnocení současné ekonomické situace i celkové poptávky. I výhledy na růst podnikatelské činnosti na počátek letošního podzimu se zhoršily. Více než čtvrtina firem stále uvažovala o redukci počtu zaměstnanců. Stav v dílčích odvětvích služeb z pohledu celkové důvěry, poptávky i zaměstnanosti byl dosti různorodý. Projevovaly se přetrvávající problémy v oborech propojených s cestovním ruchem a v posledních měsících i v těch navázaných na průmysl. Nedostatečná poptávka limitovala skoro třetinu podniků ve službách.

Tržby v maloobchodě byly letos po celé 1. čtvrtletí ovlivněny uzavřením části provozoven, což poznamenalo zejména specializované prodejny s nepotravinářským zbožím. V březnu, kdy pandemie koronaviru v Česku vrcholila, došlo k dalšímu zpřísnění vládních restrikcí v oblasti mobility obyvatelstva, což silně utlumilo maloobchodní poptávku po pohonných hmotách. Postupné rozvolňování restrikcí vedlo k tomu, že ve druhé půli května fungoval maloobchod prakticky bez omezení. Jarní režim rozvolňování byl z časového hlediska do značné míry obdobný jako v roce 2020[41].

Hodnota vývozu zboží v 1. pololetí roku 2021 dosáhla 1 995,2 mld. korun, což bylo meziročně více o 390,1 mld. korun (24,3 %). Masivní meziroční nárůst byl z velké části způsoben srovnáním s loňskými jarními měsíci, během kterých se zastavila výroba ve velké části domácího a zahraničního průmyslu, což bylo také doprovázeno propadem zahraničního obchodu. Také proto většina ze zaznamenaného přírůstku připadla na 2. čtvrtletí roku, které bylo loni reakcí na pandemii nejvíce zasaženo. Hodnota vývozu ve 2. kvartálu 2021 činila 1 016,2 mld. korun a jeho meziroční nárůst vyšplhal na 293,0 mld. (40,5 %).

Co se týká odvětvové struktury, nejvíce v 1. pololetí 2021 k meziročnímu nárůstu vývozu přispěla motorová vozidla (+152,0 mld. korun, 39,1 %), přičemž většina tohoto přírůstku připadla na 2. čtvrtletí (+117,9 mld., 79,0 %). Srovnání s loňským hlubokým propadem ovlivnilo i výsledky dalších důležitých vývozních artiklů za 1. pololetí – výrazně se navýšil export elektrických zařízení (+40,4 mld. korun, 29,4 %), strojů a zařízení (+32,6 mld., 17,9 %), pryžových a plastových výrobků (+20,5 mld., 24,0 %) a kovodělných výrobků (+19,5 mld., 18,7 %). Hodnota exportu chemických látek a přípravků často kolísá spolu s cenami ropy, s čímž se dá spojit i velká část letošního navýšení (+24,6 mld. korun, 31,2 %). Silně se zvýšil i vývoz počítačů, elektronických a optických přístrojů (+21,4 mld. korun, 12,3 %), i když segment loni nebyl tak silně zasažen pandemií jako jiné artikly. U většiny zmíněných druhů zboží (výjimkou byly počítače, elektronické a optické přístroje) také ve 2. čtvrtletí export výrazně zrychlil.

Kromě obnovy po pandemickém propadu měl na hodnotu dovozu v 1. pololetí vliv i nárůst cen některých surovin. To je patrné zejména u navýšení dovozu základních kovů (+42,5 mld. korun, 37,9 %), které značně překonalo pandemický propad, i ropy a zemního plynu (+17,2 mld. korun, 48,6 %). Spolu s cenami ropy se prudce zvýšil i dovoz chemických látek a přípravků (+39,9 mld. korun, 30,8 %). U všech hlavní porce přírůstku připadla na 2. kvartál. Jinak měl největší meziroční přírůstek v 1. pololetí dovoz motorových vozidel (+81,9 mld. korun, 38,8 %), elektrických zařízení (+46,3 mld., 36,1 %) a strojů a zařízení (+26,6 mld., 17,3 %).

Nejvíce ve směru zlepšení bilance působil obchod s motorovými vozidly (+70,1 mld. korun), kovodělnými výrobky (+7,5 mld.) a počítači, elektronickými a optickými přístroji (+6,2 mld.). Naopak velké zhoršení bilance vykázal obchod se základními kovy (–22,0 mld. korun), ropou a zemním plynem (–18,9 mld.), chemickými látkami a přípravky (–15,3 mld.) a základními farmaceutickými výrobky (–11,4 mld.). Ve 2. čtvrtletí byla skladba bilance podobná – hlavní podíl na jejím zlepšení měl obchod s motorovými vozidly (+51,8 mld. korun). Zhoršení se naopak týkalo ropy a zemního plynu (–19,3 mld. korun), základních kovů (–18,8 mld.) a chemických látek a přípravků (–13,1 mld.).

Růst cenové hladiny zrychlil.

Celkový meziroční nárůst cenové hladiny v ekonomice podle deflátoru HDP ve 2. čtvrtletí dosáhl 4,3 %. To je zrychlení oproti 1. čtvrtletí. Mezičtvrtletní nárůst cenové hladiny zrychlil na 1,5 %. Výrazně zrychlilo meziroční tempo cenového růstu spotřebních statků (3,9 %), a to jednak těch spotřebovávaných domácnostmi (2,1 %), ale hlavně v případě vládních institucí (7,4 %). Kapitálové statky meziročně zdražily o 3,5 %. Směnné relace oslabily na 100,7 %. Oslabení se týkalo směnných relací obchodu se zbožím (100,9 %), ale i se službami (99,0 %).

Graf č. 9  Ceny ve vybraných oddílech indexu spotřebitelských cen (meziročně v %)

Zdroj: ČSÚ

Dál silně rostly ceny tabákových výrobků.

Ceny potravin a nealkoholických nápojů meziročně klesaly.

Ve směru meziročního poklesu spotřebitelských cen výrazněji působily jen potraviny a nealkoholické nápoje. Jejich ceny meziročně klesly o 0,8 %. Vliv měl zejména pokles cen masa o 2,6 % a dále ovoce (–4,2 %) i zeleniny (–5,8 %). K růstu cen potravin naopak přispěl silný nárůst u olejů a tuků (11,6 %). Jen mírně se navýšily ceny pekárenských výrobků a obilovin (0,7 %). Snížily se i ceny pošt a telekomunikací
(–0,3 %).

Růst cen bytů dál zrychloval.

Graf č. 11  Ceny hlavních skupin průmyslových výrobců (meziroční změna, v %, podle klasifikace CPA)

Zdroj: ČSÚ

Ceny průmyslových výrobců v EU meziročně rostly mimořádně silně.

Ceny zemědělské výroby vzrostly.

Ceny zemědělské výroby se meziročně zvýšily o 3,8 %. Jde o první přírůstek od 3. čtvrtletí 2019. Výrazně posílil přírůstek cen rostlinné výroby (8,9 %). Přispěl k tomu 12,0% nárůst cen obilovin, kde se výrazně zvýšily ceny pšenice (16,2 %) i kukuřice (22,2 %). Posílení dynamiky bylo vidět také u průmyslových plodin (10,8 %), z toho olejniny zdražily o 11,0 % (především řepka). Ceny krmných plodin se zvýšily o 2,1 %. Naopak ceny zeleniny a zahradnických produktů klesly o 4,4 %, brambor o 15,5 % a ovoce o 5,2 %. Ceny živočišné výroby dál klesaly, ale jejich meziroční propad se ve 2. čtvrtletí zmírnil na 1,6 %. Především pod vlivem cen prasat se totiž zmírnil hluboký pokles u hospodářských zvířat (–7,3 %). Ceny živočišných výrobků vzrostly o 3,1 %, z toho ceny mléka o 2,9 % a vajec o 4,6 %.

Směnné relace byly poprvé po více než dvou letech záporné.

Meziročně vyšší zaměstnanost byla tažena zejména veřejnými službami a informačními a komunikačními činnostmi. Silná poptávka po pracovnících se projevovala rovněž ve stavebnictví.

Hospodářské oživení ve druhém letošním čtvrtletí se pozitivně promítlo i v počtu pracovníků v drtivé většině hlavních odvětví. K mezikvartálnímu růstu zaměstnanosti nejvíce přispěly profesní, vědecké, technické a administrativní činnosti (+12 tis.) a průmysl (+11 tis.). V obou případech jde o odvětví, jejichž relativní úbytky zaměstnanosti byly vloni hlubší než v celé ekonomice. K meziročnímu růstu celkové zaměstnanosti pomohlo ve 2. čtvrtletí (obdobně jako po celé pandemické období) nejvíce odvětví veřejná správa, obrana, vzdělávání, zdravotní a sociální péče (+30 tis.). Relativně nejsilněji ale rostly dlouhodobě prosperující informační a komunikační činnosti (5,2 %), v nichž se jako v jednom z mála odvětví navyšovaly i počty podnikatelů. Dařilo se rovněž stavebnictví, v němž mírný loňský růst zaměstnanosti pokračoval (+2,0 %). Dlouhodobě vysoká poptávka po pracovní síle tu byla do značné míry saturována náborem ze zahraničí. Počet cizinců pracujících v Česku v zaměstnaneckém postavení navzdory stále administrativně náročné vízové proceduře v posledních měsících rostl. Letos v červnu dosáhl rekordních 682 tis. a meziročně byl vyšší o 13 %, z drtivé většiny zásluhou zaměstnanců z Ukrajiny[53].

Během 1. pololetí rostl podíl podniků plánujících navýšení počtu svých zaměstnanců.

Problém s náborem pracovní síly sužoval hlavně stavebnictví, v posledních měsících narůstal i v průmyslu.

Dle konjunkturálních průzkumů vystoupala v červnu 2021 krátkodobá očekávání podniků v oblasti zaměstnanosti nejvýše od počátku pandemie. Pozitivní byla ve většině odvětví vyjma některých oblastí služeb – např. letecké dopravy, vydavatelských činností, telekomunikací i peněžnictví. Zvýšení počtu zaměstnanců plánovalo na období 3. čtvrtletí shodně okolo 15 % respondentů v průmyslu, stavebnictví či obchodu. Nedostatek zaměstnanců limituje hlavně podniky ve stavebnictví, kde zůstává poslední tři roky nejvýznamnější růstovou bariérou. Od počátku letošního roku má s náborem pracovníků stále větší obtíže i průmysl[55]. Naopak v terciárním sektoru se stále řada odvětví potýkala především se slabší poptávkou po službách. Problém s nedostatkem zaměstnanců tak pociťovaly ve větší míře jen firmy v administrativních a podpůrných činnostech, pozemní dopravě či kurýrních činnostech – vždy ale s nižší intenzitou než před započetím pandemie.

Nezaměstnanost se ve 2. čtvrtletí při souběžném útlumu vládních stabilizačních programů snížila.

Počet i podíl dlouhodobě nezaměstnaných se ovšem zvýšil.

Obecná míra nezaměstnanosti[56] (ve věku 15 až 64 let) na počátku roku mírně rostla a letos v březnu dosáhla bezmála čtyřletého maxima (3,5 %). Ve 2. čtvrtletí došlo při plném znovuotevření ekonomiky k pozitivnímu obratu a v červnu již bylo bez práce jen 2,4 % ekonomicky aktivních mužů, resp. 3,5 % žen[57]. Výrazné utlumení vládních stabilizačních programů[58] se tak v oblasti nezaměstnanosti v tomto období negativně neprojevilo. Ve srovnání s úrovní těsně před pandemií (z února 2020) se více zhoršila pozice žen (+1,6 p. b.) než mužů (+0,6 p. b.). Postavení žen komplikuje fakt, že řada odvětví služeb silně zasažených útlumem poptávky během pandemie se vzpamatovává pomalu a nové pracovníky nabírat zatím neplánuje. I nabídka zkrácených pracovních úvazků patrně zatím nedosáhla úrovně z roku 2019[59]. Míra nezaměstnanosti mezi mladými do 25 let ale klesla na 7,0 % (podobně u mužů i žen) a byla tak nejnižší od loňského dubna. Dlouhodobě nezaměstnaných ale meziročně přibylo, jejich podíl na celkové nezaměstnanosti se ve 2. čtvrtletí přiblížil ke 30 %, tedy k běžným hodnotám z konjunkturního roku 2019. Z regionů sužovala celková nezaměstnanost nejvíce Karlovarský kraj (5,6 %), což platilo po celé pandemické období.

Obavy lidí z růstu nezaměstnanosti se ve 2. čtvrtletí snížily na úroveň viditelnou v období před pandemií.

Větší převis uchazečů o práci nad volnými místy hlásily zpravidla jen okresy postižené útlumem těžby uhlí.

Obavy domácností z růstu nezaměstnanosti (v nejbližších dvanácti měsících) během 2. čtvrtletí prudce oslabily a vrátily se na nízkou úroveň ze 2. poloviny roku 2019. Letošní prázdninové období tento stav jen stvrdilo. Oživení na trhu práce dokládá i rostoucí počet volných pracovních míst. Na konci července 2021 nabízely úřady práce v ČR 385 tis. pozic, meziročně o 24 tis. více (resp. o 12 tis.[60] více než ve stejném měsíci roku 2019). Ačkoli počet dlouhodobě neobsazených míst zůstává vysoký, jejich podíl na celkové nabídce práce byl nejnižší za posledních jedenáct čtvrtletí[61]. Podíl míst s minimálními kvalifikačními nároky dále stoupal, základní vzdělání tak postačovalo uchazečům již u 74 % nabízených pozic[62]. To souviselo s rychlým pokrizovým oživením v průmyslu[63]. Ve srovnání s loňským červencem se ovšem mírně rozšířila rovněž nabídka pro uchazeče s maturitním a vyšším vzděláním (+2,5 tis. míst). Ve většině okresů přetrvával převis nabízených míst nad počtem registrovaných uchazečů o práci. Ztíženou pozici měli naopak nezaměstnaní hlavně v Moravskoslezském a Ústeckém kraji, zejména v oblastech s útlumem těžby uhlí[64].

Mzdový růst v ekonomice byl během pandemického období rozkolísaný, především vlivem rozdílného počtu odpracovaných hodin. Zatímco v 1. čtvrtletí 2021 se průměrná mzda ve srovnání s ještě standardní loňskou základnou zvýšila nominálně o 3,3 %, ve 2. čtvrtletí její tempo akcelerovalo na 11,3 %. Hrubá měsíční mzda tak činila 38 275 korun. I po zohlednění svižného růstu spotřebitelských cen se mzda reálně zvýšila o rekordních 8,2 %. Evidenční počet zaměstnanců souběžně narostl (o 0,7 %, resp. 29 tis.), poprvé od počátku roku 2019. Výrazně nerovnoměrný dopad pandemické krize, rozdílná rychlost následného hospodářského oživení, jakož i způsob odměňování v rozpočtové sféře vedly k tomu, že mzdové rozdíly mezi odvětvími a patrně i uvnitř mnohých z nich se prohloubily.

Prorůstově působilo na výši mezd napětí na pracovním trhu spojené s nízkou nezaměstnaností a vysokým počtem dlouhodobě neobsazených pracovních míst. Nedostatek zaměstnanců tak limitoval produkci v řadě významných odvětví. Opačný vliv mělo patrně snížení efektivního zdanění u pracovníků, jež firmám umožnilo udržet vysokou zaměstnanost při nižším tlaku na růst nákladů práce. Část zaměstnavatelů zejména v tržních odvětvích tak zohlednila fakt, že lidem stoupnou čisté výdělky i bez zvyšování hrubých mezd. Mzdovou úroveň navíc stále ovlivňoval i výpadek mzdy zaměstnanců pobírajících ošetřovné či náhradu mzdy během karantény.

Mimo zdravotnictví vzrostly letos ve 2. čtvrtletí meziročně průměrné mzdy nejvíce vesměs v odvětvích, která byla vloni nejcitelněji zasažena nastupující pandemií – ubytování, stravování a pohostinství (+17,3 %), ostatní činnosti (+19,2 %), administrativní a podpůrné činnosti (+12,3 %) a zpracovatelský průmysl (+11,3 %). Výjimkou byly kulturní, zábavní a rekreační činnosti, kde podprůměrné mzdové tempo přetrvalo. Situace ve většině odvětví vázaných na cestovní ruch je ale stále obtížná, o čemž svědčí pokračující pokles počtu zaměstnanců i skromnější navýšení mezd oproti předpandemické úrovni[68]. I dosažená výše mezd se v těchto odvětvích stále nachází citelně pod hladinou celé ekonomiky a např. v ubytování, stravování a pohostinství byla oproti finančnictví jen na třetinové úrovni.

Graf č. 14  Průměrná nominální a reálná mzda a mzdový medián (meziročně, v %)

*Zahrnuje odvětví s významnou rolí státu: Veřejná správa a obrana, povinné sociální zabezpečení; Vzdělávání; Zdravotní a sociální péče; Kulturní, zábavní a rekreační činnosti.                                                                                Zdroj: ČSÚ

Medián mezd čítal ve 2. čtvrtletí u mužů 34,5 tis. korun, u žen 30,0 tis. korun. Meziročně nadále posilovaly více výdělky žen (13,2 %) než mužů (10,1 %), zejména vlivem rychlého růstu v oblasti vzdělávání, zdravotní a sociální péče. Podobně jako v předchozích dvou čtvrtletích se výdělky vysokopříjmových zaměstnanců meziročně navýšily relativně svižněji než nízkopříjmových. Celková mzdová diferenciace se tak dále mírně prohlubovala.

Sazby na mezibankovním trhu se loni snižovaly spolu s měnověpolitickými úrokovými sazbami, ale následně zůstávaly téměř rok neměnné. Změny v nastavení měnové politiky je ovlivnily a tříměsíční sazba PRIBOR se v červnu zvýšila o 0,11 p. b. na 0,48 %. Méně dramaticky než v předcházejících měsících se vyvíjely úrokové sazby na vládních dluhopisech. Ty se po výrazném nárůstu v 1. kvartálu měnily jen mírně. Sazba u dluhopisů s nejkratší, dvouletou splatností byla ke konci června na 0,69 %, u střednědobých dluhopisů mírně vzrostla na 1,55 % a úročení dluhopisů s dlouhodobou splatností kleslo na 1,67 %.

Úvěry pro domácnosti zdražily.

Výrazně zrychlil růst objemu úvěrů na bydlení.

Úrokové sazby úvěrů pro domácnosti se ve 2. čtvrtletí zvyšovaly. O 0,34 p. b. na 7,31 % mezičtvrtletně narostlo i průměrné úročení úvěrů na spotřebu, což bylo první navýšení od konce roku 2019 a největší od 4. čtvrtletí roku 2012. V případě úvěrů na bydlení úrokové sazby rovněž rostly. Průměrně byly úvěry na nákup bytové nemovitosti ke konci června úročeny 2,2 %, což je oproti březnu o 0,14 p. b. více. Nárůst byl zaznamenán u všech fixací. Dynamika objemu úvěrů poskytnutých domácnostem zrychlila spolu s rozvolněním obchodu a služeb. To je patrné hlavně na spotřebních úvěrech, které meziročně rostly o 2,7 % po předchozí stagnaci. Stále jde ale o velmi mírný růst, který může souviset s nižší potřebou úvěrového financování v situaci, kdy se části domácností v posledním roce podařilo naakumulovat hotovost. Zrychlil i růst objemu úvěrů na bydlení – meziroční přírůstek o 9,5 % byl nejvyšší od 2. čtvrtletí 2017. Z podrobnějších údajů přitom vyplývá, že zatímco loni ve 2. čtvrtletí hrála výraznou roli v nárůstu tzv. ostatní nová ujednání související s úvěrovým moratoriem[70], nyní velmi rychle nabývají na objemu především čisté nové úvěry. Celkové zadlužení domácností meziročně vzrostlo o 7,7 %, nejvíce od 3. čtvrtletí 2009. Z toho se zadlužení na bydlení zvýšilo o 9,5 % (nejvíce od 1. čtvrtletí 2010) a zadlužení na spotřebu o 1,9 %.

Graf č. 15  Tržní úrokové sazby (v %)

Zdroj: ČNB

Celkové příjmy SR se v 1. pololetí 2021 meziročně mírně zvýšily o 1,9 % (resp. 13 mld. korun). Bylo tomu tak ale i vlivem nižší loňské základny, neboť předkoronavirové úrovně příjmy letos dosud nedosáhly[73]. Na meziroční růst působil především vyšší výběr pojistného na sociální zabezpečení (díky dobré kondici pracovního trhu i výplatě mimořádných odměn zejména zdravotnickým pracovníkům) a silnější inkaso korporátní daně. Souhrnný celostátní výběr daní (bez pojistného) na úrovni všech veřejných rozpočtů se letos nacházel o 4,4 % nad úrovní prvního loňského pololetí, až v červnu ale mírně převýšil i odpovídající předkoronavirovou úroveň (z června 2019). Nedaňové a kapitálové příjmy a transfery SR v letošním pololetí poprvé od roku 2017 klesly (o 7,8 %), a to jak vinou mírně nižších příjmů z rozpočtu EU, tak zejména proto, že plánovaný převod prostředků privatizačního účtu do SR (10 mld. korun) se letos, na rozdíl od loňského roku, dosud neuskutečnil[74].

Inkaso spotřebních daní propadlo meziročně o více než desetinu a za rozpočtovým očekáváním notně zaostávalo.

Celkové příjmy SR ze spotřebních daní v 1. pololetí propadly o více než desetinu (za dva roky dokonce o šestinu). Jejich výběr tak na rozdíl od DPH dosud letos za rozpočtovým očekáváním citelně zaostával. Projevilo se výrazné snížení inkasa u daně z minerálních olejů (meziročně o pětinu), v důsledku slabších přepravních výkonů zejména v osobní dopravě umocněné nově zavedeným snížením sazby daně u motorové nafty[76]. Skoro polovina meziročního poklesu výběru všech spotřebních daní šla letos na vrub slabšího inkasa u tabákových výrobků (–14 %). V samotném 2. čtvrtletí však výběr kopíroval loňskou úroveň, neboť se již začal výrazněji projevovat dopad růstu daňové sazby a patrně i oživení přeshraničních nákupů. Výběr váhově méně významné daně u piva klesal v obou letošních čtvrtletích, naopak u daně z lihu došlo během 2. čtvrtletí k pozitivnímu obratu. Příznivý efekt znovuotevření restauračních zařízení, jakož i pozvolného oživení cestovního ruchu by se ale měl ve výběru spotřebních daní naplno projevit až během letního období.

Snížení daňového zatížení práce^[78] představovalo klíčový faktor vedoucí k tomu, že celostátní inkaso daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti propadlo meziročně téměř o třetinu a dosáhlo nejnižší pololetní úrovně za posledních devět let (58,3 mld. korun). Na výši inkasa nadále působily i vyplacené kompenzační bonusy (zejména OSVČ), jejich negativní rozpočtový dopad byl ale letos ve srovnání s 1. pololetím 2020 skoro o polovinu slabší.

Celkové výdaje SR posílily v 1. čtvrtletí meziročně o 10,2 %, v následujícím kvartálu o 8,5 %. V úhrnu převýšily předpandemickou úroveň z 1. pololetí 2019 dokonce o 27,9 % (+213 mld. korun). Fiskální expanze byla letos dosud tažena výhradně běžnými výdaji, jejichž meziroční růst (o 88,3 mld.) lze dát z velké většiny do přímé souvislosti s opatřeními kompenzujícími negativní důsledky pandemie (na podniky, jednotlivce i obce) či s podporou zatíženého zdravotnického systému[79]. To lze vysvětlit tím, že zatímco v první půli loňského roku se velká část rychle přijatých protipandemických opatření soustředila na daňovou oblast včetně pojistného (odklady, zrušení či individuální úprava výše placených záloh, vratky formou kompenzačních bonusů), letos šlo primárně o výdaje do zdravotnictví (odměny pracovníkům, vyšší platby za státní pojištěnce) i široké spektrum podpůrných programů pro zasažené podniky i organizace.

Čerpání nedůchodových sociálních dávek se meziročně snížilo. Oproti předpandemické úrovni bylo ale znatelně vyšší.

Růst objemu dávek hmotné nouze pokračoval, u podpor v nezaměstnanosti se ale ve 2. čtvrtletí zastavil.

Ačkoliv sociální dávky tradičně představují váhově dominantní výdaj SR, růst jejich čerpání zůstal letos ve stínu výdajů přímo souvisejících s pandemií[82]. Na tyto dávky putovalo v 1. pololetí meziročně jen o 3,7 % (12,6 mld. korun) více. Na rozdíl od většiny loňského roku vykázaly v letošním 1. pololetí vyšší tempo výdaje na důchody (+5,7 %) než na ostatní sociální dávky (–2,0 %)[83]. O pokles jejich čerpání se nejvíce zasloužily dávky plynoucí z nemocenského pojištění (–5,0 %)[84]. Stalo se tak přesto, že výdaje na většinu nemocenských dávek meziročně vzrostly. Klíčovým se ovšem ukázalo letošní jarní znovuotevření škol, které utlumilo potřebu dávek ošetřovného, jejichž čerpání v loňském 2. čtvrtletí kulminovalo. Meziročně méně vydal letos SR i na dávky státní sociální podpory, a to díky příznivému vývoji takřka všech druhů dávek, včetně těch příjmově testovaných. Zhoršenou příjmovou situaci některých domácností ale naznačuje vyšší čerpání dávek hmotné nouze, jež bylo patrné již pátý kvartál v řadě. Zlepšení celkové situace na trhu práce ve vazbě na ústup pandemie se promítlo do vyplacených podpor v nezaměstnanosti. Jejich objem se letos v období od května do června meziročně snížil skoro o pětinu[85].

Strmý růst investic ze SR se po třech letech zastavil.

Příjmy ČR z rozpočtu EU byly i přes meziroční pokles druhé nejvyšší za posledních pět let.

Kapitálové výdaje čítaly v 1. pololetí 60 mld. korun, tedy méně než třetinu celoročního rozpočtového cíle. Po třech letech silného meziročního růstu se letos snížily o 8,7 %. Na všech výdajích SR se však tato položka podílela více než 6 %. To v rámci všech 1. pololetí stále představovalo druhou nejvyšší hodnotu za posledních pět let. Nejvyšší podíl dosud realizovaných investic směřoval tradičně do dopravní infrastruktury, především na projekty spolufinancované z evropských fondů. Celkové příjmy ČR z rozpočtu EU v 1. pololetí činily 71,5 mld. korun, meziročně klesly o 8 %. Přispěly k tomu hlavně nižší příjmy ze strukturálních fondů (–18 %) a objemově méně významné příjmy na rozvoj venkova (–19 %). K menším poklesům ale došlo i u všech ostatních hlavních programových oblastí. Po zohlednění mírného navýšení odvodů ČR do rozpočtu EU (+3 %) dosáhla celková čistá pozice ČR vůči Unii 38,7 mld. korun, což představovalo druhé nejvyšší pololetní saldo za posledních pět let.

Dynamický růst státního dluhu pokračoval. Za 1. pololetí ale vzrostl méně než ve stejném loňském období.

Výdaje na obsluhu státního dluhu po příznivém vývoji v letech 2019 i 2020 opět rostly.

Silně rostoucí potřeba financování vázaná na nutnost pokrytí krizového schodku SR vyústila v akceleraci státního dluhu. Ten vystoupal na konci června na rekordních 2 416 mld. korun a meziročně posílil o osminu. Od počátku letošního roku se navýšil o 366,5 mld., což bylo ale méně než bezprecedentní skok ve shodném loňském období (+516,7 mld.). I v letošním vývoji se projevila tradiční silná emisní činnost v oblasti státních dluhopisů[88] soustředěná primárně do první čtvrtiny roku, jež umožnila plně pokrýt letos plánované splátky dluhu. Vlivem splátek klesla korunová hodnota vnějšího dluhu na konci pololetí meziročně o více než čtvrtinu a na celkovém zadlužení se podílela jen 6,6 %. Čisté výdaje na obsluhu státního dluhu[89] dosáhly v pololetí 18,6 mld. korun, meziročně skoro o polovinu více. Trend poklesu výdajů na státní dluh viditelný v letech 2019 i 2020 se zastavil. To souviselo s nárůstem celkové zadluženosti i vyššími výnosy státních dluhopisů, patrnými již na konci loňského roku.

Schodek hospodaření vládních institucí se oproti konci roku 2020 v EU mírně snížil, v Česku narostl.

Míra zadlužení vzrostla oproti předpandemické úrovni nejvíce v zemích jižní Evropy. Růst v ČR byl v kontextu zemí s nižší úrovní zadlužení poměrně silný.

Schodek hospodaření sektoru vládních institucí v zemích EU (po sezónním očištění) se po rekordním propadu v počáteční fázi pandemie (na –11,8 % HDP ve 2. čtvrtletí 2020) částečně stabilizoval. V první čtvrtině letošního roku činil –6,8 % HDP a na rozdíl od Česka doznal ve srovnání s posledním loňským čtvrtletím pozitivního posunu. Mezičtvrtletní prohloubení deficitu sice letos zaznamenaly např. i Polsko a Německo, výše jejich schodku byla ovšem ve srovnání s ČR mírnější (–2,6 %, resp. –6,0 % HDP). Hluboké schodky (na úrovni ČR) sužovaly na počátku letošního roku také Španělsko, Francii, Maďarsko či Rumunsko. Naopak přebytek hospodaření vykázaly jen Dánsko a Lucembursko. Nepříznivý vývoj veřejných rozpočtů se logicky promítl v oblasti dluhu. Míra zadlužení VI v Unii vzrostla již na počátku loňského roku a po výrazné akceleraci ve 2. čtvrtletí (nad úroveň maxima z hospodářské recese 2013) pokračovala v mírnějším růstu až na 92,9 % HDP (v 1. čtvrtletí 2021). Oproti konci roku 2019 se letos zadlužení zvýšilo ve všech státech Unie, nejvíce v zemích jižního křídla eurozóny, které patřily v tomto ohledu k nejpostiženějším ještě před vzplanutím pandemie. Ze „středně zadlužených ekonomik“ zaznamenalo v tomto období nejméně příznivý vývoj Slovinsko (ze 65,6 % na 86,0 % HDP). Mezi státy plnícími maastrichtské dluhové kritérium si vedly nejhůře Malta (+17,0 p. b., na 59,0 % HDP) a Česko (+14,1 p. b.).