Začala vysoká hra o ČRa!

Kdo v poslední době vážně sleduje dění okolo ČRa se asi nestačí divit. I když se většina analytiků a komentátorů shoduje na tom, že "Radiokomunikace jsou podhodnocené",  další reakce jsou už naprosto protichůdné. Logika věci velí v podobných situacích nakupovat, skeptici se zaštítili slovy o "různých spekulacích, které zvýšily likviditu a o rizikovosti tohoto titulu" (a dají se přidat i další hrozby, například neplnění podmínek a odchod z prestižní obchodní skupiny SPAD) a označují nákupy za "předčasné".

V okamžiku kdy ovšem použijeme slovo "předčasné" musí následovat otázka: Pro hoho? Pro toho, kdo ještě nic nemá, nebo pro toho, kdo pomalu a v tichosti nakupuje, přesněji "skupuje", ale ještě nemá dost? Hledáme-li správnou odpověď zalistujme v nedávné, leč přece jenom už trochu vzdálenější (a tedy trochu zapomenuté) minulosti, budeme možná chytřejší.

Ještě než začal boj o lukrativní privatizaci ČRa, hvořili renomovaní odborníci o cenách firmy okolo 1500 Kč, ale za jistých podmínek i o 2500 Kč za akcii. Pak se začalo privatizovat. "Startovací" cena byla tenkrát okolo 1200 Kč, pak klesla - pod ní nikdy nepůjdeme! - na zhruba 900 Kč. Potom následovalo období "hrůzostrašných scénářů", ve kterém se podařilo cenu srazit až na prodejní úroveň okolo 400 Kč.

Logika věci (co to je, viďte?) říkala: No dobře, kupec si pomohl cena musí jít nahoru. Tento argument ke zdůvodnění neúspěšného prodeje používal tenkrát dokonce i tehdejší ministr financí. Jenže, logika nelogika, cena šla dále dolů a odborníci děsili drobné investory dalšími strašidelnými zprávami o cizích zemích a kontinentech (znovu otázka: kdo hlídá pořádek na domácím akciovém trhu, KCP?). Tak se cena dostala až pod 200 Kč a - nákup je pořád předčasný! Musí cena nutně spadnout na nulu, za kterou by si pak akcie koupil minoritní akcionář a s majoritním se nakonec nějak dohodl?

Naši dědové, kteří určitě nevěděli nic o Radiokomunikacích by v podobné situaci nejspíš použili selský rozum (i když by se jim renomovaní odborníci v době forenzních a jiných auditů smáli!): Když jde cena stále dolů a pořád je na trhu "zajímavé" množství zboží (rozumějme akcií), tak se nejspíš někomu hodí "do kšeftu" skupovat je, aby - byť minoritní vlastník - měl dostatečnou sílu k dalšímu vyjednávání. Samozřejmě, pro takového vlastníka je růst ceny stále předčasný. Jak prosté.

Musíme být pořád za hlupáky? Vždyť podobný "kauf" - skupovat po šestácích a pak si diktovat podmínky - se podaří tak jednou za desetiletí (tedy v civilizovaném světě)!

Tyto zprávy pro vás vytváří Dower-D