Především po sociálních sítích. Na jedné nejmenované hlásající hrdě do svět, že „propojuje profesionály“, tapetovali její uživatelé tímto heslem diskuze obdobně intenzivně, jako uživatelé jiné sítě oblažovali v jejích počátcích své „přátele“ hlubokými sdělení o tom, jak se mají dnes „sluníčkově“. A další je nadšeně lajkovali. Nejspíš to byli frekventanti kurzu „Jak být vidět na sociálních sítích“, který byl veden čerstvým absolventem školení: „Jak vést kurz pro lidi, kteří chtějí být vidět na sociálních sítích“.
Ona totiž krize ve skutečnosti žádná velká příležitost není. Respektive alespoň pro drtivou většinu lidí a firem. Snad jen s výjimkou těch, kteří mají k dispozici právě to zboží nebo službu, jejíž potřebu ta která situace vyvolala. Ale i tak to není žádné velké terno. Ona totiž takto nabuzená potřeba obvykle pomine stejně rychle, jako se objevila.
Ti, kteří nemají to štěstí a nabízejí něco, po čem se lidé v dané krizi právě neshánějí nebo je jim to znemožněno z „moci ouřední“, pro tento výrok nepřekvapivě moc pochopení nemají. Zkuste třeba říkat hostinským, jaký „fejvr“ získali, když na oplátku za to, že byli kvůli koronakrizi nuceni své restaurace zavřít, získali příležitost prodávat jídlo přes okýnko. A ještě více si nepochybně libovaly kadeřnice, které postihlo to samé a kterým nezbylo nic jiného, než chodit ke svým zákaznicím „na návštěvu“. I když možná mohly projevit trochu více invence a taky poskytovat svoje služby přes okýnko. Jen by muselo být tak velké, aby se jím dala prostrčit hlava. I kadeřnice tak měly šanci uchopit svoji příležitost za pačesy. V jejich případě to platilo doslovně.
Krize není příležitost ani pro pojišťovny. Jejich byznys model má totiž takovou setrvačnost, že než na ni dokážou zareagovat, tak je po ní a příležitost je fuč. Vždyť si to vezměme na příkladu té koronavirové. Když vypukla, tak byla řada lidí zavřených nuceně doma tak vystreslá, že by uvítala, kdyby měla v rámci svého pojištění krytou třeba karanténu nebo OČR. A v tu chvíli byli ochotni kvůli tomu i pustit chlup. Jenomže takové produkty tou dobou v nabídce nebyly. Alespoň ne úplně masově. A i kdyby byly, tak se zase nikdo nehnal do toho, aby je ausgerechnet tou dobou nabízel. A až budou pojišťovny schopny a zároveň ochotny takové pojištění potenciálním klientům poskytnout, tak oni už zase nebudou mít zájem. Mezitím jim totiž otrnulo.
Lidé mají zkrátka sklony činit na základě krize právě proběhlé taková opatření, aby mohli lépe reagovat, pokud by se vrátila. Což je poměrně pochopitelná reakce. Ona je ale každá proběhlá krize jiná než ta budoucí, a tak se vlastně připravují na něco, co nenastane. V tom se tak trochu podobají vojákům. Ti se totiž také zásadně chystají na minulou válku. A tak je sice fajn, že se nyní všichni zásobí rouškami a respirátory, ale ta příští krize se bude nepochybně týkat něčeho jiného. Třeba nás zasáhne blackout. I když při něm by se pro respirátory vlastně využití našlo. Alespoň bychom si totiž měli co dát na obličej, až budeme vyhazovat zkažené potraviny z našich lednic a mrazáků…
Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft.
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES
RSS
Přebírání zpráv
