Má QE ještě smysl?

Politico zveřejnilo zajímavou úvahu o současném programu nákupu aktiv ze strany americké centrální banky. Jak k ní píše na stránkách The Money Illusion monetarista Scott Sumner, „někteří ekonomové správně poukazují na to, že americké hospodářství už nepotřebuje poptávkovou stimulaci“. Robert Perli na stránkách Politica ale dodává, že Fed může s QE pokračovat proto, aby si udržel svou důvěryhodnost.

Perli jako bývalý ekonom Fedu a zakladatel společnosti Cornerstone Macro konkrétně tvrdí, že efekty, které QE přináší, jsou chápány nesprávně. Podle něj trhy reagují na nákupy už ve chvíli, kdy jsou oznámeny. Právě tehdy dojde k posunu cen a sazeb, poté již QE nemá žádný další dopad, jde jen o to, že Fed provádí to, co slíbil a na co trhy již reagovaly.

Pokud by tedy Fed zvažoval, zda je dalšího QE třeba, mohl by dospět k závěru, že ne. Jenže před časem QE nutné bylo a když jej Fed ohlásil, nikdo se nedomníval, že skončí po měsíci či dvou. Očekávání byla nastavena na to, že bude pokračovat delší dobu, a právě to pohnulo na samém počátku celého procesu odpovídajícím způsobem s cenami a sazbami na trzích. Právě ona očekávání byla klíčovou součástí celého procesu a byla důvodem, proč QE „bylo tak efektivní“. Lidé prostě čekali, že půjde o velký objem nakoupených aktiv a to se promítlo do jejich činů.

Sumner k tomu píše, že on si nemyslí, že očekávání jsou vším, ale „podobně jako Nick Rowe se domnívá, že představují 99 % monetární politiky.“ „Chci zdůraznit, že nejsem fanda toho, aby Fed sliboval, že provede QE v určité výši. Podle mě by měl slíbit, že provede QE v takové velikosti, aby udržel adekvátní očekávání ohledně inflace či ještě lépe ohledně vývoje nominálního produktu,“ píše ekonom. S tím, že když se ale Fed rozhodl pro konkrétní program nákupu aktiv, je třeba brát v úvahu nutnost dodržet slib, kterým se trhy řídily.

Sumner se také krátce věnuje diskusi o tom, co Fed nakupuje a jaké to má dopady. Vedle vládních obligací totiž centrální banka kupuje i takzvané MBS, tedy cenné papíry provázané s hypotéčními úvěry. Ekonom poukazuje na to, že na tyto cenné papíry jsou poskytovány garance ze strany ministerstva financí. Ve výsledku tak „neexistuje velký rozdíl mezi tím, zda Fed nakupuje MBS či vládní obligace“. Sumner míní, že sice nejde o dokonalé substituty, ale rozdíly mezi nimi nejsou tak velké, aby to působilo nějakou významnou distorzi v ekonomice.

Zdroj: The Money Illusion, Politico