Deficit se blíží dvěma stům miliard. Půl bilionu už není nemyslitelné, říká ekonom Petr Dufek

Deficit státního rozpočtu za první čtyři měsíce už dosáhl 192 miliard korun, přitom ještě na konci března dosáhl schodek státních financí „jen“ 125 mld. V každém případě jde zatím o nejhorší čísla za první čtyři měsíce roku.

Zatímco příjmy se dál v důsledku útlumu ekonomické aktivity propadají, výdaje státu narůstají. Příjmová strana zaostává nejenom vůči loňským výsledkům, ale i plánu schváleném na letošní rok. Vidět je to především u spotřebních daní, ale i DPH. Utlumená spotřeba domácností se tak jednoznačně odráží ve slabším výběru jedné z nejdůležitějších daní v našem daňovém systému. Méně stát vybral i na dani z příjmu fyzických osob, které se zatím do všech veřejných rozpočtů vybralo o 20 mld. méně než za první čtyři měsíce loňského roku.

Na výdajové straně je stále citelný tlak v důsledku pokračující pandemie a opatření s ní spojených. Výrazně vyšší jsou proto transfery podnikatelským subjektům, avšak výdaje rozpočtu narůstají i v důsledku dalšího zvyšování platů ve veřejném sektoru a valorizace penzí. Pomalejší čerpání je zatím vidět u investic, u kterých ovšem MF uvádí, že se jejich tempo zrychlí ve druhé polovině roku.

Třetina roku je za námi a deficit rozpočtu se blíží dvěma stům miliardám. Zdá se tak velmi pravděpodobné, že půl biliónový schodek už není úplně nepředstavitelný.

Samozřejmě ve hře je ještě doběh vratek daní z příjmů i zálohy na daň u právnických osob. Ty by mohly vývoj rozpočtu v dalších měsících ovlivnit negativně, zatímco očekávaný rozjezd spotřeby po konci lockdownu by měl zase příjmovou stranu přece jen viditelně podpořit.

V každém případě rekordnímu deficitu v letošním roce ČR nejspíš neujde a její dluh proto zdolá metu 2,6 bilionů korun a jak v absolutním, tak i v relativním vyjádření dosáhne nejvyšší hodnoty v historii.

S negativními tendencemi strukturální povahy se bude muset ČR potýkat i po konci pandemie. Bez reformy daní a současně i přehodnocení výdajových politik se dalšímu růstu dluhu nevyhne ani v dalších letech a bude tak odkázána na přízeň finančních trhů i toleranci ratingových agentur.