„Lidské bytosti se rodí s rozdílnými schopnostmi. Pokud jsou svobodné, nejsou si rovné. A pokud jsou si rovné, nejsou svobodné.“
— Alexandr Solženicyn
V průběhu tří desítek
let od konce
studené války a zejména po přelomovém přijetí
Číny do
WTO v
roce 2001 se
svět díky
technologiím a globalizaci úzce propojil a integroval. Od Trumpova nástupu na prezidentský stolec se ale zdá, že se toto celistvé uskupení kvůli sobeckým zájmům, vzájemné nedůvěře a hledání vnějšího nepřítele znovu rozpadá. A díky pandemii
Covid-19 se tento proces během několika málo měsíců neuvěřitelně zrychlil. Náš národ na prvním místě je v současné době
modus operandi nejen v politice, ale i při plánování dodavatelských řetězců soukromých
firem, které si během
krize prošly zatěžkávací zkouškou.
Soběstačnost je to, oč tu běží
Tento všeobecný odklon od dodavatelských řetězců obepínajících celý
svět, spolu se snahou docílit větší ekonomické soběstačnosti, přinese rozsáhlý reshoring, tedy návrat podniků do země původu, a programy pobídek pro domácí výrobu. Zpočátku půjde hlavně o zdravotnický materiál, což bude přirozená reakce na přímo katastrofální nepřipravenost téměř všech zemí na evidentně nevyhnutelnou pandemii. Ale nová potřeba měřit politickou odpovědnost prostřednictvím národní soběstačnosti v klíčových odvětvích s sebou přinese označení
energií,
potravin a v neposlední řadě i
technologií za
kritické zdroje. Potenciálně vyšší marginální náklady lokální produkce pak nebudou tak důležité jako politický imperativ vykázat rozsáhlou soběstačnost. Takže skoro všechny ceny vystřelí nahoru. A to reálně, nejen kvůli cenové
inflaci.
To bude extrémně nákladné: nejen pro spotřebitele a
vlády (kvůli nutnosti zvýšit fiskální výdaje), ale i z hlediska
pracovních míst (mezní náklady budou vyšší než mezní produktivita).
Mnohem horší než samotná deglobalizace však může být nepříjemný fakt, že
Covid-19 urychlil smrt volného trhu coby hybatele
ekonomiky. Snaha zachránit úplně všechno je pochopitelná, ale prohlubuje riziko pokračování sestupného trendu reálného růstu
HDP a zombifikace
ekonomiky, tedy její proměny v živou mrtvolu.
Dokonce i země pověstné svou asketičností, jako
Německo, přešly v zoufalé snaze vykompenzovat propad poptávky a nízkou produktivitu do plně keynesiánského režimu. Žádný členský
stát EU dnes nemá tak
vysoké státní výdaje jako
Německo, kde po započtení nových výdajů, úvěrových garancí,
daňových úlev výrobcům a podobně činí 38 %
HDP. Když už i Němci začnou nezřízeně rozhazovat, je jasné, že je volný trh odepsaný.
Když
státy utrácejí peníze, vypadá to jako podpora
ekonomiky a způsobí to její dočasné oživení. Riskují ale, že za to zaplatí nízkou produktivitou, zombifikací a vytlačením soukromého
kapitálu – což nakonec povede ke snížení reálného budoucího
HDP.
Trhy se musejí o nápravu postarat samy, aby zamezily neproduktivnímu chování a zbavily se nefunkčních ekonomických aktérů. Proto stojí za to zopakovat si neustále omílanou, zároveň však velmi výstižnou metaforu, která vidí ekonomiku a finanční trhy jako les. Drobné lesní
požáry přispívají k ozdravení ekosystému jako celku a zabraňují akumulaci suchého
dřeva, která připravuje ideální podmínky pro ohnivé peklo stravující vše v dosahu.
Krize kolem
Covid-19 byla tak zničující právě proto, že jsou naše zadlužené
ekonomiky tak citlivé a křehké. Jak říkal moravský rodák Josef Schumpeter,
kritickou funkcí trhů (a růstu) je koncept „kreativní destrukce“, což je „mechanismus nepřetržité inovace produktů a procesů, jehož prostřednictvím nové produkční jednotky nahrazují ty zastaralé“. Ale
politika nulových úroků (ZIRP), záporných úroků (NIRP) a finanční pomoci vždy a všem tyto principy navždy rozmetá. Už žádné „lesní
požáry“, které by za sebou nechaly úrodnou
půdu pro nové aktéry, kteří by znovu nastartovali ekonomiku. V budoucnosti nás čeká postupný pokles produktivity i růstu reálného
HDP a zároveň obrovské zadlužení.
Až dojdou stimuly…
Až dojdou stimuly, bude to mít extrémně negativní dopady na trhy i na
zaměstnanost. Prostřednictvím přímých i nepřímých
půjček, finanční výpomoci a
dotací přesáhnou vládní výdaje v mnoha zemích 50 %
HDP. Na schůzích představenstva soukromých
firem budou vehementně prosazovány vládní zájmy a již se chystají nová vládní usnesení, která budou zachraňovat ekonomiku a
pracovní místa z peněz daňových poplatníků.
Skutečnou ironií je, že i když mohou mít
Covid-19 a bůhvíjaké další viry, které nás napadnou v budoucnosti, obrovské dopady na ekonomiku i lidské životy, ještě větším rizikem je naše reakce na podobné
krize. Přinejlepším ukládáme tržní ekonomiku na čas k ledu, přinejhorším ji rovnou nahrazujeme
státním kapitalismem. Tento model však nemůže nikdy vyhrát, protože nezbytnou podmínkou skutečně efektivního určování cen, alokace zboží, inovací i samotné demokracie jsou otevřené trhy.
Kombinace stěhování výroby
domů, upřednostňování vlastního národa a
státního kapitalismu s sebou nese značné problémy jak pro růst a
zaměstnanost, tak pro trhy a strukturu společnosti. Takový přístup k řešení pandemické
krize představuje jednosměrnou
cestu k omezenému, provinčnímu a nostalgickému narativu, že jednotlivé
státy zvládnou všechno samy. Ale v boji s pandemií a podobnými riziky pomůže v budoucnosti spíše globálnější přístup, než ten lokální.
- Konec -
O autorovi:
Steen Jakobsen byl v březnu 2011 jmenován do funkce hlavního ekonoma
Saxo Bank, kam se vrátil po
dvouleté přestávce. Během této doby pracoval jako investiční ředitel ve společnosti Limus Capital Partners. Před svým odchodem na počátku
roku 2009 působil v
Saxo Bank téměř devět
let jako investiční ředitel. Má více než 20
let praxe v oblasti proprietary trading (obchodování na vlastní účet) a alternativního
investování. Po absolvování Kodaňské univerzity v
roce 1989, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank, a poté se stal ředitelem a vedoucím prodeje v Hafnia Merchant Bank. V
roce 1992 se stal viceprezidentem londýnské pobočky Chase Manhattan Proprietary Trading Group. V letech 1995-97 pracoval jako obchodník na vlastní účet pro Swiss Bank Corp., v Londýně. V
roce 1997 se stal
světovým ředitelem obchodování, měnových kurzů a opcí ve
firmě Christiania (nyní Nordea) v
New Yorku. V
roce 1999 se stal generálním ředitelem UBS Global Proprietary Trading Group.
Globální online investiční banka
Skupina Saxo Bank, specialista na multi-asset obchodování a investice, nabízí kompletní sadu obchodních a investičních nástrojů, technologií a strategií. Už téměř 25 let poskytuje jednotlivcům i firmám přístup k profesionálnímu obchodování a investicím prostřednictvím svých technologií a zkušeností. Mnohokrát oceněné obchodovací platformy jsou dostupné ve více než 20 jazycích a jsou využívány více než stovkou finančních institucí na celém světě. Saxo Bank byla založena roku 1992, sídlí v Kodani a zaměstnává 1500 lidí ve finančních centrech po celém světě, včetně Londýna, Singapuru, Paříže, Curychu, Dubaje a Tokia.
Více informací na:www.saxobank.cz