Zdraví člověka nejvíc ovlivňuje jeho sociální zázemí

Negativní vlivy kouření nebo nezdravého stravování na lidské zdraví jsou už dlouho a dobře popsané. Existuje však celá řada dalších faktorů, které mohou mít dopady na člověka, jejichž reálný vliv se ale dá sledovat jen ve velkých epidemiologických studiích na tisících jedinců. Nově se tomu bude věnovat centrum RECETOX Přírodovědecké fakulty MU v rámci miliardového projektu CETOCOEN Excellence. S analýzami dopadů a zaváděním epidemiologických metod do práce centra bude pomáhat Martin Bobák z University College London (UCL).

Bobák propadl epidemiologii už za studií medicíny v Praze a v roce 1990 pak dostal příležitost vyjet do Velké Británie na Londýnskou školu hygieny a tropického lékařství. Původně odjel na rok, ale nakonec v Londýně zůstal natrvalo.

„U nás se tehdy moc neučily technické aspekty epidemiologie a já jsem se chtěl přiučit nové věci. Epidemiologie je velmi kvantitativní disciplína, v níž se počítají nemocnosti, úmrtnosti, vztahy mezi expozicí například znečištěnému ovzduší a určitým zdravotním jevem a celá řada dalších věcí v různých variacích. To vše se zjišťuje dost složitě a výpočty se musí upravovat kvůli celé řadě rušivých faktorů. Jde tedy o velmi komplikované statistické metody a v té době a možná ani dnes není ve střední a východní Evropě mnoho lidí dostatečně vyškolených a zkušených v jejich používání,“ podotkl Bobák.

Přestože rozvíjel svou vědeckou kariéru v Británii, zůstal tak trochu i doma, řada jeho prací se totiž věnuje epidemiologickým studiím v zemích střední a východní Evropy. Například Českou republikou se zabýval už ve své magisterské práci, pro niž analyzoval data o zdejším znečištění ovzduší a dětské úmrtnosti a prokázal mezi nimi souvislost.

Na doktorském studiu na UCL se pak začal zabývat socioekonomickými faktory a jejich vztahem ke zdraví. „Ví se, že mají obrovský vliv a ve výzkumu se jim věnuje velká pozornost, ale v praxi s tím nikdo nic nedělá. Je to totiž věc více politická a než zdravotnická,“ podotkl Bobák s tím, že kde lze alespoň částečně nějaké jevy ovlivnit přes zdravotnický systém, mají vědecké práce úspěch. Když se ale jedná o politická rozhodnutí či příjmové nerovnosti a rozdělení bohatství ve společnosti, neděje se nic.

Kouření ovlivnit můžeme, rozdělení bohatství ne

Například když v polovině minulého století kvantifikovali epidemiologové vliv kouření či obezity na riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a některých nádorů, podařilo se jim přenést tyto poznatky do veřejné diskuze a dosáhnout zavedení různých opatření omezujících kouření a dostat do povědomí společnosti zásady zdravé výživy.

„I díky tomu ve Spojených státech či západních zemích úmrtnost tehdy dlouhodobě klesala, zatímco například v Československu v 70. a 80. letech stagnovala a u některých skupin obyvatel dokonce rostla. Trvalo zkrátka delší dobu, než se u nás začala těmto poznatkům věnovat pozornost,“ uvedl Bobák.

Zatímco třeba kouření se výrazně omezilo, zásadně měnit socioekonomické poměry se příliš nedá. Přitom je jejich role zásadní. „Když srovnáte výši HDP a střední délku života v jednolitých zemích, jasně uvidíte odstup mezi chudými a rozvinutými státy. I dnes existují u tohoto údaje rozdíly ve výši čtyřiceti i padesáti let. Nejde přitom o nějaké genetické predispozice, ale o důsledky sociálních podmínek. Výživa či bydlení totiž střední délku života výrazně ovlivňují. Pozorovat to můžeme i na menších územích, třeba v Londýně může být rozdíl ve střední délce života třeba 15 až 20 let v závislosti na tom, ve které části města žijete.“

Vliv sociálního prostředí se jasně projevuje i během současné koronavirové pandemie. Například v Británii je riziko nákazy i úmrtí daleko vyšší ve skupinách obyvatel s nízkými příjmy než v dobře situovaných skupinách.

Střední délka života neboli naděje dožití udává počet let, které v průměru prožije jedinec při zachování úmrtnostních poměrů stejných jako v roce, kdy byla počítána. Její hodnotu ovlivňují různé faktory, jako je ekonomika země, její infrastruktura, úroveň zdravotnictví či kriminalita nebo třeba kvalita životní prostředí. „Za posledních zhruba 200 let délka dožití obecně roste, známe ale tři výjimky, kdy je tomu naopak. Klesá při válčených konfliktech, snížila při epidemii viru HIV a poklesla po společenské transformaci ve střední a východní Evropě s rozpadem Sovětského svazu,“ podotkl Bobák.

Společenská transformace zabíjí

Konkrétně v Rusku znamenal přechod od komunistického režimu ke kapitalismu pokles střední délky života o osm let. Za první tři roky transformace tam zaznamenali nárůst počtu úmrtí o tři až čtyři miliony proti očekávanému stavu.

Vědci dodnes přesně neví, proč k tak velkému nárůstu úmrtnosti, který by odpovídal spíš vojenskému konfliktu, došlo. Vypozorovali ale, že v prvních letech transformace úmrtnost stoupla, po několika letech začala klesat, ale když v roce 1998 nastala v Rusku hyperinflace a lidé kvůli tomu přišli o peníze, úmrtnost opět stoupla na předešlé vysoké hodnoty.

Epidemiologové mohou zkoumat různé vlivy buď na souhrnných datech za celé populace, typicky na statistických údajích za konkrétní zemi či oblast, nebo sledují velké skupiny jednotlivců, a získávají tak podrobná data o jejich životních podmínkách a třeba i příčinách úmrtí. Odborníkům z UCL v čele s Bobákem se podařilo nabrat do epidemiologické studie asi 35 tisíc lidí ze čtyř východoevropských zemí – Ruska, Polska, Litvy a České republiky – a zaměřili se právě na dopad životního stylu a psychosociálních faktorů na zdraví lidí.

Zjistili, že období přechodu mezi dvěma společenskými systémy nejvíc dopadlo na obyvatele Ruska, pro které změna znamenala největší stres a rozvoj depresí, které lidé často řeší třeba konzumací alkoholu, kouřením a dalšími věcmi, jež negativně ovlivňují jejich zdravotní stav. „Se sběrem dat jsme ale začali až v roce 2002, tedy ve chvíli, kdy byla největší krize už za námi a zpětně se nám přesné příčiny tak vysoké úmrtnosti určují jen obtížně,“ uvedl epidemiolog.

Víc lidí ukáže menší vlivy

Možnost sledovat dlouhodobě velké skupiny lidí je podle Bobáka ideální právě pro posuzování vlivu různých faktorů na zdraví. Přestože ty největší a nejsilnější účinky jsou už dobře známé, existují další menší, ale důležitá rizika. Jejich existenci ovšem neodhalí souhrnná statistická data, protože ta neukazují, kdo v populaci byl vystaven jakým rizikovým faktorům. Právě k tomu nejlépe poslouží takzvané velké expozomové kohortové studie.

„Díky nim máme k dispozici individuální údaj o expozici konkrétním látkám nebo třeba stresu, a můžeme tak odhadovat například riziko onemocnění u exponovaných osob. Jenže každý člověk má jiné dispozice, a proto je třeba mít v takových studiích tisíce lidí, abychom mohli určit, zda je riziko statisticky významné,“ přiblížil Bobák s tím, že například v Británii je v takové studii zaměřené na zdraví půl milionu lidí a v Německu asi čtvrt milionu.

Sledování takových počtů lidí, které zahrnuje opakované dotazování na jejich stav, životní prostředí a další věci, ale třeba také odběry biologických vzorků, nebo měření či přiřazování údajů o znečištění prostředí, vyžaduje dost peněz a také neustálou snahu lidi přesvědčit, aby se do podobných studií zapojili a také v nich vydrželi. „Aby odborníci do britské studie zařadili půl milionu lidí, museli jich oslovit deset milionů. Většina lidí totiž vůbec nezareaguje nebo je odradí dlouhodobý průběh studie,“ vysvětlil Bobák.

V České republice se něco podobného odehrává v Brně. Centrum RECETOX na Přírodovědecké fakultě MU má data z největší české dětské studie ELSPAC zahrnující asi deset tisíc lidí, kterou chce dál rozvíjet v rámci navazující studie CELSPAC a postupně buduje také novou kohortu dětí narozených v posledních letech v Brně.

Propojení studie s dalšími regionálními zdroji v rámci miliardového projektu CETOCOEN Excellence, který v loňském roce získala Masarykova univerzitě, přispěje k ochraně prostředí a lidského zdraví i lepší kvalitě života, zejména u citlivých a zranitelných populačních skupin.