V masových sdělovacích prostředcích se denně objevují zprávy o rekordních počtech nově zjištěných případů Covid-19, které výrazně překračují hodnoty z prvního vrcholu pandemie z dubna letošního roku. Nicméně v těchto přehledech o denních rekordech nově zjištěných případů se již zpravidla neobjevují systematické informace o počtech zemřelých v souvislosti s touto nemocí. Někdy se dokonce v některé info grafice objeví takovýto typ grafu (např. na celosvětových případech), který shrnuje počty denně potvrzených případů (modrá křivka) i denní počty úmrtí (oranžová křivka).
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
Zásadní limitací takového zobrazení je, že vynesení počtu zjištěných případů a počtu zemřelých na jedné ose vzhledem k výrazně nižšímu počtu zemřelých než zjištěných případů nemůže čtenáři poskytnout žádnou informaci o trendu následků Covid-19 měřených počtem zemřelých. To se zásadně změní, jestliže obě křivky vyhladíme týdenním průměrem (k eliminaci týdenních oscilací daných zpravidla menším počtem zjištěných případů během víkendů) a především, jestliže počty úmrtí vykážeme odděleně od počtu nahlášených případů, tj. na pravé „vedlejší“ ose.
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
V této situaci je zcela jasně viditelné, že v první rostoucí fázi epidemie od poloviny března do poloviny dubna počet úmrtí se zpožděním několika dní „kopíroval“ křivku nově nakažených (samozřejmě s výrazně nižšími absolutními hodnotami). Později, když počet celosvětově zjištěných případů nejprve přechodně stagnoval (cca do konce první třetiny května), i následně, když počet zjištěných případů začal opětovně růst (dokonce výrazně překonává hodnoty z poloviny dubna), se u počtu úmrtí žádný takový vývoj, který by odpovídal zpoždění úmrtí za nahlášenými případy, ani zdaleka neprojevuje a počet usmrcených je velmi výrazně pod maximem z poloviny dubna.
Kdyby se totiž vývoj úmrtí i nadále vyvíjel, jak odpovídalo situaci do poloviny dubna, vycházel by denní počet úmrtí dle oranžové přerušované křivky a celosvětový počet obětí by nedosahoval nyní (data Univerzity Johnse Hopkinse zpracována k 15. 7. 2020) cca 570 tisíc osob, ale jednalo by se o cca 960 tisíc obětí.
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
Jestliže až do druhé poloviny dubna se skutečný počet úmrtí poměrně dobře shodoval s modelovanými případy úmrtí v závislosti na vývoji počtu nahlášených, následně skutečná smrtnost začíná celosvětově výrazně klesat a dosahuje přibližně 30 % modelovaných hodnot, pokud by rostoucí nově nahlášené případy měly stejně závažné následky jako případy z března a dubna.
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
Analogické výsledky získáváme i u těch zemí, kde se počet případů covid neustále zvyšoval a dosahuje rekordních hodnot zejména v poslední době. V žádné z těchto zemí (můžeme uvést ty nejčastěji mediálně skloňované – USA, Brazílie, Švédsko, Izrael atd.) se ale podobným způsobem, jak tomu bylo během dubna, nenavyšuje se zpožděním za růstem hlášených případů se stejnou intenzitou počet usmrcených.
Následující grafy jednotlivých zemí ukazují na stejném principu jako u globálních statistik také vývoj počtu hlášených případů, úmrtí a modelovaného počtu úmrtí odpovídající situaci z března a dubna.
Zdroj grafů: data University Johns Hopkins + výpočty autora
U většiny sledovaných zemí tak platí, že po prvotním náběhu epidemie následná druhá vlna dosahuje výrazně menší smrtnosti. To ukazuje i následující graf podílu skutečné smrtnosti a smrtnosti modelované na základě dat z první fáze, kdy počet usmrcených se zpožděním odrážel počet nově nakažených.
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
Jak je na tom Česká republika?
Situace v České republice s lokálními ohnisky v posledním období se neodlišuje od situace ostatních zemí, tj. přestože počet případů roste, u počtu úmrtí tomu naštěstí tak není.
Zdroj: data University John Hopkins + výpočty autora
Vysvětlení částečně umožňují dostupná data v ČR nad rámec globálních údajů Univerzity Johnse Hopkinse, neboť vysvětlení počtu úmrtí lze provést na základě počtu hlášených případů nemocných ve věku nad 65 let (do tohoto věku je riziko úmrtí velmi nízké), což ukazuje následující graf.
Zdroj: data University Johns Hopkins + výpočty autora
Skutečnost, že počet úmrtí neroste, je tak dána absencí výraznějšího růstu počtu nakažených ve věku nad 65 let, ke kterému dosud v lokálních ohniscích nedochází.
Závěrem
Ze srovnání vývoje počtu usmrcených a zjištěných případů nyní a v situaci v březnu a dubnu 2020 vyplývají zcela rozdílné následky měřené počty úmrtí, které se zpožděním za nahlášením nastávají. Riziko úmrtí ze zjištěného případu tak vychází při aktuálním růstu případů globálně i u sledovaných zemí výrazně nižší, než tomu bylo v březnu a dubnu.
Při zvažování vážnosti aktuální situace by se neměl posuzovat pouze aktuální počet zjištěných případů se závěrem, že situace 100 nově hlášených případů nyní je stejná jako 100 nových kauz v březnu, ale mělo by se přihlížet i k tomu, jaká je závažnost těchto případů, kterou lze globálně přes všechny metodické rozdíly v reportovaných datech měřit pomocí počtu zemřelých.
RNDr. Petr Jedlička, Ph.D.
Vedoucí oddělení pojistné matematiky a analýz ČKP a ČAP
_w60h45_w76h50.jpg)
RSS
Přebírání zpráv
