Anketa: Zavřít, nebo nezavřít český průmysl?

Česká republika patří mezi země s nejhorší pandemickou situací vůbec. Zatímco v ostatních evropských zemích přichází na řadu velmi pozvolné rozvolňování, u nás je tomu přesně naopak. Situace je natolik vyhrocená, že se v minulém týdnu objevil nápad uzavřít nestrategické průmyslové podniky. Následné reakce se neobešly bez emocí. Jednotný názor nepanuje ve vládě ani mezi odborníky.

Česká ekonomika je postavena na průmyslu. Myšlenka uzavření byť „jen“ nestrategických podniků by tak českému hospodářství uštědřila další ránu. Otázkou je, šlo by o nezbytný krok? Zeptali jsme se ekonomických odborníků na jejich názor:

Měla by vláda v nadcházejícím týdnu či týdnech přistoupit k uzavření nestrategické části průmyslu? A kdybyste takové rozhodnutí měl(a) udělat Vy, jaké informace byste potřeboval(a)?

Pavel Peterka, Roklen

Navzdory dlouhotrvajícím omezením zůstávají statistiky viru COVID-19 v ČR jedny z nejhorších na světě. Diskuse o rozšíření opatření na průmyslová pracoviště tak přichází v nejvyšší čas. Bez nadsázky lze omezení průmyslu považovat za jedno z našich posledních es v rukávu. Vysoké náklady, riziko ztráty postavení v mezinárodním dodavatelském řetězci a historicky silné zázemí průmyslu rozhodování komplikují.

Neomezení průmyslu znamená, že se dál budeme spoléhat jen na současná opatření a doufat, že s letním počasím a snad i dostatečné proočkovanosti dojde k zlepšení situace. Za současných opatření, která na výrazné omezení šíření viru, zdá se, nestačí, hrozí, že počty nově nakažených klesat (dostatečně rychle) nezačnou. Naopak, i vinou šíření dalších mutací mohou dál růst. Bez zlepšení situace bude jak ekonomika, tak celá společnost pokračovat v současném polomrtvém módu, a to minimálně několik dalších měsíců. Je nabíledni, že tento polomrtvý mód přináší obrovské náklady nejen na zavřenou část ekonomiky, atmosféru ve společnosti, vzdělání budoucích generací, ale i kvalitu životů všech.

Správně nastavené uzavření průmyslových firem povede k významnému omezení společenských kontaktů, a tím i šíření viru. Tvrdý a krátký lockdown rozšířený na průmysl by tak mohl být tím hledaným receptem na zlepšení zdravotnické situace, které by nám umožnilo rychlejší uvolnění a opětovné nastartování ekonomiky a každodenního života. Na kompenzaci ztrát vzniklých uzavřením průmyslu by se tak mohla podílet celá ekonomika, včetně sektorů, které jsou uzavřené či významně omezené již téměř rok. Krátkodobé uzavření průmyslu by tak paradoxně mělo v dlouhém období pozitivní dopad na výkon hospodářství.

Pokud bychom měli informace o dlouhodobém dopadu uzavření průmyslu na ekonomiku a šíření viru, pak bychom nemuseli vést tuto debatu. V takovém světě ale nežijeme. Víme však, že pracoviště jsou dominantním místem přenosu nákazy. Víme, že zdravotní systém už měsíce pracuje s maximálním vypětím sil, a víme, že situace se nezlepšuje a že bez našeho přičinění ani hned tak nebude. Uzavření průmyslu s sebou nese vysoké náklady a řadu rizik, ale máme jinou možnost? Pokud existuje nákladově efektivnější způsob, jak šíření viru omezit, tak sem s ním.

Petr Bartoň, Natland

Za třech podmínek, jinak ne. Zaprvé, vyhlásí to alespoň týden dopředu, aby se mohl průmysl připravit a minimalizovaly se ztráty. Žádné „od zítřka zavíráme“. Zadruhé, zavře jen na krátkou dobu. Po dvou třech týdnech začne být těžší zakázky dohnat. A za třetí, stát tentokrát své slovo dodrží – jak s předvyhlášením, tak následným otevřením. Pak může i stát konečně získat zpátky část ztracené důvěry. Lidé pak budou i ochotněji dodržovat pravidla, když stát drží slovo a nechodí místo toho na fotbal nebo do vyšehradských vináren. Pocit, že jsme všichni na jedné loni, je pro dodržování psaných i nepsaných dohod důležitý. Loni touto dobou jsme šili roušky – všichni. Dnes je těžké vysvětlit, že běžkař v lese je nakažlivější než pracovník u pásu. A jsem přesvědčen, že ani odpor průmyslu by nebyl tak velký, kdyby státu věřil, že to zavření nebude prodlužovat.

Zásadní bude ale také to, jak stát pojme k definici „strategický průmysl“. Abychom skutečně chvilku byli zase na jedné lodi, jako loni na jaře, „strategický“ musí znamenat „nezbytný pro fyzické přežití občanů“. Energie, filtrace vody a podobně. „Strategický“ by nemělo znamenat „protože je to naše chlouba“. Chlouba nemá žádnou souvztažnost s přenosností viru. A její snížení je jedinou motivací jakéhokoli lockdownu. Že nemůže zavřít jaderná elektrárna, lidé pochopí. Ale prazvláštní výjimky by spíše ještě více polarizovaly názory, to pak radši průmysl nezavírejme vůbec.

Jedinou rozumnou a obhajitelnou čáru mezi zavíranými a nezavíranými provozy bychom mohli nakreslit, kdybychom věděli, ve kterých provozech se infekce šíří. To ale bohužel nezjistíme ani z povinného sebetestování. Stát informace o zaměstnání pozitivně testovaných systematicky nesbírá či nevyhodnocuje. Řídí se spíše podle datumů než podle dat. Jako ekonom samozřejmě nechci zavírat průmysl. Ani služby s jejich zoufalými pracovníky, kteří jsou dnes biti mnohem více a déle, i když jejich práce je často méně náchylná k přenosu infekce než v typickém průmyslu. (Průmysl tvoří 36 % ekonomiky, služby 60 %. Proti tomu je argumentováno, že většina služeb není postižena, protože to jsou banky, kanceláře apod. s home-officem. Dobrá, počítejme. Banky jsou něco přes 4 %. Administrativa 2 %. Průmyslové kanceláře jsou součástí průmyslu. Vzdělávání 5 %. IT služby 6 %. Po odečtení nám pořád zbývá 43 %.)

Pokud tedy i ekonom říká, že přišel čas na krátké zapojení průmyslu, jde mu o jediné. Že to navrátí důvěryhodnost vládě, je až sekundární. Primární je, že při zapojení průmyslu bude celková zámraza kratší. A tedy levnější, i pro ten vlastní průmysl.

Filip Pertold, IDEA CERGE-EI

Nejdříve je třeba si definovat a pochopit, jaká jsou pravidla dnešní „hry“. V dalších třech měsících bude stav epidemie de facto diktovat návrat dětí do škol a rozvolňování služeb. Čím bude epidemie v horším stavu, tím půjdou děti později do škol, a náklady budou dramatické, protože čím déle děti ze sociálně slabých rodin budou mimo vyučování, tím se snižuje jejich šance na normální život, což je problém nejen pro ně osobně, ale i pro naše veřejné finance, které budou vydávat velké peníze na jejich integraci nebo podporu.

Z tohoto pohledu tedy je otázka, o kolik nám případné omezení průmyslu přinese z hlediska zkrácení epidemie, a tedy dřívějšího návratu do škol a otevření služeb, a zda neexistuje levnější a stejně rychlá cesta, jak to udělat bezpečně z hlediska šíření epidemie. Podle všeho až polovina rizikových kontaktů je dnes na pracovišti, takže efekt by mohl být velký. Existuje levnější cesta než slepé zavírání? Řada lidí si tuto otázku dávno položila, třeba tvůrci indexu PES, a navrhovala masivní systém testování ve firmách již ve 4. a 5. stupni někdy od listopadu. Ministerstva ovšem na jejich rady nedbala a vykašlala se na to. V současné době tedy vláda již pochopila nutnost masivního testování. Jenže vyvstává otázka, zda v tak dramatické fázi epidemie, kdy jsou denní přírůstky nakažených obrovské a nemocnice přetékají, máme čas čekat na to, až si celý systém testování „sedne“. Otázka za milion dolarů tedy nyní je, zda V SOUČASNOU CHVÍLI (vzhledem ke stavu epidemie) je levnější zavřít část průmyslu „natvrdo“ (a jakou), nebo čekat, až se zorganizuje testovaní, trasování a vymáhání karantén na pracovišti, což ve výsledku povede také k uzávěře výrobních provozů, ale jen tam, kde jsou nakažení.

Jedna z klíčových informací, která chybí, je, jak moc již nyní firmy testují a zda výsledky mají skutečně dopad na karantény a izolace nakažených zaměstnanců a jejich kontaktů. O tom bohužel nevíme z veřejných zdrojů nic a přitom je to klíčové pro stanovení omezení, že „buď firma testuje a funguje, nebo netestuje a pak má být zavřená“, což bych doporučil já. Pokud je poctivých a testujících firem minimum, má smysl uvažovat o plošné uzávěře. Pokud jich je velké množství, třicet procent a více, pak je zřejmé, že nemá smysl ty testující a poctivé firmy zavírat, ale jen vytvořit velký tlak na ty ostatní, aby se okamžitě přizpůsobily. Zda to bude ve výsledku stačit na potlačení epidemie, je ve hvězdách, protože k tomu potřebujeme ještě funkční hygieny, ale to je jiný problém.

Jan Drahokoupil, Evropský odborový institut (ETUI)

Ano, mělo by se k tomu přistoupit. Informace myslím máme dostatečné, jen nejsou zohledněny v politickém rozhodování. Dle epidemiologických modelů, které máme k dispozici, současná opatření maximálně zastaví nárůst epidemie. Za tří týdny tak pravděpodobně budeme tam, kde jsme teď, bez naděje na ukončení současné agónie. Potřebujeme radikální řez, abychom dostali přírůstky na úroveň, kdy lze efektivně testovat, trasovat a izolovat.

Tvrdý lockdown, včetně uzávěry průmyslu, je drahý. Odhaduje se, že stojí 4 až 5 miliard denně. Jenže ten současný měkký lockdown také není zadarmo. Pokud budeme čekat na efekt proočkování a doufejme snad i změny počasí, tak jeho náklady daleko převýší náklady striktnějších, ale časově omezených opatření. Nevýhoda tvrdého lockdownu je zřejmě v tom, že náklady koncentruje na bedrech vlivných skupin, které jsou schopny tuto cestu blokovat. Díky tomu ale nakonec společně zaplatíme více. Tisíce mrtvých navíc a dlouhodobé náklady, které ponesou hlavně kohorty dětí, které nikdy nedoženou ušlý čas ve škole, tak jako by nehrály v politickém rozhodování roli.

Efektivní režim testování je nezbytnou podmínkou pro otevření průmyslu i jiných aktivit. Pokud bych dělal rozhodnutí o podmínkách pro otevření, zajímal bych se o existující evidenci ohledně toho, jaký režim testování je nutné vyžadovat v různých mírách šíření epidemie. V současné době jsme ale v situaci, kdy velká část firem zřejmě není připravena striktní režim efektivně implementovat. Ostatně není zaveden v dostatečné míře ani home office. Opět jsme v situaci, kdy některé skupiny jsou jakoby nedotknutelné a my ostatní na ně proto doplácíme. Jak si jinak vysvětlit, že nikdo efektivně nevynucuje, aby skutečně všichni, jejichž práce to umožňuje, pracovali z domova? Opět pro neochotu trvání na tom, aby někteří nesli byť jen malé náklady, zaplatí celek daleko více. I proto jsme dospěli do situace, která si žádá tvrdý lockdown.

Danuše Nerudová, KoroNERV

Z mého pohledu je šokující, že ani po roce nedokážeme být v přijímaných opatřeních proaktivní a běžíme vždy míli za probíhající pandemií. Od konce ledna bylo jasné, že se čísla nakažených nevyvíjí dobře, a teprve nyní vláda (a to až po veřejném nátlaku) přichází s regulatorním bezpečnostním rámcem pro průmysl. Nejen dle mého názoru to je velmi pozdě. A protože nejsem epidemiolog, nedokáži odhadnout, jak rychle povinné testování a další opatření ve firmách zaberou, a zda ještě může zbrzdit totální kolaps nemocnic. Navíc, nastavená opatření by se měla týkat všech sektorů, nikoliv jen průmyslu.

Je potřeba si položit otázku, jaké nástroje vládě pro boj s pandemií ještě zůstávají. Krom striktního zákazu vycházení obyvatel, je to právě již jen uzavření části průmyslu. V situaci, kdy jsou lidé vyčerpáni jak psychicky, tak finančně, se obávám, že další represivní opatření ze strany vlády by již nebylo obyvateli akceptováno, neboť to jsou právě oni, kteří dlouhodobě nesou největší břímě pandemie. Uzavření části průmyslu beru tedy jako poslední a jediné možné řešení situace, kdy selže vše ostatní. A obávám se, že právě na této hraně se dle vývoje epidemie nacházíme.

Dominik Stroukal, Creditas

Vláda by měla být především konzistentní a transparentní. Ať už průmysl zavírá nebo ne. V současnosti máme to nejhorší možné řešení – průmysl je otevřený, ale v obrovské nejistotě. Pojďme ale popořadě.

Univerzálně dobré řešení už neexistuje. Uzavření průmyslu je drahé, ale drahé je i jeho neuzavření, jelikož prodlužuje pandemii a má následky na životech. Obtížně se to počítá, ale v každém případě jsou dodatečné náklady liduprázdných fabrik výrazně nižší, než to na první pohled může vypadat, i kdybychom přistoupili na to, že je to dražší varianta. S nejvyšší pravděpodobností je ale zavření průmyslu dokonce tou levnější variantou.

Vláda se samozřejmě může rozhodnout pro špatné řešení, ale mělo by být rozhodnuto jasně. Konzistentně a transparentně. Vytvořili jsme PES, kterým se ale sami tvůrci neřídí. Pro podniky je zavření pochopitelně bolestivé, ale lecčemu se dá předejít, pokud bychom věděli, že k němu dojde na určité bodové úrovni PES, případně při určitém naplnění kapacity nemocnic apod. Dnes firmy vůbec neví, do čeho se probudí, takže neseme obrovské náklady, aniž bychom dosáhli kýženého efektu v nemocnicích.

Celé by se to snad dalo i pochopit, pokud by se vláda rozhodla na opatření rezignovat. Opak je ale pravdou a všichni víme, jak moc malých a minimálně účinných opatření vláda zavedla. Je zjevné, že něco dělat chce.

Když už tedy něco dělat chce a cílem je ulevit nemocnicím, zavření průmyslu bohužel smysl dává. Jasné a transparentní zavření je ideální variantou. Překvapivě ale druhou nejlepší možností je jasné a transparentní rozhodnutí o ponechání fabrik v provozu. V seznamu pak následuje chaotické zavření, ke kterému nakonec snad dojde, protože úplně nejhorší varianta je ta současná – chaotické ponechání otevřených provozů. I kdybyste si ale mysleli, že zavření je dražší a horší varianta, měli bychom spojit síly pro to, aby vláda rozhodovala čitelně, na základě jasných kritérií, kterých se pak bude pevně držet. Napravit si v tom reputaci není jednoduché, ale také to není nemožné.

Josef Kvarda, SFG Holding

Základní parametr pandemie a opatření její kontroly, zjednodušeně řečeno, je kapacitní využití nemocnic a jednotek intenzivní péče, které je momentálně plné. Až pokud by hrozilo, že by stát nemohl garantovat standardní zdravotní péči, měl by zavírat i nestrategické části průmyslu. Ale stát ještě nevyčerpal možnosti navýšení kapacit, využití pomoci jiných států či možností většího využití práce z domova odvětví služeb. Příznivé dopady očkování se měly už navíc krátkodobě až střednědobě začít projevovat ve statistikách poklesu tlaku na využití nemocnic a jednotek intenzivní péče.

Na druhou stranu, únorová vlna růstu pandemie stále pokračuje. I poté, co bude slábnout, ještě bude pokračovat setrvačný tlak na využití nemocnic a jednotek intenzivní péče. Vláda tedy musí učinit rozhodnutí a jednat s předstihem dle projekcí zmíněných parametrů.