Vlivy pandemie na svět a diplomacii

VLIVY PANDEMIE NA SVĚT A DIPLOMACII

Pandemie koronaviru, která ve vlnách zasahuje lidstvo již druhým rokem, představuje bezprecedentní test odolnosti jednotlivých zemí a jejich připravenosti zvládat krizové situace z pohledu zdravotnických kapacit, krizové legislativy, sociální stability i připravenosti na přechod k digitálnímu státu. (Tento text vyjde jako součást publikace Ministerstva zahraničních věcí ČR Mapa strategických příležitostí 2021/2022, která bude online na webu 21.6.)

Ilustrace: Shutterstock

Zásadní roli v první fázi pandemie v roce 2020 představoval přístup k informacím, ochranným pomůckám a rychlost reakce. V dalších fázích a vlnách pak již šlo o opakované zátěžové testy kapacit zdravotnictví, hospodářství a fungování státní správy s rostoucím tempem očkování i připravenosti na restart ekonomik za nových hospodářských podmínek. Již nyní lze konstatovat, že svět po pandemii nebude stejný.

Nebývale rychlý vývoj a aplikace vakcíny pomáhá pandemii potlačovat, jak nám ukázal například Izrael, nicméně řada otázek spojených se vznikem pandemie koronaviru není do současnosti objasněna. Neexistuje odpověď na otázku snadného řešení prevence virové pandemie, ale pouze potvrzení, že ve světě, v němž dochází k masivnímu přesunu lidí, cestování a urbanizaci, se tento typ nemoci dokáže šířit velmi rychle a s globálním dopadem. Vysokou míru nejistoty zvyšují mutace viru, které mohou v krátkém čase kompletně ochromit fungování země, jako jsme byli svědky u 1,4 miliardové Indie.

Odhady celkových nákladů na pandemii se již odhadují na nižší desítky bilionů dolarů. Cestování a pohyb lidí na světě nebudou tak lehkovážně samozřejmé, do nákladů bude třeba přidat náklady na „zdravotní daň“ spojenou s potřebou široké a opakované vakcinace a posílení zdravotnických kapacit ve světě. Na druhé straně by zkušenost s pandemií mohla pomoci řešit i léta ignorované problémy jiných pandemií, které stále zabíjejí zejména v mnoha nejméně rozvinutých zemích světa.

Krize zvýraznila a akcelerovala řadu problémů v hospodářské a sociální rovině v mnoha ekonomikách, i když samotný dopad je značně nerovnoměrný. Často se jedná o známé a dobře analyzované problémy, které se vršily řadu let a jejichž řešení se odkládalo z důvodů blížících se voleb, obav z rozpočtových škrtů, či jen v důsledku krátkozraké politiky zadlužování a udržování vysokých sociálních standardů, které nebyly doprovázeny výkonem hospodářství. Vysoká zadluženost, která v době pandemie roste daleko rychleji než v poslední ekonomické krizi po roce 2009, nebo závislost na jednom sektoru (např. turistický průmysl) zhoršují manévrovací prostor vlády pro oživení ekonomik.

Nedostatečné investice dokládají v řadě zemí nízké kapacity zdravotnictví, a to zdaleka nejen v rozvojových zemích. Dalším příkladem může být šedá ekonomika, díky níž se mnoho lidí v době ztráty pracovních příležitostí ocitlo mimo standardní systémy podpory a která může stát na začátku problémů v sociální oblasti pro velké skupiny obyvatel.

Během pandemie vzrostla nejen role státu, ale také nikým nevolených zdravotních expertů, kteří výrazně zasáhli do chodu jednotlivých zemí. Postupný návrat do racionálního tržního módu bude úspěšný, pokud se aktualizované krizové scénáře a expertní doporučení odrazí v modernějším fungování státu. Tento návrat bude probíhat nerovnoměrně a není jisté, jak se z labyrintu slepých uliček dostanou země, u nichž pandemická krize jen znásobila dosavadní nerovnováhy a strukturální problémy. Z pohledu českých exportérů bude tedy třeba vnímat stále rostoucí roli státních či polostátních aktérů při obchodování či investování, a s tím rostoucí roli ekonomické diplomacie.

Otázka ekonomické soběstačnosti zaznívala během pandemie jako politicky líbivá, ale hospodářsky obtížně realizovatelná myšlenka. Odklon od globálního obchodu směrem k obchodu regionálnímu nebo v případě největších zemí k modelu vyšší odolnosti a soběstačnosti vyjadřují v praxi hesla „America First“, „Get Brexit Done“, „Made in India“, „In China for China“ nebo snaha o „emiratizaci“ saúdské ekonomiky. Ilustračním příkladem může být rovněž Japonsko, které tento návrat spojuje i s pobídkami. Současně se ve světě zvyšuje zájem o prověření ultimátních vlastníků významných investorů v jednotlivých sektorech. Zásadním tématem bude nalezení rovnováhy mezi soběstačností, pružností a velikostí zásob pro výrobu a schopností spustit výrobu vybraných položek důležitých z hlediska fungování státu, tedy otázka kritických rezervních výrobních kapacit a jejich financování. Nicméně určitý posun v alokaci výrobních a dodavatelských kapacit nelze vyloučit, ale spíše bude souviset s odolností dodavatelských řetězců a principu just-in-time, které v krizových momentech nezafungovaly ideálně. Samostatnou kapitolou byl pak zablokovaný Suezský průplav, což sice nezpůsobila pandemie, ale potvrdila se nutnost testovat rizika v kombinaci více scénářů.

Multilateralismus vyšel z pandemie sice neotřesen, ale zároveň ani neposílen ve srovnání například s regionálním přístupem anebo důrazem na vlastní stát a individuální vnitrostátní problémy. Z pohledu multilaterálního přístupu lze spíše hovořit o nevyužité příležitosti a je na místě položit si otázku, co jej může oživit, když ani tak silný signál a globální výzva jako pandemie nebyl dostatečný. Krize naopak pomohla přístupu „selektivního multilateralismu“, aplikovaného jen tehdy, pokud je výhodný.

HROZBY A PŘÍLEŽITOSTI

Počáteční obavy z ekonomických dopadů pandemie v České republice, které byly často srovnávány s velkou finanční krizí 30. let minulého století, byly postupně vyvráceny. Prvotní hospodářský propad byl sice hluboký a rovněž poklesy exportu v řádu desítek procent byly v historii nevídané. Meziroční propad ekonomiky v roce 2020 o 5,6 % a propad exportu o 4 % tak lze ve výsledku hodnotit jako lepší, než jaká byla očekávání. V neposlední řadě je třeba zmínit, že zpomalování světové ekonomiky a globálního obchodu přišlo již před pandemií.

Pandemická krize nás naučila pracovat s písmenem K (odpovídající tvaru křivky, která znázorňuje vývoj ekonomiky), jako ilustrací toho, že některé sektory během celé pandemie rostly – například datové služby nebo e-commerce. Na druhou stranu řada služeb, především napojených na cestovní ruch, utrpěla nevratné ztráty. Někde se poptávka přesunula – jako například u čínských turistů, kteří necestovali a zvýšili spotřebu doma. Krize méně zasáhla země, které dobře zvládly pandemii, a také ty, které nebyly závislé na jednom sektoru (suroviny, cestovní ruch, remitence od pracovních migrantů) nebo jedné partnerské zemi (Čína, JAR, EU).

Z hlediska oživení ekonomik se do centra pozornosti vracejí přímé zahraniční investice. Vzhledem k poklesu jejich objemu a náběhu reshoringu se o ně bude tvrdě soutěžit. Nicméně bude platit, že úspěšné země nebudou koncentrovat pouze výrobu, ale především řídící mozky a ekosystémy, tedy centrály společností se zaměřením na vývoj, marketing, financování, IT či HR. A v těchto kategoriích bude soutěž ještě tvrdší a řešením je výchova domácích „nadnárodních firem“. Ta bude vyžadovat i novou sadu podpůrných a finančních nástrojů.

Pandemie posunula do centra pozornosti zcela logicky zdravotnický sektor, ale současně i e-government a kybernetickou bezpečnost. Opět platí, že země s kvalitním e-governmentem se s epidemií a restartem ekonomiky vypořádávaly lépe. Kupříkladu lze jmenovat některé země Asie (Singapur, Jižní Korea), stejně tak i Evropy (Norsko, Finsko) nebo Austrálii a Nový Zéland. Komunikace na dálku v některých ohledech usnadnila fungování společnosti a o potřebnosti funkčního e-governmentu přesvědčila i zastánce konzervativního přístupu. Souběžně s tím ale vzrostl význam kybernetické bezpečnosti, protože se ukázalo, že ani bezprecedentní zdravotní krize nezastaví strůjce kybernetických útoků, ať už je jejich motivace finanční, nebo jednají na základě bezpečnostně-strategického zadání.

Oslabení multilateralismu a posilování role státu bude znamenat, že přímý export zboží bude mimo území regionálních uskupení čím dál více znevýhodňován a nejmarkantněji se tento stav projeví u veřejných zakázek. Opět se však jedná o trend předkrizový a jako příklad lze použít Rusko, kterému se již v praktické rovině podařilo zahraniční dodavatele až na výjimky vytěsnit z domácích veřejných zakázek. Potvrzuje se, že jedinou efektivní odpovědí na uzavírající se svět bude trvalá přítomnost českých firem na národních a regionálních trzích s pevnou vazbou na distributory, místní pobočky, servisní střediska, dlouhodobé projekty a školicí programy. Především prostý vývoz mimo EU bude zejména v případě výrobků s nižší přidanou hodnotou méně atraktivní.

Oslabení konkurenceschopnosti lze předpokládat u levných, neunikátních a jednoduchých výrobků, kdy se jejich dovoz bude v důsledku rostoucího protekcionismu nadále znevýhodňovat, bude se střetávat s politikami soběstačnosti a v rozvojovém světě s plány industrializace. Z pohledu ČR bude trhem pro tento typ výrobků EU, přičemž možností na dalších trzích dále ubyde. Stále více bude platit, že podmínkou úspěchu v zahraničí je orientace na sofistikovaná a unikátní řešení s vlastní značkou, což se projevilo například na zapojení českých zdravotních technologií při řešení pandemie. Naopak regionalizace globálních dodavatelských řetězců by měla představovat příležitost pro ČR, která by však neměla opustit globální ambici být ekonomikou zaměřenou na produkci s vyšší přidanou hodnotou.

Z hlediska hospodářské politiky se osvědčily především nástroje kurzarbeitu, přímé podpory mezd, odklady splátek a daní a rovněž finanční nástroje. Tedy podobné a prověřené nástroje jako v předchozích krizích. Dotace, které například v ČR patří mezi klíčové hospodářské nástroje i v oblasti podpory podnikání, podobně jako při krizi před 10 lety, zůstaly nástrojem spíše do období pohody a hojnosti. Všechny hospodářské nástroje však mohly využít spíše státy s udržitelnými rozpočty a rozpočtovou odpovědností. To platí i pro správné načasování ukončení protikrizových nástrojů.

V běžícím druhém roce pandemie se potvrzuje, že i krize může být příležitostí. V širším ekonomickém smyslu pandemie představuje národohospodářský signál k provedení třeba i dlouho odkládaných změn a reforem. Ve firemní rovině pak jde o různé varianty optimalizace provozu a zvyšování efektivity. Opět se nejedná o nový přístup, ale spíše nový impulz. V rovině zahraničního obchodu a investic se otevřela celá řada příležitostí v sektorech, které do jednotného obrazu poskládala Mapa strategických příležitostí v jejím druhém vydání. Při pohledu na první ekonomická data ČR, sousedních zemí, ale i světové ekonomiky za rok 2021, výsledky vlévají do žil určitou míru pozitivního očekávání. Ovšem při vědomí, že před začátek pandemie se světová ekonomika již nevrátí a úspěch bude podmíněn rychlou přípravou na „nový covid“ nebo velmi optimisticky „post-covid“ svět.