Penzijní reforma, na kterou teď prostě nemáme
Pro dlouhodobé vyhlídky české ekonomiky je ale daleko důležitější jiná včerejší událost: Jana Maláčová coby ministryně práce a sociálních věcí vládě předložila návrh změn českého penzijního systému. Můžeme ho hodnotit ze dvou pohledů: objemově a strukturálně. Strukturálně je návrh v řadě ohledů vcelku rozumný:
- zvyšuje důchod těm, kteří pečovali o děti,
- vznikne přehlednější důchodová kalkulačka a lidé budou moci v kterékoli fázi svého života snadno získat představu, jak vysoký důchod můžou očekávat (z čehož pak můžou odvodit, jestli by si měli spořit bokem),
- až na kované liberály asi většina z nás schválí i návrh zvýšit minimum, ze kterého si sociální odvody počítají osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Jak totiž MPSV v předkládací zprávě upozorňuje, OSVČ mají tendenci si stanovovat velmi nízké základy pro výpočet odvodů, a tím pádem jim vycházejí velmi nízké důchody. Liberál řekne: „Proč ne? Nebraňme těmto lidem, aby si svoje výdělky užili už teď a nespořili si na důchod. Pokud pak budou v důchodu třít bídu s nouzí, bude to důsledek jejich promyšlené a propočítané volby. Nebo si díky nízkým odvodům můžou na důchod o to víc spořit mimo státní systém“. Mám ale obavu, že u mnoha dnešních OSVČ, kteří volí nízké odvody, o skutečně promyšlené a propočítané rozhodnutí nejde: že si na důchod bokem moc nespoří a že ani nejsou připraveni na život s velmi nízkým důchodem. Je pak otázka, jestli a jak úspěšně budou vydírat budoucí vládnoucí garnituru, aby jim darovala dodatečné peníze z „veřejných“ zdrojů, tj. z peněz všech.
Nejradikálnější změnou je ovšem posílení nezásluhové složky důchodů (nově tzv. nultý pilíř) částečně na úkor složky zásluhové: ta sice v závislosti na předchozích příjmech poroste rychleji, než roste dnešní procentuální výměra bržděná redukčními hranicemi, ale bude mít pro tento svůj růst menší celkový prostor. Tento posun k celkově menší zásluhovosti důchodů je čistě politickým krokem, který lze z pohledu ekonoma těžko hodnotit, ať už kladně, nebo záporně.
Pak je tu ovšem ještě zmíněné hledisko objemové, tj. dopady všech navržených změn do veřejných rozpočtů. Autoři návrhu v důvodové zprávě bez uzardění konstatují, že návrh „zhorší dlouhodobou finanční udržitelnost veřejných financí“, přičemž na vině jsou tyto efekty:
- skokové zvýšení výdajů na důchody transformací stávajících starobních důchodů na nultý a první pilíř,
- důchody budou v průměru zvyšovány více než při současném právním stavu,
- vyšší hladina nově přiznávaných starobních důchodů.
A ještě jedna citace z důvodové zprávy: „po zavedení navrhovaných změn budou výdaje na důchody o cca 0,1 % HDP vyšší než při zachování současného stavu, což bude v prvním roce účinnosti, tj. v roce 2023, představovat částku zhruba 3 mld. Kč. Tento rozdíl se bude postupně zvětšovat a kolem roku 2060 bude nejvyšší, a to na úrovni zhruba 1 % HDP. Poté se bude rozdíl za úrovni kolem 1 % HDP stabilizovat. Vývoj rozdílu ve výdajích je dán především vyšší průměrnou valorizací důchodů a mírně vyšší úrovní nově přiznávaných starobních důchodů.“
Tento posun ve finanční náročnosti českého penzijního systému dobře ilustruje následující graf z předkládací zprávy:
Penzijní reforma je jistě potřebná a – jak už jsem napsal výše – předložený návrh obsahuje hned několik rozumných změn. Nicméně řada analýz už před lety zachytila blížící se postupné zhoršování bilance penzijního systému (toho dnešního), a aktuálně je český veřejný dluh navyšován navíc i výraznými a zvyšujícími se schodky (a to i po očištění o dopady pandemie, jak jsem psal zde); a zatím není na obzoru žádná věrohodná iniciativa, která by tyto trendy zvrátila a jejich dopady napravila.
Za těchto okolností se mně návrh reformy, která je sice strukturálně rozumná, ale onu bilanci penzijního systému ještě zhoršuje, zdá být projevem naprosté fiskální nezodpovědnosti.
Na téma financování zvýšených výdajů na důchody se v doprovodné tiskové zprávě MPSV ministryně Maláčová zmínila jen stručně: „Bude nutností se zaměřit na reformu daní“. Návrh na nákladnější penzijní systém by na vládu měl jít dle mého soudu jedině ruku v ruce se stejně konkrétním návrhem, jak zvýšit příjmy veřejných financí nebo snížit výdaje jinde. V této podobě si Česko navrženou reformu dovolit nemůže.
Michal Skořepa
Česká spořitelna je bankou s nejdelší tradicí na českém trhu.
Téměř 200 let tvoří jeden ze základních pilířů českého bankovního systému. V
současnosti poskytuje služby pro přibližně 4,7 milionu klientů. Od roku 2000 je
součástí nadnárodní finanční skupiny Erste Group Bank.
Více informací na: www.csas.cz
Více zpráv k tématu Důchod
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
26.09.2024 Technologický gigant Intel na kolenou! Co…
24.09.2024 XTB představuje Zlatana Ibrahimoviće jako…
18.09.2024 Inflace nezmizí. I 2,2 % vás v čase může…
Okénko investora
Miroslav Novák, AKCENTA
Bankovní rada ČNB v září opět snížila úrokové sazby o 25 bodů
Petr Lajsek, Purple Trading
Radoslav Jusko, Ronda Invest
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Ocelářská krize v Číně: Ceny železné rudy čelí prudkému oslabení
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Mgr. Timur Barotov, BHS
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Okénko finanční rady
Tomáš Vrňák, Ušetřeno.cz
Miren Memiševič, Skupina Klik
Lukáš Raška, Portu
Nejdéle se vydělává na nový byt v Praze. Potřeba je 14,4 ročních platů
Lenka Rutteová, Bezvafinance
Rozhovor: Jak Nekrachni.cz mění finanční vzdělávání novou Edu Platformou
Martin Steiner, BNP Paribas Cardif Pojišťovna
Pojištění schopnosti splácet jako rezervní kolo na dlouhé cestě jménem hypotéka
Tomáš Kadeřábek, Swiss Life Select