Povinných 5 týdnů dovolené je ekonomický nesmysl, může vést k růstu nezaměstnanosti. Ať si firmy samy určují, kolik týdnů dovolené vypíší

Poslanci se dnes zabývají návrhem komunistů, aby zaměstnavatelé v ČR poskytovali svým zaměstnancům povinně pět týdnů dovolené. Komunisté chtějí ještě před volbami pořádně zabodovat u voličů. Kvůli návrhu svolali mimořádnou schůzi Sněmovny.  

Částečně se ovšem komunisté vlamují do otevřených dveří, protože řada firem už svým zaměstnancům pět týdnů dovolené umožňuje, jako benefit. Částečně je jejich návrh ekonomický nesmysl. Některé firmy prostě dále zatíží v už tak ztížených podmínek. Produktivita některých firem zkrátka není dostatečná, aby si na pět týdnů dovolené vydělaly. Těmto firmám by kvůli komunistům mohl v krajnosti hrozit až krach, případně by musely propouštět. Komunisté tedy svým předvolebním populismem ohrožují tisíce a tisíce pracovních míst.  

Česká pracovní síla v souhrnu ztrácí – a bude ztrácet – na konkurenceschopnosti. V letech 2016 až 2020 rostly reálné jednotkové náklady práce v Česku více než třikrát rychleji než v EU jako celku. Jednotkové náklady práce zohledňují současně růst pracovních výdělků a růst produktivity práce. Čím víc stoupají, tím výrazněji roste výdělek na jednoho pracovníka v porovnání s růstem jeho pracovní produktivity. Růst produktivity tedy v uplynulých pěti letech v ČR na poměry EU relativně citelně zaostával za růstem výdělků. 

Vzhledem k tomu, že produktivita na pracovníka je vlastně podíl objemu hrubého domácího produktu a celkové zaměstnanosti v daném roce, vážně hrozí, že zavedení povinné pětitýdenní dovolené dále ztlumí růst produktivity. To proto, že hrubý domácí produkt bude nižší o hodnotu vytvořenou během jednoho týdne práce. Propast mezi růstem výdělků a růstem produktivity se proto dále prohloubí a konkurenceschopnost a ziskovost českých firem dále klesne. Pochopitelně, ne všech firem. Některé to bez úhony ustojí. Mnohé mají pátý týden dovolené už dnes. Řada z nich pak zvláště za předpandemických napjatých podmínek na trhu práce ráda přidala svým dobrým, tedy produktivním zaměstnancům jako benefit i šestý, sedmý nebo třeba desátý týden dovolené, jen aby si je udržela. Tyto benefity zůstávají i nyní. 

Nechme to tedy na posouzení každé z firem. Zaměstnavatel ví lépe než odborář nebo politik, kteří v životě leckdy nezaměstnali ani vrátného, kolik týdnů dovolené tomu či onomu zaměstnanci může dát. Kolik dovolené si ten či onen zaměstnanec zaslouží. Na kolik týdnů dovolené „si vydělá“. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)

Hlavní ekonom, Trinity Bank