Vede nerovnost příjmů k nerovnosti bohatství? Švédský, americký a italský vzorec

Měla by být nějaká vazba mezi nerovností v příjmech a nerovností v bohatství? Touto otázkou se zabývá Tim Taylor a čerpá z nové studie, kterou zpracovali Fabian T. Pfeffer a Nora Waitkus. Ekonom tvrdí, že uvedená vazba ve Spojených státech skutečně existuje. Je tomu tak ale i v jiných zemích?

Zmíněná studie pracovala s daty ze zemí Severní Ameriky a Evropy a nerovnost měřila pomocí takzvaného Giniho indexu a také za pomoci podílu, který má na příjmech a bohatství horních 5 % populace. První z následujících dvou grafů konkrétně porovnává Giniho koeficienty u příjmové nerovnosti a nerovnosti v bohatství, druhý graf porovnává koncentraci příjmů a bohatství u zmíněných horních 5 %:

Spojené státy se skutečně nachází v pravé horní části obou grafů. Jde tedy o zemi s vysokou nerovností v příjmech i bohatství. Pokud ale dáme Spojené státy stranou, „nezdá se, že by mezi příjmy a bohatstvím panovala nějaká korelace“. Přerušované přímky v grafech jsou přitom proloženy body včetně dat z USA, plné přímky bez Spojených států.

Taylor poukazuje na to, že například Švédsko a Norsko „nejsou moc pozadu za USA, co se týče nerovnosti v bohatství, ale příjmová nerovnost je u nich nízká.“ Naopak ve Španělsku a Itálii nejsou daleko za USA na straně příjmové nerovnosti, ale opak platí o nerovnosti v bohatství. Sami autoři studie uvádějí, že mezinárodní rozdíly v příjmové nerovnosti neříkají v podstatě nic o tom, jaká je nerovnost v bohatství. Naopak, řada zemí, která může být považována na straně příjmů za egalitářské, takové vůbec nejsou na straně rovnosti v bohatství.

Určitým vodítkem k interpretaci dat může být podle ekonomů pohled na hlavní složky bohatství. Konkrétně se zdá, že značnou roli hraje to, jak velká část bohatství leží v nemovitostech. Právě distribuce bohatství v této jeho složce do značné míry vysvětluje celkovou pozici země na straně nerovnosti v bohatství.

Míra nerovnosti v příjmech není indikací míry nerovnosti v bohatství, protože tu do značné míry ovlivňuje vlastnictví nemovitostí. Taylor na závěr ale poukazuje na to, že pokud někdo pracuje ve firmě, která se zavázala platit mu jeho důchod, není takový závazek považován ve studii jako součást bohatství. Jestliže ale zaměstnavatel přispívá na důchodový účet, ze kterého bude zaměstnanec ve své penzi čerpat, jde o součást počítaného bohatství. Mezi jednotlivými zeměmi přitom může existovat rozdíl v míře využívání jednotlivých systémů a Taylor poukazuje na to, že ve Spojených státech by se zmíněná situace měnila, pokud by byly brány do úvahy vládní závazky týkající se výplaty penzí.

Zdroj: The Conversable Economist, The Wealth Inequality of Nations